Kudy a proč do DOXu
Pokud se nepovažujete pouze za koncesionáře z povinnosti, ale zajímáte se o historii České, potažmo Československé televize, pak byste jistě do pražského Centra současného umění DOX měli zajít. Doprava sem není nijak složitá – tramvají jednu stanici z Nádraží Holešovice, a pak pár set metrů pěšky. Pokud jste z Prahy, bude pro vás cesta jednoduchá, pokud ne, možná vám sem cestu rozmluvíme. Ne každému se totiž může líbit, že vstup pro dospělého je do DOXu 180 korun, viz ceník: http://www.dox.cz/cs/contact. A je zrovna jedno, pokud absolvujete jednu nebo třeba pět výstav. Rodinné vstupné (dva dospělí a děti do 18 let) vyjde na 300 korun. Pokud byste tedy šli do DOXu pouze na výstavu k historii grafického vizuálu České televize, pak by se vám tato cesta asi vůbec nevyplatila. Nemile překvapit by vás pak mohl na první pohled i prostor, ve kterém se prezentace koná. Jde totiž o jednu jedinou, i když ne zrovna malou, místnost. V ní najdete několik informačních tabulí o historii korporátní identity veřejnoprávní televize, jednu televizi, na níž se promítá krátký dokument s historií související a také velkou plastiku nového modro-červeného loga. A to je tak asi všechno. Pokud máte nějaké dotazy, můžete se pak zeptat ještě přítomného personálu, kterým byla v našem případě jedna slečna. Nic víc tu nehledejte. Pokud vám to nestačí, do DOXu raději nechoďte. Pokud ano, šanci máte do 14. května.
Pár historických faktů
Úvodní slovo na výstavě vizuálního stylu České televize pro roky 1963 až 2012, je to téměř neuvěřitelných padesát let, si vzal jeden z artdirektorů tohoto veřejnoprávního média Alan Záruba. Ten upozorňuje, že značka ČT je jedním z nejstarších symbolů korporátní identity v československé, a později české historii. Přesto, že vizuální styl České televize byl změněn několikrát, samotné logo se měnilo pouze v detailech. Připomenuta je Alanem Zárubou i samotná historie Československé televize, jejíž zkušební vysílání ze Studia Praha v Měšťanské besedě bylo zahájeno v roce 1953. Celotýdenní vysílání pak přišlo na řadu o pět a půl roku později. První značkou, kterou diváci viděli ve vysílání, se stal návrh absolventa pražské VŠUP Romana Rogla. Federalizace republiky v lednu 1969, se projevila navenek přidáním písmene S mezi již existující Č a T,
upozorňuje Záruba. Tato podoba loga se používala v podstatě až do roku 1993, kdy se naše republika osamostatnila a písmeno používané po desetiletích bylo odtud opět odebráno. Artdirektor České televize pak v úvodním slově výstavy vzpomíná i na takzvaný facelift, který proběhl v roce 1997. Tehdy došlo ke sjednocení korporátní identity renomovanou britskou agenturou Lambie-Naim. Po roce 2000 pak vznikly kanály ČT 24 a ČT 4, které se ovšem svoji grafickou formou k původní identitě nijak nevázaly. V roce 2006 bylo proto rozhodnuto, že ČT by měla do digitálního věku vstoupit s novou identitou. Vítězem tehdejšího výběrového řízení na její nový vizuál se stal Štěpán Malovec. Samotná změna loga však proběhne až od září letošního roku a realizuje ji nový generální ředitel Petr Dvořák.
Kdo za výstavou stojí
Nemalý podíl na výstavě „Vizuální styl České televize 1963–2012“ měla řada lidí. V té první jde především o Jana Svobodu a Pavlu Hromkovou. Právě tito dva měli spolu s Petrem Dvořákem hlavní podíl na tom, jak bude nové logo České televize vypadat. Kurátorem výstavy je pak již několikrát citovaný artdirektor Alan Záruba a o komunikaci se postarala například mluvčí veřejnoprávní televize Michaela Fričová, Daniela Němcová nebo Michal Prokeš. Ze známých jmen je možné uvést například ještě Renatu Týmovou, která dříve působila ve stejné pozici na Nově, nebo Miroslava Žáčka, který měl na starosti animaci. Alan Záruba s Pavlou Hromkovou se taktéž postarali o námět a scénář takzvaného showreelu, jež mohou návštěvníci výstavy také vidět. Kromě nich jde ještě také o Lianu Hamzovou. Autory samotného vizuálního stylu, jak již naši čtenáři vědí, jsou pánové ze Studia Najbrt. Se samotným tvůrcem loga Alešem Najbrtem si nedávno povídal i šéfredaktor DigiZone.cz Jan Potůček. Pokud jste náhodou jeho rozhovor ještě nečetli, můžete to napravit kliknutím na tento odkaz.
Informace se na výstavě opakují, není to ale na škodu
Přesto, že výstava probíhá na velmi malé ploše, jak již bylo řečeno, jedná se v podstatě o jedinou místnost, pokud si ji projdete pozorně od začátku, zjistíte, že se tu informace opakují. Může za to především úvodní slovo artdirektora Alana Záruby, který poměrně zevrubně návštěvníky zasvěcuje do problematiky vizuálního stylu České televize. Na dalších informačních tabulích tak najdete informace, které už jste si na začátku přečetli, ale jsou doplněné o další fakta, což není na škodu. Opakování je matka moudrosti. Jako velice přínosnou bych chtěl ohodnotit tabuli s inspiračními zdroji. Jde v podstatě o dva hlavní, jimiž jsou britská BBC (jak jinak :-)) a také rakouská ORF. Návštěvníci se mohou seznámit také s vizuálním stylem v jednotlivých jeho etapách. Jedním z jeho důležitých milníků bylo období 1993 až 2006. Co dodat na závěr? Přesto, že mě informace o veřejnoprávní televizi jako člověka, který má svou práci jako koníčka, zajímají, nemohu se ubránit dojmu, že to mohlo dopadnout lépe. Nejde o tu jednu jedinou místnost, která mě vykouzlila při příchodu v duchu úsměv a otázku: To snad ne?
, ale fakt, že několik informačních tabulí, jedna televize a velká plastika loga zkrátka k uspokojení nestačí. Téměř padesátiletý souhrn korporátní identity České televize si zkrátka zasloužil, dle mého názoru, něco víc – možná více archivních materiálů a ne tolik prázdného prostoru…
