Mohou ruští oligarchové prát peníze přes kryptoměny?

I když se dá na celý problém dívat z více úhlů pohledu, už v prvním článku Potenciál kryptoměn pro obcházení sankcí má limity, přesto po nich ale Rusko nejspíš sáhne se ukázalo, že otázka za zlatého bludišťáka zní následovně. Mají dnešní kryptoměny vůbec dostatek likvidity na to, aby ruské vládě a oligarchům navázaným na Putinův režim umožňovaly efektivně sankce obcházet? Na ni se nedávno zaměřila blockchainová forenzní společnost Chainalysis, pojďme se podívat, k čemu došla.

Likvidita je poměrně frekventovaný termín ze světa financí a odkazuje jednoduše na to, jak obtížné je prodat v libovolný okamžik nějaké aktivum, aniž bychom tím nějak výrazněji pohnuli s jeho spotovou cenou. Jinými slovy, kolik peněz je na trhu v kterýkoli okamžik k dispozici k jeho nákupu. To, co na kryptoměnách tolik láká obchodníky, je obyčejně právě jejich relativně slabší likvidita, která se následně promítá v jejich vyšší volatilitě.

Chainalysis uvádí jako příklad rok 2019, kdy podvodníci z Ponziho schématu PlusToken pouštěli na trh tak velké množství bitcoinů, že následoval jeho několikaměsíční výprodej. Jak to ale souvisí se současnou ruskou „elitou“? Ta nyní stojí před problémem, jak pod tíhou sankcí přesouvat svůj nahromaděný kapitál za stovky milionů dolarů. Mohou jim v tom kryptoměny vůbec nějak pomoci?

Abychom mohli nějak smysluplně odpovědět, potřebujeme si nejprve ujasnit, kolik peněz mají přesně oligarchové a Putin k dispozici. Naneštěstí pro nás je tento majetek velmi silně diverzifikovaný mezi ekvitu (různý investiční majetek), hotovost na účtech po celém světě, nemovitosti nebo třeba obligátní luxusní jachty a neexistuje spolehlivý veřejný audit, který by dával všechny tyto prostředky dohromady. Chainalysis jako příklad uvádí samotného Putina, který sice oficiálně bere pouze plat v přepočtu lehce přes tři miliony korun ročně, jeho reálný majetek je ale odhadován až na 200 miliard dolarů, což by z něj činilo nejbohatšího člověka na Zemi. 

Nějaká relevantní čísla ale přeci jenom najdeme. Počet ruských dolarových miliardářů se sice podle žebříčku Forbesu v důsledku výbojné politiky Vladimíra Putina meziročně snížil z loňských 117 na aktuálních 83, ti ale pořád disponují zajímavou finanční zásobou. Konkurenční miliardářský index, za kterým stojí Bloomberg, například obsahuje 22 Rusů, kteří disponují souhrnným majetkem převyšujícím 300 miliard dolarů. 

Ne všichni ruští miliardáři jsou nicméně terčem sankcí a naopak, ne všechny osoby na sankčním listu jsou – případně byly – dolarovými miliardáři. Podle trochu starší studie National Economic Bureau, která pochází z roku 2017, drželi ruští oligarchové v dané době jen v daňových rájích zhruba 800 miliard dolarů. To by pro nás mohl být sice ne moc přesný, ale přeci jenom použitelný výchozí bod. Teď již ale k samotným kryptoměnám.

Jako první metriku Chainalysis uvádí takzvaný free float, tedy celkovou aktuální hodnotu kryptoaktiv v držení entit, které pravidelně vrací zpět na trh. Blockchainová forenzní společnost je definuje dvěma podmínkami: musí ročně poslat zpět na trh minimálně 25 procent všech kryptoaktiv, která za tu dobu obdrží, a průměrně drží jednotlivá kryptoaktiva maximálně rok. Jde jinými slovy o skupinu, která pomáhá roztáčet oběh kryptoměn. Ta zahrnuje jak privátní kryptopeněženky, tak služby jako burzy a směnárny (kde se podobné chování předpokládá).  

Když se podíváme na tři kryptoaktiva s nejvyšší tržní kapitalizací a porovnáme jejich free float, dojdeme k následujícímu zjištění. U bitcoinu tvoří aktuálně free float jen 14 procent držených prostředků, tedy bitcoiny za zhruba 127 miliard dolarů, to je ale vzhledem k jeho povaze celkem předpokládatelné. 

V případě Etherea je situace zdánlivě o maličko lepší, relativní podíl je 29 procent, ten ale zase dělá v absolutních číslech jen 49 miliard dolarů. Asi nejpřekvapivější ale je stablecoin Tether, u kterého je likvidních jen 60 % tokenů, tedy tokeny asi za 120 miliard dolarů. Kde jinde bychom už měli předpokládat nějakou vysokou likviditu než u stablecoinu, který má být kryptozrcadlením tradičních inflačních fiat peněz? Překvapivě se nachází poměrně velké procento USDT tokenů v něčích rezervách.

Autor: Chainalysis

Zpět ale k likviditě, měřeno skrze free float poskytují tři největší kryptoaktiva  dohromady jen necelých 300 miliard dolarů v likvidní zásobě, kterou by bylo možné teoreticky použít jako prostředek k přesunu sankcionovaného kapitálu. To je celkem žalostně málo, je to dokonce výrazně méně než polovina téměř pět let starého odhadu aktiv ruských oligarchů. 

Chainalysis odhaduje, že za daného stavu věcí by pokus převést skrze krypto jen aktiva v hodnotě pouhých 1,46 miliardy dolarů a jejich následný prodej na místě určení skrze klasickou centralizovanou kryptoburzu vedl k 10procentnímu poklesu hodnoty kryptoměny na dalších 19 hlavních burzách. V případě etheru je pak situace ještě podstatně horší. Prodat v krátkém časovém úseku kryptoměny za 800 miliard je tak prakticky nemožné a i snaha o likvidaci krypta za řekněme 100 miliard dolarů by vedla k tak velkému propadu na spotovém trhu, že činí masivní obcházení sankcí prakticky technicky neproveditelné.

Autor: Chainalysis

Prodej kryptoaktiv ale nepředstavuje jediný problém, se kterým by se museli oligarchové vypořádat. Nejprve by je totiž museli na burzy vůbec dostat. Pomiňme nyní poslední kolo sankcí a KYC požadavky burz a zaměřme se čistě na technickou stránku věci. V průměru letos na burzy a další kryptoslužby proudí kryptoaktiva za zhruba 14 miliard dolarů, oproti roku 2021 je to o 6 miliard pokles. Při takové průchodnosti by trvalo dostat na burzy kapitál v hodnotě 800 miliard dolarů minimálně 57 dní. Pohyb na transparentních blockchainech by přitom byl znám již od pokusu přesunout první miliardu a červené kontrolky burzovních compliance týmů by blikaly po celou uvedenou dobu. Tudy by tedy cesta rozhodně vést nemohla.

Šlo by ale prostředky nejprve vyprat skrze mixéry?

Odpověď je nasnadě, ale ukažme si na konkrétních číslech, jak absurdní snaha by to ve skutečnosti byla. Během loňského roku, který byl kryptoměnám doslova zaslíbený, byl denní průměr prostředků přijatých mixéry těsně pod 30 miliony dolarů. Denní rekord, který pochází z pátého prosince, pak dělá nějakých 160 milionů.

I pokud by se tedy oligarchům dařilo posílat každý den do mixérů kryptoměny za 160 milionů a dostávat z nich zpět krypto s patřičně zamotanou transakční stopou, trval by přesun 800 miliard neuvěřitelných 5000 dní. 

K tomu musíme připočíst ještě fakt, že by se na trhu musely najít kryptoměny v několikanásobné hodnotě této částky, které by tvořily při mixování protistranu, v opačném případě by mixování ztrácelo nejspíš smysl. Jak navíc dokazuje případ Ethereum mixéru Tornado Cash, část mixovacích služeb uvalené sankce respektuje a může kryptoměny z označených adres blokovat. 

Jaký je tedy konečný závěr?

Bez ohledu na to, jakou metriku zvolíme, kryptotrh v současné době nemá ani omylem likviditu, která by umožnila masovější efektivní obcházení sankcí, a snaha zákonodárců co nejvíce podchytit kryptoměny jako nástroj pro jejich obcházení (například nedávné rozhodnutí Evropské komise) není proporcionální k dosaženému výsledku.

To samozřejmě neznamená, že by se to vůbec nedělo, naráží to ale na problémy jako jakékoli jiné praní peněz skrze krypto – pokud nemá na druhém konci rovnou čekat policie nebo jiná represivní autorita, je možné jen po velmi malých částkách a tak pomalu, že Tarkovského filmy proti tomu představují hotový sprint.