Hlavní navigace

Nesmrtelný hoax

Vojtěch Bednář

Minulý týden na mne doslova dýchla nostalgie, jako už dlouho ne. Dostal jsem oběžný dopis, docela nevinný šprým. Takové e-maily sem tam dostane každý. Proč tedy ta nostalgie, proč to fňukání? Internet je někdy malý. Nebo hloupost veliká.

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Minulý týden na mne doslova dýchla nostalgie, jako už dlouho ne. Dostal jsem oběžný dopis, docela nevinný šprým. Takové e-maily sem tam dostane každý. Proč tedy ta nostalgie, proč to fňukání? Internet je někdy malý. Nebo hloupost veliká.

Je to asi pět let, co jsem napsal a jistému kolegovi poslal hoax. Byla to vlastně taková čínská modlitba štěstí. Ovšem zabalená do velmi průhledné a pro středně pitomého jedince snadno demaskovatelné košilky IT. Manažer vývoje softwarové firmy v něm testoval funkčnost nového zázračného systému na sledování pohybu e-mailů. Zpráva měla na konci hrůzostrašný identifikační kód, aby vypadala lépe. Nešťastník, kterému přišla, byl vybízen k poslání kopie několika dalším uživatelům (mohl si k ní připsat, co chtěl, ale kód na konci musel zůstat nezměněn) s tím, že deset náhodně vylosovaných osob, přes které e-mail prošel, dostanou, pokud se je tím softwarem poda59 vystopovat, zajímavé ceny. Byla to hrozná blbost.

Mým cílem rozhodně nebylo přidat další kapku do tehdy zvolna vznikající řeky podobných e-mailů. Účelem e-mailu byla osobní pomsta jedné konkrétní osobě, kteráý mi předtím způsobila jisté příkoří. Počítal jsem s tím, že až ten tupoun zprávu dostane, přečte si ji a – lačníc po jedné několika licencí lukrativního softwaru z výhry – ji pošle všem svým známým. V textu byl sice limit pěti osob, ale já si byl jist, že jich bude nejméně šedesát. Všech těchto šedesát lidí, na rozdíl od našeho ichtyla, který mě tak urazil, snadno pochopí, oč jde. E-mail mu pak vrátí zpět s tím, ať je neobtěžuje a že skočil na tak hroznou blbost. Ďábelský plán mé pomsty bude úspěšně završen.

Ani nevím, jak to tenkrát vlastně dopadlo. Moje zlost postupně pominulq, zlomyslnost byla ukonejšena jinou veselou událostí, která se dotyčnému kolegovi stala (neprozradím, protože bych jej prozradil) a život šel dál. Od té doby jsem dostal mnoho podobných i úplně jiných řetězových e-mailů. Vždy jsem na ně reagoval nikoli přeposláním na x adres, ale odpovědí tomu, od koho jsem zprávu dostal s adresou serveru Hoax.cz.

EBA_24.5.

Minulý týden jsem od člověka, kterého znám pracovně a víceméně jen okrajově, dostal další rotující e-mail. Už na první pohled mi byl povědomý. Manažer firmy zabývající se vývojem softwaru (smyšlený název), vývoj systému sledování emailů… a pošli pěti lidem. Na konci zprávy, která byla přeposílacím formátováním poštovních programů odražena z pohledu čtenáře daleko doprava, trůnila sada strašlivě vypadajících kódů. Dal jsem si tu práci a vylovil z archivu disk se souborem poštovních složek z té doby. Sedí. E-mail prošel nezjistitelným počtem počítačů, přečetlo (a přeposlalo) si jej nezjistitelně lidí. V oblíbeném katalogu jsem jej ale nenašel. Těžko říct, zda někde pět let ležel a až nyní se dal do pohybu, aby připlul k tatínkovi, nebo zda byl (a je) přeposílán a přeposílán po celou tu dobu. Nevím.

Pokud vám někdo pošle hoax o testování systému na sledování e-mailu, neposílejte jej dál a promiňte mi. Pokud vám přijde jiná podobná zpráva, dělejte s ní, co chcete, a promiňte tomu pitomci, co ji napsal. Pokud uvažujete sami o napsání hoaxu, pamatujte na to, že i ta největší blbost má schopnost kolovat Internetem (a to prosím pěkně jen tím, který umí číst česky) celé roky.

Našli jste v článku chybu?