Hlavní navigace

Michal Stehlík: Digitalizace nesmí být záminkou pro zvýšení rozhlasového poplatku

20. 5. 2014
Doba čtení: 25 minut

Sdílet

Nový předseda Rady Českého rozhlasu věří v brzký přechod na digitální rozhlasové vysílání. „Myslím, že nás to doběhne rychleji, než si myslíme,“ říká v rozhovoru pro server DigiZone.cz.

Rada Českého rozhlasu je po dlouhé době kompletní. Jaký máte jako předseda pocity z nováčků? Tedy z těch dvou, kteří se už jednání Rady zúčastnili – Jiřího VejvodyHany Dohnálkové, protože Ivan Vodochodský byl zvolen teprve minulý týden.

Zatím velmi dobré. Kolega Vejvoda je zkušený rozhlasový matador, zná rozhlas i z období změn, takže myslím, že dokáže nahlédnout hodně „insiderovsky“ na cokoli, co se v rozhlase děje nebo bude dít. Kolegyně Dohnálková nám zase může docela pomoci, protože je profesně ukotvena v umělecké branži, s rolí, kterou míval bývalý místopředseda Bohouš Zoubek, tedy s pohledem na uměleckou tvorbu a případné problémy s ní. Český rozhlas má také svůj Symfonický orchestr. Rada potřebuje profesionála, který má na tyto věci svůj názor. Jsem tedy rád, že se podařilo navolit takové radní, kteří do rozhlasu vidí v rámci svých profesí. Mám z nich dobrý pocit.

Je pro Radu výhoda, že v ní zasedl bývalý dlouholetý manažer rozhlasu? Jiří Vejvoda šest let vedl druhý nejposlouchanější okruh Dvojka, než ho před čtyřmi lety současný generální ředitel Peter Duhan odvolal.

Rada je v rámci svého zakotvení orgán, který by měl rozhlas svým způsobem hlídat, nahlížet na případné problémy, takže žádný kritický hlas není úplně špatný. V tomto případě, pokud směřujete k možné větší míře kritičnosti, musím konstatovat, že kolega Vejvoda, je jednou devítinou Rady, byť důležitou. Pokud by byla Rada složena více méně z bývalých rozhlasových pracovníků, kteří mají nějaký profesní životaběh v této instituci, samozřejmě by to byla otázka. Ale takto si naopak myslím, že je vlastně dobře mít v Radě někoho, kdo dokáže dobře položit otázku a my si sami ve svých hlavách zhodnotíme odpovědi. Je dobře, že tu je člověk s takovým vkladem, ale to neznamená, že by tak měla být obsazena celá Rada, ta by měla být vyvážená.

Jiří Vejvoda má v Radě silnou pozici. Když minulé zasedání kandidoval na místopředsedu, hlasovali pro něj všichni radní včetně vás.

Interpretuji si to tak, že ho všichni vnímají jako osobnost, která má s rozhlasem zkušenosti a zároveň to je nějaká logika volby, kdy on byl osoba, kterou si všichni dokázali představit v místopředsednické roli. Není to tedy nelogické.

Překvapilo mě, že na předsedu Rady kromě vás nekandidoval nikdo jiný. Čím to? V minulosti nebyla Rada ČRo tak jednotná.

Myslím si, že spolu dokážeme hovořit. Musel jste si ale všimnout, že jsem dostal pět hlasů z osmi, což znamená, že tři kolegové si dokázali představit jinou alternativu. Každá volba v demokracii je ale otázka většinového názoru, a tady byla jistá většina, která si dokázala představit předsednictvo Rady v této konstelaci. Podobně jako já dostal pět hlasů i další místopředseda Petr Šafařík. Spíše to tedy považuji za realistický pohled na možnou volbu. Asi v tom sehrál roli i fakt, že jsem dva měsíce dělal úřadujícího předsedu Rady a byl jsem jistou kontinuitou bývalého předsednictva. Když složíme všechny tyto aspekty, myslím si, že ani jeden z nich nebyl zásadní nebo jediný určující, ale spíše do toho ta situace dospěla.

Nakolik je funkce předsedy Rady náročnější než místopředsedy nebo řadového radního? Se všemi máte osobní zkušenost.

Zažil jsem všechny tři funkce, a jejich náročnost se jistým způsobem nedá srovnávat. Protože jde o organizaci předsednictev, organizaci veškerého programu Rady a návrhy vycházejí od předsedy a místopředsedů. Primárně to je u předsedy organizačně a komunikačně jednou tolik náročné než u místopředsedy a možná ještě o něco náročnější než v rámci členství v Radě. Je to navíc i otázka komunikace v rámci výroční zprávy s Poslaneckou sněmovnou, kterou budeme shodou okolností ve čtvrtek obhajovat na Volebním výboru.

K tomu je ještě dostaneme.

Myslím, že to bude zajímavé… Náročnost mojí nové pozice jsem mohl sledovat u předsedy Tomáše Ratiborského v předchozím období Rady, mám zkušenosti i z těch dvou měsíců úřadujícího předsedy, kdy to navíc bylo možná trochu deformováno tím, že na mně viselo opravdu všechno, protože jsem byl jediným členem vedení Rady, který musel řešit i stížnosti posluchačů a veškerou agendu. Ale jak říkám, organizace, komunikace a příprava věcí a do budoucna hlídání termínů od těch drobných, až po ty závažnější v rámci témat legislativy, poplatků, jsou náročnější.

Radním jste od roku 2011, cítíte za ty tři roky a po částečné proměně obsazení rady změnu atmosféry v Radě?

Poslední dva roky nebo rok a půl komunikujeme mnohem otevřeněji a lépe. Myslím si, že by to s novými členy mohlo vydržet, ne-li se zlepšit. Považuji Radu za kolektivní orgán, kdy lidé, slovy Karla Poláčka, spolu mluví.

Co je teď pro Radu ČRo takovým „top“ tématem? Hodně se mluví o rozhlasové digitalizaci, ale v praxi se skoro nic neděje…

Jedno top téma bych asi nedokázal říct. Vidím asi čtyři taková témata, která se nám průběžně vrací. Jedno z nich je obecný pojem vyváženosti a veřejnoprávnosti, kdy Rada byla v minulosti ohledně svých názorů a kvalifikovaných rozhodnutí z velké části obětí analýz nebo informovanosti dané instituce. Když máte takovou instituci dozorovat a zároveň chránit, potřebujete nějaký vlastní kvalifikovaný názor. Takže jsme přistoupili k tomu, že vypíšeme velké výběrové řízení na analýzy čistě jen pro Radu ČRo, abychom měli vlastní pohled na problematické situace spojené třeba s parlamentními volbami nebo například náboženským vysíláním. To je jedna oblast, která je tématem Rady po celé tři roky, co jsem jejím členem.

Druhá oblast, s níž se vedení rozhlasu docela dobře popasovalo, je otázka rozhlasových poplatků. Prohlášení rozhlasu, že si dokáže představit natolik efektivní výběr poplatku, že by nemusel být sněmovnou zvyšován, považuji za dobrou zprávu. Navíc se podařilo o několik desítek milionů korun zlepšit jeho výběr. Bylo to velké téma posledních dvou let. Dalšími dvěma velkými tématy je rozhodně legislativa. Otázka dalšího možného okruhu pro stanici ČRo Plus a jak bude Český rozhlas vůbec zakotven, protože v současném zákoně je obětí legislativy počátku devadesátých let. Ne všechny věci v něm souzní s rokem 2014. To bude obrovské téma. Noví místopředsedové Rady Petr Šafařík a Jiří Vejvoda se stali členy pracovní skupiny na ministerstvu kultury, která se tím má zabývat, a minulý pátek měli první setkání.

S legislativou souvisí i zmiňovaná digitalizace.

Ano, to je čtvrté velké téma, u kterého se dlouho zdálo, že žádným tématem nebude. Teď to ale vypadá, i podle zahraničních zkušeností, že by Český rozhlas měl do digitalizace šlápnout a být jejím jednoznačným lídrem, protože se o ni zajímají i komerční vysílatelé. Digitalizace v našich podmínkách je složitá v jedné věci: země, které se do ní pouštěly, třeba Velká Británie, měly daný horizont „switch off“, kdy dojde k vypnutí analogového vysílání v FM pásmu. A také, za jakých podmínek k němu dojde. My ještě nemáme definovány ani ty podmínky, nevíme, do jaké míry jsou domácnosti vybaveny digitálními rozhlasovými přijímači a kolik procent obyvatel by je percentuálně mělo mít, abychom mohli začít vypínat analogové vysílání. Je to prostě velké a složité téma, a my jsme ho v rámci celé České republiky, nejen v Českém rozhlasu, zaspali. Čekalo se, co s ním bude. Evropská unie v tom sama neměla jasno – tedy EBU jako mezinárodní organizaci. Myslím, že nás to dožene rychleji, než si myslíme, zřejmě budeme narychlo určovat termíny a dohánět skluz. Minulý týden na toto téma proběhla zajímavá konference Innovation Day, které se zúčastnili především komerční představitelé, ale byl tam i náměstek ředitele Českého rozhlasu a podle výstupů z této akce to vypadá, že se rozhlasová digitalizace opravdu stává velkým tématem.

Vezmu tato čtyři témata odzadu. Existuje nějaký projekt digitalizace vysílání Českého rozhlasu, má Rada k dispozici nějaký takový dokument? Nebo se čeká na ona pravidla a termíny, které určí stát a na ně se teprve bude „roubovat“ projekt digitalizace?

Informace, které doposud mám, jsou takové, že rozhlas má vypracované určité analýzy, jak to vypadalo v zahraničí a co musí být naplněno, aby k něčemu podobnému došlo u nás. A začínají se dělat analýzy z hlediska finanční náročnosti, co by to pro rozhlas znamenalo, kdyby přestupoval z analogu na digitál. Rozhodně to není ve fázi, že by byl na stole projekt „převázaný mašlí“ a začalo se s ním pracovat. Myslím, že to bude záležitost příštího roku. Teď jsme ve fázi analýz a inspirací ze zahraničí.

U televizní digitalizace byla vůdčí institucí Česká televize, v té rozhlasové se logicky předpokládá, že to bude Český rozhlas. Zároveň ale všichni říkají, že oproti televizím budou rádia delší dobu vysílat souběžně v analogu i digitálu. To znamená vyšší náklady na šíření signálu. Jak by to podle vás měl rozhlas řešit?

Na Radě se o tom bavíme. Rozhlas to řeší v rámci svých finančních možností. Padaly částky, co by se muselo vykrývat dvakrát a v jaké výši. Ale tady bych trošku odděloval roli Rady. Možná bych teď sahal do pravomocí managementu, co má mít kdy připraveno. Je to ve fázi legislativních návrhů, kdy se teprve řekne, co kdy bude a za jakých podmínek, pak teprve nastane fáze výkonu veřejnoprávního média. Rada by to pak měla hlídat a sledovat, zda to nebude pro rozhlas finančně komplikované. Takže my rozhodně nebudeme s rozhlasem připravovat konkrétní digitalizační projekty. To už by zavánělo možná až střetem zájmů.

S digitalizací úzce souvisí rozhlasové poplatky a jejich výše: utáhne rozhlas digitalizaci, aniž by se musel poplatek zvýšit?

Digitalizace podle mě nebude tématem, které by mělo být vnášeno do souvislosti s úvahami o zvyšování rozhlasového poplatku. Jak už jsem řekl, pokud se daří lepším způsobem výběru a komunikace – do teď to byly spíš právnické osoby a nyní nastává čas fyzických osob – ročně zvýšit dokonce i o desítky milionů korun příjmy rozhlasu, a to během roku a půl, je to docela zajímavá zpráva. Pokud se zvýší efektivita výběru poplatku, a zároveň zde budou tyto nároky, nedovedu si představit, že by digitalizace měla být důvodem pro jakékoli zvyšování rozhlasového poplatku. Rozhodně ne.

Generální ředitel Peter Duhan nedávno na konferenci v Poslanecké sněmovně řekl, že se rozhlas bude snažit, aby firmy platily za všechna služební auta s autorádii. Ze zákona by tomu tak mělo být už nyní, ale je to asi těžko vymahatelné.

On je vždycky problém, jak se dobrat do fáze důkazu. To, že existuje mnoho firem, které mají mnoho aut, za které by měly platit rozhlasový poplatek, je jasné. Český rozhlas ale není právnická osoba oprávněná vstupovat na něčí půdu a kontrolovat, dokazovat. To se týká i případu fyzických osob. Na druhou stranu, Český rozhlas by asi neměl být tím „exekutorem“, který rozráží dveře a říká: „Chovejte se podle zákona!“ Byť ten zákon jednoznačně platí. Funguje tu registr vozidel, který je nějakým způsobem navázán na firmy. Českému rozhlasu se myslím dobrou formou podařilo získat informace, na základě kterých už lze oslovovat firmy, že dle toho a toho registru mají k dispozici tolik služebních vozů a měly by za ně platit. Vždycky je základní problém mít relevantní informaci, právně doložitelnou, že subjekt vlastní daný přijímač, aby se následně dal vymáhat poplatek. To je to nejslabší místo z hlediska efektivity výběru rozhlasových poplatků.

Nebojíte se situace, která nastala u České televize za minulého vedení, kdy si Kavčí hory najímaly externí vymahače poplatků a ti šli až do absurdních sporů o poplatek za atrapu televizního přijímače vystavenou v restauraci?

Asi teď budu mluvit za sebe, nikoli za Radu, ale pořád považuji Český rozhlas za vstřícné a přátelské veřejnoprávní médium, takže bych nerad byl v situaci, kdy bychom byli konfrontováni, že si rozhlas bude najímat nějakou třetí osobu, která se začne chovat takto hypernegativně a komerčně. Nemluvě o tom, že najmutí takové osoby by znamenalo zaplatit jí bezpochyby jisté procento za výběr. Povinností rozhlasu ale je, byť na to nemá bohužel nástroje, zajistit efektivní výběr rozhlasového poplatku. Takže za mě bych byl velmi nerad, kdyby do toho vstupovaly nějaké třetí osoby. V případě, že to bude řešit rozhlas sám, je to o jeho citlivém přístupu. Jedna věc je dodržovat zákon, druhá věc je otázka některých sociálních skupin a komunikace rozhlasu, že za dobrou službu je povinnost z hlediska zákona zaplatit. Pokud by tu ale byly tendence najímat si na vymáhání pohledávek externí firmy, určitě bych se proti tomu nahlas ozval.

Netratí rozhlas na tom, že víc než televize je poslouchaný i přes internet, a za počítač, notebook nebo tablet se rozhlasové poplatky podle zákona platit nemusí? Pokud doma nemám klasický rozhlasový přijímač nebo mobil s tunerem, platit rozhlasu nemusím.

To je právě otázka dokladovatelnosti, co kdo má v rámci svého přístroje doma. Tady je to třeba jednodušší ve spojené informaci, že kdo má dnes televizor pro příjem digitálního vysílání, může takto přijímat Český rozhlas, takže se na něj vztahuje povinnost platit rozhlasový poplatek. Ale pokud jde o nová média, nenazýval bych to utíkáním rozhlasového poplatku. Navíc, když se podíváte na ta čísla – i když ono se to velice zajímavě zvedá – jsou to spíše tisícovky poslechů. Myslím, že lidí, kteří nemají rozhlasový přijímač, případně televizi, a mají jenom to nové médium, přes které poslouchají, je spíše promile, než nějaké procento. Takže v tom nevidím zásadní problém. Ten spíše v tom, že rozhlas nemá možnost doložit domácnosti, že vlastní přijímač. A tam to myslím uniká ve velkém. Máme nějaká první čísla, která ještě nejsou úplně oficiální, uvidíme, jak to s nimi bude dál. Ale v tom vidím opravdu mnohem větší problém než v nových médiích.

Vedení rozhlasu letos spustilo projekt Regiony 2014, v jehož rámci provozně propojuje vždy dvě krajská studia dohromady. Radě kvůli tomu chodí poměrně dost stížností. Co si o tomhle řešení regionů myslíte vy osobně?

Já osobně i Rada dle svých dosavadních usnesení tyto změny podporujeme. Ostatně, když se podíváte na poslední data poslechovosti, v některých regionech šla nahoru. Jsou samozřejmě regiony, které zůstávají problematičtější, jako je třeba Pardubický kraj, ale i to, že se daří na některých místech trošku stabilizovat výkon, třeba v Brně nebo v Českých Budějovicích… Nemyslím si, že je zásadní problém v poslechovosti, naopak věřím tomu, že tento projekt bude nakonec úspěšný. Jako Rada samozřejmě odpovídáme všem posluchačům, kteří mají s novou podobou regionálního vysílání problém. V konečném důsledku jde většinou o to, že se jim ztrácí ze schématu jejich konkrétní oblíbený pořad, na který byli zvyklí. Musejí si ho hledat jinde, případně je něčím nahrazen. Na druhé straně, a to nechci v žádném případě bagatelizovat, těch stížností jsou od počátku kalendářního roku desítky. Pořád to beru tak, že posluchačů by měly být miliony. Jde tedy o několik desítek lidí, kteří kritizují tento přístup, a my se jim snažíme odpovídat, vysvětlovat, dávat tipy na program. Samozřejmě získáváme informace od samotného rozhlasu, ale osobně považuji tento směr za úspěšný: ať už provozně, protože je to docela dobré z hlediska komunikace a nakonec se to osvědčuje, tak si myslím, že i náběh nového schématu, o který se regiony snaží pod vedením pana náměstka Mengera, je pozitivní směr.

Bude mít Rada ČRo přehled, kolik peněz se podařilo rozhlasu ušetřit tím, že už si každé krajské studio nevyrábí vlastní pořad o vaření nebo hobby magazín?

Rada ČRo má svoji Dozorčí komisi, kde jsou právníci a ekonomové, kteří se dívají do legislativních a finančních věcí a dávají nám profesionální zpětnou vazbu. Věřím, že po roce fungování projektu Regiony 2014 budeme mít v rámci rozpočtu a řekněme provozních záležitostí jasnou představu, co to udělalo v rámci regionálního vysílání. Ale i na tu zpětnou vazbu je třeba si počkat, nejde ji dělat po dvou třech měsících, protože jedna věc je změna, která by měla mít dlouhodobější směr a druhá věc, že každé zavádění změny v sobě nese nějaký primární investiční náklad. Byli bychom naivní, kdybychom si mysleli, že se tímto „ustřihne“ nějaký provoz a do půl roku se ušetří miliony. Myslím si, že téměř přesně do roka, v dubnu nebo květnu 2015, po vyhodnocení všech rozpočtových věcí, budeme mít jasnější zrcadlo, jak fungují ona dvojspojení regionálních studií v rámci republiky.

Ono je vtipné, že až se přejde na digitální vysílání, nebude možné zajistit regionální vysílání po krajích, všechna česká krajská studia budou muset vysílat v celých Čechách, všechna moravská po celé Moravě. Ve veřejnoprávním multiplexu tak v určitých chvílích půjde na několika stanicích ČRo stejné vysílání.

Digitalizace promění mnohé. Regiony 2014 jsou projekt, který je nutným řešením dosavadní ne úplně utěšené situace. Pokud na stole nemáme ani projekt digitalizace, natož termín, těžko můžete připravovat a čekat s výrazně konzervativním a ne úplně funkčním regionálním vysíláním dalších deset let, než se zavede digitální vysílání. To by podle mě nefungovalo. Řekněme, že nyní to je nutný mezistav, který může fungovat, a digitalizace způsob tohoto uvažování samozřejmě promění. Podle mě to je docela velké téma pro propojení legislativy, digitalizace a zákona o ČRo, protože regionální charakter vysílání by se neměl ztratit. A to v řádném případě. To je věc, na kterou si docela dávají pozor třeba i severská média, která prodělala mnoho změn, ale právě na zachování regionálního vysílání si dala pozor.

Ministerstvo kultury ve spolupráci s rozhlasem připravuje tzv. malou novelu zákona o ČRo, která rozhlasu umožní provozovat čtvrtý celoplošný kruh v analogovém FM pásmu. Rozhlas tvrdí, že revizí vlastních kmitočtů vyšetří frekvence pro rozšíření stanice mluveného slova ČRo Plus do největších měst. Zatím ale není jasné, zda bude ubírat kmitočty regionálním stanicím, nebo i celoplošným okruhům. Ví o tom něco Rada ČRo?

Zatím o tom informace nejsou. Beru to tak, že Český rozhlas je ve fázi analýz, co by znamenal který postup. Prakticky nebo pragmaticky se mi zdá, že to musí být kombinace části kmitočtů od regionů a části od celoplošných stanic. Ale že by byl na stole konkrétní návrh, to ne. Myslím, že to velmi dobře vykrystalizuje ve chvíli, kdy se novela bude posouvat a rozhlas bude muset přijít v komunikaci se sněmovnou s docela jasnou informací, kterou by měla mít k dispozici primárně i Rada, tedy co by to mělo znamenat. Pak budeme samozřejmě zvažovat jisté oslabení nebo posílení některých cílových skupin. Od toho tu vlastně jsme, mezi rozhlasem a sněmovnou bychom k tomu měli vyslovit názor také my.

Je zajímavé, že revizi kmitočtů sliboval už před lety tehdejší ředitel ČRo Václav Kasík, který chtěl sehnat frekvence pro tehdy startující Rádio Wave. Nikdy k tomu ale nedošlo, a to už bude nějakých osm let.

Neměl bych asi komentovat působení pana ředitele Kasíka. Jsme zase v situaci, kdy změny ve vysílání rozhlasu za poslední roky nejsou úplně nedynamické. Před rokem a půl tu byla kauza BBC, nyní je tady záležitost s regiony… Ono se to neustále vyvíjí, takže reálná revize kmitočtů podle mě může přijít ve chvíli, kdy se bude startovat nějaký velký projekt jako digitalizace. Nebo novela zákona o rozhlasu, v rámci určité části věnované kmitočtům. Bez podrobné analýzy to ale nepůjde.

Sám jste zmínil kauzu BBC, kdy Rádio Česko vysílalo na vlnách české BBC a poté, co ji převzala společnost Lagardere, tato spolupráce skončila. Nyní na BBC vysílá komerční zpravodajské Rádio Zet, ale podle mých informací má značné problémy a nelze vyloučit, že tento projekt skončí. Už dříve Lagardere nabízela Českému rozhlasu pronájem vysílacích časů v síti BBC. Počítá se s touto možností v případě, že by novela zákona o ČRo, která má zajistit pokrytí stanici ČRo Plus, neprošla?

Tato varianta zatím nepadla. Jedna věc je komunikace s veřejnoprávním subjektem BBC a jiná s komerčním subjektem. Ve chvíli, kdy určité rádio nevydělává, určitě bude chtít od veřejnoprávního rozhlasu pokrytí nějakých základních nákladů v rámci komerčního provozu. Tam bych byl apriorně ne negativní, ale velmi ostražitý. V každém případě, žádné podobné informace ale zatím nemáme. Lagardere ale přebírala BBC s plnou odpovědností, a zároveň musí garantovat pro RRTV, že to bude zpravodajská stanice. Otázka zní, co nastane ve chvíli, kdy provozovatel se zpravodajským projektem neuspěje a bude řešit, co s tím dál. Nerad bych se dočkal situace, kdy se změní podmínky, za kterých dostal možnost získat BBC Radiocom, tedy aby najednou mohl vysílat „cokoli“, nikoli zpravodajství. To by byla celkem negativní zpráva o tom, jak lze obejít záležitost dosavadních udělených podmínek. I na to bych byl ostražitý i z hlediska RRTV, případně legislativy.

On vlastně dodnes probíhá spor o tom, že na frekvencích BBC má vysílat Český rozhlas.

Ano. Ten spor dále běží a do jisté míry je opravdu také položen na té veřejnoprávnosti, respektive na té službě, která má být zpravodajská. Český rozhlas není spokojen s tím, jak to nakonec s BBC dopadlo a rozporuje to. Já budu jenom zvědav na to, kam se ta kauza posune dál v rámci úspěchu či spíše relativního neúspěchu Zetka.

Ono by bylo zajímavé na frekvencích BBC dokrýt místa, kam by se ČRo Plus nedostal ani v rámci frekvencí, které by mu rozhlas vyčlenil po revizi svého stávajícího spektra.

Pokud se budeme teoreticky „vznášet nad vodami“ bez podmínek a zakotvených institucí, bylo by to dobré, ale myslím, že tady hrají roli jiné aspekty: právě komunikace s komerčním subjektem, záležitost role Českého rozhlasu a dosavadního sporu, kdy by to bylo podle mě výrazně složité.

Pojďme přímo ke generálnímu řediteli Českého rozhlasu Petru Duhanovi, kterému letos v létě vyprší polovína šestiletého mandátu. Jak vnímáte jeho dosavadní éru v čele rozhlasu?

Opět budu mluvit sám za sebe, i když si myslím, že se Rada po té polovině mandátu také dostane k nějaké diskusi o výsledku změn , které byly přislíbeny v kandidátském projektu Petra Duhana a které se uskutečňují. Každá změna má v sobě spoustu provozních problémů, které jsme v rozhlase také zažili, ať už personálních nebo dalších. Rozhodně nechci černobíle tvrdit, že se vše naprosto skvěle daří a je to bezbolestné, to určitě ne. Na druhou stranu, když se podíváte na tu změnovou politiku, ať už jde třeba o regiony, nebo o pokus s ČRo Plus jako profilované stanice mluveného slova, tak mnoho z těch tezí, které Peter Duhan přislíbil v projektu, se daří plnit. Výběr poplatků jsem zmiňoval; ač je to pro někoho jen předpoklad pro fungování rozhlasu, je to výrazná změna a předpoklad pro to, aby rozhlas mohl dále fungovat. Za mě to zatím musím vnímat jako naplňování kandidátského projektu, jinak bych byl asi kritický i v rámci veřejných diskusí.

Klíčové samozřejmě bude, jak se ty změny usadí v tom čtvrtém a pátém roce ředitelování, popřípadě zda do nich nevstoupí v těchto letech ona záležitost legislativy, anebo připravenosti na digitalizaci. Myslím, že tady neexistuje žádný „bianko šek“ pro nikoho, protože ty problémy jsou vlastně každodenní. Není to tak, že do teď to fungovalo, tak už to tak necháme. Osobně to ale vidím jako naplňování projektu, i se všemi problémy, které se s tím nesou. Myslím si, že ani Peter Duhan nepředpokládal, že všichni vstoupíme do tak dynamického legislativního procesu, který se bude valit na Český rozhlas takto zásadně na několika frontách. Že to nebude jenom otázka dalších frekvencí, ale celkové změny zákona. Otevírá se tím nejen mnoho možností, ale i mnoho rizik. Myslím, že poslanecká iniciativa může být „velmi tvůrčí“.

Když se ohlédnete za těmi třemi lety, které jste vlastně strávil také v Radě ČRo a byl jste u toho, když se volil současný generální ředitel, co se podle vás za tu dobu rozhlasu nejvíce povedlo a na čem by měl ještě zapracovat?

Osobně se musím znovu vrátit k poplatkové agendě, protože tady byly připraveny předpoklady pro jiné fungování. Myslím, že rozhlas z ekonomického hlediska a ekonomicko-provozního fungoval, když to přeženu, tak trochu jako v osmdesátých letech. Tady se podařila docela jasná změna. Osobně se mi docela líbí právě postup, kterým se mění regiony. Pokud bych měl říci, co se nepovedlo, nebo co se nevede, mnohé věci závisí od lidí a v některých konkrétních personálních věcech si myslím, že došlo třeba i k úkrokům nebo krokům stranou. Vždycky, když má nějaký člověk odcházet, a než nastoupí nový, a než se ten nový zorientuje, nějakou dobu to trvá. Ale i vzhledem k tomu, že jsem sám osm let vedl velkou instituci, Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, a často se tam také střídali lidé, tak z mojí strany to není nic hyperkritického. Je to součást vývoje instituce, kdy mnohdy nevidíte do chování vybraných manažerů a prostě musíte svěřit důvěru. Samozřejmě, ideální manažer si má vybírat jenom dobře, ale mnohé je o lidech.

Tento týden začne volební výbor sněmovny projednávat výroční zprávu o hospodaření Českého rozhlasu za loňský rok. Očekáváte její hladké schválení, nebo jsou na obzoru nějaké průtahy?

Určitě nemám signály o nějakých problémech, aspoň ke mně prozatím nedoputovaly. Ostatně, z hlediska činnosti a konkrétně hospodaření má za sebou rozhlas poměrně velký úspěch ve zmíněném výběru poplatků i výsledku hospodaření, které bylo výrazně plusové. Tady je možná docela zajímavý problém pro poslance, pro tu debatu, kdybychom ji chtěli otevřít, že rozhlas zároveň, pokud zůstává v zisku, byť je veřejnoprávní, musí danit zpátky své příjmy. Bylo by dobré najít nějakou formu převodu těchto peněz napříkladdo nějakého fondu, aby tyto peníze neutíkaly, když už jsou součástí této instituce. To je nutné nadnést nadnést. Nemám ale žádné konkrétní signály o problémech. Jak mám zkušenost z volebního výboru sněmovny, mnohdy se debata zaměří na nějaké konkrétní záležitosti a kauzy, které proběhly během roku, anebo na věci, které souvisely ať už s volbami, nebo tam velmi často padaly otázky na náboženské vysílání, což je takový evergreen u některých poslanců, takže to se jistě může stát a docela to i očekávám.

Předseda výboru Martin Komárek už dříve řekl, že schvalování výročních zpráv ČT a ČRo za rok 2013 nebude taková selanka jako u zpráv za rok 2012.

Jak jsem řekl, nemám o tom žádné signály, ale na druhé straně, vzhledem k tomu, že Martin Komárek je poslancem, který přeci musí sdělovat to, že se bude věcem věnovat kriticky a zásadně, beru to tedy i jako politické vyjádření. Uvidíme, jak bude vypadat samotná diskuse. Osobně si nemyslím, hlavně věcně, že je tam něco, co by byl reálný problém. Mnohé věci se dají buď vysvětlit, nebo spíš okomentovat ještě více do hloubky. Ale vzhledem k tomu, že věcné problémy tam nevidím, tak doufám, že bude maximálně podrobnější debata, a to je jenom dobře – i pro náhled poslanců do dané problematiky.

Martin Komárek také razí myšlenku, že by se měly udělat nezávislé audity hospodaření veřejnoprávních médií, u kterých by nebyla zadavatelem sama média.

To je otázka veřejnoprávních institucí, které zde máme: ČT, ČRo, ČTK a jejich auditů. Ony se audity staly takovým docela hezkým politickým tématem. Ne vždy pozitivně využívaným, abych to trochu eufemisticky konstatoval. Beru to velmi jednoduše, že pokud se poslanci pohybují v legislativním rámci, který je doposud stanoven, tak tím zásadním orgánem pro kontrolu, kromě schvalování výroční zprávy sněmovnou, je pořád Rada ČRo, Rada ČT a Rada ČTK. A o ideích auditu si můžeme hezky popovídat, ale pokud se nic nezmění v rámci případně větší ingerence Poslanecké sněmovny směrem k daným veřejnoprávním institucím, tak je to vlastně z hlediska sněmovny nemožné – tedy kromě neschválení výroční zprávy. Takže to beru jako ideu, ale ta má samozřejmě svoje legislativní předpoklady. Můžeme se začít bavit s volebním výborem, kde on vidí slabiny. Ale na tomto místě bych trochu varoval před tím nebezpečím ingerence a oslabením daných rad. To bychom se potom bavili o legislativě, jestli má mít sněmovna přímý dosah na veřejnoprávní média. A zda se potom ještě mohou cítit jako veřejnoprávní.

Volební výbor sněmovny také chtěl po generálních ředitelích ČT a ČRo, aby na jeho zasedání tento čtvrtek informovali o způsobu, jakým obě veřejnoprávní média zpravodajsky pokrývají krizi na Ukrajině. Peter Duhan s Petrem Dvořákem předsedovi výboru odepsali, že tento bod jednání neakceptují, protože se zpovídají Radě ČT a Radě ČRo, nikoli politikům. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že každý poslanec má právo se při projednávání ve volebním výboru zvednout a položit konkrétní dotaz řediteli ČRo a ČT, i jako zákonodárce, že se mu něco nezdá, nebo že cítí nějaký problém. Pokud ovšem volební výbor jako jednotka Poslanecké sněmovny se o něco takového pokusí, pak se ptám, na jakém základě? Jestli na základě toho, že se politici dohodli, že veřejnoprávní média mají fungovat v rámci zpravodajství jinak – v tom případě mají oslovit rady, které si sami zvolili – nebo zda mají stížnosti na toto zpravodajství – v tom případě je mají přeposlat stížnost RRTV nebo příslušným „malým“ mediálním radám. Takže já bych tam to odmítnutí viděl vlastně podobně, ale s tímto nutným vysvětlením dosavadního fungujícího rámce. Protože informovat se samozřejmě mohou ve chvíli přítomnosti obou ředitelů, ale dělat z toho bod programu? Můžeme se poté dočkat ještě větší ingerence, toho, že budou průběžně zpovídáni ředitelé veřejnoprávních médií, zda dobře nebo špatně, dle názoru poslanců, informovali například o krizi v Evropské komisi, o záležitosti imigrací ve Španělsku a v Itálii: To už jsme v situaci, kdy se opravdu dostáváme na hranu oné veřejnoprávnosti. 

Chápu, stačí prostá poslanecká většina na jakékoli legislativní změny. Já jsem to ale pořád vnímal tak, byť i teď jdou rady samozřejmě převolit, netvařme se, že ne, ale vnímal jsem to tak, že jsou složeny tak, že vlastně trošku vybočují z toho každoročního politického klokotání, které tady máme. Takže z těchto všech důvodů to považuji za vlastně docela „originální“ případ. Já tam samozřejmě budu ve čtvrtek přítomen nejen na schvalování naší výroční zprávy, ale i na tento případný bod, který byl původně zařazen na 13:00, byť otázka je, jakým způsobem se bude odehrávat, když se ředitelé vyjádřili takto. Jsem velmi zvědav na argumenty, které budou ze strany poslanců, respektive celého volebního výboru, padat. Ale zase, pokud je problém s otázkou veřejnoprávnosti při formování podobného média, je tady záležitost pléna Poslanecké sněmovny, atd. Byl bych velmi opatrný. Zažili jsme to před mnoha lety v rámci krize v ČT, kdy se právě poslanecký pultík stal tematickým debatním místem toho, co má nebo nemá být vysíláno ve veřejnoprávním médiu. Ta pravomoc sněmovny je jistě legislativní a částečně kontrolní, ale pak jsou tady nástroje, které si demokratický stát nějakým způsobem nastavil a byl bych nerad, pokud by byly oslabovány.

Takže pokud to správně chápu, zařazení toho bodu s vámi volební výbor sněmovny nekonzultoval?

Nikoli, já jsem se o zařazení tohoto bodu dozvěděl 14. května 2014, kdy mi někdy okolo desáté hodiny dopoledne doputovala už hotová pozvánka na jednání volebního výboru. Což považuji za chybné.

Budete se na Radě ČRo zabývat vyvážeností zpravodajství okolo krize na Ukrajině?

WT100 persony2 (Ilinčev aspol)

V tento moment jsme řešili, tuším, dvě nebo tři stížnosti na konkrétní téma, jak se s tím rozhlas vypořádal. Odpověděli jsme na základě vyjádření rozhlasu. Odpovědi lze nalézt na našem webu. Na druhou stranu se právě tato záležitost může stát jedním z témat našich analýz, kdy potřebujeme určitou zpětnou vazbu a podívat se na určité období trošku s odstupem. Na to, jakým způsobem se vysílalo. Samozřejmě, mohou tady být velmi zásadní akční záležitosti, třeba jednostranné reportáže, které vyvolají nějaký problém, ale to jsem doposud nezaznamenal. Na stížnosti bylo odpovězeno, ale právě celkové zpravodajství o tomto problému může býti tématem analýzy pro Radu ČRo během roku 2014.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz