Polemika: je iPhone převratný?

Polemika by měla přinášet kromě počáteční diskuse samotné i podněty pro následnou diskusi vás, čtenářů Lupy. Máte-li pocit, že v polemice dvou stran některý z důležitých argumentů nezazněl, směle jej do diskuse připojte. Samozřejmě pokud možno korektním způsobem. A o čem budeme debatovat dnes?

Apple představil svůj dlouho očekávaný smartphone, kombinovaný s iPodem, minulý týden. Mezi příznivci Applu i řadou dalších si hned získal sympatie svojí nekonvenční jednoduchostí a elegancí, řada jiných (odborníků i laiků) Applu naopak vyčítá některé technické i taktické nedostatky. Je tedy iPhone revolučním přístrojem, který nemá mezi svými konkurenty důstojné srovnání? Dejme slovo dnešním účastníkům polemiky: Petr Staníček hájí názor „ano“, Aleš Miklík hlasuje pro „ne“.

Pro úplnost dodejme, že žádný z autorů neměl možnost číst text „oponenta“ před tím, než napsal svůj vlastní názor.

Jakožto „hostující“ dostává první slovo Petr Staníček.

Téměř ihned po uvedení nového telefonu firmy Apple se vyrojil bezpočet komentářů a názorů od více či (to spíše) méně informovaných odborníků i naprostých laiků. Jedni na iPhone pějí nekritické ódy, jiní jej naopak (stejně nekriticky) odsuzují jako nafouknuté nic s marketingovým pozlátkem pro neinformované hlupáčky. Adorace iPhonu v mainstreamových médiích používající úplně scestné až blbé argumenty dokáže zvednout ze sedadla leckterého znalce mobilních komunikačních zařízení. Přesto jej stále považuji za unikátní a převratný a za důležitý mezník ve vývoji mobilní a komunikační techniky.

Sledoval jsem představení iPhonu prakticky v přímém přenosu a okamžitě mě uchvátil. Znám firmu Apple a její filosofii, která je mi osobně velmi blízká a současně se tolik liší od přístupu většiny hardwarových i softwarových firem, a proto jsem očekával velmi jednoduchý a maximálně sofistikovaně „blbuvzdorný“ telefon. To, co bylo představeno, ovšem daleko překročilo všechna má očekávání. Daleko víc jsem se ovšem nestačil divit hned několik hodin poté, když jsem uviděl a uslyšel v mainstreamových médiích první informace a dokonce záblesky prvních komentářů a povrchních rozborů. O čem to plácají, proboha? Jak může soudný novinář informovat veřejnost, že toto převratné zařízení (poprvé) umožní uživateli kromě telefonování i prohlížet e-maily a webové stránky (zjednodušeno z více zdrojů), stejně tak jak může na druhé straně někdo tvrdit, že nejde vůbec o nic nového, protože všechny představené funkce už dávno umí jiné prodávané přístroje?

Obojí jsou extrémní zjednodušení a potažmo tvrzení velmi zavádějící, někdy až lživá. Jistěže spousta mobilních zařízení už dnes umí krom telefonování tisíce dalších věcí. Přístup k e-mailu a webovým stránkám je poměrně standardní funkcí řady smartphonů a PDA, vestavěný fotoaparát je téměř základním vybavením (a najdou se i lepší než s 2mpx rozlišením), jsou tu prohlížečky fotek a dokumentů, organizéry a stovky dalších aplikací, přehrávat MP3 dnes umí každý lepší mobil, přehrávání videa je přinejmenším na PDA samozřejmostí, o kus dál jsou ještě hybridy typu Nokie 770/800, ale ty už jsou zase příliš velké do kapsy atd. To je každému s aspoň základním přehledem o trhu mobilních přístrojů známo. Laická veřejnost ale takový přehled nemá, a tak je odkázána na informace z médií, jejichž redaktoři na tom však často nejsou se znalostmi a rozhledem o nic lépe. A pak to vypadá tak, jak to vypadá: jeden málo znalý redaktor plácne zavádějící informaci, druhý se jí chytne, rozvine ji a přidá k ní druhou, a za týden agentury vypouštějí parádní bláboly.

Mně zaujal iPhone úplně jinými věcmi než čímkoli z toho, co o něm média omílají nejčastěji. Pokusím se vyjmenovat to pro mě nejzásadnější.

1. Displej a dotykové ovládání

Ten displej je skutečně impresivní. Na rozlišení 480×320 se dost dobře kouká a dají se na něm už sledovat filmy s vysokou ostrostí a dostatkem detailů. Obraz je dvakrát větší než na mém iPodu video, takže si to dokážu velmi dobře představit. Pixelů dvakrát více než na Zune, o polovinu víc, než má Treo. To posouvá iPhone lehce za hranici současných PDA blíže k území budoucích tabletPC (kam vývoj Apple beztak směřuje, to mi nikdo nevymluví). A přitom díky nadstandardně vysokému rozlišení (160 ppi) zůstává displej rozměrově poměrně malý a stále dobře přenosný.

Někdo kritizuje chybějící klávesnici, já to naopak velmi vítám. iPhone má vpředu jedno jediné tlačítko (Home, přesun na úvodního obrazovku kdykoli a odkudkoli), vše ostatní má ovládání přímo na dotykové obrazovce, přizpůsobené okamžité potřebě. Když mám zvolit Ano/Ne, nabídne mi iPhone jen dvě velká tlačítka a nic navíc. Když chci vytáčet číslo, budu mít obrovskou numerickou klávesnici a nic navíc. Když budu chtít psát, zobrazí se mi velká QWERTY klávesnice, větší než u jakéhokoli jiného zařízení, protože zobrazuje jen 26 písmen anglické abecedy, velký mezerník, Enter a Delete; na ostatní znaky si můžu přepnout a při běžném psaní nepřekážejí. Když telefon otočím na šířku, bude klávesnice možná ještě větší (možnost psaní na šířku už byla potvrzena).

Měl jsem v ruce už pár malých zařízení s větším či menším počtem kláves a nemám k nim moc kladný vztah. Hardwarové klávesnice mají totiž jeden základní nedostatek – vždycky je potřeba víc funkcí, než je k dispozici kláves, a současně nikdy nejsou využity všechny. Jinými slovy, kláves je vždy příliš moc a přitom jich nikdy není dost. Považuji je za horší variantu, v nejlepším případě za nutné zlo. Svého času jsem hodně chtěl Palm Treo, bohužel verze s dotykovou obrazovkou a psaním pomocí Grafitti se přestala prodávat ve prospěch zařízení s klávesnicí, kterou ale opravdu nechci. Způsob ovládání iPhonu mi z tohoto ohledu připadá téměř dokonalý.

2. Připojitelnost

Pominu poměrně standardní Bluetooth a připojení přes USB kolébku se současným nabíjením. To hlavní, co jsem okamžitě ocenil, je přítomnost WiFi (802.11b/g) – což samo osobě není nic převratného, WiFi už má taky spousta zařízení – ale hlavně kombinaci s automatickým připojováním přes mobilní sítě. Jinými slovy iPhone si hlídá, jaká síť je právě dostupná, a když najde WiFi, připojí se přes něj – když ne, připojí se přes síť mobilního operátora. Doma si můžu prohlížet web po WiFi, vyjdu ven z domu, a když iPhone zjistí, že WiFi už není, pokračuje na Internetu přes EDGE (nebo jiných protokolech, které v iPhonu budou, jak se předpokládá). Dorazím na veřejný hotspot a iPhone zase mobilní připojení zavěsí a sám se přepojí na WiFi. Pochopitelně pokud si jej tak nastavím – připojení můžu i vypnout nebo si jej zvolit ručně.

Takové řešení, kdy nemusím řešit, kdy, jak a čím se připojit, a můžu jen používat dostupné služby, je báječné. A určitě nenahraditelné pro ty, kdo ani netuší, co jaký protokol znamená, kdo síťovým komunikacím vůbec nerozumějí a rozumět nechtějí.

3. Webový prohlížeč

Upravený prohlížeč Safari považuji v iPhonu za jednu z nejlepších věcí vůbec. Kdyby se začalo prodávat podobné zařízení, které by neumělo nic než tento webový prohlížeč, nejspíš bych ho chtěl. Žádný primitivní WAP nebo jednoduché mobilní XHTML, žádné zjednodušené stránky jako v Opeře Mini či jiných prohlížečích ve smartphonech. Plnohodnotné stránky, načtené stejně jako v PC, ovšem zmenšené do náhledu přizpůsobenému šířce displeje. A k tomu zoom – vybraný kus webové stránky si dvěma prsty roztáhnu do požadované velikosti a prstem si stránku na tom velkém displeji posouvám.

To je ten zmíněný posun směrem ke sféře tabletPC. Sednu si s iPhonem v jedné ruce do křesla ke krbu a v klidu si pročtu zprávy a oblíbené weby, a to ve stejné podobě jako na stolním počítači – to byla první představa, kterou jsem u té prezentace měl. A co bych mohl navíc dělat na lokální síti ve spojení se (systémovou) podporou PDF nebo s ovládáním svých domácích zařízení přes webové rozhraní, to je už jen na mé fantazii.

4. Uživatelský prožitek

Tak nějak kostrbatě se myslím ten anglický termín „user experience“ překládá. Všechny ty technické detaily a drobnůstky spojené do tak precizně promyšleného celku, to se musí vidět a zažít. Posouvání a listování v seznamech pracujících s dynamikou a setrvačností tak, jako bych prstem otáčel nějakým válcem, na němž je ten seznam nalepený. Rychlé a nesmírně efektivní. Všudypřítomná podpora polohového senzoru – otočím telefon na šířku/na výšku a rozhraní běžící aplikace se změní, aby plochu displeje využilo co nejúčinněji. „Parkovací“ senzor, zajišťující, že když přiložím telefon k uchu, vypne se displej a dotykové ovládání, abych náhodou tváří či nosem neudělal něco, co nechci.

Snímání více prstů při dotykovém ovládání – zoom fotek či webových stránek roztažením dvou prstů byl zmíněn už mockrát, ale mnozí si určitě dokáží ihned představit stovku budoucích využití. Od pohybu v 3D prostoru až po otáčení a skládání dílků skládačky v nějaké hře. Že to tam není? Však ono to přijde. Kdo za iPhonem vidí jen a pouze to, co bylo prezentováno, je hodně krátkozraký.

To je ostatně jeden z nejtypičtějších prohřešků mnohých přispěvatelů k tématu iPhone. Apple prezentoval jen část funkcí budoucího přístroje a snad každý trochu znalý pozorovatel musel pochopit, že šlo teprve o prototyp. Funkční demo něčeho, co se bude prodávat až za půl roku a co ještě není zcela hotové. Přesto mnozí bryskně usoudili, co všechno to nemá, neumí a nikdy umět nebude. Přitom už teď se ukazuje, že například 3G sítě iPhone podporovat bude, že „dvouprstový“ zoom nefunguje jen na fotkách, ale skoro všude (je možné si zvětšit/zmenšit webovou stránku, e-mail, libovolný text atd.). Že prezentovaná hrstka aplikací zdaleka není vše, co iPhone bude ve finále obsahovat (ať už přímo z výroby, nebo co bude dostupné ke stažení a doinstalování dodatečně). A tak dále. Ta krátkozrakost je bohužel většinou očividně chtěná…

Rozdílná filosofie není technický nedostatek

Velká skupina kritik se na iPhone snáší ze strany odborníků, kteří mají od podobných zařízení jistá očekávání, která se ovšem s iPhonem míjejí naprosto mimoběžně. Jenže pro mnohé je obtížné se smířit s tím, že často nejde o technickou nedokonalost, ale pouze o diametrálně odlišnou filosofii výrobce, o jiný přístup. Že nejspíš nepůjde psát vlastní software a instalovat programy třetích výrobců, je neúnosný nedostatek pro „geeka“. Ne tak pro naprostého laika, který je rád, že za rok konečně prozkoumal a naučil se ovládat všechny funkce, které jeho přístroj má, a po žádných nových vůbec netouží. Že synchronizace bude probíhat výhradně přes iTunes, bude iritovat každého počítačového specialistu, protože nebude mít plně pod kontrolou, co, kde a jak je v iPhonu uloženo – běžný uživatel bude naopak nadšen, že mu stačí jediná aplikace, kterou už ostatně díky svému iPodu zná, nemusí se učit nic nového, nemusí se o nic starat, všechno se udělá samo. Ovládání je extrémně jednoduché, místo desítky voleb a možností jen jedno tlačítko s typickou funkcí, případné doplňkové funkce jsou schovány – nic pro programátora či starého síťaře, ale obyčejný uživatel zrovna tohle potřebuje.

Já jsem právě tím jednoduchým uživatelským rozhraním nadšen nejvíce. Telefon umí všechno, co od něj potřebuji, a dělá to tak jednoduše, jak to jen jde. Hlavním důvodem, proč už dávno nemám žádné PDA nebo nějaký Děsně Chytrý Nadupaný Smartphone, je jejich složitost. Na základní používání bych potřeboval týdenní intenzivní školení, všechny funkce a možnosti bych nejspíš neprozkoumal nikdy. „Bojím se“ takových složitých zařízení, nechci je. Já mám svých starostí dost a ani trochu se nechci učit ovládat nové komplikované přístroje a desítky různorodých aplikací v nich. Někomu to vyhovuje a prvořadá je pro něj plná kontrola nad obsahem i chováním jeho telefonu/PDA. A jinému je to zase na obtíž a dá přednost jednoduchosti a komfortu.

Bohužel většina těch, kdo o mobilech a počítačích píší, jsou právě „geekové“ z té první skupiny, zatímco drtivá většina uživatelů jsou naopak laici ze skupiny druhé. Apple na to vsadil už u iPodu, a tento risk se mu bohatě vyplatil. Téměř dvě třetiny MP3 přehrávačů na světě jsou ty jednoduché iPody, které neumí ani zlomek toho, co jiné, sofistikované a plně konfigurovatelné přehrávače jiných výrobců, v jejichž ovládání najdete tisíckrát víc funkcí než u iPodu a jejichž manuál má stovky stran. A které většina lidí nechce a raději dá přednost tomu hloupému iPodu, jehož manuál spočívá v bodech 1. Vybal, 2. Zapni, 3. Používej.

Troufám si tvrdit, že s iPhonem to bude totéž. Přes protesty odborníků hýčkajících si svá nadupaná Trea, iPAQy a HTC a nechápajících co ti lidi na tom proboha vidí se iPhone stane velkým hitem. A mezníkem, za nímž bude v branži mobilních a komunikačních přístrojů leccos jinak. Za nějaké dva tři roky se můžeme ohlédnout a podívat se, co všechno uvedení iPhonu na trhu změnilo, kam se mobily a PDA pohnuly a kolik toho kdo od Applu zase zkopíroval. Nečekejme, že by se Apple rázem stal největším výrobcem mobilů nebo něco podobného. Ale tím, kdo klestí cestu a říká půjde se tudy, přátelé, byla tato firma vždy. A iPhone to jen potvrzuje.

O iPhonu jsem se klíčové informace dozvěděl asi jako většina z vás z nedávného Keynote a v souvisejících článcích a diskusích po webu. O tom, co s lidmi skutečně dokáže, jsem se však přesvědčil až poté, co jsem se jakožto host zúčastnil příspěvku o nových mobilních technologiích v Událostech, komentářích v České televizi minulý pátek. Jak se záhy ukázalo, tato moje odvaha byla neprozřetelná hned ze dvou důvodů: předně jsem se nechal nachytat tradičně méně kvalitní přípravou ze strany ČT, kdy jsem jako obvykle do poslední chvíle nevěděl, na co budu odpovídat (resp. dostal jsem jen mlhavé určení okruhů otázek), což vedlo v některých místech k mému ne zrovna dokonalému výstupu. A za druhé, podle všeho jsem podcenil pozornost, jakou mým slovům věnují fanoušci Applu. Ještě cestou domů jsem začal dostávat rozhořčené reakce na to, že jsem si dovolil prohlásit, že iPhone není zase tak revoluční a funkčně srovnatelné přístroje tu už jsou.

Ano, šlo o jisté zjednodušení v rámci komentářové zkratky, avšak nikoliv o zjednodušení nemístné. Současný trh s PDA a smartphony nabízí kombinaci mobilu, multimediálního přehrávače a internetového komunikátoru ve slušném výběru už nějaký ten pátek. A ve srovnání s iPhonem nabízí i řadu věcí navíc: otevřené operační systémy s možností instalací aplikací třetích stran, rozšiřitelnost paměti pomocí vyměnitelných karet, podporu sítí 3G, vyměnitelnou baterii ad. iPhone jistě nabízí v jednom balení sumu funkcí a vlastností, které jsou jako celek jedinečné, to však platí téměř pro každý smartphone, kombinující více funkcí: osobní preference mohou pouze některou z nich vyzdvihnout a naopak, to však neznamená, že tu není přístroj, který by nedisponoval alespoň některými vlastnostmi jako iPhone (včetně např. absence hardwarové klávesnice), i když zároveň uznávám, že některé z těchto vlastností (multidotykový displej) jsou skutečně unikátní.

Přesto věřím, že si iPhone získá mnoho nových uživatelů a dříve či později dostane šanci zopakovat fenomenální úspěch svého staršího bratra, iPodu. Klíčem k úspěchu u spotřební elektroniky Applu dozajista není pouze technická a funkční vybavenost, ale vzájemné propojení v uceleném a hlavně nekomplikovaném balení. Z tohoto pohledu skutečně iPhone jedinečný je a já nemám důvod pochybovat, že při vhodné obchodní strategii a míře rozšíření jednou změní stejně jako iPod životní a pracovní návyky svých uživatelů i strukturu obsahu a nabídek mediálního průmyslu. V tomto smyslu rozhodně iPhonu držím palce, přestože si výhod „nového multimediálního světa“ budu užívat s přístrojem pravděpodobně jiným, funkčně bohatším.

Proč tedy i přesto iPhone nepovažuji za přístroj „převratný?“ Zkrátka proto, že jako převratný by toho musel nabízet ještě o něco víc. Za velmi významný bych považoval komunikátor, který by spojil otevřenost a funkční bohatost stávajících smartphonů se stabilitou a jednoduchostí iPhonu. Koneckonců ani ty současné báječné stroje nejsou bez chyb a desetitisíce přídavných aplikací snadno ztratí váhu před komplikacemi, mnohdy spojenými s jejich instalací a provozem (tímto zdravím pány ze společnosti RedGrep, kteří se na můj dotaz o možných příčinách nemožnosti instalace jejich lokalizace na mé Treo 650 ani neobtěžovali odpovědět).

Za od počátku zásadní bych považoval iPhone s integrací iTunes tak, abyste pro nákup nových písní nemuseli zapínat počítač. I z hlediska podpory prodeje z iTunes by to byl logický krok a posunul by iPhone ještě víc k univerzálnímu nástroji pro zábavu a utrácení – a jeho osvobození od počítače by jen podtrhlo probíhající trend průběžného „zániku“ PC, o kterém ostatně ani já nepochybuji.

Komunikátor s plnou podporou mobilní videoslužby jako YouTube (tak, aby byla zcela samozřejmou součástí přístroje a jeho obsahu) bych považoval za téměř převratný. Komunitní tvorba a sdílení by dostaly další impuls k expanzi do ulic (dnes přeci jen stále omezenou technickou náročností pořízení a hlavně přenosu). Jistě, vyžadovalo by to přijít i s adekvátním řešením návazného problému s přenosem. A i proto se takového zařízení jen tak nedočkáme – téměř převratné události však také nechodí po světě zkratkami.

A revoluční, skutečně převratný komunikátor? Za ten bych považoval takový, jenž by vyřešil nepříliš často zmiňovanou negativní vlastnost prakticky všech moderních komunikačních technologií. K její ilustraci bych rád využil komentář taxikáře, který mne odvážel z výše zmíněného výstupu v ČT (mnohdy překvapivé postřehy těchto příslušníků podceňované profese ostatně beru jako zvláštní bonus k vystupování v televizi). Ten k tématu prohodil: Jo, pane, svět se mění. Dřív když zazvonil telefon, tak si k němu všichni šli sednout. Dneska, když vám zazvoní mobil, tak se zvedáte a odcházíte. Což nanejvýš srozumitelně popisuje to, jak na nás možnost instantní komunikace působí: lidi na druhé straně zeměkoule nám přibližuje, ale od lidí kolem nás paradoxně izoluje. Takto revolučního přístroje se však nejspíš jen tak nedočkáme.

Že věc opět zjednodušuji? Možná. Zřejmě jsem příliš náročný divák a očekávané změny, které by iPhone mohl v budoucnu na trhu způsobit, nepovažuji ani tak za převrat, jako spíš za logický vývoj. Samozřejmě se můžu mýlit a iPhone mě brzy příjemně překvapí (třeba novými službami). K tomu mu držím palce, jeho současné vlastnosti a funkce mě však k jeho nákupu nepřesvědčí.