Ilustrace: Nenad Vitas
Zvěst o konci jednoho z populárních serverů pro zálohování dokumentů sdílení filmů a warezu Megaupload.com se stala populárním tématem obecných médií, stejně tak jako halasná hackerská reakce, která jí byla vyvolána. Že prý svoboda slova, svoboda internetu a právo sdílet si kde chci, co chci.
Osobně si myslím, že tento krok pro ty, kteří jej kritizují, ani pro ty, kteří jej provedli a ani pro ty, které měl ochraňovat, vůbec nic neznamená. Megaupload byl jedním z mnoha serverů, které umožňují sdílet soubory přes veřejné webové rozhraní. Je prostým faktem, že drtivá většina jeho obsahu byla v rozporu s právy vlastníků pořízenými kopiemi a tedy pirátská. Zavření serveru bylo jen otázkou času, a že přišlo právě v okamžiku všeobecného povyku okolo SOPA/PIPA je po mém soudu učebnicový případ hlouposti příslušných úředníků více, než co jiného.
Celá věc má ale jeden, moc zajímavý faktor.
Servery, jako byl Megaupload a jemu podobní, jsou z hlediska distribuce obsahu krokem zpět. Jestliže byl na začátku Napster, po něm odolnější FastTrack a Gnutella, pak eDonkey a Overnet a pak Torrent, představuje ukládání multimédií za účelem jejich sdílení na webový server, jakkoli kapacitní, něco podobného, jako kdybychom z Octavie přestoupili do Škody 120 s tím, že se snáze ovládá. Server se dá velice snadno odpojit, zablokovat, zrušit. Jeho provozovatele lze zavřít. Jediný důvod, proč dnes mají služby typu Ulož.tamto navrch před výměnnými systémy, je, že jsou z hlediska zcela laického uživatele mnohem snazší na použití. Nicméně problém neřeší.
Zavření Megauploadu je ukázkou toho, co se v dohledné době stane mnoha dalším, a co se vlastně už mělo stát dávno. Množství volně dostupných dat na Internetu nijak neovlivní. Distributorům hudby a filmů příjmy nezachrání. Administrativě libido nespraví a odpor proti pokusům typu SOPA pouze podpoří. Může však ukázat na skutečnost, že Megaupload byl, stejně jako mnoho jiných je, dinosaurem. Jak rozměry, tak koncepčně.
