Hlavní navigace

Martin Veselovský: S Economií jednáme o smlouvě na tři roky

7. 4. 2014
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Český rozhlas 1 Radiožurnál
Spolu se čtyřmi dalšími ex-kolegy z České televize právě dojednává s vydavatelstvím Economia spuštění webového videoprojektu. Proč si Martin Veselovský myslí, že na internetu uspěje?

Může na českém internetu uspět seriózní videopublicistika? Odpověď pravděpodobně budeme znát velmi brzy. Spuštění nového projektu založeného na původních rozhovorech chystá ve spolupráci s vydavatelstvím Economia skupina pěti novinářů, včetně známých televizních tváří Daniely DrtinovéMartina Veselovského.

Zdá se, že je o jejich projekt na trhu zájem. Dostali jsme nabídky v podstatě od všech relevantních hráčů a ještě od jednoho navíc, říká v rozhovoru pro Lupu Martin Veselovský. Některé ale rovnou vyloučili. „Měli jsme představu, že bychom dost obtížně mohli fungovat třeba pod panem ministrem financí, protože by nám to čistě z novinářského hlediska fungovalo dost špatně,“ dodává Veselovský.

Internetová videa má produkovat firma, kterou skupina novinářů v nejbližších dnech založí. Na prokázání, že je projekt životaschopný, budou mít tři roky – právě tak dlouho má platit smlouva, o které právě s Economií jednají. 

Z vašeho odchodu z České televize jsem měl pocit, jako by vás nadřízení ani moc nepřemlouvali, abyste zůstal. Jako by vám řekli: „Chcete odejít? Hm, tak běžte.“ 

Myslím, že jste to popsal docela přesně. Dokonce to proběhlo zhruba podobnými slovy. Ale nestěžuju si. Po letních podnětech k Radě České televize a po tom, jak byly vyřešeny, už jsme měli personální vztahy nastaveny na bodu mrazu. Vzájemná důvěra a chuť spolu pracovat už nebyla moc veliká. 

Musím také říct, že jsme vůbec nečekali, že nás bude někdo přemlouvat. Dokonce mám pocit, že by žádné přemlouvání ani nefungovalo. Pokud budu mluvit za sebe, tak prostředí v ČT nebylo příliš komfortní pro to, aby se náš pořad rozvíjel a aby to v dané personální sestavě fungovalo. 

Trochu jsem čekal, jestli se Daniela Drtinová nebo vy neobjevíte mezi kandidáty do Rady ČT. 

Můžu mluvit jen za sebe. Za prvé jsem takovou nabídku nedostal, a za druhé je to opravdu tak vzdálené od toho, co bych chtěl dělat, že mě to ani nenapadlo. 

Byli jste s kolegy z Událostí, komentářů hned při odchodu z ČT rozhodnutí, že budete společně pokračovat v nějakém dalším projektu? 

Bylo to spíš tak, že jsme se s kolegou Janem Rozkošným, který odešel jako první, začali scházet po kavárnách a mluvili jsme o tom, že by nás bavilo něco udělat. A vlastně automaticky a logicky jsme tehdy dospěli k něčemu, čemu jsme říkali webová televize. Docela dlouho jsme o ní uvažovali jako o klasické televizi, která normálně kontinuálně vysílá, jen běží na jiné platformě. 

Pak jsme zjistili, že na to asi budeme potřebovat nějaké peníze, a tak jsme se rozhodli potkat s několika lidmi. Zjistili jsme, že zájemců, kteří by chtěli něco podobného v začátku zaplatit, by nakonec bylo potenciálně dost. A když jsme se o tom zmínili ostatním kolegům, ukázalo se, že by také měli chuť do toho jít. Nakonec vykrystalizovala pětičlenná skupina, která tvoří jádro nového projektu. 

Proč jste rovnou od začátku uvažovali o webu? Vůbec vás nenapadlo jít do jiné televize? Vím, že jich moc není… 

To je právě ono. Vycházeli jsme z daných možností. Napsali jsme si seznam majitelů médií a případných sponzorů, na kterém někteří figurovali nad červenou čarou a jiní pod ní. A z toho to celkem snadno vzniklo. Měli jsme představu, že bychom dost obtížně mohli fungovat třeba pod panem ministrem financí, protože by nám to čistě z novinářského hlediska fungovalo dost špatně. Nic proti kolegům z Mafry, určitě to mají skvěle vyargumentované, ale nám se to úplně nepozdávalo. A co se týče televizí, tam najednou začalo zůstávat na výběr velmi málo možností. 

Předpokládám, že z Mafry jste také dostali nabídku… 

Ano. Když bylo jasné, že se orientujeme na web, dostali jsme nabídky myslím od všech relevantních hráčů, kteří by mohli něco takového postavit, plus ještě jednoho navíc. 

Kdo byl ten „jeden navíc“? 

Tím myslím to, že jde o člověka, který se teď momentálně v médiích přímo nepohybuje, ale má k tomu chuť.

A proč jste se tedy nakonec rozhodli, že vaším partnerem bude Economia? Její vlastník, Zdeněk Bakala, vám nepřišel kontroverzní? 

Někomu kontroverzní přijít může, pro nás ale byl na onom seznamu od začátku nad čarou. Víme, jak fungují jeho noviny, známe lidi, kteří pro něj pracují, a s touto sumou informací nám přišlo, že je korektním partnerem pro jednání. 

A pak tady byl další důvod, proč teď jednáme ve vší vážnosti jen s Economií: byli prostě první. Ukázalo se, že do toho Economia chce jít, že je ochotná na projektu spolupracovat tak, až jsme byli docela překvapení, jak hladce a rychle ta spolupráce jde, a že se naše představy blíží. U jednání byl od začátku šéfredaktor Aktuálně.cz Pavel Tomášek a přišlo nám korektní, že když jsme s ním začali jednat jako s prvním, pokusíme se to dotáhnout do konce. 

Nakonec nebudete zaměstnanci Economie, ale má vzniknout jakýsi smluvní vztah mezi vydavatelstvím a vaší firmou, která právě vzniká. Je to kvůli snaze posílit vaši nezávislost? 

Určitě. Už na začátku nám s Honzou bylo jasné, že po odchodu z veřejnoprávního média je otázka novinářské nezávislosti vždycky dost komplikovaná. Rozhodli jsme se, že to vyřešíme právě takto: založíme si firmu a budeme externím dodavatelem obsahu. V Economiii nám od začátku říkali, ano, to se nám líbí, to je správný model. Rozumím, že se dá argumentovat i tak, že to je úplně jedno – firma je placená ze stejného zdroje, jako bychom byli placeni jako zaměstnanci. Náš vnitřní pocit ale je, že firma znamená větší odříznutí, než mít zaměstnaneckou smlouvu. 

Budete mít ve smlouvě s Economií nějak ošetřeno, jak vám bude vydavatelství do vašich materiálů moci zasahovat?

Aniž bych předjímal, jak přesně bude výsledná smlouva vypadat, máme od začátku domluveno, že editoriální politika jde za námi. My jsme dodavatelé videoobsahu. Samozřejmě s tím, že se naši videoeditoři budou účastnit porad v Economii a jednotlivá témata budeme dohromady ladit. Spolupráce bude potřeba i kvůli tomu, abychom mohli nastavit účinné crosspromo napříč weby Economie nebo abychom například mohli mluvit s lidmi, kteří se budou objevovat v Ekonomu nebo v Respektu. Jsem sám zvědavý, jak bude toto sdílení témat fungovat. 

Časopis Respekt má zásadu, že nevydává vlastní texty o Zdeňku Bakalovi a jeho firmách. Jak se k těmto tématům postavíte vy? 

To byla jedna z prvních věcí, na kterou jsme se ptali: chceme vědět, co se bude dít, až se třeba rozhodnou zasypat Paskov a budou tam protestovat desítky tisíc hornických odborářů. A zatím jsme od všech manažerů Economie slyšeli: dělejte, co potřebujete. Takže až se bude něco dít s jakýmkoli dolem nebo jakýmkoli aktivem Economie nebo pana Bakaly, a bude ve veřejném zájmu o tom mluvit a točit, prostě se sebereme, pojedeme do Ostravy a budeme tam natáčet. 

Vlastně se docela těším, až tato situace nastane, protože to bude zajímavá prověrka – jak vás, tak Economie. 

S tím naprosto souhlasím. Ale je to jako s celým projektem: dokud si to nezkusíme, nebudeme vědět, jak to funguje.

Dostáváme se k tomu, co konkrétně budete vysílat. Říkal jste, že koncept kontinuálně vysílané televize jste opustili už v počátcích. Jak tedy bude váš projekt vypadat? 

Zjednodušeně řečeno budeme vytvářet webovou stránku, která – protože to umíme nejlépe – se bude do značné míry dotýkat politiky a důležitých společenských témat. S tím, že cítíme ohromný potenciál točit úplně o všem. A to je celé (smích). Inspirovali jsme se projekty ze zahraničí, kde vlastně každé velké noviny podobnou službu provozují. Skvělý videoarchiv mají třeba Der Spiegel nebo The New York Times, které se naší představě blíží úplně nejvíc. 

V televizi máte Události, komentáře od deseti do jedenácti – můžete se na sice podívat i později, ale vysílají se v daném čase. V našem projektu se natočené rozhovory pověsí na web, kde budou nástroje, kterými si je buď poskládáte dohromady, aby se přehrávaly za sebou, pustíte si je samostatně, nebo na ně budete mít navázaný související obsah. A obsah budeme produkovat v denním rytmu. 

To je naše základní představa, která se bude časem určitě hodně měnit, protože teď nikdo nevíme, jak to bude fungovat: kdy máme videa nasazovat, jak mají být dlouhá, jestli se mají na sebe navzájem vázat nebo mají být sólo, jestli u nich má být nějaký text, nebo naopak nemá, aby neodváděl pozornost… Máme mraky neznámých. 

Větu „video na internetu má budoucnost“ slýchám už řadu let. A teprve teď se myslím ukazuje, že to může být pravda, protože se do online videoreklamy skutečně přesouvají peníze. Vždycky je ale jednodušší masově zaujmout diváky třeba nějakou kulinářskou show nebo virálními vtípky a kuriozitami, než seriózním publicistickým obsahem. 

Jsou asi dva velké důvody, proč si myslíme, že to má cenu zkusit. První se týká naší zkušenosti z televize. Chápu, že brát televizní data a přenášet je na internet je pitomost, ale vzhledem k tomu, že žádné jiné údaje o naší práci nemáme, musím vycházet z nich. Kdykoli byla v Událostech, komentářích politika, šla sledovanost raketově nahoru. Nejsledovanější „úkáčka“ byla ta čistě politická, u kterých byste mohl s klidným svědomím říct, že to byla politická žvanírna, kterou se moderátor snažil horko těžko ukočírovat, aby z toho aspoň něco bylo. Přesto to lidi zajímalo a přitáhlo. Druhý argument je, že když jsem dělal předvolební debaty v Českém rozhlase, natáčely se zároveň na video a dávaly se na YouTube. Hodinový rozhlasový pořad měl i přes 80 tisíc zhlédnutí. A to nám přijde jako zajímavý moment. 

Budete se zabývat i jinými tématy než politikou? 

Určitě ano, ale po rozjezdu bude politika tvořit odhadem asi 65 procent obsahu, zbytek budou společenské věci, kultura a další témata. Potřebujeme se rozjet s něčím, co umíme, a to je právě politika. 

Vy i Daniela Drtinová jste experti na rozhovory, takže se dá předpokládat, že to bude váš hlavní žánr. 

Ano, to rozhodně. 

V základním týmu je vás dnes pět – jedna dramaturgyně, dva editoři a dva moderátoři. Budete přibírat nějaké další novináře? 

Ne, tohle v plánu nemáme. Na druhou stranu nám občas někteří kolegové volají a ptají se, jestli bychom třeba nepotřebovali výpomoc. Nejdřív ale musíme projekt rozjet, aby začal aspoň v hrubých rysech fungovat, a pak se můžeme bavit o tom, že třeba bude někam růst. 

Výroba videa je hodně náročná – na čas, na techniku, na výrobu. Kromě vás pěti budete potřebovat i další lidi – kameramany, střihače, maskéry… Celý tento servis jste v ČT měli, jak si budete podobné zázemí budovat teď?

Značnou podporu nám zatím dává Economia. A kromě nás pěti je v týmu ještě dalších asi pět lidí, kteří tvoří produkční část. Úplně na začátku jsme uvažovali o tom, že si prostě pronajmeme auto a dvě kamery a budeme jezdit do sněmovny dusit politiky. Pak nás to nějak pustilo (smích). Ale i přesto, jak je to náročný projekt, jde pořád o absolutní lowcost, který je v nákladech oproti terestrické televizi o několik řádů níž. 

Týká se to i nákladů na samotnou produkci. Není potřeba drahé vybavení, budeme například používat dálkově ovládané kamery – ty umožňují, že třeba i živé vysílání můžete odbavit s extrémně malým počtem lidí. Kameramani a režiséři, se kterými se o projektu bavíme, jsou zároveň střihači, grafici, umí pracovat se zvukem. A to sráží náklady na úplně jinou úroveň. 

Budete vysílat i živé přenosy? 

Zatím ne, minimálně ze začátku bude celá naše produkce předtáčená, ale časem to máme v plánu. Tím, že snížíte náklady, se vám otvírá docela zajímavá možnost lidi na streamované přenosy nalákat. Když si vzpomenu, jak jsou na ČT24 sledované například sjezdy politických stran a další věci, u kterých bych to nikdy neřekl… Ale to všechno je zatím věcí budoucnosti. 

Události, komentáře mívají kolem 200 tisíc diváků, máte představu, s jakým číslem budete spokojení na internetu?

Představu máme, ale nemůžu být konkrétní. O podobných věcech teď vyjednáváme s Economií a je na nich postavený náš byznys plán. 

Čísla návštěvnosti máte na internetu k dispozici okamžitě, v reálném čase. Nebojíte se, že vás to bude tlačit ke snižování úrovně pořadů nebo k podbízení se divákům? 

Na jednu stranu se na tuto rychlou odezvu těším a na druhou stranu mám obavy z věcí, které jste teď řekl: že si budeme s kolegy z Economie říkat, že to moc nefunguje, a že kdybychom přitlačili, že by to mohlo být lepší. Pro takovou situaci – pokud nastane – zatím nemáme řešení. Ale těším se, že nám ta rychlá data naopak umožní rychle zkoušet nové věci – jiné pozice při rozhovoru, jiná témata, jiné respondenty, jinou stopáž… Během týdne nebo dvou můžeme vyzkoušet tolik poloh, kolik bychom v terestrické televizi ladili půl roku a pořád bychom si těmi daty nebyli tolik jistí. 

Jste aktivní na Twitteru, takže máte zkušenosti s přímou reakcí vašich followerů, která nemusí být vždycky příjemná. Máte už rozmyšleno, jak budete s diváky komunikovat? Budete mít třeba u videí diskuse? 

Danielu už jsme dotlačili k tomu, že vstoupí na sociální sítě. A já své chování na Twitteru nějak extra měnit nebudu. O diskusích pod jednotlivými videopříspěvky zatím ještě debatujeme. Můj názor je, že bych je tam nedával, protože z mého pohledu ničemu nepomáhají. Jako novinář si z nich nevezmu nic, správná zpětná vazba chodí jinými kanály. Ale možná se pletu. 

BRAND24

S projektem chcete startovat nejpozději na podzim, před komunálními volbami. Máte stanovenou také nějakou lhůtu, kdy si řeknete, jestli projekt uspěl, nebo ne? 

S Economií vyjednáváme o uzavření tříletého kontraktu. Zavazují se v něm k tomu, že to s námi tuto dobu budou zkoušet a náš byznys plán je tím pádem napsaný na tři roky. Smlouva samozřejmě musí pamatovat i na situaci, kdy by projekt vůbec nefungoval – to bychom si pak asi rovnou podali ruce a řekli na shledanou.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).