Massive open online courses (MOOC) představují jednu z nejrychleji se rozvíjejících oblastí vzdělávání. Na rozdíl od klasického e-learningu, který obvykle vyžaduje přítomnost tutora, který dává zpětnou vazbu, analyzuje chování a studium každého jednotlivého člověka, jsou tyto kurzy mnohem masovější a tím pádem musí pracovat s mechanismy jiné formy zpětných vazeb. Klasickým příkladem je odevzdání esejů, které neopravují pedagogové, ale studenti mezi sebou vzájemně. Testy jsou plně automatizované, takže je může opravovat stroj atp. Cílem je vytvořit takové vzdělávací prostředí, kterým budou moci procházet studenti bez ohledu na to, zda je jich několik málo stovek nebo desítky tisíc.
O samotném MOOC se mluví relativně krátkou dobu. Zřejmě první zmínky jsou spojené s konferencemi věnovanými Connectivism and Connective Knowledge, tedy tomu, co je dnes česky označováno jako síťová gramotnost, v roce 2008. Masivního rozšíření se ale dočkal až v posledních několika málo letech.
MOOC na první pohled vypadá dokonale lákavě – velké univerzity otevírají své kurzy tak, že si je může vyzkoušet každý a porovnat, zda je například výuka Automatů a gramatik na FI MU náročnější než na Stanford University, která tento kurz nabízí na serveru Coursera. Právě možnost studovat na nejlepších školách je pro řadu studentů velice lákavá, zvláště v kontextu toho, že se jednotlivé univerzity snaží nabízet co možná nejlákavější kurzy.
Fáze počátečního nadšení ale bývá časem vystřídána určitým zklamáním. Předně z toho, že kurzy nejsou vůbec snadné a že zaberou nejméně tolik času, kolik slibují jejich autoři na titulních stránkách, nebo z pozdějších přiznání, že vlastně takto prezentované předměty mají ke klasické výuce a nárokům na ni ještě hodně daleko.
Největším problémem je ale motivace. Řada lidí si předměty zapíše, začne s nimi a pak je nedokončí. Jedním z důvodů je často používaný postup při výuce, kdy první hodina či dvě působí banálním dojmem, ale ve třetí se již řada lidí ztrácí. Hledáním cest, jak kurzy dlouhodobě zatraktivnit, se zabývá celá řada pedagogů, ale zatím téměř nic nefunguje. A ani příjemný certifikát řadu lidí nepřesvědčí k tomu, aby udělali všechny testy a úkoly. Jen na nich se totiž většinou člověk skutečně něco naučí, látku pochopí a zjistí, co si ještě musí doplnit.
Zajímavé vzdělávací MOOC kurzy na letošní léto
Období léta bývá často prostorem pro zastavení se, učení se nových věcí nebo promýšlení dlouhodobějších strategií. A díky tomu, že má řada lidí dovolenou, jde o ideální prostor pro další sebevzdělávání. V následujícím přehledu se pokusím nabídnout několik zajímavých MOOC kurzů především pro ICT specialisty, ale nejen pro ně. Výběr samozřejmě není úplný, spíše nabízí vybrané zajímavé předměty, které se vyplatí sledovat.
V sobotu 3. srpna začíná kurz Introduction to Recommender Systems, který má pomoci nejen obchodníkům a autorům vyhledávačů optimálním způsobem pracovat s různými formami lidského i strojového doporučování. Prostor bude věnován jak čistě IT oblastem, jako je algoritmizace těchto úloh, tak také jejich manažerskému využití. Kurz je na 14 týdnů a stojí za ním University of Minnesota.
Kurz Computational Investing, Part I je vypsán na 19. srpna a bude trvat osm týdnů. Předpokládají se programátorské a analytické dovednosti a cílem je ukázat možnosti událostmi řízených systémů a algoritmů, což je oblast, která bude celý ICT průmysl zásadním způsobem ovlivňovat – od obchodování na burze až po řízení doků, letišť či péči o zákazníky.
Poslední zajímavý kurz, na který bych rád na Coursera.org upozornil, je od Stanfordovy univerzity a nese název Introduction to Logic. Startuje 30. srpna a bude trvat osm týdnů. Jeho cílem je nejen seznámit frekventanty se základy logiky, ale především ukázat její aplikace v informatice, právu, matematice a dalších oborech. Právě svojí interdisciplinárností a skvělou pověstí kurzů z dílny Stanford University jde o velice zajímavý projekt.
1. září odstartuje Creativity, Innovation, and Change, což je kurz, který by mohl zaujmout všechny, kdo pracují v kreativních profesích – tedy od designerů po programátory či manažery. Během osmi týdnů studenti projdou všechny důležité fáze inovace, její hodnocení a role v oblasti změn produktu. Nejde jen o prostý výčet kreativních technik nebo kreativitu pro kreativitu, která má často relativně nepříznivé konotace, ale o celkový způsob inovativního myšlení a hodnocení nápadů.
Na serveru edX.org poběží od 13. srpna předmět s názvem Software as a Service, který garantuje Berkeley. Předmět bude relativně náročný, ale výsledek by měl stát zato. Cílem není jen naučit člověka vyvíjet aplikace pro cloud, ale také zvládnout vše kolem – od správy týmu až po design a spolupráci s dalšími projekty.
Z čistě programovacích aktivit je možné doporučit asi všeobecně známou Codecademy, která nabízí plně automatizované kurzy programování, od úplných začátků až po středně pokročilé. Výhodou je, že není třeba žádný kompilátor, vše se odehrává v okně prohlížeče a celý proces vzdělávání je mimořádně zábavný. Pokud se chcete naučit v JavaScriptu, HTML/CSS, Pythonu, Ruby a dalších jazycích, jde o ideální letní zábavný projekt. Václav Piták v diskusi o tomto nástroji na MimoŠkolu.cz uvádí: „Co se mi také líbilo, že ve výuce nejsou nikterak velké skoky a vše jde hezky pomalu a pozvolna, což ovšem někdo může považovat naopak za nevýhodu. A pokud by někomu zadání přišlo přeci jen nejasné, či si nevěděl rady, lze se kdykoli přepnout do fóra, kde se může na cokoli zeptat, ale valná většina myslitelných problémů je tam již vyřešena.“
Pokud se rádi učíte téměř výhradně pomocí videa, možná vás potěší kurz Introduction to Artificial Intelligence na Udacity. Vyzkoušet si jej můžete hned, vše je hodně názorné, snadno pochopitelné a připraveny jsou také testy, které ověří, zda člověk problému porozuměl, či nikoliv.
Nevýhodou dvou posledně zmíněných kurzů ovšem může pro někoho být to, že za jeho absolvování nedostane žádný certifikát.
Lektoři, do kterých se zamilujete
MOOC umožňují zásadním způsobem měnit vzdělávání a osobní rozvoj, ale na druhou stranu kladou na člověka značné nároky – jak na vnitřní kázeň, tak také na jazykovou úroveň i na intelektuální schopnosti jednotlivce. V rámci předmětu, který vyučuji na Masarykově univerzitě, jsem se ptal studentů, jak se jim s MOOC pracuje. Odpovědi se vzácně shodovaly v tom, že oceňují rozmanitost předmětů a jejich zajímavost, ale současně mají problém kurzy dotáhnout do konce – především s jazykovým vzděláním. Některé kurzy jsou také nevyrovnané, a to i v rámci jedné platformy. Nezřídka se tak stane, že vyučující se s technologiemi používanými v předmětu teprve sžívá. I přesto má většina studentů chuť v experimentech se sebevzděláváním pokračovat.
Ještě jeden detail je na kurzech zajímavý – totiž jejich forma. „Na celém konceptu (Coursera) se mi nejvíc líbí fakt, že se při tvorbě programů dopředu počítá s online formou výuky a kurzy jsou jí přizpůsobeny do posledního detailu. To znamená, že se nejedná o videa z přednášek, které proběhly někde v posluchárně pro pět set lidí, a které poté někdo mrskl na Internet, ať už si s tím po poznání bažící nadšenci nějak poradí. Přednášející je v místnosti sám jen s kamerou a dataprojektorem a přednáší jen a jen pro vás… Celé to tím pádem dostává mile osobní nádech a po několika přednáškách máte pocit, že lektora osobně znáte a že ho milujete :)“, uvádí v diskusi na MimoŠkolu.cz například Kristýna Kalmárová. Také to je rozměr, který u MOOC kurzů hraje roli, a může někomu při studiu pomoci.
ČLÁNKY DO MAILU