Martin Kratochvíl (Altnet): Takovou péči o zákazníky lidé od velkého operátora nedostanou

Lokální poskytovatelé internetu jsou silní i v okolí Prahy. Jedním z nejvýraznějších na Slánsku je Altnet, který nabízí své služby pod značkou skvely.net. Jeho zakladatel Martin Kratochvíl v rozhovoru pro Lupu mluví mimo jiné o tom, jak nynější koronavirová krize přivedla místním poskytovatelům nové zákazníky.

Jaké byly začátky Altnetu?

Asi v roce 2002, když jsem studoval na vysoké škole, jsem chtěl domů do Slaného připojení k internetu. V té době bylo jedině vytáčené připojení, a to bylo pro delší připojení nad možnosti moje i mých rodičů. Ve Slaném nebylo možno se v té době rozumně k internetu připojit. Místní podnikatelé založili jednu sít, přišel sem pan Čihák ze SysDataComu, který byl jejich konkurencí. Byly tu ještě České Radiokomunikace, které za nehorázné peníze poskytovaly linku o rychlosti 56 kb/s. Tu měl doma jeden kamarád a často jsme chodili k němu domů se dívat, jak to funguje. Sám jsem neměl sílu založit společnost s ručením omezeným, bylo na to potřeba tehdy ohromných 200 tisíc.

Abych mohl být častěji připojen, dohodl jsem se se dvěma sousedy, natáhli jsme kabely a pouštěli jsme vytáčené připojení dohromady na půl hodiny přes server, který jsem tehdy nakonfiguroval. Rady jsem hledal na internetu v městské knihovně. Rychle stáhnout a pak po večerech offline zkoumat. Postupem času jsem pro náš panelák pořídil připojení od místních poskytovatelů. A začali se přidávat další sousedé. Tahali jsme kabely, kudy to šlo.

Nikdo se však o to ale nechtěl moc starat. Víceméně jsem vše řešil sám, občas někdo pomohl, zejména s realizací svého připojení, ale provoz a investice byly na mě. Byla to tehdy zábava po odpolednech a večerech. A abych si na to vydělal, měl jsem ke škole ještě dlouhodobou brigádu v Seznamu.

Pak se stala nemilá věc, provideři mi vypověděli smlouvy s tím, že jsem sdílel připojení dál, i když to od začátku věděli. Dali mi výpovědní lhůtu asi měsíc. Do té doby se mi podařilo zajistit nákup linky od jiného providera, tehdy od firmy ha-vel, která byla na Kladně, a udělali jsme skok přes Smečno do Slaného. To bylo asi v roce 2004. Na škole jsem potkal ještě jednoho kluka ze Smečna a jeho bratr nás finančně založil, půjčil nám 200 tisíc, abychom byli schopní založit eseróčko. A také jsme mohli pořídit první pořádný mikrovlnný spoj, 25Mb/s SVMko, který propojoval Slaný a Smečno. A tak jsme to trochu víc rozjeli.

Když jsem se díval do historie, vystupovali jste pod značkou „Slaný Free Net“. To jste byli občanské sdružení, než jste se rozhodl mít normální obchodní firmu?

Sdružení to nikdy nebylo. Ze začátku mi to přišlo jako dosažitelný cíl, ale postupem času z toho sešlo. Ze zásad „free netu“ zůstala však stále v rámci přenosů uvnitř sítě neomezená rychlost. Stále se snažím, abychom byli víc než jenom „tady máte internet a teď se s tím poperte“. Řešili jsme se zákazníky nastavení počítače a sítě, aby prostě všechno dobře fungovalo.

Takový internet s ajťáckým servisem.

Oni jsou na to lidi u nás dost zvyklí. Až si říkám, že nám to možná trochu přerůstá přes hlavu. Dnes však spousta lidí neumí takovéhle věci využít, že by se připojili na IP adresu někoho jiného a komunikovali s ním přímo.

To bylo tehdy na hry?

Hraní her, sdílení filmů, posílání souborů. Těch pár serverů ještě někde u někoho ve sklepech možná je. Dříve měl pomalu každý vchod v paneláku svůj server, na kterém byly různé věci.

Kdo byl tehdy vaše konkurence?

Firmy jako my, akorát v té době byly starší, už působily na trhu a měly zkušenost a kapitál, což já neměl. Působily na větším území. I dnes je to konkurence, respektujeme se. Občas doporučíme zákazníka, pokud na nějaké území nevidíme naším vysílačem, ale víme, že oni ano.

Vy se spíš směřujete na maximální „vytěžení“ dané lokality?

Ano, máme hustou síť vysílačů v okolí Slaného. A ještě ji zahušťujeme.

Kolik máte zákazníků?

Teď kolem 5 tisíc. Na optice máme připojeno cca 700 domácností ve Slaném na sídlištích. Ostatní zákazníci jsou připojeni pomocí bezdrátové sítě.

Jaké zákazníky připojujete na optiku?

Zejména domácnosti. Máme hotové tři projekty na různých sídlištích, teď běží čtvrtý. S prvním sídlištěm jsme začali v roce 2013. To bylo poměrně pozdě. Všichni už léta stavěli a říkali, jak je to super. Pro mě to byla vždy velká byrokracie. Nakonec se mi podařilo vyjednat spolupráci s firmou, která řeší obdobné projekty pro velké operátory. Vyřešili mi velkou část papírování. Mně pak stačí zavčas říct: „Tady chci kopat. Tudy povedou trasy.“ Oni obstarají stavební firmu, povolení, neřeším tak stavební deníky, kontrolní věci a podobně.

Používáte GPON?

Také. Měl jsem z něj obavy, milejší mi byl optický ethernet. Takto to máme na dvou sídlištích, do domů je vedené vlákno do switche a pak metalickým kabelem do bytu. Někde jsme zkusili i na ethernetu vlákno až domů. Obě řešení jsou velmi drahá na provoz, na druhou stranu zapojení a konfigurace jde snadno. Technici pracují s tím, co znají. GPON je trochu víc magie. Máme tuto technologii na třetím sídlišti ve Slaném. Technologie je od korejské společnosti Dasan.

Jaké nabízíte rychlosti na optice?

40 Mb, 100 Mb a 500 Mb. Na fyzické vrstvě jsou gigabitové switche, případně GPONová síť.

Zajímavé je, že jste se k optice dostali relativně pozdě. Sídliště ve větších městech často ukořistilo UPC.

Slaný byl specifický, protože do něj nevedla optika ještě v roce 2009, respektive možná vedla na náměstí od Telefóniky, ale dál ne. V roce 2009 jsme si pořídili pozemek nad optickou trasou Dial Telecomu, co vede podél ropovodu Ingolstadt, a rádiově to posílali do Slaného. Až v roce 2013 CETIN protáhl optiku až na kraj sídliště na Dolíkách. V tu dobu si chtělo UPC „opravit“ trasu z toho domu přes sídliště do domu, kde mají svoje zázemí. Nám se podařilo vyjednat, že k nim připoložíme v rámci našich výkopových prací také optiku. Další optické napojení máme z Kladna, z rozdělovských věžáků rádiem. A nakonec – když vše zprovoznily CETIN i UPC – máme optickou trasu přímo ve Slaném od UPC, respektive teď to bude od Vodafonu.

Vodafone po koupi UPC půjde asi dost agresivně do kombinované nabídky. Bojíte se toho?

Ani ne. My zaznamenali odliv zákazníků v okamžiku, kdy O2 kolem roku 2011 nebo 2012 spustilo kampaň na balíčky. Pak se po dvou třech letech zákazníci vrátili zpět. Pro řadu lidí je internet totéž jako „všude doma mi běží Wi-Fi“. My vysvětlujeme, že leckdy jim na celý dům nestačí jeden Wi-Fi router, ale musí mít třeba dva. Málokdo má ale čas se zákazníkům takto věnovat. Měl jsem pár zákazníků, kteří měli problém, že jim objednaných 30 Mb/s běželo rychlostí jenom pět megabitů. Jel jsem k nim, udělal analýzu domácí sítě, strávil u nich dvě hodiny a procházel dům, zkoumal, jaký strop a jaká skříň stíní signál, vytipoval nejvhodnější místa, rozmístil routery, odladil nastavení a nakonec naměřil těch 28 nebo 30 megabitů. Popsal jsem výsledek zákazníkovi do e-mailu. Často nenapíšou ani „děkuji“ a berou to jako samozřejmost. Občas je to vidět i v řadových domcích, všichni mají routery nastavené na maximální možný výkon, čímž se vzájemně ruší a utlumí signál. Občas děláme v panelácích to, že každému snížíme výkon Wi-Fi routeru o čtvrtinu, a najednou to všem funguje lépe. Je to ale taková forma péče o zákazníky. To od velkého operátora lidi nedostanou.

Autor: Altnet

Co je největší problém při výstavbě?

Byrokracie. Peníze zas takový problém nejsou, banka rozumně rychle zajistí za měsíc dva úvěr bez problémů. Dám pár příkladů. Stavěli jsme stožár v Horní Kamenici, v polích, pro rádiové vysílače. Potřebovali jsme podél krajské silnice kopat dvě stě metrů. Jenom za položení elektřiny k vysílači po nás kraj chtěl dvě stě tisíc. Přitom samotný stožár stál méně, asi 150 tisíc, a měl pokrývat vesnici, kde je asi třicet domů. To bylo strašné.

Druhý příklad – stavěl jsem vysílač v polích i s domkem. Ten jsem postavil jen na ohlášku, protože stavební úřad ve Zlonicích je zlatý, stačily na to dvě návštěvy úřadu. Projekt měl pět stránek, nakreslil jsem jim to rukou a v pohodě to odkývali. Ale když jsem chtěl přivést elektřinu, šlo to na kraj, ten chtěl zjišťovací řízení, jestli se bude, nebo nebude dělat EIA (posouzení dopadů na životní prostředí – pozn. red.). Na kabel v zemi podél aleje! Řešil jsem to půl roku, pak jsem to vzdal. Za tři roky později jsem na totéž najal firmu, která mi to nakonec za rok vypapírovala.

Třetí příklad – vysílač u Velvar. Válčil jsem dva roky s odborem životního prostředí, který mi tvrdil, že stožár zasahuje do krajinného rázu a hyzdí okolí. Náš patnáctimetrový stožár ani nepřesahuje horizont kopce, padesát metrů vedle je betonový sloup Vodafonu a o tři sta metrů dál mají radioamatéři tři různé anténní stožáry. Mezitím se v údolí ČEZ rozhodl vyměnit sloupy vysokého napětí, takže místo třicetimetrových sloupů každých čtyři sta metrů tam stály obrovské pětačtyřicetimetrové stříbrné stožáry, co se blyštily na celé údolí. I přes tuhle situaci mi životní prostředí tvrdilo, že můj záměr bude hyzdit okolí a pozmění ráz krajiny. Nakonec mi pomohlo až to, že se za mě přimluvil starosta Velvar. Poskytujeme tam internet do školy, který funguje dobře, a že by bylo dobré nabídnout tyto služby i pro lidi v okolí. Až pak úředníci usoudili, že v tomto místě by tedy výjimečně mohli povolit stavbu.

Řešil jste dotace?

Dotace jsem neřešil, ty jsou administrativně ještě náročnější. Ale sledujeme je s naší asociací.

Na Slánsku asi nebude tolik bílých míst.

Překvapilo mě, že kolem nás pár takových míst je. Objevila se při posledním mapování, protože v nich není optická přípojná síť.

Jak budete technologicky dále rozvíjet svoji síť?

Pofrčí „šedesátka“, tedy uvolněné pásmo 60 GHz. Odpadá byrokracie a vysoké náklady, cítím v tom velký potenciál a naši výhodu. Ve Zlonicích mám nyní sedm vysílacích míst, ve Slaném jich máme 20 nebo 25. Na každé střeše mám v současné době patnáct až padesát antén. Máme tam místo na další antény v pásmu 60 GHz.

Je to lepší pro větší, nebo menší obce?

Pro všechny, ideální je to pro rychlé zřízení. Dnes, kdy mi někdo zvedne ruku a řekne, že chce rychlý internet, tak jsem mu schopen nabídnout téměř cokoli, a to díky 60GHz pásmu a husté síti vysílačů.

Pomohlo by, kdyby byly na trhu pro pásmo 60 GHz i 5G point-to-multipoint spoje?

Jistě, nemuseli bychom dávat tolik spojů a připojili bychom více zákazníků v blízkém okolí vysílače. To by si spousta lidí pochvalovala, jak má dobrý internet.

Co na tom nabízíte za službu?

Máme až 45 Mb/s za 500 korun a až 100 Mb/s kolem tisícovky.

Kdo jsou největší konkurenti?

Tam, kde má UPC infrastrukturu, tak UPC. A CETIN do toho pěkně šlápl, kde to lidé nemají lidé daleko od ústředny, tak nabídnou srovnatelnou službu. To jsou největší konkurenti. Regionální poskytovatelé se nechtějí vzájemně nějak ničit, ale spolupracovat, profitovat. Případně se skupují mezi sebou.

Také nakupujete menší sítě?

Já koupil dvakrát síť v malé obci. Znamenalo to, že přes víkend musíme postavit novou síť pro těch třicet nebo padesát zákazníků, aby to aspoň trochu fungovalo.

Plánujete expanzi z regionu?

Ne. Kdysi jsme uvažovali, že budeme řešit Kladno, zrovna tam ale O2 začalo s rychlejším ADSL2, tak tam nemělo smysl jít. Máme pokryto dvacet kilometrů kolem Slaného a spíš chceme zlepšovat služby. Zvyšovat počet zákazníků už je těžké, když v některých obcích má tři čtvrtiny domácností internet od nás. I když i to změnila trochu koronavirová krize – sám jsem se divil, jak narostla poptávka. Zvedla se na dvojnásobek běžného počtu, měsíčně jsme měli třicet až čtyřicet nových přípojek, teď to bylo osmdesát. Přichází noví zákazníci a ti stávající chtějí zvýšit rychlost, těm pak nabízíme technologii na 60 GHz, pokud to jde.

Takže virus vylepšuje tržby?

Trochu ano, díky novým zákazníkům. Ale hlavně nutí modernizovat síť. Prvních 14 dní, kdy lidé pracovali z domova a děti se koukaly na televizi, to byl šílený nápor, zejména ve Slaném. Všechny vysílače ve sdíleném pásmu 5 GHz začaly najednou využívat pásmo, takže narostlo vzájemné rušení mezi námi a konkurencí i mezi našimi vlastními anténami. Nezbylo nám nic jiného než na některých vysílačích dělat osmistupňové sektory pomocí 24– a 27decibelových antén, abychom odstínili rušení. Na vysílači šest antén pro padesát zákazníků vyměním za den, kdežto u padesáti zákazníků by to byla operace tak na týden. Urychleně jsme zprovoznili dva vysílače na nových místech ve Slaném, zákazníky přetáčeli na bližší vzdálenost, aby nemířili z kraje Slaného na vysílač v centru, který je kilometr daleko. Tím se nám podařilo snížit rušení a ustát nápor.