Hlavní navigace

(O)milníky české televizní digitalizace: Informační kampaň

21. 8. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nedílnou součástí televizní digitalizace byla informační kampaň, která měla seznámit širokou veřejnost s danou problematikou. Celý tento prvek byl ale spíše vyhazováním zbytečných milionů.

Kritikem kampaně jsem byl od samotného počátku

Informační kampaň k televizní digitalizaci jsem na DigiZone.cz podrobil tvrdé kritice již v době, kdy tato kampaň probíhala. Mohlo by se tedy zdát, že nemá smysl se opakovat. Já se ovšem opakovat nehodlám, jen bych rád svoje tehdejší námitky a svoji kritiku podpořil argumenty, které se objevily až s postupujícím časem.

Informační kampaň k digitálnímu televiznímu vysílání, byla opravdu velmi dobrý obchod. Bohužel se už asi nikdy nedozvíme, kdo byl autorem tohoto šíleného nápadu a kdo vymyslel celý scénář této absurdity. Stejně tak se asi nikdy nezvíme, jaká byla účinnost a hlavně efektivita této kampaně. Jistě není možné předpokládat, že takováto akce zasáhne 100% obyvatel a celý národ tak bude mít dokonalý přehled o problematice, kterou tato kampaň měla řešit. Nicméně z vlastní zkušenosti dnes můžu spolehlivě tvrdit, že množství lidí, kteří byli touto kampaní zcela nepoznamenáni, je větší než přijatelné. Ono se také není čemu divit. Informační kampaň probíhající na obrazovkách televizorů, kterou si připravovaly samotné televizní stanice, byla vedena velice povrchně a všeobecně. I za toto jsem tehdy, především Českou televizi, kritizoval.


Autor: Česká televize

Česká televize upozorňovala na nutnost brzkého přechodu na digitální vysílání pomocí piktogramů umístěných na analogových kanálech v pravém dolním rohu.

Televizní spoty a pořady neměly vážnější dopad

V případě komerčních televizí se už pak ani nedivím, že se této problematice téměř nevěnovaly. V tomto směru totiž byla jednotlivým televizním stanicím ponechána naprostá svoboda a komerční televize tak raději vysílací čas věnovaly reklamě nebo vlastní propagaci. Česká televize sice vyrobila několik pořadů, které se problematikou televizní digitalizace zabývaly poněkud detailněji, ani tyto pořady se ovšem nesetkaly s přílišným zájmem diváků. Jelikož jsem se sám na některých těchto projektech podílel, moc dobře vím, jak striktní a sešněrované bylo samotné zadání pro vlastní scénář. Některé pojmy a některá slova byla zakázána, aby divák neměl pocit, že je považován za „neznalce“. Slova jako „laik“ nebo“ amatér“ se prostě nesměla používat.

To samotné mi tehdy přišlo velice zarážející a podivné. Pro třináctidílný seriál „Jak (se) dobře digitálně naladit“ jsme během více než jednoho měsíce natočili asi 20 hodin surového záznamu, aby z toho všeho po sestříhání zůstalo 65 minut v třinácti pětiminutových dílech. Mnoho užitečných rad a postřehů se tak opět k diváků nedostalo. Přednost dostala povšechnost a všeobecnost před detaily a záludnostmi.

Jolana Voldánová se rozloučila s diváky
Autor: repro foto Události

Jedním z takových pořadů provázela i někdejší moderátorka Událostí Jolana Voldánová.

Sektabox? Septobox? Saxofón?

Informační kampaň vedená v tiskovinách a pomocí různých letáků, se také s příliš velkým zájmem veřejnosti nesetkala. Lidé prostě celé problematice nerozuměli, takže se o ni ani nezajímali. Neustálé opakování pojmu „set-top-box“, to byla asi stěžejní strategie celé kampaně. Zcestnost této filozofie ovšem dokládá fakt, že 90 % národa tento pojem neumí správně ani vyslovit. Přinejmenším podobné procento lidí vůbec nechápe smysl ani funkci tohoto zařízení. Takže „sektabox, septobox, sexšopbox, sexbox“ a jim podobné, to jsou jen některé perličky, které dokáže český divák vytvořit.

Pokud to někomu připadá úsměvné, pak mu to jistě nebudu brát, jenže z pohledu digitalizační kampaně je toto právě jeden ze zcela zásadních problémů, protože mezi širokou veřejnost vnesla pojem, který nikdo nikdy nevysvětlil a nenaučil lidi správně používat. Zdánlivou maličkost já sám ovšem považuji za zcela zásadní selhání, které už dnes nikdo nenapraví.


Foto: TechniSat

Jak se vlastně správně krabička pro příjem digitální televize jmenuje? Někteří doteď neví. 

Diváci často nemají jasno v tom, co vlastně sledují

Podobným vrcholem neinformovanosti je fakt, že mnoho lidí přítomnost set-top-boxu u svého televizoru naprosto ignoruje. Na jednu stranu je to možné přičítat skutečnosti, že si lidé na přítomnost této krabičky natolik zvykli, že se pro ně stala samozřejmostí a její přítomnost tak vlastně skoro nevnímají, na stranu druhou je potřeba si přiznat, že je to důkaz toho, že si samotný digitalizační proces vůbec neuvědomují. Silně mi to připomíná konec devadesátých let, kdy mi jeden tehdejší zákazník tvrdil, že mu jeho stařičký barevný televizor hraje barevně i bez předělávky konvertoru SECAM na PAL. Tento člověk se téměř deset roků díval na televizor, který sice hrál všemi barvami, ale rozhodně nereprodukoval barevný obraz.

To, že obrazovka vůbec nereprodukovala modrou barvu, červená byla rozpitá, čistota barev vůbec neexistovala a konvergenční obvody už dávno nefungovaly, mu zjevně vůbec nevadilo. On viděl barevný obraz a to mu stačilo k naprosté spokojenosti. I dnes se tak najde docela dost lidí, kteří se dopouštějí podobných omylů. Je totiž až neuvěřitelně mnoho těch, kteří jsou i dnes přesvědčeni, že televizní vysílání přijímají „z toho stožáru nad dědinou“, který je ve skutečnosti už několik roků zcela mimo provoz. Mnohdy tak přijímají televizní signál na zcela nevhodnou anténu ze zcela nesmyslného směru a informace, že převaděč nad obcí je nefunkční stejně jako jejich anténa, je pro ně naprosto šokující. Tento samotný fakt je tak možné považovat za další nezvratný důkaz toho, že i dnes lidem stále chybějí správné a užitečné informace.

Někteří diváci byli v minulosti přesvědčeni o tom, že sledují barevné vysílání, ale bylo tomu naopak.
Foto: Česká televize

Někteří diváci byli v minulosti přesvědčeni o tom, že sledují barevné vysílání, ale bylo tomu naopak.

Zbytečný luxus v podobě Digi-hlídek

Za zcela nesmyslnou součást digitalizační kampaně je pak možné považovat Digi-hlídky, které v autech objížděly postupně celou republiku a zvonily zvonečkem umíráček analogovému televiznímu vysílání. Asi nejnákladnější část celé kampaně tak paradoxně měla naprosto nepatrnou účinnost. Digi-hlídky totiž jezdily do měst a vesnic jen na pozvání představitelů obce, a to většinou v čase, kdy většina lidí byla v zaměstnání, takže neměla možnost se s hlídkou setkat. Já sám jsem si musel za tímto účelem udělat volno. Nakonec jsem dostal jen letáček a radu, že si musím koupit set-top-box. Smysl takovéto kampaně mi opravdu zůstává záhadou. Užitečné rady a konkrétní informace ohledně technických parametrů příjmu mi tehdy nikdo z hlídky nebyl schopen poskytnout. Vždy jsem byl odkázán na informace v letáku a oficiální internetové stránky.

Cif21-tip do clanku - temata - early cena


Autor: Digitalne.tv

Digi-hlídky byly s velkou pravděpodobností nejzbytečnější částí celé informační kampaně.

Kampaň k přechodu byla vyhozením zbytečných milionů

Na závěr si tak dovolím tvrdit, že celá digitalizační kampaň  byla v tomto provedení jedním z naprosto největších omylů, které provázely nástup digitálního vysílání u nás. Miliony korun, které byly takto promrhány, mohly posloužit jistě mnohem lépe.

Jistě je možné namítnout, že po bitvě je každý generál, že bych měl navrhnout nějaká konkrétní řešení, jak celou kampaň vést lépe. To je jistě pravda. To jsem ovšem udělal již někdy v roce 2007, kdy jsem se do kritiky digitalizační kampaně pustil prvně. Lidé si jistě už zvykli používat set-top-boxy nebo si raději koupili nové televizory, takže by se dalo říct, že i v tomto směru byla digitalizační kampaň přínosem, jenže je na místě se ptát, zda to celé divadlo nebylo možné udělat lépe, levněji a s mnohem vyšší účinnosti.

Autor článku

Od roku 1992 podnikatel v oboru servisu a montáží spotřební elektroniky, montáže televizních a rozhlasových antén. Elektronika je jeho celoživotním koníčkem, zabývá se jí už od dětství.