O napětí do poslední chvíle se postarali poslanci vládní koalice pro všechny, kterým není lhostejný osud takzvané digitální ústavy, tedy zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby.
Ani den předtím, než má vejít v platnost pravidlo dle § 14 odst. 5, že prakticky jakýkoliv úkon bude možné vyřídit digitálně, není totiž zřejmé, na co vlastně bude mít od zítřka občan nárok.
Ve fázi před podpisem prezidenta je totiž tento týden Senátem schválený návrh novely zákona o elektronických komunikacích, který koaličním přílepkem má účinnost tohoto stěžejního pravidla digitální ústavy o dva roky odložit.
Principy jako předvídatelnost práva nebo legitimní očekávání dostávají pořádně na frak. Jestliže pouhé hodiny před rozhodným momentem není jasné, zda odklad stihne včas vyjít ve Sbírce zákonů, nebo ne, je něco shnilého ve státě českém.
Vzletné sliby vzaly za své
Paradoxně přitom stejní politici, kteří za minutu dvanáct (a možná už chvíli po dvanácté) zatáhli za záchranou brzdu uvědomujíce si naplno důsledky nepřipravenosti státu poskytovat takto bezbřehý digitální servis, byli těmi – tehdy však usazeni v opozičních řadách – kdo před šesti lety s velkou pompou digitální ústavu prosadili a digitální servis lidem slíbili.
Éterem létala vzletná slova, jak do pěti let bude možné vše se státem vyřídit online. Tehdejší pirátský předseda Ivan Bartoš se s tím s občanskodemokratickým Petrem Fialou předháněl ve vyzdvihování výjimečnosti této právní úpravy, jak to ušetří čas i peníze jak v kapsách lidí, tak ve fisku.
Myšlenka to přitom byla bezesporu racionální a chvályhodná. Pokud bychom dnes byli s digitalizací na úrovni Estonska, předkladatelé z toho mohli těžit cenné politické body. Však kdo by chtěl dobrovolně stát fronty na dopravních inspektorátech, nosit lejstra na stavební úřady, objednávat se na matriky nebo osobně muset chodit nahlížet do spisů k soudům? Neoddiskutovatelně by se tím zkrátila agónie České pošty, jejíž další existence by s možností vše vyřídit z pohodlí domova definitivně ztratila na významu.
A to prosím pěkně nikoliv proto, že by stát tak jako v případě vnucených datových schránek pro všechny podnikatele někomu přikazoval, že musí strpět digitalizovanou formu komunikace od úředníků, ale proto, že by nabídl natolik atraktivní alternativu k fyzickému postupu, že by si tu digitalizovanou formu každý rozumně smýšlející vybral sám a rád.
Jenže to by stát, potažmo politici, kteří se mezitím přestěhovali z opozičních lavic do těch koaličních, nesměli onu velkorysou pětiletou lhůtu na přípravu promarnit. Ač i zde na Lupě z úst těch nejpovolanějších přicházela varování, že některé úřady situaci hrubě podceňují, nedělo se nic.
Bylo by tak nanejvýš spravedlivé oddělit zrno od plev, svědomité resorty s odpovědným vedením od těch, co se na nové povinnosti vykašlaly, a nechat digitální ústavu v plném rozsahu naběhnout. Velmi záhy by se ukázalo, kdo jak na tom je.
Stačilo by nahlédnout do účetních výkazů jednotlivých ministerstev, kolik ten který úřad vyplatil na náhradách škody v souvislosti s porušením povinností daných digitální ústavou. Bič na liknavé resorty upletený stranickými kolegy jejich dnešních vládců by zapráskal, jak se sluší a patří. S právem, respektive jemu odpovídající povinností, totiž jde ruku v ruce odpovědnost státu za újmu v případě, že není naplněno.
Co bude následovat?
Další scénáře jsou odvislé od příštích kroků prezidenta a návazně na to redakce Sbírky zákonů. Prvý zmíněný je až do poloviny příštího týdne na soukromé zahraniční cestě. To mu však nebrání návrh odkládající digitalizaci podepsat elektronicky a v digitalizované podobě ho předat ke zveřejnění.
Tím, že nějaký ten pátek už Sbírka zákonů nevychází v papírové podobě, může její redakce reagovat mnohem flexibilněji, a je tak možné, že se včas, tedy ještě v lednu, novela na příslušném místě objeví. Prezidentova mluvčí Kateřina Blinková však naznačila, že Petr Pavel využije legislativou danou lhůtu. „Nejpozději do jejího uplynutí, tedy do 14. února, návrh posoudí,“ reagovala stručně.
Schyluje se tedy k mnohem zajímavější situaci, kdy se předpokládaný chod událostí na některém místě zadrhne. Odborník na ústavní právo Ondřej Preuss z pražské právnické fakulty takový případ nepamatuje. „Nevybavuji si, že by se něco takového v minulosti řešilo,“ uvedl.
Popisované právo z digitální ústavy by v takovém případě bylo možné úderem první únorové půlnoci nekompromisně nárokovat. Ale jen do té doby, než přílepek po publikovaní ve Sbírce tento náběh zase o dva roky odsune. „Vykládal bych to tak, že byť se zpožděním dojde k odkladu účinnosti, a tedy nevymahatelnosti daných práv,“ dodal Preuss.
V tomto přechodném období by však bylo možné stát nachytat v nedbalkách a dát mu ochutnat jeho vlastní medicínu, tedy že zákony včetně sankcí platí i pro něj, a že když hašení požárů odkládá na poslední chvíli, může se i spálit.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU