Hlavní navigace

Nebuď netykavka

Jan Handl

Taky máte problémy s rozhodováním, zda někomu tykat nebo vykat, a to nejen v online světě? Etiketa je jedna věc a praxe věc druhá. I když se budete spoléhat na instinkt, můžete pochybit. Co to zjednodušit?

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Pokud jsem vás hned v titulku urazil tím tykáním, tak se hluboce omlouvám. Ale předpokládám, že nejsem první, kdo se vás takhle dotkl. I já se kolikrát podivím, kdo že mně to tyká. A to nejenom na ulici, ale i v online světě.  Už jsem si tak nějak zvykl, že na tykání vlastně není nic špatného, v online komunikaci zvlášť. I já občas tykám starším lidem, které neznám, ženy nevyjímaje. Chápu, že je to může občas rozzlobit, ale nemohu si pomoci.

Kdyby někdo rozhlásil, že si budeme na Internetu všichni tykat a lidé by to akceptovali, nebyl bych vůbec proti. „Nazdar Václave,“ oslovovali bychom ty největší šajby například při online rozhovorech v médiích a nikdo by se nedivil. Bylo by prostě zavedeno jednotné pravidlo o tykání na Internetu a hotovo, bez výjimek a bez pardonu. Škoda, že se o něco podobného nezasazuje EU, s tímto plošným nařízením bych i souhlasil.

Na Internetu není problém, jsme tak nějak schovaní za klávesnicemi a online svět snese skoro všechno. Když se pak ale máme potkávat osobně, je to trochu horší. Považte, který z mladých mužů by si dovolil nabídnout tykání (nebo rovnou tykat) starší a společensky výše postavené ženě? Asi jedině úplný hulvát. Když se offline a online světy a lidé v nich promíchají, může se stát, že si s někým online tykáte a osobně vykáte. A nebo jste ve skupince více či méně známých lidí u piva a se všemi si automaticky tykáte. Pak přijde někdo, koho znáte dlouho a vykáte si s ním. Vaše dvojička se stane středem pozornosti, jelikož už samotný pozdrav „dobrý den“ místo „nazdar“ působí komicky.

Možná jsem trochu hulvát, ale nemůžu si pomoct. Čím dál tím častěji při prvním setkání s člověkem (ať už osobně nebo elektronicky) začínám automaticky tykat bez podrobnějšího rozboru, o koho vlastně jde. Chápu, že to někoho může urazit a počítám s tím. Mimochodem, je i dost lidí, které urazíte vykáním. Spojení „můžeme si tykat?“ používám často, věk na to mám. Pokud je příhodná situace, zcela nespolečensky nabídnu tykání i lidem, ke kterým bych si to neměl podle etikety vůbec dovolit.

Online tykám novému kontaktu skoro automaticky. Tedy pokud mi dotyčný nezačne okatě vykat. Když bychom z toho přestali dělat vědu, bylo by líp. Lidi, kteří se znají jenom online a nemají mezi sebou nějaké další vazby, by si měli prostě tykat a hotovo.

Našli jste v článku chybu?