Hlavní navigace

Nové paradigma se rýsuje

Jiří Donát

[eWorkshop] Nové paradigma internetových aplikací: Chtěl jsem především poděkovat všem, kteří se zapojili do našeho experimentu. Kvalita komunity na Lupě mě nezklamala ani v nejmenším a spíše si myslím, že by to někteří z účastíků diskuse už nyní mohli za mě převzít :-) Ale slíbil jsem, že budeme pokračovat.

Jak zde již řada lidí naznačila, jednou z podstatných výhod řešení typu Napster je vytvoření komunity, tedy seskupení lidí, kteří spolupracují, a kteří jsou k této spolupráci vzájemně motivováni. V případě Napsteru se dá motivace členů komunity srovnat s modelem autostopu. Pokud vezmu stopaře, mohu doufat, že někdo jiný poskytne službu mně, až ji budu já potřebovat (ne vždy to funguje: stopuji jednou za rok, když jsme na vodě, a dopadá to velmi špatně; naštěstí mám nohy). Tato motivace je vcelku slabá. Pokusme se proto identifikovat oblasti, ve kterých by byla silnější. Lidé spolu nezačnou spolupracovat proto, že na sebe chtějí být hodní. Musíme jim dát i jiný důvod.

Dovolím si reagovat na myšlenku pana Dvořáka: „Zajímavější je vymyslet co konkrétně, proč, jak pro to lidi zaujmout, jak to ufinancovat, jak na tom případně i vydělat.“ To by mohlo být pracovním cílem našeho semináře. Dobrá je i jeho myšlenka, pomocí přídavného modulu přeměnit dnešní servery na servery se stručnou a aktuální anotací, tedy s jejich obsahem – to by znamenalo, převést vlastně všechna vyhledávání na vyhledávání nad stručnou strukturovanou informací. Problém je ovšem v tom, že si nedovedu představit takový modul, který by byl univerzálně použitelný ke „zestručnění“ jakékoliv obecné informace. Vytvoření obsahu je v podstatě procesem „vynechání toho nepodstatného“. To ovšem v sobě implikuje, že někdo musí mít názor na to „co je podstatné“. Zde si dovoluji citovat pana Nováčka: „Nikdo jiny nez clovek sam (=majitel stranek) neprovede lepe obsahovou analyzu a popis svych stranek, ktere do seznamu pridava“. Pokud se o to snaží někdo jiný, třeba i stroj, má to za následek nízkou relevanci výsledků vyhledávání. A to je evidentně případ dnešních vyhledávačů. Zaujala mě ještě jedna myšlenka: „Neocenitelne jsou napr. starting points mnohych studentu a profesoru a vubec stranky na univerzitach. Z takovych odkazu se pak proklikam k pozadovanym informacim rychleji … než z Yahoo“.

Řekl bych, že cesta k řešení problému vyhledávání informace nebude přes jediný projekt vytvořený jedinou firmou. Bude výsledkem práce komunity, která ovšem bude na své činnosti velmi dobře motivovaná. Model autostopu nebude fungovat a skeptický jsem i k modelům postaveným na tradiční reklamě.

A úvodem bych ještě rád poznamenal, že veškeré komerční aplikace internetu se dají redukovat na vyhledávání a zpracování informace. (Samozřejmě se k některým z nich musí občas dobudovat něco i v našem reálném světě).

Co konkrétně?

První možná aplikace distribuovaného vyhledávání je obchodování. Možnost zjistit velmi rychlým a efektivním způsobem, kde mají právě teď zboží, které potřebuji, za kolik, kde nabízejí aktuální slevy. Tato oblast je potenciálním nápadem, jehož realizací lze vydělat milióny. Aby to vyhledávání ale fungovalo, aplikace tohoto typu musí být velmi dobře specializovaná na určitou část, kterou musí umět dobře vyřešit. Nelze si představit, že by hned vzniknul univerzální vyhledávací klient. Ne všude máme připraven kvalitní a jednoznačný vyhledávací popis, jako je tomu právě v hlavičce MP3 souborů. Dovedu si ale představit, že jakmile se začnou kvalitní aplikace objevovat ve stále více specializacích, nastane po určitém čase fáze jejich propojování. Takže za nějakou dobu bude problematika univerzálního vyhledávání zboží přece jen vyřešena. Na realizaci tohoto projektu se však bude podílet více na sobě nezávislých subjektů.

Již ve zmínněném článku v Chipu jsem naznačoval, že takové šikovné aplikace by měly být adaptivní – nikdo dopředu neví, co přesně se bude jednou hledat a k čemu dalšímu by náš systém mohl sloužit. Nyní je však vidět, že adaptivnost může vzniknout i tím, že aplikaci jako celek bude vyvíjet celá řada nezávislých firem. Spolupráci živých lidí tedy lze využít (a iniciovat) jak při vyhledávání informace, tak při vytváření aplikací a tedy celého systému.

Náš problém by se pak redukoval na identifikaci oblastí pro počáteční aplikace a –zejména – diskusi o neprůstřelném motivačním systému.

Světová mobilní síť

Tato situace má jednu pěknou analogii. Dnes existuje téměř po celém světě buňková telefonní síť GSM, která nám nabízí ve všech významných lokalitách mobilní telefonní službu. Ba co víc: pokud cestujeme mezi jednotlivými státy, pořád si zachováváme svoje telefonní číslo a síť pořád ví, jak nás najít, aby nám propojila hovor. Tuto síť přitom nikdo jako celek nevlastní a nikdo ji sám nevybudoval. Zmíněná funkčnost je k dispozici díky propojovacím dohodám mezi jednotlivými operátory a díky tomu, že jednotlivé části sítě vycházejí ze stejného standardu. Vzniklá síť pak řeší stejný problém, o jaký se pokoušela společnost Iridium. Tento příklad rovněž ukazuje, že v dnešním světě je možné přistupovat k řešení velkých problémů dvěma způsoby: centralizovaně (tedy tak, že celý projekt vlastní jedna firma) a decentralizovaně (kdy na úkolu pracuje celá řada nezávislých subjektů, kteří jsou však na spolupráci velmi dobře motivováni).

Nelze přitom předjímat, které řešení je rychlejší. U těch náročnějších projektů to může být paradoxně právě decentralizovaný přístup. Projekt satelitní telefonní sítě Iridium zkrachoval právě kvůli příliš dlouhé době jeho realizace. Koncept byl navržen v roce 1987, služba po několika odkladech spuštěna v listopadu 1998. Žádný technologický projekt nelze realizovat jedenáct let. Během vývoje systému Iridium se „samy“ rozsemenily po celém světě jednotlivé systémy pozemních buňkových telefonů a (protože si geograficky nekonkurují) stačily se dohodnout na vzájemném propojení. Vize Iridia o globální mobilní komunikaci se tak naplnila dříve, než ji stačila firma realizovat. Tím zmizela cílená mezera na trhu a firma naprosto zákonitě neuspěla.

Jak motivovat spolupráci?

Dostáváme se tak skutečně do období spolupráce – nutně bych ale nechtěl tvrdit, že spolupráce nezištné. Nejlépe to lze ilustrovat na popsaném příkladu celosvětové mobilní telefonní sítě. Možnost přijímat telefonní hovory kdekoliv na světě vzniká ze dvou příčin:

MIF17

  • Síť je tak navržena. Roaming je součástí definice služeb GSM
  • Roaming je pro mobilní operátory finančně výhodný. Operátoři podepisují vzájemné propojovací dohody proto, že pro ně tyto dohody znamenají finanční příjem: pokud jsem operátorem v České republice, proč nemít podíl z telefonních hovorů účastníků mé sítě, kteří se náhodou vyskytnou v Rakousku?

Diskusní otázka druhého dne tedy zní:

Ve které (nejlépe konkrétní a malé) specializaci by mohla začít vznikat univerzální aplikace chytrého vyhledávání? Jak motivovat jednotlivé lidi a firmy ke spolupráci?

Našli jste v článku chybu?