Nečekané ohlášení odchodu člověka s funkcí vrchního softwarového architekta nejlépe okomentoval redaktor Observeru: „Většina lidí si řekne – Ray kdo? Nikdy nebyl tak známý jako jeho předchůdce ve funkci Bill Gates; ale pro Microsoft to je doslova zemětřesení“.
Není tajemstvím, že Billu Gatesovi je vyčítáno, že ve firmě poněkud pominul Internet (a ztrátu pak už nedohnal), právě tak jako další významné trendy, čehož využili jiní a dali vzniknout firmám jako je Google nebo Facebook; z popela pak povstal Apple. Nedostatek skutečného vizionářství vedl (mimo jiné) k tomu, že Gatesovo místo zaujal právě Ray Ozzie, kterému byla schopnost hledět daleko za obzor přisuzovaného, a Ozzie svou reputaci potvrdil známým dopisem dovnitř Microsoftu, ve kterém předestřel pro firmu zcela odlišnou budoucnost – postavenou na naprosto odlišném prodeji, pronájmu a užívání software (dnes známý pod nálepkou „cloud computing“), na významu reklamy jako důležitého podpůrného faktoru pro ekonomiku firmy (viz Google) a na lepší uživatelskou přívětivost integrovaných sw+hw řešení, která „prostě fungují“ (viz Apple). Dopis dovnitř firmy vznikl v roce 2005, krátce po jeho nástupu – a po pěti letech Ozzie firmu opouští, aniž došlo k výraznému zmaterializování této vize.
Je potřeba si uvědomit, jak zásadní roli člověk s poněkud nabubřelým titulem chief software architect v takovéto obří firmě má: vždyť software je to, co Microsoft živí a „architekt“ je ten, který navrhuje jeho podobu pro příští roky. Ozzie byl přímý a jediný nástupce Billa Gatese, přebíral jeho funkci i činnosti – k tomu není mnoho co dodat. Byť jeho rozhodnutí samozřejmě podléhají schválení užšího managementu, bez návrhu architekta se stavět nedá. Microsoft tedy nyní o svého architekta přichází a zbývají mu už jen „stavaři“.
Důvodů, proč Ozzie z firmy odchází, se dá najít nebo vymyslet víc a každý je stejně pravděpodobný. Jeden říká, že Ozzie celou dobu bojoval s vnitřní opozicí ve státě Microsoft, tedy především s veterány, kteří věří pokračování stávajícího modelu „Windows+Office“ (resp. „ať je to co je to, musí to být Windows“), který ovšem firmě přinesl obří zisky a i dnes se na profitu Microsoftu podílí lví měrou, zatímco zbytku společnosti se daří spíše smíšeně, a nedokázal je porazit, tedy odchází. (Je fakt, že říci na plné ústa v Microsoftu, aby si firma zvykala na „post-PC world“ je dosti svatokrádežné prohlášení.) „Profesor“ Ozzie asi ve firmě nikdy neměl stoprocentní neformální autoritu jako ji měl (logicky) jeho předchůdce Gates. Zvláštní titul chief software architecta s sebou možná nenese jasné pravomoci (např. nadřízenost všem vývojovým oddělením) – pak ovšem platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Tam, kde se Gatesovi stačilo vyjádřit, co by se mělo dělat, a microsofťáci poslechli, jeho následovníka tak moc nerespektovali.
Jiný možný důvod je, že byl z firmy v podstatě vytlačen, neboť Microsoftu se z pohledu jeho akcionářů spíše nedaří – i když je firma stále velmi zisková, kurz akcií (což je to jediné, co akcionáře zajímá) zůstal za pět let nezměněn, zatímco Apple zvýšilo hodnotu 23× (!!) a v tržní hodnotě je větší než Microsoft, Google pak dvakrát a dýchá mu na záda. A všichni se děsí, kam až může vystoupat mrňous Facebook. Ozzie napsal na odchodnou další docela dlouhý dopis nazvaný Úsvit nového dne, ve kterém mimo jiné uznává, že soupeři Microsoft předběhli.
Zbylo po Rayi Ozziem v Microsoftu vůbec něco? Krom jiného bezpochyby jedna velmi důležitá věc: platforma nazvaná Azure. Ta zatím málokomu co říká, ale jedná se o velmi promyšlený a chytrý koncept integrace služeb systémového softwaru, hardwaru a současně hostingu do jednoho kusu. Co je Azure po lopatě: představte si, že jste producent webového software (webové služby), jako je například webhosting, e-shopy, služby portálu, služby online her. V současné době se musíte starat kromě vlastní aplikace o systémový sw, jako je (mimo jiné) operační systém a databáze, dále o hardware, na kterém to běží a dále o hosting. Musíte vše dimenzovat na několik set procent běžného výkonu, abyste vykryli špičky (typicky např. vánoční nákup na e-shopech, nebo denní vrcholy zátěže kdekoli jinde). Azure všechny tyto činnosti převezme – váš software poběží „někde“ v datových centrech Microsoftu, kterých už nyní funguje okolo zeměkoule několik, a zákazník platí za odebraný výkon, což je také důležité. (Azure bude mít samozřejmě zásadní význam pro online projekty, s celosvětovou působností; problémy, které řeší, většinu internetových podnikatelů v našem malém rybníčku příliš netrápí). Ale přece jenom, Azure, plus neúspěšný Bing! plus poměrně málo úspěšné Windows Live je na pětiletku příliš málo. Soupeři totiž poskočili dopředu rychleji.
Kdo bude firmu po odchodu softwarového kormidelníka v tomto směru vést? Provozně stále více pravomocí přebírá Steve Ballmer, ale i démonická osobnost jako je on má svoje výkonnostní limity, a že den má jen 24 hodin, platí i pro něj. (Ballmer nedávno převzal pod sebe i veledůležitou divizi Office, protože jejího šéfa přetáhla Nokia na nejvyšší post, nyní přebírá i práci po Ozziem). Překvapivá odpověď je, že firma toto křeslo nebude obsazovat – možná není kým, ale ještě spíše si vedení uvědomilo, že to možná není vůbec důležité.
Microsoft dnes představuje firmu s velice širokou produktovou paletou. Firma obsazuje celou vertikálu, od vývojových nástrojů přes aplikace až po systémový („serverový“) software. Microsoft si navíc umí pojistit obě strany: když cloud zvítězí jako hlavní trend, má zde nabídku, pokud to tak slavné nebude, je tu stále jeho krabicový software. Přesto ale působí firma poněkud nemocně a vrávorající kurz akcií je toho dokladem – investoři mu moc nevěří (Applu s daleko užším záběrem věří daleko více). Investoři už pět let „trestají“ Microsoft za jakýsi nedostatek vize a švihu, a Microsoft je vždycky co čtvrt roku „odmění“ skvělými finančními výsledky. Jen pár dní po oznámení odchodu Ozzieho firma oznámila opět rekordní čísla (tržby 16,2 miliardy a zisk 5,4 miliardy, obojí prosím za kvartál, zisk je o 51 % vyšší než před rokem). Firma, které neustále někdo věští brzký zánik, protože je v dnešním internetovém prostředí zastaralá, nemoderní, uzavřená (atd. atd.), je stále větší továrnou na peníze. Realita zkrátka ukazuje, že nejen mladé, štíhlé a převelice internetové firmy mohou být úspěšné; podívejme se ostatně na IBM, která už není ani dinosaurus, ale doslova trilobit, a také dosahuje setrvalého růstu obratu i zisku – dokonce i bez vrchního softwarového architekta. Až zkrachuje IBM, může někdo přemítat o zániku Microsoftu. A to první se nezdá být vůbec pravděpodobné.