Jarní kolo StarCube skončilo předminulý týden, a do podzimního se již můžete registrovat. Dokonce nemusíte předem mít vlastní projekt ani tým. Můžete být jen šikovný a dychtivý zkusit si něco nového; možná že vhodný projekt se pro vás teprve najde. A ovšem potřebujete možnost začít se projektu naplno věnovat — tedy mimo jiné mít nějaké vlastní peníze do začátku.
Nedejte se zmýlit — StarCube není jen pro studenty mírně nad dvacet. Účastní se i třicátníci a čtyřicátníci — již s mnohaletými zkušenostmi, které doufají zhodnotit v něčem novém. A StarCube není jen pro projekty webové a IT, ale i pro projekty obecně technologické nebo jakkoli inovativní. Na podzim se do něj snad více zapojí i vědecká výzkumná centra jako CEITEC.
Slovy jednoho z mentorů jarního StarCube, andělského investora Jana Všianského, je StarCube úplně někde jinde
oproti dalším českým akcelerátorům.
Několik otázek jsme položili Michalovi Hrabímu, který StarCube vede:
Proč myslíte, že zrovna tyhle tři projekty vyhrály?
To je jednoduché: protože je zvolila porota. Některé zajímavé projekty se z úvodního kola, ve kterém bylo čtrnáct projektů, do top 5 nedostaly vůbec, neměly možnost se představit více. I když některé byly hodně zajímavé, jejich týmy to prostě nedokázaly tak dobře podat. I když porota měla k dispozici informace o projektech, základy jejich byznys‑plánu, executive summaries, strategie, tak velkou roli hrál dojem z prezentace — to, jestli týmy dokáží během dvou minut porotce přesvědčit, že má smysl se právě o jejich projekt víc zajímat. Z top 5 se pak vybíraly tři nejlepší.
Všechny prezentace už jsou k dispozici na webu www.superlectures.com/starcube2012. (Superlectures je univerzitní spin‑off, který působí v Brně.) Je možné podívat se na všechny prezentace včetně slajdů, takže si můžete udělat vlastní úsudek, jestli z těch čtrnácti bylo vybráno pět nejlepších. Myslím si, že to bylo pět podařenějších prezentací, ale neříkám, že to bylo pět nejlepších projektů. Vloni jsme měli několik hodně velkých favoritů na vítězství, měli jsme celkem jasno o dvou, třech týmech, které prostě budou na stupních vítězů. Letos jsme naprosto jasného favorita na vítěze neměli. Nešlo jasně říci, že ten a ten projekt je daleko lepší než některý jiný.
Co nejvíc rozhoduje o tom, jestli to projekt vzdá nebo nevzdá? Jestli to ti lidé dotáhnou do konce?
Hodně rozhoduje motivace jednotlivců a motivace týmu — nakolik jsou schopni spolu pracovat. Často nám dobře fungují týmy, kde jsou v jádru třeba dva kamarádi, kteří se znají od svých dvanácti let. Ti když procházejí těžkým obdobím, což vždycky i ve StarCube spousta týmů řešila, tak se vzájemně podpoří.
Jeden z top 5, Douč mě, řešil, že to celé zruší, protože existují konkurenční projekty, a za další jim to nevycházelo finančně — zjistili, že nejsou schopni dostat se do plusu. Pak jsme se společně snažili najít nějaký jiný byznys‑model, což nakonec umožnilo to, že projekt dál pokračuje; ale měli opravdu chvíle, kdy mysleli, že to zabalí.
Skvělé týmy jsou i u Chlapskazasilka.cz, a stejně tak Gameful. Gameful je vůbec úžasný tým lidí. Tvrdí o sobě, že mají tým superhrdinů, a mají pravdu. Když se na ně podíváte, oni jsou tak úžasně šílení, a zároveň dobře stmeleni dohromady, krásně se doplňují, radost se na ně dívat. Takže když procházejí něčím těžkým, dokážou se vzájemně podpořit.
Když pokračují dál, je to tím, že je nezlomí neúspěch. Každý tým dříve nebo později prostě musí čelit neúspěchu. Nelze surfovat jenom na pozitivní vlně — každý narazí na nějakou těžkou chvíli.
Zaujalo mě, že se může přihlásit také jednotlivec bez vlastního projektu a pak se k někomu přidat. Jak je to běžné?
Nám se přihlásilo přes 180 lidí, a z toho bylo na nějakých projektech vázáno 130 z nich ve dvou‑, tří‑, nebo taky osmičlenných týmech. Zbytek přihlášených, nějakých padesát lidí, byli „volní hráči“, ať už programátoři, marketéři, obchoďáci, nebo také lidé, co úplně přesně nevědí, co by dělali. Jenom mají pocit, že by se pro něco nadchli a pak by našli uplatnění.
S těmi asi padesáti lidmi jsme potom udělali job fair — speciální akci, na které týmy ze StarCube říkaly: my potřebujeme do svého týmu určitou profesi. StarCube jsme vlastně začali s třiceti lidmi v šestnácti projektech. V průběhu se ale zmenšil počet projektů a někteří lidé vypadli, ale zároveň ty týmy přijaly další lidi, takže jsme nakonec skončili s padesáti — v těch čtrnácti týmech je nyní zapojeno padesát dva lidí; část z nich se přihlásila samostatně, individuálně, a část z nich byli lidé nalezení přímo týmy, které si zkrátka podaly inzerát, nebo řekly nějakému svému kamarádovi nebo známému, aby se k nim připojil.
Ještě dotaz na starší účastníky: zda jim kromě, řekněme, menší dravosti oproti studentům chybí i něco jiného, nebo je to jenom v tom?
Máme velice zajímavý projekt, Snowhit — zrovna jeden z těch, který jsem chtěl mezi top 5, má už třicet tisíc stažení na Android Marketu; je to webový portál a mobilní aplikace pro milovníky lyžování, kde je všechno o lyžařských centrech. Najdete tam zakreslené sjezdovky na 3D mapě, hotely i restaurace, takže když jedete do nějakého centra, tak se nemusíte spoléhat na informaci v katalogu, kde vám vždy řeknou „jsme kousek od sjezdovky“. Vidíte vše tak, jak to je. Součástí týmu je i 44letý horský vůdce, sportovec, který v rámci týmu dělá marketing.
Další tým, Videoflot, vede David Spáčil, kreativec, který také nepatří mezi studentíky. Má přes čtyřicet let a zkušenosti například z Altar Interactive. Další z jádra týmu jsou lidé s věkem výrazně přes třicet. Videoflot je pracovní portál pro videotvůrce. Ti se nedostali dál ne proto, že by nebyli draví, oni jsou hodně progresivní — například dělali známý virál o šíleném cyklistovi, co ujíždí policii na kole 90 km/h na dálnici, má to na sociálních sítích přes dva miliony zhlédnutí. Vsadili ale příliš na vizuál a jejich dvouminutová prezentace neřekla jasně, o čem Videoflot vlastně je. Šli až moc do vizuálu, moc do show, a trochu to ubralo na obsahu.
Starší týmy jsou většinou rozvážnější; ti lidé už si někdy v životě zariskovali, už vědí, co to znamená, někde prohrát, takže se mi zdá, že věci trošku lépe zanalyzují než ty úplně mladé týmy, kde jsou kluci, co mají dvaadvacet, třiadvacet. Ti jsou schopni daleko víc riskovat. To je podle mě rozdíl mezi jejich přístupem.
V čem bude příští StarCube jiný?
Další běh spouštíme už na podzim. Bude se angažovat více zahraničních mentorů, než jsme měli teď, a hlavně se objeví projekty plynoucí z aplikovaného výzkumu vědecko‑výzkumných organizací z Brna. Takže dostaneme projekty na úplně jinou úroveň.
