Minulý čtvrtek, ve stejné době jako Czech Internet Forum, proběhla v Praze ještě jedna zajímavá akce: seminář „Digitální výzvy“, pořádaný Ministerstvem průmyslu a obchodu. A na rozdíl od obdobných akcí, kde většinou není příliš mnoho vzruchu a kontroverzí, to tentokráte bylo přece jen „živější“. Hlavně když došlo na ČTÚ a na problematiku ochrany spotřebitele.
Ale vezměme to popořadě.
Celní správa monitoruje Internet
Jedním ze tří tematických bloků na semináři o digitálních výzvách byla ochrana práv duševního vlastnictví. Zde mne zaujala prezentace Referátu internetové kriminality (RIK), který je zřízen při odboru pátrání a dohledu Celního ředitelství v Hradci Králové. Jeho úkolem je „vyhledávání nelegálních aktivit prostřednictvím monitoringu internetu se zaměřením na IPR“, a to „v kontextu vývoje v této oblasti a na iniciativu Rady (ES) a Komise (ES)“.
Co si pod tím v praxi představit? Sami zástupci Celní správy to popsali v těchto třech výmluvných bodech:
- vyhledávání nelegálních aktivit na internetu na základě vlastní činnosti či na základě podnětů a zakázek
- identifikace uživatele internetu důvodně podezřelého z porušování právních předpisů
- předání informací místně příslušnému útvaru pátrání či jiným kompetentním orgánům
„Podněty“ můžete Referátu internetové kriminality podávat skrze formulář na jeho webu. Podobně mohou své „podněty“ zadávat i zástupci různých společností a firem, které pak Celní správa řeší – a to asi jsou ony „zakázky“.
Nejzajímavější je ale „vyhledávání nelegálních aktivit na internetu na základě vlastní činnosti“. Zde zaznělo, že celníci z Referátu internetové kriminality sami aktivně monitorují dění na Internetu a hledají porušování práv v oblastech duševního vlastnictví (IPR), porušování zákazů a omezení (konkrétně zmíněn byl například obchod se zbraněmi), či kolem výběru spotřebních daní či porušování celního práva.
A kde že celníci aktivně hledají? Prakticky všude. Monitorovat mají sociální sítě, blogy, chaty a diskusní fóra, inzertní servery, aukční servery. Zmíněna byla ovšem i služba ICQ, Skype a e-maily, což mi už přijde docela na pováženou. Doufám jen, že to neznamená, že Celní správa monitoruje (ve smyslu: odposlouchává) naše maily, ICQ komunikaci a hovory přes Skype (což by ani technicky dost dobře nešlo) – a že je to míněno jen jako prostředek cílené komunikace s někým už konkrétním, koho si Celní správa našla nějak jinak.
No, těžko se dalo očekávat, že veřejné prostředí Internetu není monitorováno subjekty jako je policie, tajné služby, či právě celníci. A je to vlastně správně, když od těchto složek očekáváme, že zajistí dodržování práva i v prostředí Internetu. Jen nebylo úplně příjemné poslouchat, jak někdo prezentuje své monitorovací aktivity – a slyšet, že funguje také (nebo snad: hlavně?) „na zakázku“. A uvědomovat si, že nemáte šanci vědět, co přesně dělá či jaké konkrétní metody a postupy přitom používá, v jakém rozsahu atd. Či od koho přijímá ony „zakázky“, za jakých podmínek atd.
Mějme tedy na paměti, že na Internetu vás nemusí poslouchat a sledovat jenom vaši známí a blízcí, ale i kdokoli jiný – včetně celníků.
Poslanec Husák kritizuje ČTÚ
Jeden celý blok na čtvrtečním semináři byl věnován problematice ochrany spotřebitele. A tady už létaly jiskry.
O úvod se postaral poslanec Jan Husák (TOP 09), který je předsedou Podvýboru pro elektronické komunikace v naší Poslanecké sněmovně. Zde na Lupě jsem nedávno psal o jeho záměru dosáhnout snížení cen mobilních služeb až o 50 %, a to cestou technologických alternativ (přechodem na používání IP služeb, zejména VoIPu pro telefonování).
Stejného záměru, tedy podstatného zlevnění mobilních služeb, se poslanec Husák držel i tentokráte. Už to ale nebylo „až o 50%” jako při jeho dřívějších prezentacích:
Až o 50 % očekávám budoucí snížení současných cen za mobilní volání a internet i díky novele zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
Nově už to bylo „minimálně o 50 %”, jak se můžete sami dočíst v jeho prezentaci (zveřejněné zde):
Odlišná byla také cesta k dosažení cíle: o technologických alternativách a přechodu k IP službám tentokráte zmínka nepadla. Místo toho byly zmíněny tři oblasti (viz spodní část obrázku), zahrnující jak legislativu (a činnosti legislativců, konkrétně Podvýrobu pro elektronické komunikace a ICT průmysl), tak i činnost organizací zaměřených na ochranu spotřebitele. A v neposlední řadě „proaktivně a předvídatelně jednající Český telekomunikační úřad (ČTÚ)“, který by měl být dokonce „hlavním pilířem nápravy“.
Právě při hodnocení současného ČTÚ si ale poslanec Husák nebral servítky: zkritizoval ČTÚ mj. za „skrývání propastného rozdílu mezi cenami podniků a jednotlivců mluvením o průměrných cenách v ČR“. Což je mj. i má velká výtka vůči ČTÚ.
Poslanec Husák ale zmínil ještě jeden důležitý aspekt: že není pravdou, když se ČTÚ odvolává na nedostatek kompetencí k řešení celého problému s cenami. Podle něj má dostatek kompetencí k reakci na negativní situace na trhu.
Například formou vymezení dalších relevantních trhů, pokud nápravná opatření ke stávajícím trhům nepostačují k řešení daného problému. To je pravdou – národní regulátoři se skutečně nemusí držet jen těch relevantních trhů, které jim nadiktuje Unie, ale mohou si prosadit (a patřičně zdůvodnit) i vlastní relevantní trhy.
Jenže právě tady by ČTÚ byl v pikantní situaci: pro řešení problému s vysokými cenami mobilních služeb by nemusel, či spíše nemohl vymýšlet nějaký nový relevantní trh, ale musel by se vrátit k již dříve „odloženému“ trhu s mobilní originací. „Odloženému“ v tom smyslu, že jej ČTÚ již jednou prohlásil za dostatečně konkurenční, a přestal dále vyhodnocovat. Kdyby jej nyní chtěl znovu „otevřít“, Komise by se ho určitě ptala proč – co že se na trhu tak zásadně změnilo, že ho chce znovu zařadit mezi vyhodnocované. A odsud by byl už jen krůček k otázce, zda tento trh nebyl „odložen“ nesprávně. Na druhé straně je vhodné zmínit i to, že se tak stalo se souhlasem Unie…
Ale primární asi bude něco jiného: to, zda ČTÚ vůbec vidí nějaký problém, který by potřeboval řešit. Dlouhou dobu to totiž vypadalo, že nevidí, a proto jej ani neřeší. Připomeňme si jen ony zpackané cenové přehledy a snahu tvrdit, že naše ceny jsou zcela na průměru.
Teprve v poslední době se objevují první náznaky toho, že i ČTÚ tento problém vnímá – byť zatím v kontextu toho, že jde o problém způsobený samotnými zákazníky a jejich ochotou tak vysoké ceny platit.
Pomůže cenový kalkulátor?
Poslanec Jan Husák ve své prezentaci zmínil ještě jeden zajímavý nástroj: pomůcku pro zákazníky, která jim umožní najít nejvýhodnější tarif. Konkrétně v podobě kalkulátoru, kterému zákazník popíše své potřeby (kolik a jak provolá doma i v roamingu, kolik dat přenese atd.), a on mu najde nejvýhodnější nabídky.
Ve Velké Británii takový kalkulátor mají. Neprovozuje ho tamní regulátor (Ofcom), nýbrž soukromá společnost – ale Ofcom mu dává svou záštitu v podobě doporučení a „požehnání“ („approved by Ofcom“).
Tento kalkulátor porovnává požadavky uživatele s více než 7 miliony různých nabídek, a hledá tu cenově nejvhodnější. Přesněji: nabídne jich celou škálu, uspořádanou od nejlevnější. A přitom zjišťuje například i takové věci, jako že ¾ Britů platí ročně až o 200 liber více, než by museli, kvůli tomu, že nemají tarif lépe odpovídající jejich potřebám.
Poslanec Jan Husák tomuto britskému kalkulátoru předložil svůj telefonní účet a nechal si vyhledat nejvhodnější nabídku od britského operátora. Výsledek vidíte na obrázku, převzatý z jeho prezentace, již po přepočtu na koruny a v cenách s DPH:
I s celkovým hodnocením:
A to ještě poslanec Husák nezohlednil jeden aspekt, který je patrný z jeho telefonního účtu, a který osobně považuji za důležitý: používá služby O2, konkrétně tarif NEON XXL, který přijde na 3250 Kč měsíčně bez DPH. Z této ceny ale dostává „extra slevu“ ve výši 1666,66 Kč bez DPH, což při započítání DPH vychází na 2000 Kč, viz červeně zakroužkovaná oblast na následujícím obrázku:
Jde o slevu těsně nad 50 procenty – což podle mých dřívějších zjištění je u firemních zákazníků spíše jen jakýsi „základ“, zatímco nejvyšší slevy dosahují až 90 procent. Nicméně právě toto je „ten“ faktor, který vytváří cenovou propast mezi cenami pro firemní zákazníky a jednotlivce – a jejíž zakrývání ze strany ČTÚ poslanec Husák kritizuje. Proto mne docela zaráží, že sám tuto slevu ve svém srovnání nezohlednil. Protože teprve pak by britský kalkulátor srovnával srovnatelné: ceníkové ceny s ceníkovými cenami.
A jak by to dopadlo? Pokud bychom k měsíčnímu účtu poslance Husáka (3663 Kč, vč. DPH) připočetli onu slevu ve výši 2000 Kč, dostali bychom se na 5663 Kč (vč. DPH). A teprve tuto částku bychom měli porovnávat s nejnižší nabídkou ve výši odpovídající 1320 Kč, kterou našel britský kalkulátor. Takže by to pro naše ceny dopadlo ještě hůře.
Zpět ale k nám domů: co náš regulátor? Nabízí on nějakou pomůcku k vyhledání lepšího tarifu? Teoreticky ano: na jeho stránkách najdete jakýsi spreadsheet, hrdě nazvaný Srovnávací přehled o cenách a podmínkách. Ve skutečnosti je to jen malý a zdaleka na úplný výňatek z ceníků mobilních operátorů. A pro výběr tarifu, který by nejlépe vyhovovat potřebám konkrétního uživatele, se nehodí již jen proto, že dnes je listopad roku 2011 – zatímco ve „Srovnávacím přehledu“ je popisován stav k 1. červnu 2010.
TEST se představuje
V samém závěru semináře „Digitální výzvy“, který uspořádalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se účastníkům představilo Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Jako nezisková organizace existuje již od roku 1992, vydává časopis dTest a provádí nezávislé testy nejrůznějších výrobků a služeb. Pochopitelně také radí spotřebitelům, jak se mají chovat na trhu a jak mohou uplatňovat svá práva.
V nedávné době toto sdružení vydalo brožurku s příznačným názvem „Příručka pro přežití v džungli“, přičemž onou „džunglí“ je míněno prostředí na telekomunikačním trhu pro spotřebitele: nepřehledné, plné nástrah, nebezpečí, či přímo nalíčených pastí. A tak příručka dává základní rady, jak se v takovém prostředí chovat jako zákazník, resp. spotřebitel, a přitom si „nenabít si ústa“.
Jedno z hlavních témat, na které se sdružení TEST v oblasti telekomunikací právě teď zaměřuje, je problém tarifikace hlasových služeb. Tedy toho, že operátor sice poskytne určitý objem služby (nechá vás volat po určitý časový úsek), ale napočítá vám cenu za větší časový úsek, často zaokrouhlený (pochopitelně nahoru) na celé minuty.
Čtenářům Lupy snad netřeba popisovat dopady tarifikace 60+60, či jen 60+1, oproti korektní 1+1. A nejspíše znáte i starou telekomunikační moudrost o tom, že není podstatné, kolik zákazník skutečně provolá (ve smyslu tarifikace 1+1) – podstatné je, kolik se mu toho dá naúčtovat (například díky tarifikaci 60+60).
Sdružení TEST proti tomuto „přilepšování si“ ze strany operátorů bojuje jak osvětou (upozorňováním na tuto nekalou praktiku, viz výše), tak i kalkulačkou na svých stránkách: když do ní zadáte svůj objem volání, vypočítá vám, kolik si na vás operátor „přilepšil“ jen díky jiné tarifikaci, než je skutečná délka vašich hovorů (v tarifikaci 1+1).
Sdružení TEST ale zkouší bojovat proti této praktice operátorů ještě jedním způsobem: snaží se ji napadnout u soudu, s odkazem na rozpor s § 56 OZ a články 3 a 4 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených smluvních podmínkách.
Zatím je ale vše teprve v počátcích. Až bude znám nějaký výsledek, určitě se o něm dozvíte i zde, na stránkách Lupy.
