Seikaly & Steward podali žalobu na společnost The Rianmaker Institute. Zajímavé na ní je, že se dožadují vrácení 49 tisíc dolarů a náhrady škod na základě špatných výsledků optimalizace pro vyhledávače. Conrad Saam z Search Engine Land zmiňuje, že jde zřejmě o největší a nejvíce medializovanou právní bitvu zahrnující SEO, black hat SEO a naštvané klienty.
Saam tvrdí, že v případě zpraseného SEO nejde zdaleka o neobvyklé věci, zejména co se týče black hat praktik. Pro většinu firem postižených podobnými SEO praktikami je zpravidla jednodušší vše zamést pod koberec a vyhnout se veřejné ostudě. Uvádí i skvělý příklad – kdy se pochybné SEO praktiky dostaly až do New York Times.
Asi není pochyb o tom, že by SEO agentura měla být zodpovědná za špatné výsledky. Stejně by odběratel služeb měl ověřovat práci svého dodavatele, hlídat ho a dožadovat se výsledků. Realita je však taková, že zodpovědnost za výsledky je hypotetická a může být umně ošetřena smlouvou. Stejně tak bude u soudu obtížné dokazovat u soudu konkrétní škodu či poukazovat na špatné výsledky. Zde lze připomenout i jeden český příklad, viz Změna SEO Expert na Česká vývojová? Klasický způsob, jak unikat věřitelům.
Hypotetická je také schopnost klienta odhalit, jestli je sprostě podváděn, nebo jestli mu dodavatel odvádí realistickou práci, která je určitým způsobem „riziková“ – hlavně v tom, jak rychle se mohou měnit podmínky. Ale také v tom, nakolik je (a) dodavatel náchylný k black hat aktivitám a (b) objednatel schopen poskytovat potřebnou součinnost.
Zpět k americké žalobě – ta je zajímavá v několika dalších ohledech. Seikaly & Steward je advokátní kancelář a jakékoliv její marketingové aktivity jsou přísně regulovány, což se pochopitelně týká i aktivit v SEO.
Žaloba je navíc postavena na RICO (Racketeer Influeced and Corrupt Organization Act), zákonu vytvořeném v roce 1970, který se týká oblasti organizovaného zločinu, vydírání a podobných aktivit.
Jinak ale v žalobě najdete prakticky to, co je problémem většiny pochybných SEO aktivit. V žalobě je uvedeno, tedy že dodavatel v tomto případě „věděl, že techniky, které navrhuje použít, jsou porušením pravidel již dostatečně zaběhnutých a publikovaných Google“. Podle žaloby to dělal vědomě.
Jenže, jak se to ostatně říká v článku na Search Engine Land. Může se někdo, kdo chtěl podvádět systém, divit tomu, že byl sám podveden? A měli by, což už říkám já, v S&S zájem o dodavatele, který by jim na rovinu řekl něco na způsob: „Víte, bude to složité, budete muset hodně spolupracovat, změnit váš web, dodat desítky stránek skvělého textu, postarat se, aby vás publikovali na Internetu, ne jenom v právních spisech. A pak se nám možná společně něco povede“?
Zdroj: Suing Your SEO: Can An Agency Be Held Liable For Poor Results?
