Michal Frankl: Mým úkolem je promazávat soukolí výstavby sítí

„Především je potřeba řešit problém, že v některých případech stavět vůbec nejde. S tím se potkáváme zejména v případě výstavby 5G sítí,“ říká dlouholetý telekomunikační manažer Michal Frankl. Někdejší poslanec, ex-radní Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) či bývalý člen představenstva operátora O2 či infrastrukturní firmy CETIN se v listopadu stal poradcem předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) pro výstavbu vysokorychlostních sítí.

Ve své funkci chce přispět například k tomu, aby se zmírnily některé regulace, které stavbu optiky komplikují. Týká se to podle něj třeba nastavení pravidel pro čerpání dotací na pokrývání tzv. bílých míst. „Dostáváme se třeba do situace, že například v nějaké ulici se pokrývají prakticky všechny domy, až na jeden, který v okamžiku, kdy probíhalo mapování bílých míst, ještě nestál a nebyl zkolaudovaný. A i když ve chvíli, kdy se sítě reálně staví, ten dům už zkolaudovaný je, operátor ho podle dotačních pravidel nemůže připojit, protože v době mapování ještě jako to bílé místo neexistoval,“ popisuje jeden ze zádrhelů.

Jak chce přispět ke zjednodušení stavby vysokorychlostních sítí? Proč lidé v Česku na optické sítě přecházejí jen velmi pomalu? A kdo má řešit koordinaci pokládání kabelů, aby se ulice nemusely rozkopávat několikrát za sebou?

Rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu na svých oblíbených podcastových službách nebo přímo zde:

Níže vám nabízíme přepis části podcastového rozhovoru do textu. Podporovatelé Lupa.cz zde mají k dispozici kompletní strojový přepis (využíváme k němu AI služby Whisper a Claude, text je poté redakčně upraven).

Podle dat ČTÚ v roce 2024 v Česku opět o něco vzrostl počet pevných přípojek k internetu i objem přenesených dat. Nejpoužívanějšími technologiemi v Česku pro připojení k internetu jsou stále Wi-Fi sítě, ale výrazně roste i počet optických přípojek. Do stavby pevných sítí v České republice firmy investovaly kolem deseti miliard korun. Pořád ale slyším stížnosti na to, že by pokrývání Česka vysokorychlostním připojením k internetu mělo jít podstatně rychleji a že je tady řada komplikací, které firmám ztěžují stavbu sítí. Právě tohle je, pokud to dobře chápu, oblast, ve které máte pomoci vy, jako poradce předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Marka Ebrta. Jaké jste dostal zadání? Co máte ČTÚ doručit? Máte třeba čísla, že za rok musí být Česko stoprocentně na optickém připojení, nebo něco podobného?

(smích) Na takový cíl by člověk potřeboval kouzelný prsten z Arabely, tak to nebude. Řekl bych volně, že mým úkolem je promazávat soukolí, které vede k tomu, že se optika – a nakonec i 5G sítě – staví a že se staví více, a nějakým způsobem zastřešit toto téma, hledat v něm konzistenci a přemýšlet nad ním nad rámec toho, co je v běžném provozu regulátora možné. 

Je potřeba říct, že ČTÚ se touto otázkou samozřejmě zabývá dlouhodobě, hraje důležitou roli, ale není jediný. Jsou tady nejen operátoři, kteří sítě staví většinou za své peníze, někdy za dotace, ale je tady celá řada dalších hráčů, jak se moderně říká stakeholders, kteří tuto záležitost ovlivňují. 

Moje snaha bude zajistit jednak konzistentní přístup v rámci ČTÚ, abychom se vyhnuli tomu, že některé regulatorní povinnosti, které ještě na trhu přetrvávají, nějakým způsobem komplikují výstavbu nebo využívání sítí koncovými zákazníky. A zároveň, a to je větší úkol, usilovat o konzistenci v rámci celého ekosystému, který se na tom podílí. 

A to je skutečně otázka debaty a přesvědčování subjektů jako je ministerstvo průmyslu a obchodu, které je důležitým hráčem, ústředním státním orgánem pro oblast elektronických komunikací, ale také subjektem, který administruje dotace, které pro venkovské oblasti jsou a budou důležité. A samozřejmě nelze nezmínit i otázku stavebního řízení, respektive povolovacích procesů pro výstavbu.

Říkal jste, že jeden z úkolů je podívat se na platné regulační povinnosti. Znamená to, že vidíte nějaký prostor pro to, aby se v tomto ohledu něco zmírnilo? Zmírňování regulací je teď módní v rámci celé Evropské unie…

Telekomunikace jsou z infrastrukturních oborů, jako je rozvod elektrické energie, plynu, vody, jediné opravdu liberalizované odvětví. Ale víme, že tam pořád přetrvávají incumbenti, bývalé monopoly. Proto existuje ex ante regulace, nějaké dopředné nastavení podmínek, které má na starosti ČTÚ. A je potřeba říct, že tato ex ante regulace už hodně vymizela, protože konkurence na trhu v České republice je značná. 

Ale máme tady také ochranu spotřebitele, která se dnes jeví významným způsobem jako regulace všech operátorů. A máme také další povinnosti, které vycházejí ze zákona o elektronických komunikacích a které se týkají všech – jako pravidla, jak si může zákazník přehodit přípojku k internetu k jinému operátorovi, a tak dále.

V České republice se staví hodně optiky, ale trochu méně jsme spokojeni s tím, jak je využívaná. Ne každý, kdo může mít optiku, ji automaticky má. Samozřejmě to vyžaduje nějaký čas, aby si službu koupil a rozhodl se, že na optiku přejde. Ale mohou tam být i jiné věci, které tento přechod – nechci říct, že mu brání, to v žádném případě, ale spíš, že ho nepodporují. 

Otázkou například je, jestli když se zákazník, který je na metalické síti, ke změně rozhodne a dochází u něj ke změně operátora, jestli třeba povinnost umožnit změnu operátora s tím, že zůstane na metalické síti, přestože je tam k dispozici optika, není kontraproduktivní. A jestli bychom si neměli říct, když už ten zákazník cokoliv mění, přejde při té příležitosti na optiku, je-li k dispozici. To je jeden příklad, kterých asi nebudou tisíce, ale jsou to drobnosti, ze kterých se to pak celé skládá.

Mnohem závažnější věc souvisí s dotacemi, takže není regulací v úzkém slova smyslu. U dotací platí princip, že mohou jít jenom do oblastí, kde nefunguje konkurence a kde sítě nevznikly na komerčním základě. To je určitě důležitý a zásadní princip. Ale dostáváme se třeba do situace, že například v nějaké ulici se pokrývají prakticky všechny domy, až na jeden, který v okamžiku, kdy probíhalo mapování bílých míst, ještě nestál a nebyl zkolaudovaný. A i když ve chvíli, kdy se sítě reálně staví, ten dům už zkolaudovaný je, operátor ho podle dotačních pravidel nemůže připojit, protože v době mapování ještě jako to bílé místo neexistoval.

Nebo – a to opravdu bolí – jsou případy, a není jednoduché je řešit, kdy má v ulici několik obyvatel přípojku, která podle dnešních kritérií zasluhuje ochranu investic, ale zdaleka nemá výkon optické přípojky. A ten princip ochrany investic je tak upřednostněn, že operátor, který dostane dotaci, nesmí k tomu domu přivést optickou přípojku za dotační peníze, ale v podstatě ani za vlastní peníze. A teď dojde k paradoxní situaci, že celá ulice má optiku, a ten, kdo se snažil a sehnal si možná nějaký bezdrát, který v té chvíli splňuje ochranu investic, najednou zůstane bez té optiky. 

Uvádím to spíš jako anekdotické případy, ale tohle už třeba je věc, kterou ten člověk, když vidí, že se kope všude, jen ne k němu, cítí jako nespravedlnost, že on na optiku nemůže být připojený. Jsou to administrativní věci, za kterými není zlý úmysl, nebo nevůle je řešit, ale to řešení není jednoduché a není rychlé.

Byl bych rád, kdyby pro příští dotační období – a věřím, že ve fondech v příštím rozpočtovém období Evropské komise budou k dispozici peníze na rozvoj vysokorychlostního internetu, zejména toho fixního, to znamená prakticky na optiku – tak bych byl rád, kdyby se nám podařilo tyhle věci z podmínek nějakým způsobem odstranit.

Má to samozřejmě i ekonomický rozměr. Ve chvíli, kdy jako operátor, byť za dotace, stavíte sítě jako ementál, je to složité s ekonomickou návratností. Je v zájmu všech, jak koncových zákazníků, tak operátora, ale i českého státu, aby obec byla připojená celá. Myslím si, že ochrana investic je strašně důležitá, aby dotace neničily soukromé investice. Ale na druhé straně to nemůže být svatý grál, kdy jakmile zazní heslo ochrana investic, vypneme mozek. Možná bychom našli jiné způsoby, jak situaci řešit tak, aby nakonec byla celá vesnice připojená na optiku.

Ale sám jste říkal, tak tato pravidla jsou většinou pro dotace z evropských zdrojů. Je podle vás prostor, jak tlačit na jejich změnu v Evropské komisi?

Přesně je to tak, že princip ochrany investic je z evropského práva, ale konkrétní implementaci máme v rukou my, v tomto případě ministerstvo průmyslu a obchodu, případně ministerstvo pro místní rozvoj. My o těch pravidlech vyjednáváme a myslím, že se dají najít lepší kompromisy. 

Ale nechci, aby to vyznělo jako laciná kritika MPO. Byl jsem – ještě za operátora – u toho, když se dotace do fixního internetu rozbíhaly a vím, jak to bylo těžké. První výzva, kterou ministerstvo vypsalo, úplně zkrachovala, nikdo z operátorů se nepřihlásil, malí i velcí operátoři si na postup stěžovali u Evropské komise, která nakonec doporučila MPO, aby výzvu zastavilo. V diskusi se sektorem pak vznikl další plán, který už byl dobrý a podle kterého se done víceméně funguje. 

Ale od té doby se toho mnoho událo a všechny stran získaly spoustu zkušeností, které je potřeba využít. Ale musí se tomu věnovat čas, vydiskutovat to a najít řešení, které nebude nikoho z operátorů poškozovat.

Když jsme u ochrany investic a toho, že by se mělo za dotace stavět jen tam, kde už konkurence není, nemění situaci technologický vývoj? Dnes je mnohem více dostupné fixní LTE nebo třeba satelitní připojení přes Starlink – a možná přibydou ni další poskytovatelé. 

Odpovím trochu obecně. Pro další programovací období bude muset být nějakým způsobem redefinováno, co považujeme za dostatečné pokrytí z hlediska politiky státu, který chce zajistit, aby téměř každý měl běžně dostupné nějaké připojení. Musíme si říct, které technologie tomu vyhoví a které nevyhoví. 

S tím souvisí důležitá věc: v tomto programovacím období šly dotace do nejmenších vesniček, kde je stavba optiky s tím, za kolik se pak připojení prodává zákazníkům, nepředstavitelně drahá. A je otázka, zda v těchto řídce osídlených oblastech by bezdrátové připojení, ať už prostřednictvím 5G nebo nějakých pojítek, nebylo dostatečné a ekonomičtější. 

Je také otázka, jestli nevzniká problém v tom, že ve velkých aglomeracích se staví komerčně a máme tam optiky dost, pak jsme z dotací pokryli hodně malých vesnic, ale zůstává nám něco mezi tím, kde se na první pohled zdá – a bude to ještě vyžadovat analýzy – že výstavba optiky postupuje pomalu, ale přitom ty oblasti nejsou pro dotace způsobilé. 

Dostáváme se do situace, že na vesnicích stavíme drahé optické přípojky, kterých kvůli tomu stavíme relativně málo, a zároveň máme ten, řekněme, střední pás, kde bychom za stejnou částku dotací byli schopní připojit mnohem větší množství obyvatel. Nechci to teď formulovat jako závěr, ale myslím, že je to jedna z věcí, která se bude muset otevřít a prodebatovat, jestli nemáme dotace trošku posunout.   

Moje zkušenost s fixním 5G je velmi dobrá, když jste jako uživatel osamocen. Ve chvíli, kdy máte malou vesnici, kde nebyl dobrý přístup k internetu, teď je pokrytá LTE nebo 5G, lidé si to pořídili a byli nadšeni, ale ve chvíli, kdy počet zákazníků převýšil nějakou kritickou mez, najednou zážitek z dobrého připojení zmizel. Je to logické, došlo tam k nějakému kapacitnímu omezení. Cítím, že by se měla udělat trochu inventura toho, pro co jsou které technologie vhodné. ČTÚ nebude operátorům předepisovat, co mají dělat, ale při rozhodování o penězích by to stát měl brát v úvahu.

Na to jsem zvědavý, protože třeba satelitní připojení může být pro někoho dobrou alternativou. Znám řadu případů, kdy si ho lidé pořídili, protože neměli žádnou jinou možnost. Dá se asi očekávat, že tento způsob připojení bude růst a že poskytovatelů snad bude více, než jenom ten jeden, který je zatím majoritní. Proto se na to ptám, jestli to nějakým způsobem nemůže ovlivnit úvahu o tom, jak stavět, kde stavět, co stavět a za jaké peníze.

Podle mě to ovlivnit musí, protože když jako společnost máme zájem, aby každý měl přístup k vysokorychlostnímu internetu, víme, jak to je. Pokrýt 80 procent je složité, ale jde to. Dostat se na 90 procent už je velmi náročné a drahé. A ta zbývající procenta jsou pak extrémně drahá. To je chvíle, kdy se řešení typu satelit může ukázat velmi dobré.

Nechci, aby to vyznělo tak, že já teď přijdu na ČTÚ a teprve se tyto otázky otevřou. Tak to vůbec není. ČTÚ má v tomto ohledu velkou expertízu, ale ty informace jsou třeba v nějakém odboru, který se zabývá kontrolou a měřením. A ne vždycky jsou potom dostupné ve chvíli, kdy se o věcech rozhoduje. Víme také, že ve státní správě existuje určitý rezortismus. 

Mojí snahou bude tyhle věci propojovat, mít informace pro rozhodování a rozhodovat pokud možno společně a konsenzuálně. Byť na konci má samozřejmě podle kompetenčního zákona každý svou odpovědnost a ČTÚ nebude tím, kdo by vypisoval dotace, to je jasné. Ale podílí se třeba významně na mapování, a to je de facto půlka celého příběhu.

Ano, sběr dat, velká otázka, jestli jsou data dostatečně dobrá, protože jsou na nich založena rozhodnutí o dotacích. Zmínil jste jedno z témat, o kterých se mluví také strašně dlouho, a to je délka stavebního řízení, nebo vyjednávání s obcemi o věcných břemenech a podobně. Operátoři to často zmiňují jako jedno z velkých témat, které stavbu sítí prodlužuje a prodražuje. Co se dá dělat v téhle oblasti? Budete se třeba nějak koordinovat s Broadband Competence Officers (BCO), kteří v téhle oblasti už nějakou dobu fungují?

Silná stránka BCO je, že poskytují poradenství obcím a operátorům, kteří se na ně obrátí. Angažují se v konkrétních projektech a snaží se je posouvat. Tato aktivita je doprovodná k dotačnímu programu a je také, pokud vím, placena z evropských fondů. Určitě je to dobrá věc a já je považuji za stakeholders, jejichž informace o konkrétních věcech bych chtěl vytěžit. Mají dost informací a je otázka, jak se s nimi potom dál pracuje. Protože třeba otázky, které se týkají stavebního řízení, musí mířit na MMR. A témata, která se týkají obcí jako takových, se mají debatovat v rámci Svazu měst a obcí nebo Sdružení místních samospráv.

Ale pokud jde o usnadnění a urychlení výstavby, musím předeslat, že především je potřeba řešit problém, že v některých případech stavět vůbec nejde. S tím se potkáváme zejména v případě výstavby 5G sítí. Jsou obce nebo jejich části, které nejsou vůbec pokryty signálem, a i když operátor buď proto, že chce sám komerčně obec pokrýt, nebo proto, že to má uloženo v rámci povinností od ČTÚ – v posledních přídělech dostal každý z operátorů za povinnost postavit dvě stě lokalit, které si vzájemně nasdílejí, takže na konci bude pokrytých mnohem víc. Ale pokud obec třeba leží v chráněné krajinné oblasti a ta dá ke stavbě negativní stanovisko, operátor vůbec nedostane povolení.

Takové věci se řeší změnou zákonů. Podařilo se prosadit změnu zákona, která říká, že v případě mobilních věží se nemá posuzovat dopad na krajinný ráz. A pak jsou anekdotické příběhy, kdy někdo řekne: ano, my vám nemůžeme stavbu zakázat z důvodu krajinného rázu, ale my nesouhlasíme s tím, aby na věži svítilo červené světýlko. A Úřad pro civilní letectví samozřejmě nepovolí věž, která by červené světýlko neměla. Moje snaha bude mít tyhle věci podložené datově, abychom odlišili anekdotické případy, které se stanou snad jenom výjimečně a nejsou relevantní, od toho, že některé překážky jsou dlouhotrvající.

Nemluvíme jenom o usnadnění a urychlení výstavby, ale i o tom, abychom vůbec někde mohli tu věž postavit. Samozřejmě do určité míry se to může týkat i výstavby pevných sítí, ale ty se většinou v chráněných krajinných oblastech nestaví, většinou se zakopou pod zem, takže tam jsem se s problémy tohoto typu nepotkal.

Nemají červené světýlko (smích).

Ano, nemají červené světýlko. Ale existují i kuriózní situace, kdy obec ve svém územním plánu zakáže jakékoliv vyšší stavby, což se týká i věží pro mobilní sítě, a zároveň si dokáže stěžovat ČTÚ na to, že není pokrytá signálem. Tam nic jiného než osvěta nepomůže. 

Politický tlak starostů či senátorů, kteří mají nějaký svůj konkrétní obvod, na to, aby se pokrývala bílá místa, zejména v případě zcela chybějícího mobilního signálu, je velký. Osobně si myslím, že přestože máme jako Česká republika velmi nadprůměrnou úroveň pokrytí, tohle nefunguje jako argument pro obec, kde ten signál není. To tak prostě je a my se musíme snažit, aby obce, kde bydlí lidé, byly pokryté.

Dneska vám recept na léky chodí přes SMS, když vám onemocní lékař, pošle vám SMS typu „nejezděte", a jak říkal jeden pan starosta: ti naši lidé se to dozví, až když jim pípne SMS poté, co vyjedou z vesnice a jsou na půlce cesty.

Nebude to jednoduché, nedosáhneme ideálního stavu během krátkého času, ale z mého pohledu je důležité, aby se to posouvalo a aby se odstraňovaly hlavně systémové překážky. Abychom se nespokojili s tím, že CHKO zaujme postoj a že se s tím nedá nic dělat. Myslím, že dá. Dá se mluvit s ministrem životního prostředí, s šéfem, pod kterého chráněné krajinné oblasti spadají, a nějakým způsobem vysvětlovat, argumentovat. Protože někdy tyto negativní přístupy vycházejí z první signální: my tady tu stavbu nechceme. A ten člověk si ani nepoloží otázku, jaké to bude mít důsledky. Myslí si třeba, že se to dá vyřešit nějak jinak. A netuší, že zablokoval jediné řešení.

Optimisticky předpokládám, že když spolu lidé mluví, tak se z těch, kteří jsou zásadně proti, nějaké množství poučí a jsou schopni akceptovat argumenty protistrany a je možný kompromis. Jo, že někde zůstávají jedinci, kteří budou vždycky proti a proti všemu, to ano. Ale myslím si, že je tady prostor pro větší osvětu, aby tito no-go lidi pochopili souvislosti a pak se budou sami jinak rozhodovat.