
Ilustrace: Nenad Vitas
ITunes, online obchod s hudbou (a nejenom s ní) provozovaný společností Apple, se měl stát největším prodejcem hudby v USA, pokud jde o počet prodaných skladeb. Přepočítáno na typický obsah jednoho hudebního CD měl předběhnout řetězec Wal-Mart (představte si ho jako o něco větší Tesco), který byl na americkém trhu prozatím číslem jedna. Rozdíl je, že zatímco Wal-Mart prodává klasická CD, iTunes prodává online hudbu. To znamená, že kdyby byly odhady „nezávislé agentury“ správné, pak nejde jen o to, že jeden obchodník s hudbou porazil jiného, ale že online obchodní model největšího distributora svého druhu na největším trhu překonal model klasický. Jinak řečeno, muzika v elektronické podobě, nezávislá na fyzickém médiu (byť by jím bylo cokoliv) jde na dračku více, než muzika uložená na fortelném CD s barevným bookletem.
Určitě o tom uslyšíte spoustu komentářů obsahujících věty jako „definitivní vítězství“, „konec klasických CD“ a „věčnou slávu Applu“. Nechci zde s nimi vést zbytečnou polemiku. Faktem je, že iTunes u nás nefungují a fanoušků jablečné platformy je poskrovnu. Existují samozřejmě sebemrskači, kteří u nás hudbu z iTunes store kupují (neptejte se mne jak), ale ti jsou pro globální trh s hudbou důležití asi tak jako jedna pampeliška pro alergickou sezónu. To, že elektronický model prodeje muziky překonal konvenční na největším trhu světa, je však přesto podstatné i pro nás. Hned z několika hledisek.
Éra kompaktních disků se samozřejmě ke svému konci chýlí, avšak ještě dost dlouho potrvá, než k tomuto konci dospěje. Troufnu si však tvrdit, že CD již dlouho nejsou primárním nosičem muziky. I hudba, která je na nich pořízena, většinou brzy změní svoji formu na soubory MP3/WMA/OGG/AAC, které jsou přijatelnější pro miliony osobních přehrávačů a počítačů sloužících místo HiFi věže. Hudební vydavatelé se CD drželi a částečně ještě drží jako klíště proto, že jejich prodeje lze konzervativní metodou spočítat, a protože svázanost muziky s fyzickým nosičem, jíž jsou demonstrací, poskytuje obživu širokému distribučnímu řetězci. USA v mnohém udávají směr globálním trhům. Pokud tam prodej zboží novým kanálem překonal efektivitu starého, je pouze otázkou času, kdy se nový kanál stane preferovaným i v Evropě. Pak už nejde jen o iTunes, ale třeba o tuzemské i-Legálně, Allmusic, a další obchody, které teprve vzniknou, a které perspektivně nabídnou muziku levněji, než kolik stojí na CD. Troufám si tvrdit, že překonání prodeje kompaktů online prodejem je i u nás jen otázka času, a vítězství iTunes nad Wal-Martem tento čas podstatně zkrátilo.
Pokud se iTunes skutečně podařilo v prodejích překonat největšího bumbrlíčka na americkém trhu, patří jím potlesk. Konec éry CD se tak přiblížil i u nás, alespoň co se týče prodeje muziky. Nic to však nemění na faktu, že tato éra v distribučním modelu hudby už skončila dávno. A že ty miliony přenosných MP3 přehrávačů si majitelé nekoupili kvůli kupované muzice, ale kvůli muzice, která je zadarmo.