Hlavní navigace

Portál veřejné správy: první dojmy

14. 10. 2003
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Ministerstvo informatiky prostřednictvím Vladimíra Mlynáře slavnostně spustilo nový Portál veřejné správy. Soustředí na jednom místě velké množství informací, užitečných pro každého občana ve všemožných životních situacích. Šíře i hloubka poskytovaných dat je ohromující a skvělá. Provedení už tak skvělé není.

V prvé řadě je třeba předeslat jednu věc. Ačkoli se otevření Portálu veřejné správy (portal.gov.cz) věnovala snad všechna média, v žádném jsem nezaznamenal informaci, že se zatím jedná o testovací provoz – tak se to aspoň tvrdí v záhlaví úvodní stránky Portálu. A to je od médií trošku nefér, protože mezi zkušebním provozem a ostrým spuštěním je celkem podstatný rozdíl. Především ten, že ať má toto dílo kolik chce nedostatků, ministerstvo informatiky coby autor je z obliga vůči všem případným výtkám: je to přece teprve testovací provoz. Nezbývá tedy než být nanejvýš shovívaví a doufat, že Portál v tomto režimu nepoběží navěky a že také dostojí označení „testovací“. Důkladné testování a následné opravování si totiž zaslouží víc, než by se mohlo zdát. A vhodnější chvíle, kdy upozornit na všechny – ať již kardinální, nebo minoritní – problémy než nyní, nebude.

Obsah

Pro posouzení dostatečnosti a kvality poskytovaných informací se zajisté najde mnoho fundovaných odborníků. Z mé perspektivy řadového občana je obsah Portálu úctyhodný. Na první pohled zde najdu skoro vše, co mě ve spojitosti s veřejnou správou napadne – od kontaktů na všechny možné instituce, ať již státní, obecní nebo oborové, přes znění všech zákonů a vyhlášek, až po podrobný popis, co musím udělat, když potřebuji nový pas nebo stavební povolení na přestavbu kurníku. Už jen to, že konečně máme bezplatný a ověřený zdroj znění všech zákonů, je obrovským přínosem.

Při pozornějším pohledu už mne sice napadá spousta dalších informací, které zde postrádám, ale doufejme, že časem budou doplněny – hlavně to, že zde najdeme oddíly Vláda a Ministerstva, ale zcela chybí Prezident, Parlament a Senát, je trošku podivné. I další údaje, jako třeba informace Českého statistického úřadu či ČNB, by se sem hodily. Ale i tak jsem obsahem Portálu celkem nadšen – i když pouze jako laik, který vlastně nemá přesnou představu, co všechno od takového projektu může chtít.

Ovšem coby profesionál v oblasti internetové komunikace při pohledu na zpracování a technické řešení už tak nadšen nejsem. Web se potýká s řadou problémů, které považuji za kritické, a u některých nešťastně zvolených postupů a řešení se obávám, zda vůbec existuje schůdná cesta z jejich zajetí. Zkusím zde nastínit nejzávažnější problémy, na které jsem při první prohlídce Portálu narazil.

Technologie z našich prasátek

Zcela zásadní otázkou, která však na webu přímo vidět není, je vhodnost zvolené technologie. Ministerstvo pro chod Portálu veřejné správy zvolilo řešení IBM WebSphere, což je jeden z nejmohutnějších a také nejdražších systémů na tvorbu a správu internetových portálů. Ovšem je tu jeden háček. Nelze se totiž zbavit dojmu, že ministerstvo se rozhodlo vytvořit „cosi“, co nazvalo Portál, a na základě toho vybralo řešení. Avšak „portál“ coby technický pojem (i v chápání IBM) je komplexní řešení umožňující slučování a prezentaci dat z různých zdrojů, personalizaci a specifické služby pro jednotlivé uživatele, integraci mezi aplikacemi a procesy, mocný nástroj na týmovou práci s možností online komunikace a s mnoha a mnoha dalšími funkcemi.

Ach ano, v případě, že by Portál hodlal dostát výše uvedené definici a skutečně směřoval k integraci informačních systémů celé veřejné správy, zastřešení webů ministerstev, institucí či dokonce obcí, sjednocení vnitro- i meziinstitu­cionální komunikace a poskytnutí pracovního nástroje k týmové práci státních úředníků – pak by nezbylo než zatleskat a zvolené řešení by patrně bylo adekvátní. Obávám se ovšem, že podobné úvahy patří jen do žánru sci-fi. Zůstaneme-li při zemi v české realitě, dojdeme k tomu, že Portál veřejné správy, ač se jmenuje „portál“, není vlastně nic jiného než pouhá (nepříliš dynamická) databáze informací – řekněme hierarchicky uspořádaná knihovna dokumentů – kterou by s trochou fantazie asi zvládlo obhospodařovat lecjaké freewarové řešení typu mySQL. Víc než tuto funkci zřejmě plnit nehodlá, ministerstva i obce si dál své weby budou vyrábět paralelně samy (každý po svém), všechny informace budou dál dvojmo, trojmo či vícermo prezentovány na webech různých institucí a stejně jako dosud nebudou úředníci z jednoho kanclíku vědět, co se děje v u úředníků přes uličku.

Z tohoto pohledu je na zvážení, zda byla skutečně nutná mnohamilionová investice do takovéhoto řešení a zda nejsou předpokládané náklady na provoz kolem 3,5 milionu korun měsíčně (sic!) poněkud přehnané. O budoucích vícenákladech spojených s odborným školením, technickou podporou a aktualizacemi systému nemluvě.

Nejneobhospoda­řovávatelnější mezi nejneobhospoda­řovávatelnější­mi

Se zvoleným řešením nepřímo souvisí i další problém Portálu. U systémů typu WebSphere je časté nasazení spíše v oblasti intranetů a B2B projektů. Tam na určitých věcech příliš nezáleží, ale v případě použití na webu pro širokou veřejnost už nabývají na markantnosti. Mám nyní na mysli hlavně interní složitou strukturu dat, která se přímo projevuje v příliš složitém adresování jednotlivých stránek. Portál veřejné správy má podstatně širší záběr než běžný intranet, kde uživatelé obvykle jen klikají na textové odkazy. V případě Portálu je ale třeba počítat i s dalšími způsoby použití: odkazy na konkrétní informace mohou být často citovány v tisku, posílány v emailu, odkazovány na vývěskách úřadů, odkud si je lidé budou chtít opsat či dokonce zapamatovat.

Těžko si ovšem lze představit, že by v tisku vyšel článek, odkazující například na to, že veškeré informace, které budete potřebovat pro zápis svého potomka do základní školy, najdete na http://portal­.gov.cz/ wps/ portal/ _s.155/ 863/ .cmd/ ad/ .ar/ sa.ZobrazeniPrvku/ .c/ 415/ .ce/ 1268/ .p/ 827?PC_ 827_ POSTUP_ ID=81&PC_ 827_ STROM_ ID=476&PC_ 827_ PRVEK_ ID=183&PC_ 827_ DISP=1#1268. Bohužel takto vypadají adresy všech stránek Portálu. Nevejdou se do běžného bloku textu, zaslané v emailu se rozdělí alespoň na tři řádky, opsat (nebo nedejbože zapamatovat) si je je skoro nemožné. To už je efektivnější popsat slovně „doklikání“ k hledané informaci: na Portálu veřejné správy klikněte na Životní situace, pak na Občan, na další stránce na Vzdělání, pak na Základní školy a nakonec na Zařazení dětí do základní školy. To ovšem zcela popírá smysl internetových URL. Překrytí těchto nesmyslných odkazů nějakou rozumnější strukturou je jednak technicky možné, jednak nanejvýš vhodné – bez toho je použitelnost celého Portálu silně degradována.

Diskutabilní je ostatně i samotná doména portal.gov.cz, na které Portál běží. Pro anglofonní uživatele je zkratka Czech-Government-Portal celkem pochopitelná, ale vážně to nešlo lépe i pro ostatní Čechy? Domény druhé úrovně odvozené z amerických oborových TLD (com, gov, edu) v České republice na rozdíl od Británie či asijských zemí tradici nemají (a pokud vím, ještě do nedávna takové domény ani nesměly existovat). Na „rodičovské“ adrese www.gov.cz se pro změnu nachází web Centrální adresa, prezentující informace o veřejných zakázkách s logem České pošty v záhlaví – zmatení je tedy skoro dokonalé. Určitě by bylo možné najít lepší doménu, kam nejdůležitější veřejný web v České republice umístit. Na druhé straně mě potěšilo, že ministerstvo má zaregistrovány i další alternativní domény (přinejmenším jsem objevil portalverejnes­pravy.cz) směrované na stávající Portál. Ale určitě by měly být někde zveřejněny – jistě bude leckomu jiná, pochopitelnější adresa vyhovovat daleko více.

Půjdeš tam, kam chci já

Zajímavou – a v tomto případě nepříliš pochopitelnou – funkcí Portálu je to, že si (pomocí cookies) pamatuje údaje o vašem pohybu na webu, a pokud příště do svého prohlížeče zadáte adresu Portálu, budete přesměrováni na naposledy navštívenou stránku. Takový svérázný přístup by byl přijatelný řekněme na osobní, personalizované stránce typu „Můj Portál“ – ale automatické přesměrování kamsi do hloubky webu, pokud zadám adresu úvodní stránky, je matoucí i zdržující. A nesmíme ani zapomínat, co to způsobí na veřejně přístupných počítačích (v knihovnách, internetových kavárnách atd.). Stačí se posadit k počítači po předchozím uživateli, zadat adresu Portálu veřejné správy a podle přesměrované stránky zjistím, že se můj předchůdce zajímal třeba o postup při registrovaném partnerství homosexuálů. Tato funkce zde zkrátka není vhodná.

Funguje to dokonce zcela nesmyslně i s adresami podstránek – pokud si například uložím adresu zmíněné stránky s informacemi o zápisu dítěte do školy, potom navštívím např. sekci Kultura->Církve a následně si zase otevřu onu uloženou adresu, nastaví se hlavní menu zpátky na sekci Kultura->Církve. A to již není otázka pojetí webu, to je prostě chyba.

Kdo si hraje, nezlobí?

Nejzávažnějším nedostatkem zpracování webu je však chyba z nejoblíbenějších: odkazy v textu nejsou podtrženy. I pokud pomineme to, že takové řešení porušuje i základní pravidla přístupnosti, i pokud pomineme, že uživatelé jsou na podtržené odkazy zvyklí a používají je potom intuitivně, nelze tolerovat fakt, že nejsou odlišeny ani jiným způsobem. Pro odkazy je většinou použita modrá barva, ale ta je užita i na texty, které odkazem nejsou. Uživateli tak nezbývá, než rejdit kurzorem po obrazovce a zkoušet, kde se co pohne. Cílem tohoto webu ale není zabavit uživatele, aby se náhodou nenudil, ale poskytnout mu informace tou nejrychlejší a nejpřehlednější formou. Odkazy proto musí být od ostatního textu zřetelně odlišeny. Když to bude podtržením, bude to nejlepší.

Pentličky a mašličky

Moc k pochopení nejsou ani modré „lišty“ ve stylu Windows s minimalizačními a maximalizačními tlačítky nad každou sekcí stránky. Skoro jako by autor chtěl říct „Hele, co umím“ – ale praktický smysl toho všeho nejsem schopen vysledovat. Snad jen v případě, že by ta tlačítka fungovala dynamicky a umožnila okamžitě zvětšit oblast, kterou právě čtu, nebo naopak skrýt jinou – pak by to možná mohlo pár jedinců považovat za roztomilou blbinku. Ovšem v případě, kdy se po kliknutí na tlačítko znovu musí načíst celá stránka v upravené podobě, je taková funkce naprosto k ničemu a jen škodí přehlednosti a použitelnosti stránek.

DT24

Autoři Portálu by si měli uvědomit, že web tohoto typu nemusí přitahovat zákazníky, nemusí lákat a vábit jako běžné komerční zboží. Nemá hýřit barvami, obrázky a technickými udělátky – musí především sloužit a grafické doplňky zde mohou být, jen pokud vhodně doplňují obsah, neruší uživatele a nezpomalují práci s informacemi. Srovnáte-li obdobné portály státní správy v Británii či USA s typickými komerčními weby, jistě zaregistrujete výrazný rozdíl. Informace jsou zde primární, hlavní a nejvýraznější je text, množství grafiky a technických vymyšleností je jen na škodu.

Slepé mapy

A když už je grafika nutná, měla by být i vkusná a praktická. Často použité „proklikávací“ mapy České republiky nejsou příliš pohledné a patrně

Považujete Portál veřejné správy za zdařilý?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je UX/UI analytik a designér. Kromě svých stránek provozuje i dílnu webdesignu WellStyled.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).