Na Internet bez drátů?

11. 4. 2000

Doba čtení: 5 minut

Už je to nějaký ten pátek, co se můžeme na Internet připojit i jinak, než přes okruhy Českého Telecomu. Jednou z těchto možností je i bezdrátové připojení, které se stalo hitem poslední doby. Jaké má toto připojení výhody a nevýhody a proč se stalo tak populární? Odpověď přináší článek Karla Chvalovského.

České prostředí je v mnoha věcech zajímavé, nejinak je tomu i v oblasti Internetu. Monopolní postavení Českého Telecomu nutilo a nutí providery hledat stále nová a nová řešení, která by Český Telecom obešla. A tak, když to nejde po zemi, zkouší se to vzduchem. V počátcích to byla snaha vymanit se z jeho spárů při realizaci svého zahraničního připojení a tak se dostal na ná trh ve velké míře satelit. Možná si ještě pamatuje na dobu, kdy bylo módou mít připojení přes VSAT do Norska, ale i jinam. Postupem času a hlavně s příchodem velkých poskytovatelů IP-konektivity, jako je Ebone a Global One, přímo do České republiky, se toto řešení stalo méně cenově výhodné a zvýraznila se také delší odezva, která je dána vzdáleností Země-družice-Země. A tak se postupně většina poskytovatelů přesunula k připojení přes optiku. Dalším kolbištěm, kam se přestěhoval pomalu každý, se stal bezdrátový Internet. Postupem času na toto pole vstoupila většina velkých poskytovatelů, ale vyrostla i řada firem, které se specializují právě na bezdráty.

Pokud jde o technickou realizaci, nemá asi cenu se zde podrobněji rozepisovat o tom, jak jednotlivé věci fungují, k tomu jsou ostatně určeny jiné časopisy. Proto pouze stručně. Bezdrátové připojení (wireless) lze realizovat mnoha způsoby. U nás jsou populární převážně dvě řešení, a to propojení přes mikrovlnná pojítka a připojení pomocí WLAN. Mikrovlnná pojítka slouží k realizaci dvoubodových spojů, tedy point-to-point. Připojení na Internet přes mikrovlnná pojítka není příliš časté, spíše jsou používána při budování páteřních sítí jednotlivých poskytovatelů. Je to dáno tím, že pro realizaci spoje je nutné zakoupit dvě mikrovlnná pojítka, která i tak nejsou zrovna nejlevnější. Výhodou je naopak nesdílené přenosové pásmo, větší dosah, menší rušení. V poslední době je čím dál tím více časté připojení typu point-to-multipoint a to hlavně typu WLAN. Sítě tohoto typu, které jsou určeny k připojení velkého počtu klientů na daném území, fungují na stejném principu jako sítě mobilních telefonů a využívají sdíleného přenosového pásma. Jsou realizovány ze dvou částí: všesměrového vysílače, který je velice podobný klasické BTSce (alespoň vzhledově) mobilních telefonů, a koncového zařízení, které je pro změnu podobné mobilnímu telefonu (svojí funkcí) ;-) Koncové zařízení však bývá opatřeno velkou „směrovou“ anténou, která sice znemožňuje mobilní komunikaci, ale poskytuje podstatně větší dosah. Na rozdíl od sítě GSM, která pracuje na frekvenci 900 MHz (respektive 1800 MHz), pracují sítě WLAN převážně na frekvenci 2,4 GHz (až 2,5 GHz), tedy nelicencovaném kmitočtu, který nepodléhá žádným poplatkům ani nutnosti registrace. Zda je to výhoda nebo nevýhoda, o tom dále.

[obrázek]

Nákres sítě typu BreezeNet (WLAN)

Příklad venkovní antény

Zdroj: www.breezecom.com

Proč se stalo toto řešení tak populární? Je to určitě dáno jeho cenovou dostupností a také snahou poskytovatelů ukousnout si co největší kus koláče z poplatků, které plynou telco operátorům za realizaci datových spojů. Poskytovatelé jsou tak schopni realizovat celou trasu připojení svého klienta, tedy od svého routeru a k routeru zákazníka, což jim umožňuje vytvářet nové typy služeb a nabízet klasické pevné linky i s přístupovou trasou za výhodnějších podmínek, než by zákazník získal při realizaci této trasy přes telco operátora. Náklady ze strany poskytovatele jsou „pouze“ na vybudování přístupových bodů a náklady klienta představují „pouze“ nákup či pronájem koncového zařízení, kromě elektrické energie žádné další poplatky! Nepočítáme nákup routerů a instalaci zařízení, které bývají většinou součástí nabídky. Největší popularitu však bezdrátům přinesla nabídka tzv. počítaných linek, kde mohou poskytovatelé plně uplatnit vlastnosti sítí typu WLAN, tedy téměř nulové další náklady, sdílené pásmo a podobně.

Jako všechno, mají i sítě typu WLAN svoje nevýhody. Pravděpodobně nejdříve pocítíme chování signálu o frekvenci 2,4 GHz, který se téměř neodráží a pro realizaci spoje je většinou nutná dobrá viditelnost přípojného bodu. To nemusí být problém v menších městech, kde vhodně zvolené umístění přístupového bodu umožní pokrytí celého města, horší je však situace ve větších městech a především v Praze. Když jsem mluvil o technologii WLAN, zmínil jsem se, že většinou pracuje na frekvenci 2,4 GHz, alespoň u nás jde o frekvenci dominantní. Problém je v tom, že na této frekvenci pracuje i řada mikrovlnných pojítek a dalších radiových spojů, což v kombinaci s všesměrovými anténami a omezeným pásmem způsobuje, že hlavně ve větších městech začíná být plno. Jen pro představu, nejčastěji u nás bývají sítě typu WLAN realizovány produkty firmy BreezeCOM, která Českou republiku zařadila na svou „listinu cti“ po bok USA, Velké Británie, Skandinávie a Ruska, tedy států podstatně větších… Uvědomíme-li si, že naprostá většina spojů je umístěna v Praze, pak nám asi nebude divné, že hlavně v některých lukrativních lokalitách je na frekvenci 2,4 GHz náležitě přecpáno. Jaké to může mít následky? Rušení jednotlivých spojů, které způsobí jejich nižší kvalitu. Výsledkem bude vyšší chybovost, v krajním případě dojde k úplné nefunkčnosti. Doufejme, že pak nikdo nepřistoupí ke zvýšení výkonu svých vysílačů, což by mělo za následek zásah ze strany ČTÚ, který ale jinak dění na 2,4 GHz nemůže příliš korigovat.

Dodejme jen, že v Evropě je maximální výkon na této frekvenci stanoven na 100 mW a v USA na 1000 mW, což má za následek jiné vlastnosti spojů, především větší dosah. Existují sice tlaky, které chtějí posunutí maximálního výkonu na 1000 mW i u nás, ale vzhledem k současné situaci kolem frekvence 2,4 GHz je to velice nepravděpodobné. Řešení se zdá jednoduché, jsou jím další frekvence a po současných zkušenostech především licencované. ČTÚ hodlá v nejbližší době uvolnit frekvenci 26GHz jako licencované pásmo a to pouze pro tři společnosti s platností pro celou Českou republiku. Vzhledem k obrovskému zájmu možná uvidíme podobný boj, jako o třetí licenci pro provozováni GSM služeb na frekvenci 1800MHz.