Hlavní navigace

Videopodcasting - slepá větev evoluce nebo budoucnost televize? (1.)

6. 12. 2006
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Zatímco ještě před 15 lety byly role v produkci obsahu zcela pevně rozděleny a bylo zřejmé, kdo je tvůrce a kdo konzument, Internet toto chápání rolí mění. Zřejmé to bylo s příchodem blogů, které daly moc běžným uživatelům tvořit obsah podle vlastních pravidel a dostat se na stejnou sledovanost jako komerční média. Logickým nástupcem blogů jsou pak podcasty a videocasty.

Zatímco blogy konkurují, nebo spíše řečeno doplňují, klasická tištěná a internetová média, podcasty jako audio soubory jsou de facto mluvenou obdobou blogu a nahrazují rádio. Videocasty jsou o úroveň výše a vedle zvuku nabízejí i obraz a na mušku si vzaly video obsah. Pro získání představy, co to jsou podcasty a kde se tu vzaly, vám mohu vřele doporučit článek Patrika Zandla, který byl na Lupě na toto téma publikován: Podcast – revoluce v internetovém vysílání

První videocasty (nebo také videopodcasty či vidcasty) se začaly objevovat před necelými dvěma lety jako nástupce podcastů. Jednalo se o standardní evoluční vývoj, kdy byl mikrofon podcastera doplněn o videokameru, a soukromá show tak získala zcela jiný rozměr. Aby mohly videocasty získávat na oblibě, bylo potřeba dostat se do stavu, kdy spotřebitelé mají jednak dostatečně rychlé připojení k Internetu (přeci jenom půlhodinové video může mít klidně kolem 200 či 300 MB a uživatel nechce čekat půl dne, než si jej může stáhnout) a také panuje jednoduchá dostupnost takového obsahu včetně zařízení, které jej dokáže přehrávat. Dostupnost několikamegabitové linky v zahraničí není problematická záležitost a s nástupem služeb jako je Google Video a YouTube získalo chápání video obsahu nový rozměr. Video se stalo extrémně jednoduše dostupné bez nutnosti řešit instalaci kodeků, video softwaru a dalších záležitostí, které běžného uživatele utvrzovaly v tom, že počítač není pro něj.

To ve spojení s podporou podcastů a videopodcastu na iTunes Music Store (nyní již jen iTunes Store), který slouží u podcastů jako agregátor, začalo dávat smysl. Navíc se začala objevovat i zařízení, jako je iPod 5. generace, která uměla video obsah přehrávat kdekoliv. Nic nechybělo tomu, aby si pár nadšenců pořídilo za několik stovek dolarů videokamery a začalo plnit pevné disky svých webhosterů video obsahem. Video přestalo být chápáno jako „těžký“, nestandardní a hůře dostupný formát a dostalo se na listinu běžně a bezproblémově dostupného obsahu.

Jak bylo řečeno, videocasty se od podcastů řeší novým rozměrem, který zajišťuje video. Jinak se distribucí i zakomponováním do webových stránek jedná de facto o shodné formáty. Videopodcasty jsou zpravidla nabízeny i ve formě audio souborů (MP3 či M4A) a je na uživatelích, zda si stáhnou jen audio záznam, nebo celé video.

Videopodcasty mají stejně jako podcasty dva druhy tvůrců – jedním jsou profesionálové, pro které je internet novou platformou, na které nabízejí svůj obsah. Sem patří například běžná rádia, filmové společnosti, magazíny a firmy, které chtějí svůj web obohatit třeba o firemní video. Tato část obsahu se zpravidla vyznačuje profesionálním zpracováním a video, audio i scénář je dopředu pečlivě připraven. Druhým znakem je, že internet je většinou „pouze“ dalším místem, kde již dříve vytvořený obsah nachází uplatnění. Dále se dá mluvit o zaměření na širší cílovou skupinu a určité „odosobnění“ pramenící z faktu, že příprava vychází z určitých norem daných tvůrcem.

Druhou skupinou jsou casty připravené amatéry, které stejně jako blogy mají odlišné zpracování a uživatelé na nich zpravidla hledají i jiný obsah. Vyznačují se větším osobním zaujetím, amatérismem a řekněme „lidskostí“. Stejně jako se blogger může rozepsat a o tom, jakou úžasnou radost má z nově nakoupeného MacBooku, může se i tvůrce video podcastů zcela oprostit od norem spjatých s tvorbou video obsahu a jít si vlastní cestou. Svoboda a zaměření se na užší, respektive konkrétnější cílovou skupinu posluchačů jsou hlavním znakem amatérského videopodcastu. Amatérský v tomto směru nutně neznamená, že je nekvalitně připraven. Spíše tento pojem má vytvořit asociaci se svobodu a vlastní kontrolou obsahu.

Zaměření na konkrétnější cílovou skupinu (ve smyslu Web 2.0 řekněme na „Long Tail“) vede i k odlišení od mainstreamu, který okupuje standardní média. Videocasty si nacházejí spíše menší oblast posluchačů, které s tvůrci sdílejí nadšení pro určitou oblast zájmu, jež není dostatečně zajímavá pro televizní společnosti (a inzerenty samozřejmě), aby se na ni zaměřovaly. Podobně jako u blogů tak mohou vznikat videocasty zaměřené na tak specifickou záležitost, jako je záliba ve starých osmibitových počítačích či hledání zlata na Aljašce. Zatímco v našich končinách může mít komunita s takto specifickými zájmy pár členů, z hlediska anglicky mluvících obyvatel této planety se ovšem bavíme o zcela jiném množství lidí.

Oproti blogům a podcastům mají videocasty ještě jeden zásadní rozdíl. Zatímco váš styl písma či hlas je v davu lidí těžko rozpoznatelný, pokud si sednete před kameru, ztratíte to, co dává řadě uživatelů blog a podcast. Svou anonymitu. Pokud na svém blogu napíšete něco nehezkého o jiném blogerovi (jméno si doplňte sami) a pak jej za pár týdnů potkáte na „výročním srazu bloggerů“, můžete si s ním klidně povídat, aniž by on tušil, že jste to vy, kdo jej na svých stránkách nehezky okomentoval. Pokud totéž uděláte ve videocastu, nesete za své činy větší odpovědnost. Jinak řečeno, jdete s kůží na trh.

Jak na videopodcast?

Osobně jsem se k videocastům dostal na jaře tohoto roku, kdy jsem si s sebou na dovolenou vzal video iPod napěchovaný úspěšnými videopodcasty ze zahraničí (Diggnation, GeekBriefTV, MacTV, MacBreak či MAKE magazine), aby se mi následně celá myšlenka videopodcastů zalíbila na tolik, že jsme se společně s Janem Březinou pustili do tvorby českého videopodcastu Digit. To zde uvádím jednak z toho důvodu, abych získal důležitý odkaz na náš web (a přilákal tam pár čtenářů Lupy), a také proto, aby měli čtenáři určitou představu o tom, že tento článek pochází od autora, který si s videopodcastingem pár měsíců hraje, ale na druhou stranu se nesnaží tvářit jako guru v této oblasti. Vzhledem k tomu, že Digit je (pokud je mi známo) prvním videopodcastem u nás, berte následující řádky jako rady, jak se vyvarovat základních chyb a ušetřit si hodiny času, až budete tvořit vlastní videopodcast.

Obsah, obsah, obsah!

Obsah je klíčem vašeho videocastu. Ujasněte si, pro koho jej připravujete a kdo je vaše „cílovka“. Pokud to jsou geekové, nemusíte se bát používání specifických počítačových termínů, pokud ovšem chcete mít cast o tom, jak pěstovat bonsaje, musíte k tomu přizpůsobit i řeč a styl celého vidcastu. Čím specifičtější obsah, tím užší, ale zato věrnější skupina uživatelů vás bude sledovat.

Bavte se

Blogy, podcasty i videocasty jsou primárně o tom, že vás to baví. Nepočítejte s extrémním ziskem. Možná získáte klienta, který vám dá pár tisíc na reklamu, ale spíše to berte jako příjemný bonus než cíl vaší práce. Musí vás to především bavit, potom máte šanci na úspěch (teď nemyslím úspěch vyjádřený penězi).

BRAND24

Ve dvou se to lépe táhne

Mějte kolem sebe lidi, kteří sdílejí vaše nadšení a především vám dokáží dát rozumnou odezvu na vaši práci. Dělat videocast sám na vlastní pěst vyžaduje mnohem větší odvahu, odhodlání a sebedůvěru. Pokud si před kameru stoupnete dva, máte větší šanci, že vaše show bude uvolněnější a pro diváky možná i zajímavější.

Příště si povíme něco víc o vlastní technické a obsahové realizaci našeho prvního videopodcastu.

Sledujete podcasty a videocasty?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serverů MujMac.cz a MujiPod.cz a externě přispívá do počítačových magazínů a novin.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).