Hlavní navigace

Počty uživatelů mobilů rostou, ceny za volání klesnou

23. 11. 2009
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Autor: 29
ČTÚ již naplánoval další snižování cen za terminaci v mobilních sítích. Současná krize poněkud zpomalila růst mobilní penetrace v ČR, a snížila i výnosy mobilních operátorů. Přispěla také k výraznému (téměř trojnásobnému) růstu počtu účastnických sporů kolem finančního plnění za poskytnuté služby. Budou je nově řešit také rozhodci, a ne pouze ČTÚ?

Přesně před týdnem jsem zde na Lupě psal o nejnovějších statistikách z pevného sektoru našich telekomunikací. Dnes bych se rád podíval na vývoj mobilního sektoru a doplnil některé aktuální informace, které se v mezidobí objevily.

Jako například to, že Rada EU (bývalá Rada ministrů) minulý týden podle očekávání kývla na výsledky nedávno skončeného dohodovacího řízení k telekomunikačnímu balíčku (podrobněji viz zde). Teď už tedy zbývá jen souhlas celého europarlamentu, který by se měl vyjádřit ještě tento týden, na svém plenárním zasedání. Pak už bude moci celý telekomunikační svět slavit. Nebo naopak smutnit? No, jak kdo a jak kdy – protože i samotný balíček je v mnoha aspektech problematický a jeho přínosy nejednoznačné. Ale to si nechce na nějaký samostatný článek.

V závěru článku bych se rád zmínil i o jednom zajímavém nápadu na to, jak řešit jeden z nepřímých dopadů současné krize, kdy se stále více koncových zákazníků dostává do problémů s placením, resp. do tzv. účastnických sporů s operátory. Dosud vše řeší jen ČTÚ, ale agenda mu začíná přerůstat přes hlavu. Bylo by řešením zapojit do řešení sporů i rozhodce?

Jak se daří našim mobilním operátorům?

Pojďme nyní již k hospodářským a provozním výsledkům našich mobilních operátorů. Tedy jen těch tří největších, protože U:fon alias MobilKom své výsledky (možná jen zatím) nezveřejňuje.  A pokud chceme začít hospodářskými výsledky, pak nám ze statistik vypadne i český Vodafone, který publikuje pouze vybrané provozní údaje (zatímco hospodářské výsledky publikuje jeho mateřský koncern a bohužel jen sumárně, bez samostatné kolonky pro svou českou dceru).

Jak se tedy dařilo tuzemským odnožím Telefóniky O2 a T-Mobile, pokud jde o jejich výnosy? Jak se současná krize promítá do výnosů mobilního sektoru? Odpověď naznačuje následující obrázek, s výnosy za jednotlivá čtvrtletí.

čtvrtletní výnosy

Podle něj došlo k hlavnímu zlomu již ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku, kdy podle dlouhodobých sezónních trendů měla křivka výnosů stoupat – ale ona naopak znatelně klesla. To si dovolím označit za nástup „krize“ do našeho mobilního sektoru. V prvním čtvrtletí letošního roku propad pokračoval, ale samotný pokles je pro první čtvrtletí typický – takže jde spíše o jeho míru. Čistě „od boku“ se tento pokles zdá být o něco málo větší než jiná první čtvrtletí, ale zase ne o tolik.

Zajímavá je situace ve druhém a třetím čtvrtletí letošního roku. Pokud bychom oba tyto kvartály sloučili do jednoho celku, pak by si T-Mobile polepšil, zatímco Telefónica naopak dále pohoršila, byť jen relativně málo. Pokud ale oba kvartálu posuzujeme samostatně, pak u Telefóniky byla křivka výnosů více stabilní, zatímco u T-Mobile „skákala“ mnohem výrazněji.

Celkově se ale obávám, že je ještě příliš brzy z těchto křivek vyčíst nějaké viditelnější „zotavení“. Snad určité zastavení propadu na přelomu loňského a letošního roku, to ano – ale na markantnější signály návratu k růstu si musíme ještě počkat.

Pokud se podíváme na čtvrtletní ukazatele hodnoty EBITDA (v případě T-Mobile), resp. OIBDA (v případě Telefóniky) na následujícím obrázku, pak zde se situace vyvíjela přeci jen odlišně od výnosů.

EBITDA OIBDA

Ke zřetelnému zlomu a následnému poklesu zde došlo již ve třetím čtvrtletí loňského roku. Jelikož výnosy v té době ještě stoupaly, muselo jít o vliv (růst) nákladů. Počínaje letošním prvním kvartálem už ale operátoři více „zoptimalizovali“ své náklady a přizpůsobili je vývoji výnosů, takže pokles EBITDA/OIBDA se zastavil a následně spíše obrátil v určitý růst. Opět je ale příliš brzy na nějaký definitivnější soud, i když na tomto obrázku vypadá situace (alespoň z pohledu operátorů a jejich hospodaření) přeci jen příznivěji.

A jen pro upřesnění: posun křivek na předchozím obrázku (neboli: rozdíl v absolutní výši vykazovaných hodnot u TO2 CR a T-Mobile) není způsoben rozdílem v metodice výpočtu (OIBDA vs. EBITDA, která zahrnuje i jiné než provozní výsledky), jako hlavně tím, za co jsou vykazovány: v případě Telefóniky jde o hodnotu OIBDA ze všech aktivit, tedy i v pevném sektoru. Naopak na prvním obrázku jde i u Telefóniky o výnosy pouze z mobilního sektoru.

Jak roste počet zákazníků?

Pokud jde o vývoj toho, co mobilní operátoři prezentují jako počty svých zákazníků – a co je ve skutečnosti počtem aktivních SIM karet – pak i zde došlo k určitému zpomalení dosavadního růstu, byť ne nijak dramatickému. Spíše ale o kvartál později než u výnosů, tedy až během prvního letošního čtvrtletí.

Lze to vypozorovat na následujícím obrázku, který ukazuje celkové počty zákazníků/aktivních SIM karet – byť jen u T-Mobile a Vodafone. V případě Telefóniky jsou výsledky zkresleny změnou metodiky, ke které Telefónika přistoupila právě mezi posledním loňským a prvním letošním čtvrtletím: dříve započítávala mezi aktivní všechny SIM karty, které generovaly nějaký výnos během posledních 12 měsíců. Nově již jen za poslední 3 měsíce.

počty zákazníků

Lepší představu snad nabízí další obrázek, který neukazuje absolutní čísla ale čtvrtletní přírůstky. Z něj lze vyčíst, že u Vodafone a T-Mobile došlo ke zpomalení růstu již během posledního loňského kvartálu. Tedy v období, které tradičně spíše přeje růstu zákazníků, resp. aktivních SIM karet, kvůli vánočním akcím a nákupům. Právě to asi „ztlumilo“ propad, který se plněji ukázal až v dalším kvartále.  

čtvrtletní přírůstky

Pokud si počty zákazníků/aktivních SIM karet sečteme a vztáhneme na celkovou populaci, tak abychom dostali to, co se běžně označuje  jako mobilní penetrace, pak zde na první pohled zaujme „zub“, způsobený změnou metodiky na straně Telefóniky. Kvůli tomu jsme se jakoby zalekli magické hranice 130 procent, a těsně před jejím dosažením skočili směrem dolů. Atakování této hranice jsme tak odložili na později.

mobilní penetrace

Jak bude klesat mobilní terminace?

Pojďme nyní k jinému, ale stále úzce souvisejícímu tématu: k ceně za mobilní terminaci. Již v září jsem zde na Lupě, v článku „Stalo se: kauza mobilní terminace“, popisoval nynější situaci: jak Evropská komise prosazuje určitou svou představu, ale náš regulátor zatím jde spíše vlastní cestou.

Konkrétně jde o to, jak stanovit cenu za mobilní terminaci: Komise chce razantnější snížení a přechod na stanovení ceny za terminaci skrze metodu LRIC (a tedy stejně jako v pevném sektoru). A na konec roku 2012 stanovila určitý cíl, kterým je snížit do této doby cenu za terminaci pod hranici 3 eurocentů (cca 75 haléřů, za minutu a bez DPH), a také přechod na metodu LRIC.

Náš regulátor (ČTÚ) přitom již dříve naplánoval určitá snížení (podrobněji viz předchozí článek), vrcholící snížením ze stávající ceny 2,31 Kč na 1,96 Kč k 1. lednu 2010. Další „trajektorie“ snižování ale dosud oznámena nebyla – a ČTÚ jen deklaroval, že cíl stanovený Komisí je konci roku 2012 naplní. Neřekl ale, jakým způsobem to udělá: zda například jedním velkým snížením, třeba až těsně před koncem roku 2012, nebo nějakým průběžným snižováním ceny.

Dnes už se situace zdá být jasnější: půjde o postupné snižování, nejspíše každého půl roku, a pokaždé o 29 haléřů. Zatím to ještě není oficiální, a teprve se to dojednává v rámci nového cenového rozhodnutí, které bude naplňovat výsledky nedávné analýzy relevantního trhu č. 7 (s terminací v mobilních sítích). Ale když už se o tom mluvilo i na pravidelném setkání ČTÚ s novináři, tak už to musí mít hodně blízko k definitivní podobě.

Konkrétně by mělo jít o to, že po již naplánovaném snížení k 1.1.2010 by mělo dojít k dalším třem snížením:

  • 1.7.2010: o 29 haléřů, z 1,96 Kč na 1,67 Kč
  • 1.1.2011: o 29 haléřů, na 1,38 Kč
  • 1.7.2011: o 29 haléřů, na 1,09 Kč

Pokud by takovéto pravidelné „pololetní“ snižování pokračovalo, pak by v průběhu roku 2012 mohla cena za terminaci plynule klesnout ještě více, a včas se dostat pod Komisí „očekávanou“ hodnotu 75 haléřů, resp. 3 eurocentů.  Jak ale na setkání s novináři také zaznělo, Komisi prý ani tak nejde o jednotnou výši ceny za terminaci, jako hlavně o jednotnou metodiku jejího stanovení, na bázi metody LRIC. Jenže to není jednoduché ani levné – a ČTÚ dosud tuto metodu pro mobilní trh připravenu nemá.

Důležitou otázkou, zejména pak z pohledu koncových uživatelů, je vliv ceny za terminaci na koncovou cenu za hovorné. V tomto musím souhlasit se stanoviskem  předsedy Rady ČTÚ, že tato závislost se dosud neprokázala. Jen bych ho snad opravil v tom smyslu, že se „nově“ neprokazuje: pokud takováto závislost dříve existovala (a z mého pohledu opravdu existovala), pak s postupem času důvody pro její existenci mizí.

Říkají to ostatně i sami mobilní operátoři, v odpovědi na otázku, zda se snížení cen za terminaci (která je pro ně velkoobchodním nákladem) promítne i do snížení koncových cen pro zákazníky. Prý nikoli, neboť dnes už tyto koncové ceny ovlivňují především jiné faktory.

S tím je možné souhlasit: dnešní cenotvorba mobilních operátorů není ani tak determinována náklady jako spíše tím, co zákazník ještě unese a konkurence dovolí. Proč se ale pak mobilní operátoři poklesu cen za terminaci brání, když jedním dechem říkají, že vlastně nic neovlivní?

Ve skutečnosti moc dobře vědí, že snížení ceny za terminaci snižuje bariéru, kterou kolem svých mobilních sítí vybudovali, zejména proti sítím pevným, ale nově i VOIP sítím. Cena za terminaci v mobilních sítích totiž v rozhodující míře předurčuje i koncovou cenu za volání z pevné či VOIP sítě do sítě mobilní. A tak se zlevněním terminace mohou i tyto hovory zlevňovat a více tak konkurovat voláním „uvnitř“ mobilních sítí.  Z pohledu konvergence mobilních a pevných sítí je to rozhodně krok vpřed, ale pro dominanci mobilních sítí je to naopak špatná zpráva.

Kdo bude rozhodovat účastnické spory?

No, však oni už mobilní operátoři jistě přijdou na to, jak si udržet své dosavadní výnosy a zisky i přes snižování popisované bariéry. Jinou zajímavou otázkou je ale to, zda nadále budou schopni od svých zákazníků skutečně vyinkasovat ty peníze, které jim budou účtovat.

Tím už narážím na jiný zajímavý aspekt, o kterém se minulý týden také mluvilo na pravidelném setkání ČTÚ s novináři. Jde konkrétně o řešení tzv. účastnických sporů v oblasti telekomunikací, které se v naprosté většině týkají finančního plnění. Tedy situace, kdy zákazník si něco objednal a nezaplatil za to, nebo se s operátorem různě hádá o ceně a poskytnutých službám, způsobu vyřízení reklamace atd.

Tuto konkrétní agendu u nás ale neřeší soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. A ten již dlouho lamentuje, jak je tato agenda obrovská a jak ho zatěžuje. Navíc se tato agenda významně zvětšuje: podle poslední monitorovací zprávy ČTÚ v říjnu zahájil 9390 správních řízení tohoto typu, což je oproti předchozímu roku skoro třikrát více! Nejspíše i to je důsledek současné krize: lidé nemají peníze a dostávají se častěji do problémů s placením i za telekomunikační služby.

Při řešení těchto sporů začíná ČTÚ narážet i na další problémy. Například „nekontaktova­telným“ účastníkům sporů z řad zákazníků musí přidělovat tzv. opatrovníky. Soud mu ale zakázal, aby do role opatrovníků ustanovoval své vlastní zaměstnance, jako to dělal dříve. Když se pak snažil jmenovat opatrovníkem někoho z příslušné obce, narazil na odpor obcí jako takových, které tato agenda také nadměrně zatěžuje. Dalším řešením by prý bylo (již náležité placené) najímání opatrovníků z řad advokátů.

Nemluvě již o zcela nové zátěži, kterou představují datové schránky: podobně jako soudy musí i ČTÚ u každého účastníka sporu vždy znovu kontrolovat, zda si v mezidobí náhodou nepořídil datovou schránku, do které by mu pak musel doručovat.

V souvislosti s celým tímto trendem byl na setkání s novináři zmíněn zajímavý nápad (bez upřesnění, zda jde o nápad operátorů či samotného ČTÚ): že by agenda účastnických sporů mohla být řešena také formou rozhodčích řízení, přes rozhodce. Z čistě praktického pohledu by to asi mohlo být efektivnější i „lépe škálovatelné“.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že dnes je celá agenda kolem účastnických sporů v oblasti telekomunikací zákonem svěřena právě Českému telekomunikačnímu úřadu, a ten se z ní nemůže jen tak „vyvléci“. A změnit zákon (a předat celou agendu soudům, či jinak změnit) se dosud nepodařilo.

WT100

Cesta by ale mohla vést přes dobrovolnou dohodu zúčastněných stran, tedy zákazníka a operátora, kteří by se museli sami dohodnout, že své budoucí spory ohledně finančního plnění budou řešit přes takového a takového rozhodce. Operátor by ale takovouto dohodu nemohl formálně vynucovat, a tak by musel nabízet dvě varianty smluv: jednu s klasickým nastavením řešení sporů dle zákona, a druhou se vzájemnou dohodou na jiném řešení.

No, celkově jsem z toho měl dojem, že jde spíše o vypuštění jakéhosi testovacího balónku směrem k širší odborné veřejnosti, s očekáváním jaká bude reakce. Sám se v této problematice příliš neorientuji, a proto nechci samotný záměr podrobněji hodnotit. Proto bych spíše vyzval ty čtenáře, kteří na to mají názor, aby se o něj podělili. Byla by alternativa v podobě rozhodců dobrým nápadem, nebo by jen dále oslabila reálné možnosti zákazníků, kteří se dostanou do sporu se svým operátorem?

Jak celkově hodnotíte možnost rozhodování účastnických sporů rozhodci?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).