Velkou část klientů, kteří byli na Wi-Fi ve čtvrtích jako Vinohrady, Vršovice nebo Nusle, jsme převedli na 60GHz spoje nebo domy propojili 80GHz spoji. Tak můžeme nabízet rychlosti srovnatelné s optickým připojením, říká v rozhovoru pro Lupu generální ředitel operátora Airwaynet Miloslav Novák.
V dalším dílu seriálu Jak žijí regionální operátoři, ve kterém mapujeme svět lokálních poskytovatelů internetu v Česku, jsme se podívali na situaci v Praze.
Když vidím vaše reklamy po Praze, je na nich „Internet za 290 korun“. Proč zrovna tato cena?
Od začátku Airwaynetu jsme měli tarify za 290 Kč včetně DPH. To si držíme, máme tarify za 290, 390, 490 a 590 korun. Na Wi-Fi kmitočtech je maximální rychlost 50 megabitů za sekundu, na optice a vysokorychlostních bezdrátových spojích samozřejmě více, tam startujeme na 25 megabitech a nejvyšší tarif je symetrických 500 megabitů. Snažíme se, abychom byli na úrovni konkurence, nikoli podhodnocení, ale samozřejmě ani dražší. Protože konkurence v Praze je obrovská.
Jaké jsou nejvíce poptávané tarify?
Tam, kde na to máme technologii, nabízíme 50, 100 a 200 megabitů. Většina zákazníků si vybere ten prostřední, 100 megabitů. Ještě před covidem domácnosti, které neměly takové nároky na připojení, braly 20 megabitů. Dnes je minimum 50 megabitů, zvlášť pokud je v domácnosti víc lidí, co se dívají na IPTV. Když to vezmu přes celou síť a všechny technologie, tak nejčastěji žádané bývají tarify od 50 do 100 Mb/s.
Celá řada operátorů mi říkala, že pod 300 korun s DPH se připojení nedá udělat kvalitně. Vy naopak říkáte, že ano.
Tak je to spodní hranice. Samozřejmě se snažíme motivovat zákazníky, aby brali vyšší tarify. Stále přidáváme kapacitu do páteřních sítí i přístupových bodů, pak už je jenom na obchodnících, co prodají zákazníkům. Výrazně investujeme i do marketingu. Akvizice jednoho klienta nás stojí tisíce korun jenom na marketingových nákladech. Je to specifické pro firmu, která podniká v Praze, že musíme dát hodně na reklamu. Je to nejen pro získávání klientů, ale i pro udržení těch stávajících. To je možná ještě důležitější – pracovat se zákazníky, zlepšovat s nimi vztahy.
Jak jste řekl, konkurence v Praze je možná nejtvrdší v Česku. Kdo jsou pro vás hlavní konkurenti?
Samozřejmě CETIN a UPC, dnes Vodafone. A mnoho dalších menších operátorů. Snažíme se také dělat akvizice, jako ostatní větší lokální hráči mimo Prahu. Ale mnozí z malých operátorů se i v koronavirové době drží, jak mohou, podsekávají ceny. Pořád jsou atraktivní pro zákazníky, kteří jenom posílají maily a čtou Novinky, ale každý měsíc spolehlivě platí.
Pomohla vám koronavirová pandemie, tak jako jiným operátorům? Lidé pracují z domova, děti mají vzdálenou výuku…
Pandemie pomohla i uškodila zároveň. Všechny sítě jely od jara loňského roku, jako kdyby byla špička celý den, byl větší provoz než na Vánoce. Najednou byli někteří lidé, kteří měli Wi-Fi připojení, nespokojení a část jich dala výpověď.
V Praze navíc došlo k úplně opačnému pohybu, k menšímu stěhování národů. Běžně jsme ročně připojili dva tisíce nových účastníků a pět set odcházelo. Loni bylo ale těch, co odešlo, třináct set. Nešlo o nespokojenost se službami. Zčásti se odstěhovali a zčásti šlo o vypovídání smluv v bytech na krátkodobé pronájmy, protože pronajímatelé pozastavili služby, když neměli žádné hosty.
To je úplně jiná zkušenost, než mají jiní regionální operátoři.
Samozřejmě, protože k nim šli ti lidé, kteří odešli z Prahy.
Není to na druhou stranu i impuls pro upgrade sítě, třeba s pomocí 60GHz spojů?
To ano. My se moc nezaměřujeme na novostavby, pokud jsou tam čtyři optiky, tak to není pro nás. Naší doménou jsou starší činžáky, klasická zástavba v centru. Nemůžeme se „cpát“ někam, kde jsou čtyři různé optické sítě. Naopak se snažíme monitorovat, kam jdou UPC, T-Mobile a CETIN, a hledat v Praze a okolí bílá místa.
Velkou část klientů, kteří byli na Wi-Fi ve čtvrtích jako Vinohrady, Vršovice nebo Nusle, jsme převedli na 60GHz spoje nebo domy propojili 80GHz spoji. Je to pro ně posun na úplně jinou úroveň, na rychlosti, kterým můžeme říkat „fiber-like“. Tato technologie urychlila, zjednodušila a zlevnila rozšiřování sítě.
Po Praze máme 240 vysílačů, zahuštění je kvalitní a vzdálenosti kolem 500 metrů nejsou pro 60 GHz problém. Možnost nasadit spoje v tomto pásmu přišla v pravou chvíli, byla to pro nás nová šance, jak pokračovat, i vzhledem k tvrdému konkurenčnímu boji. Je to výborné do města, kde jsme s nízkými náklady schopni připojit celé domy. A pro to je 60 GHz technologie ideální.
Operátoři si obvykle stěžují na drahou výstavbu a předražené služebnosti. Co je největší problém pro vás v Praze?
Služebnosti tolik ne, protože jsme hlavně bezdrátoví. Skoro vždy jsme se v případě problémů domluvili. Individuální majitelé domů jsou velmi přístupní dohodě, se sdruženími vlastníků jednotek to je trochu horší, ale nakonec to vždy dobře dopadlo. Zkoušeli jsme si nacenit pár projektů, kde bychom museli kopat, ale když jsem viděl tu administrativní náročnost a ceny, tak to přestalo dávat ekonomicky smysl. Řekl jsem si, že se budeme věnovat tomu, co umíme, tedy bezdrátům.
Chcete nakonec expandovat i mimo Prahu?
Lokalitami kolem Prahy jsem se teď intenzivně zabýval, protože expanzi máme v plánu. Ale je to nákladově velký rozdíl oproti Praze. Potřebujete spoj do obce, minimálně šest vysílacích míst, kombinujete různé technologie. Jsou s tím vysoké náklady, a navíc konkurence je v menších obcích velmi aktivní, každá obec má tak čtyři nebo pět poskytovatelů, kteří už mají historicky „vyzobaná“ zajímavá místa, odkud se dá vysílat.
A vidím třeba CETIN, který z osmi megabitů investicemi dostal v obcích kolem Prahy rychlost na 250 megabitů, přitom z toho mají nakonec třeba deset nebo patnáct domácností.
Ale obecně – vytipované máme celé lokality jedním směrem z Prahy dál, které nejsou moc dobře obsluhované. Důvody známe, jsou to regulérní síťařské potíže, jde o území, které se z objektivních příčin nedá tak dobře pokrývat. My si s tím umíme poradit.
Plánujete nějaké akvizice?
Zrovna chystáme jednu akvizici, ale tyhle procesy nejsou úplně jednoduché. My ale akvizice umíme, chceme, aby byli všichni spokojení. Nechceme jít najednou do nějaké lokality a tam udělat ostrovní síť, záleží nám na kvalitě a dobré pověsti.
Je nutné jít pozvolně. Odsouhlasili jsme si okolí Prahy, které chceme osazovat 60 GHz technologií, ačkoli se to v této chvíli úplně byznysově nevyplatí, ale do budoucna je to rozumné.
Nákupy a akvizice mohou být v řadě případů problematičtější než samotná výstavba – musíte obvykle hned udělat dvě záchranné operace. Je třeba zachránit klienty, protože ten, kdo prodává, obvykle neinvestuje. Takže musíte začít pracovat na krizové komunikaci se zákazníky, kteří často bývají naštvaní na servis, komunikaci a podobně, protože stávající majitelé do toho obvykle nechtějí dávat další peníze. A souběžně musíte masivně investovat do infrastruktury, která bývá zanedbaná ještě hůř. Proces prodeje firmy trvá minimálně rok a vlastníci do sítí většinou nedávají ani korunu.
Na druhou stranu ti úplně nejmenší lokální operátoři, kteří technologicky nezvládli pandemii a nárůst požadavků na rychlost, mohou být pro akvizice atraktivní.
To je pravda, oni to předtím táhli z roku na rok, drželi si klienty, kteří neměli moc nároky na připojení. Jenže teď najednou potřebovali rychlost všichni. Distanční výuka i práce z domova s tím hodně zamávala. Zároveň byl problém s tím, že řada výrobců omezila z důvodu pandemie produkci a nebyl dostatek zařízení. Loni jsme tak byli v kontaktu se všemi výrobci, kteří byli schopní dodat aspoň něco, řešili jsme zařízení po kusech a stahovali jsme, co šlo odkud šlo. Vykoupily se všechny sklady a zpoždění v dodávkách bylo často mnohaměsíční.
Když se vrátíme k výstavbě, zabrané jsou i střechy v Praze. Třeba Vodafone loni vyčlenil svou pasivní infrastrukturu do separátní firmy, která bude prodávat i dosavadní konkurenci operátora. Je to pro vás atraktivní?
Příhradové stožáry by určitě byly atraktivní. Upřímně, máme rádi svoje střechy nejraději pro sebe. Ale s mobilními operátory fungujeme bez problémů, nepotkáváme se frekvenčně. Obecně alfou a omegou kvality služeb pro regionálního operátora je dobré kmitočtové plánování ve volných pásmech, pak není problém splnit povinné parametry kvality internetu, které nově říkají, že dostupná rychlost musí být aspoň 60 procent inzerované a tak dále. To jsme dělali i před tím, než získal ČTÚ nové pravomoci.
Platí ale, že pokud bude dobrá nabídka, pasivní infrastrukturu si rádi pronajmeme, ale linky ne. Mám rád nezávislost, ne platit někomu nájem. Pokud stejné parametry nabídne 80GHz spoj od Ericssonu za 150 tisíc, tak proč si něco pronajímat – za rok to máte fakticky splacené. Jen za loňský rok jsme za profesionální spoje v pásmech 10, 17 a 80 GHz utratili asi 12 milionů korun. Technologie na 80 GHz fungují dobře tak do čtyř kilometrů, což je v Praze vzdušnou čarou velmi daleko. Díky tomu se dá Praha dobře pokrýt.
Hodně se mluví dnes o technologiích z Číny, používáte je v síti?
Koncová zařízení ano, páteřní ne. Devadesát procent prvků v síti máme na Mikrotiku, což je lotyšská firma, ale asi vyrábí v Číně jako všichni. Na druhou stranu, je rozjeté uvolňování pásma 26 GHz za dobré peníze pro multipoint spoje a to samostatně nikdo jiný než asijští výrobci nedodávají, snad s výjimkou Ericssonu, který se dodavatelsky uchytil v Číně.
Takže se vcelku obávám, že pokud by byla nějaká regulace podle země původu, tak budeme mít uvolněnou frekvenci, ale taky možná žádného dodavatele. Ono totiž 26 GHz je také „5G“ řešení, je to alternativa, která nám umožní se dále rozvíjet.
V Praze část lidí nikdy nebude mít optiku, protože se to nevyplatí nebo se nedá kopat. Zároveň se těšíme na další uvolnění kmitočtů v pásmu 5 GHz, které nám pomůže dostat se na vyšší rychlosti také na klasickém Wi-Fi připojení. S naší asociací VNICTP právě připravujeme postup certifikace potřebných zařízení.
