Pravidelně zveřejňujete seznam nejbohatších Čechů a Slováků. Nikdy jsem nezaznamenal, že by vám ten seznam unikl a byl ke stažení například na Uložto.cz. Jak to děláte?
Nevím, zřejmě tento seznam předplatitelé nijak nešíří. Nechtěl jsem, aby ta jména byla veřejně přístupná, protože když jsme v minulosti podobný seznam zveřejňovali v časopisu Týden, tak se kvůli němu dva lidi dostali do vážných problémů. V jednom případě šlo dokonce o ozbrojený pokus o únos a u pachatelů se tehdy našel onen článek z časopisu Týden.
V Česku je to vnímáno jako velice citlivá informace, možná mnohem citlivější než v zemích s jinou tradicí.
I z toho důvodu jsem odmítl poskytnout předplatné některým mediálním domům, počínaje Forbesem a Ringierem, a velkým PR agenturám, protože vím, že by to bylo předmětem zkomolenin.
Vždyť si to ale kdokoliv z nich může předplatit jako soukromá osoba.
Zda si to předplácí někdo jako soukromá osoba, to nemohu vyloučit.
Jste jeden z mála lidí v Česku, kteří na Internetu dokážou úspěšně provozovat placený obsah. Důvodů proč se to nedaří jiným, je spousta, ale jedním z velkých problémů je určitě pirátství a kopírování obsahu. Vy jste proti tomu ale poměrně imunní.
Mám zcela zřetelnou cílovou skupinu. Roste ale počet uživatelů i z jiných cílových skupin. Předplatné si platí například řada vysokoškolských studentů. Vidím velký tah mezi studenty z Moravy a ze Slovenska. Naopak pražští studenti mají pocit, že z titulu, že jsou studenti, by měli mít předplatné zadarmo. To ale neposkytuji. Nicméně jeden student vytipoval 80 firem, které by mohly být potenciálním terčem převzetí, včetně důvodů. Další se mi postaral o prezentaci na Facebooku. Těm jsem pochopitelně předplatné zdarma poskytl.
Kdo může mít v českých podmínkách s placeným obsahem šanci? Kdo by se o to naopak neměl vůbec pokoušet?
Neumím si například představit, že by se o placený obsah pokoušela mediální skupina Mafra. V současné době je to nemožné například i u Hospodářských novin. Po odchodu Zuzany Kubátové je jejich kompetence na nule. Hospodářské noviny jsou dnes v katastrofální situaci.
V poslední době jsem si schválně koupil několik výtisků a v každém druhém článku je faktická chyba. Například včera tam byl článek o tom, že František Savov koupil hotel Praha a bylo tam napsáno, že vlastní vydavatelství Mladá fronta od roku 2011. To je zásadní chyba. Nebo nedávno se v HN objevila informace, že akcionářská struktura EPH je 40:40:20. EPH je jedna z pěti nejhodnotnějších firem v České republice a změna akcionářské struktury v ní proběhla zhruba před rokem, rokem a půl. Tyto informace berou z ČTK, kde to prostě nezměnili.
Nicméně Hospodářské noviny, resp. vydavatelství Economia je jedno z mála, které se velmi aktivně pokouší prodávat placený obsah v digitální podobě. Je v tomto směru takovým jednookým králem mezi slepými, protože jestliže se to vede všem ostatním úplně špatně, oni přece jenom něco málo prodají. Jak by podle vás měla vypadat schůdná digitální strategie?
Na tohle nejsem odborník.
Trochu ano, protože vám se jedna podařila.
Ano, ale protože jsem žádnou strategii neměl. Za klíčový jsem vždy považoval obsah. Výhodou bylo, že jsem věděl, jakou mám přibližně cílovou skupinu, i když jsem byl poté překvapen, že je širší než jsem tušil. Nepředpokládal jsem například, že advokátní kanceláře budou tak silnou cílovou skupinou. Možná, že cílení na určitou skupinu bylo tou mojí strategií.
U ostatních vydavatelství nic takového nevidím. Vidím ale zřetelný tah a schopnosti u Františka Savova, tzn. vydavatelství Mladá fronta. Média prezentují, že majetek Savova je vydavatelství Mladá Fronta, Hotel Praha a Pivovar Samson. To jsou ale tři nejmenší ze sedmi aktiv Františka Savova. Může si tedy s vydavatelstvím Mladá fronta hrát. Především Mafra se má na co těšit. Jeho target je Mafra.
Myslíte si, že Savov může začít vydávat nový deník, kterým by konkuroval právě vydavatelství Mafra?
Dříve nebo později k tomu dojde.
U většiny tuzemských vydavatelství najdeme vlastníky s výraznými ekonomickými zájmy na trzích, o kterých ta média píšou. Snižuje to důvěryhodnost těchto médií?
Z mého pohledu ne.
Vidíte například nějaké ovlivňování obsahu ve vydavatelství Economia Zdeňkem Bakalou?
Ovlivňování obsahu v případu Economie je poměrně kuriózní. Nemyslím si, že by do toho Zdeněk Bakala zasahoval, ale když redaktoři píšou o jeho byznysu, tak mají tendenci ho nafukovat. Poklonkují mu sami od sebe, aniž by to on tak chtěl. Když například Bakalova BXR group koupila Čechofracht, tak napsali, že to bylo za sedm miliard. Já myslím, že to koupil tak za 700 milionů.
V minulosti byl určitě problém v tom, že ještě před příchodem Bakaly někteří redaktoři nakupovali akcie NWR. Když jejich cena začala padat dolů, tak bylo na článcích poznat, že v tom mají nějaký vlastní zájem.
Lidé v Economii si zpočátku mysleli, že o vydavatelství nemá vůbec zájem. To ale nebyla pravda. Jen nechtěl vyvolat dojem, že do toho nějak zasahuje. Byla to trochu schizofrenní situace, kterou zřejmě vyřešila jeho paní, která má přeci jen mnohem větší drive než Zdeněk Bakala. Je to dobrá byznysmenka, která má vize a strategie, které manželovi chybí, ale tak je to asi v pořádku.
Není na českém trhu mezera, která by se dala zaplnit médiem pro náročné čtenáře?
Takovou mezeru vidíme a něco v tomto směru podnikáme. Nerad bych o tom mluvil konkrétněji, protože by to mohlo působit návodně.
Nápad obsadit tuto tržní niku je přirozený. Koneckonců několik pokusů tu už bylo. Všechny ale zkrachovaly. Nejčastěji se jako důvod uvádí, že zájemců o kvalitní médium je příliš málo.
Je důležité, aby ti zájemci byli ochotni platit dostatečně vysokou částku za kvalitu. To je asi to nejpodstatnější.
Motejlek.com je v zásadě dobrým testovacím příkladem, zdali jsou lidé ochotni platit za kvalitu.
Ano.
Co říkáte na deník Insider z produkce Aktuálně.cz?
Nejsem předplatitelem. Podle informací od předplatitelů a několika článků, co jsem viděl, si myslím, že to není moc dobrý produkt. Najmutí Zuzany Kubátové to ale může změnit, protože ona tam může dodat víc kompetence a změnit Insider z policejní svodky na faktické informování o byznysu.
Insider udělal jednu věc, že obyčejné redaktorce dal plat 100 tisíc a více. Myslím, že to je strašně důležité, protože v Česku jsou novináři placeni velmi špatně. Když to porovnám s Polskem, tak čeští novináři jsou trošku jako onuce. Chybí sebevědomí a kdo je dobrý, tak odchází. Mrzí mě, že z médií odešla například Pavla Nováková. MF Dnes nebyla schopná akceptovat, že má mezi redaktory takový klenot, určitě větší než celé představenstvo dohromady. Když měla dovolenou, tak byl, co se týče obsahu, vidět obrovský propad.
Kdo jsou podle vás v současně době dobří čeští novináři?
Nechci, aby to vypadalo hloupě, ale skoro nic nečtu. Nedokážu tedy říci, jestli se objevil někdo nový, talentovaný. Určitě s pár výhradami Zuzana Kubátová a Jana Klímová. V zásadě jsou lepšími novináři ženy a děvčata. U chlapů je vidět, jak si honíme ega. Nečtu například vůbec komentáře, stačí, když se podívám na titulek a je to mírně řečeno k smíchu.
Na člověka, který se živí tím, čím se živí, když řeknete, že nic domácího nečtete, tak to zní malinko arogantně. Proč vědomě nic nečtete?
Určitě si něco přečtu, když mě na to někdo upozorní. Nekupuji si ale pravidelně noviny, až na těch posledních pár dní, kdy jsem četl Hospodářské noviny. Máme společně s Petrem Skočdopolem tolik práce s vlastním bádáním, že na noviny nemáme čas. Raději si přečtu knížku.
Jak často vás cituji mainstreamová média?
Sledovanost je umělá věc, která nemá v zásadě příliš velkou hodnotu. Citovanost funguje tak, že pošlete článek do ČTK. Když to vezme ČTK, tak to pak převezmou všichni ostatní a citují to. Takový je princip citovanosti v Česku. Že to takhle funguje, je úplná tragédie a ubohost českých médií.
Často se říká, že média jsou nyní ve zlomové době, kvůli technologiím, Internetu či mobilním zařízením. Mluví se o tom, že zaniknou papírová média. Žijeme opravdu ve zlomové době?
Nežijeme ve zlomové době, pouze trend zániku tištěných médií je zřetelný. Tištěná média nejsou kvalitní, proto není šance, aby přežila. Aby se vydávala kvalitní tištěná média, tak by se muselo něco změnit v hlavách managementu jednotlivých vydavatelství. Členové managementu mají 400, 500 tisíc a jejich hodnota pro vydavatelství je nulová. Hodnota sedí v redakci a redaktoři mají 40 tisíc. Kvalitní novináři nejsou dobře placení. Pokud nejsou dobře placení, tak jdou pracovat mimo média, kde dostanou zaplaceno lépe.
