Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Jára Cimrman se dnes dočkal svého vlastního doodlu na hlavní stránce českého Googlu.
Zařadil se tak po bok Boženy Němcové, Karla Čapka, Jana Wericha, orloje, Sametové revoluce nebo Heleny Zmatlíkové – ti všichni už český doodle v minulosti měli. Vůbec první doodle vytvořený čistě pro českou mutaci Googlu se objevil 20. října 2008 a patřil Dni stromů.
Na fiktivního českého génia se dostalo při výročí 50 let od první zmínky o Cimrmanovi (16. září 1966 v pořadu Vinárna u Pavouka v tehdejším Československém rozhlase) na základě návrhu markeťáků z českého Googlu. Záznamy šestnácti her Divadla Járy Cimrmana se navíc objevily volně na speciálním kanále na YouTube. A Google pro zájemce spustil i cimrmanovský online kvíz.
Při této příležitosti jsme také mohli mluvit s výtvarníkem Natem Swinehartem, jehož oficiální pozice v Googlu se jmenuje doodler. Nate se podílel už na desítkách doodlů a ve volném čase se věnuje kreslení komiksů (dlouhé roky tvořil například sci-fi sérii Level) a animovaných filmů (aktuálně dělá na seriálu The Sentinel).
Předpokládám, že jste o Járovi Cimrmanovi nikdy předtím neslyšel. Jak jste se s touto významnou českou osobností seznamoval?
Doodleři si obvykle hledají informace k doodlům sami. Ale dostal jsem nějaké informace od lidí z Googlu v České republice, například odkazy, na které jsem se mohl podívat. Každopádně to bylo jedno z nejzajímavějších témat, o kterých jsem kdy doodle tvořil. Příběh Járy Cimrmana mě hodně bavil, je něco jako kříženec mezi Monty Pythonem a Chuckem Norrisem. A je úžasné, jak je v Česku populární. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem dělal doodle o fiktivní postavě, takže jsem si to moc užil.
Setkal jste se s něčím, čemu jste vůbec nerozuměl?
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co za postavu Jára Cimrman vlastně je. Nejdřív jsem si říkal, aha, takže jde o postavu z divadelní hry. Pak mi došlo, že to není všechno. Tak je to skutečná postava, nebo není? Nebo vychází z nějaké skutečné postavy? A pak jsem pochopil, že jde o skvěle vymyšlený vtip. Četl jsem si o jeho vynálezech a prošel jsem si taky virtuální prohlídkou muzea Járy Cimrmana na Google Maps. Shodou okolností jsem loni navštívil Prahu a mrzí mě, že jsem o Cimrmanovi tehdy ještě nevěděl, určitě bych do muzea zašel osobně.
Na čem jste Cimrmanův doodle postavil?
Nikdy jsem nedělal doodle o někom, koho nikdo nikdy neviděl. Jak víte, součástí cimrmanovské mytologie je fakt, že neexistuje žádná jeho fotografie, a tak nikdo nemůže vědět, jak vypadal. Jak někoho takového zobrazíte? Byla to pro mě zajímavá výzva. Měl jsem řadu různých návrhů, o kterých jsme s kolegy diskutovali. Přemýšlel jsem o době, ve které žil, o věcech, se kterými je spjatý, a symbolech, které jsou z jeho příběhu nejznámější. U doodlu musí všichni na první pohled poznat, čeho se týká.
Říkal jste, že jste byl loni v Praze. Slyšel jsem, že vaše rodina pochází z Česka, je to tak?
Ano, z matčiny strany – šlo o rodiče mých prarodičů. Z dětství si pamatuju, že moje babička ještě mluvila česky. Do Prahy jsem loni přijel jen jako turista a byla to moje první cesta do Evropy. Toužil jsem se tam podívat, protože moje rodina tam má kořeny. Město se mi moc líbilo, hlavně jeho atmosféra a architektura. Navštívil jsem také muzeum Franze Kafky a určitě chci ještě někdy přijet znovu.
Jak dlouho obvykle trvá vyrobit jeden doodle?
V našem týmu je asi deset výtvarníků, kteří paralelně pracují na řadě doodlů. Někdy tvoří samostatně, jindy na jednom projektu dělá větší tým, například když jde o interaktivní doodle. Na statických obrázcích pracujete obvykle sám a máte na to od dvou do čtyř týdnů. Cimrmanův doodle zabral o něco více času, protože jsme si hodně vyměňovali připomínky s českými kolegy, abychom si byli jistí, že se dobře chápeme. Jako výtvarníci míváme hodně svobody a hodně ovlivňujeme, jakým směrem se bude doodle ubírat.
Kdo rozhoduje o tom, jaká témata budete pro doodly zpracovávat?
Je to dlouhý proces, do kterého je zapojena řada lidí. Návrhy přicházejí i od zaměstnanců Googlu. Výtvarníci pak dostávají jednotlivá témata i na základě toho, jak jsou pro nás zajímavá a jak se shodují s naším výtvarným stylem.
Jste doodlerem na plný úvazek. Co vlastně přesně děláte?
I když pracujeme v Googlu, nejsme vývojáři, ale zejména výtvarníci, každý s nějakou jinou specializací. Já jsem například do týmu přišel jako jeden z prvních animátorů, když Google začal dělat více animovaných doodlů. Pracoval jsem tehdy v jednom studiu v Los Angeles a jednoho dne za mnou přišel kamarád a ptá se: „Nechtěl bys pracovat pro Google v jeho doodle týmu?“ Nadšeně jsem souhlasil a pak jsem musel projít dlouhým přijímacím procesem, pohovory a podobně. A pak jsem tu práci dostal a bylo to jako splněný sen. Mojí specialitou jsou animace, které dokážu vytvářet poměrně rychle. Loni jsme například dělali doodle k objevu vody na Marsu a zvládli jsme to za pouhé čtyři hodiny. Lidé se pak ptali, jestli Google neměl o objevu nějaké exkluzivní informace z NASA.
Doodly začaly jako statické obrázky, poté přišly animace, dnes jsou to často interaktivní minihry. Co bude dál? Virtuální realita?
Snažíme se sledovat vývoj technologií a neustále uživatele překvapovat. Určitě uvidíte novinky a doodly se budou v budoucnosti dále vyvíjet.
Diplomatická odpověď. Neřeknete mi něco konkrétnějšího?
Každopádně budou zábavné (smích).
Který doodle je váš nejoblíbenější?
Silný vztah mám k doodlu o objevu vody na Marsu, protože jsme jej museli vytvořit tak rychle a protože se, myslím, nakonec dost povedl. A pak mám dost rád doodle k letošní olympiádě, pro který jsme vytvořili asi minutovou animaci obdoby zahajovacího ceremoniálu. Dostal jsem na něj dva měsíce s tím, že můžu udělat cokoli, co se mi zlíbí.
To vypadá jako práce snů. Ale neříkejte, že nemá nějaké nevýhody.
Ani ne. Byla to pro mě jen velká změna prostředí. Předtím jsem se pohyboval mezi výtvarníky a animátory a dnes jsme malá skupina výtvarníků mezi tisíci vývojáři v technologické firmě. Někdy tak musíme své umělecké nápady podřizovat technologiím. Ale zase se můžu naučit něco nového – zkouším se třeba naučit kódovat.
Jak funguje schvalování doodlů? Kolik návrhů jste musel předělat nebo úplně zahodit?
Není to tak zlé. Když mi třeba schválili můj první doodle, byl jsem z toho až trochu překvapený – říkal jsem si: „Neměli bychom jej ukázat více lidem? Vždyť se přece objeví na homepage Googlu!“ Připomínek není tolik, jak jsem na začátku předpokládal. Jednou za čas samozřejmě musíme něco změnit, protože by to třeba bylo pro homepage příliš kontroverzní, ale obvykle se docela trefujeme.
Mají podle vás doodly nějaký jiný význam, než že mají uživatele Googlu pobavit?
Určitě. Jsou vtipné a mají vás pobavit, ale když se zamyslíte nad tím, kolik je vidí lidí, mohou mít také obrovský dosah. Jedním z mých oblíbených doodlů byl ten pro olympiádu v Soči, jehož součástí bylo jasné vyjádření na podporu lidských práv. Kromě pobavení se snažíme lidi také vzdělávat, objevovat pro ně zajímavé osobnosti, které třeba dřív neznali.
Zpět k Cimrmanovi. Citáty z her Divadla Járy Cimrmana v Česku zlidověly. Je nějaký, který jste si zapamatoval?
Jeden ano: „Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá.“ Když jsem jej četl, souhlasil jsem (smích).
