Hlavní navigace

Pojďme budovat portál

18. 10. 2000
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

[eWorkshop] Jak motivovat virtuální komunitu ke spolupráci: "Autor se ptá po úspěšných a neúspěšných příkladech. Ponechme zatím stranou, do které z těchto kategorií spadne článek sám" - to je krásný příklad dilematu definice úspěchu. Bylo by úspěchem, kdyby články popsaly, co se dnes ví o budování virtuálních komunit, ale neumožnily diskusi?

Nebo by bylo úspěchem, kdyby vznikla velmi živá a kultivovaná diskuse, ale nedospěla by k žádnému závěru?

Předem musíme poopravit jednu věc: tento eWorkshop není zároveň přesně systémem, který popisuje. Náš eWorkshop je pouze jedním z možných příkladů tvorby komunity. Tento příklad je specifický například tím, že nezačínáme od nuly – komunita kolem Lupy již v podstatě existuje, my se ji pouze snažíme využít a vybrat si část z této komunity pro vytvoření komunity jiné. Existují ale projekty, které začínají zcela od nuly. Mohu mít plán vytvořit komerční webovský projekt (například portál). Portál není vybrán náhodou – součástí budování portálu je vždy budování komunity – portál totiž vydělává na prodané reklamě, a ta stojí a padá s návštěvností. Pokud nevznikne komunita lidí, kteří budou na můj portál pravidelně chodit, bitvu prohraji. K zajištění pravidelných návštěvníků mohu vybudovat poštovní službu, zakoupit službu chatu, umožnit účastníkům tvořit své domovské i komerční stránky. To všechno funguje – zároveň to ale dělají i všichni mí konkurenti. Chtělo by to něco navíc. Pokud provozujeme chat nebo založíme diskusní skupiny, začíná přihořívat – toto jsou již nástroje pro přímou interakci účastníků. Samotné nástroje ale nestačí – stejně jako nestačí k vyvolání provozu telefonní síť, pokud lidé nevědí, k čemu ji používat.

Optimální stav, kterého lze vůbec dosáhnout, je vytvoření nové hodnoty za pomoci druhých lidí. V takovém případě nám totiž lidé nejen pomohou, ale náš projekt se zároveň stane jejich dítětem, které chtějí chránit a dále rozvíjet.

Šlo by něco takového realizovat například v prostředí komerčního portálu?

Než se k této otázce vrátíme, pokusíme se shrnout výsledky dosavadní diskuse.

Žijeme pro jiné

Ve svém životě žijeme pro jiné lidi – tento výrok pochází z pera Alberta Einsteina. Pokud se nad výrokem zamyslíme, můžeme vidět jeho hlubší souvislosti. Člověk je tvor společenský a komunikativní – naše jedinečnost spočívá právě v existenci řeči a psaného jazyka. Řeč i jazyk jsou ale pouze nástrojem, který nám umožňuje komunikovat s jinými lidmi – bez existence jiných lidí bychom se nemohli realizovat a rozvíjet. Tuto skutečnost můžeme nazvat ješitností, touhou se předvádět, nebo třeba i exhibicionismem. Nic to však nemění na její podstatě – bez komunikace bychom prostě nemohli žít.

Z tohoto pohledu je zákonité, že i všechny hlavní vynálezy moderní doby – Internet a počítače nevyjímaje – slouží k usnadnění naší komunikace s ostatními obyvateli Země. Zdá se, že není vůbec náhoda, že nové technologie umožňují tvorbu virtuálních komunit – nejde o nic jiného (ani menšího), než o překonání prostorového omezení v našich diskusích s ostatními. Poprvé si nemusím povídat s lidmi, kteří jsou v mé blízkosti, své protějšky si mohu svobodně volit podle tématu diskuse. Jak silná je tato potřeba, je nejlépe vidět v ulicích, ve kterých dnes kráčí „chodící telefonisté“. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme se nad tím pohoršovat, ale – jak by řekl klasik – to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Potřeba komunikace je totiž pevně zakořeněna v naší podstatě a jakákoliv technologie, která komunikaci usnadní, má obrovskou šanci na podivuhodně rychlou adopci.

A tím se již dostáváme k závěrům, ke kterým došli účastníci našeho workshopu.

Základem jsou „lidi, kteří budou pro projekt žít“

Jedno známé pořekadlo praví: „Nemůže zapálit ten, kdo sám nehoří“. Víra v úspěch projektu je tedy pro jeho duchovního tvůrce nejen důležitým motivačním faktorem – je i nutným předpokladem k tomu, aby dokázal pro projekt získat spolupracovníky. Projekt je proto nutné budovat od jednoho či několika klíčových lidí, kteří „pro něj žijí“.

Ješitnost, pocit geniality a nepostradatelnosti

„Pro technika bývá největší motivací, pokud je přesvědčen o náročnosti projektu“ – v podstatě právě tímto způsobem vznikl Linux. Členové komunity měli zájem být uznáváni ostatními členy, jejichž názoru si zároveň vážili. Řešení dílčích technických problémů je v komunitě Open Source velmi vhodným způsobem, jak se před ostatními váženými kolegy „předvést“. Pokud bylo některé z řešení přijato do výsledného produktu, jeho autor získal nejen uznání v rámci komunity – jelikož přešla do produktu část jeho práce, celý tento produkt se zároveň stal „jeho dítětem“. Vznikl zde tedy tak potřebný pocit vlastnictví. Pocit uznání a pocit vlastnictví jsou tedy dvěma základními stavebními kameny Open Source.

Opozice

Povšimněme si, že počet „vlastníků“ softwarového produktu je v podstatě neomezený. To ovšem platí pouze do chvíle, dokud není v produktu obsažena práce většiny lidí v mém okolí. V té chvíli mě produkt přestává odlišovat a moje vazba na něj slábne.

Kromě kladné motivace – vlastnictví produktu – existuje i motivace záporná. Tou je snaha distancovat se od některých převládajících velkých komodit. Tento proces může potkat i původního spoluautora Linuxu, pro kterého začne být Linuxová komunita příliš populární.

Jinými slovy, v projektu je již tolik lidí, že se zároveň snížil vliv tohoto konkrétního člověka na projekt. Původně silný pocit vlastnictví tedy slábne, a protože my lidé jsme zvyklí vnímat hlavně rozdíly, celý produkt se odcizuje. Může to jít až tak daleko, že přejdeme do opozice vůči produktu, který byl původně naším dítětem.

Jde přitom v podstatě o stejnou potřebu odlišení, jaká figurovala při budování produktu – tehdy se autor odlišil od většiny tím, že naprogramoval lepší řešení než ostatní. Nyní se odliší tím, že se bude od většiny distancovat.

Opozici ale lze jen těžko využít k zformování spolupracující komunity. Spojenectví vzniklé na základě toho, co lidi rozděluje, je vždy slabší než spojenectví na základě společných rysů.

BRAND24

Role peněz

Role peněz závisí na míře, nakolik je v dané chvíli potřebuji. Za peníze lze totiž koupit životně důležité komodity, jakou je například jídlo. Pokud ale zrovna nestrádám hladem, peníze samy o sobě nebývají dostatečnou motivací. I tato diskuse na Lupě je příkladem činnosti motivované zcela jinak než penězi. V situaci, kdy je ovšem nouze o práci, samozřejmě motivační role peněz roste. V takovém případě mohou být peníze zkratkou, jak získat spolupracovníky, aniž bych je musel přesvědčovat či motivovat jinak.

Otázka druhého dne

Pusťme se nyní do diskuse. Představme si, že budujeme portál. Jaké kroky v oblasti budování komunity bychom zvolili pro odlišení od všudypřítomné konkurence?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Koníčkem Jiřího Donáta je domýšlení vývojových trendů informačních technologií a jejich dlouhodobějšího vlivu na společnost.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).