Hlavní navigace

Právník Ondřej Preuss: Kauza TV4You se může táhnout léta, v Británii obdobnou při vyhrály televize

Jan Potůček

Čas ale může hrát ve prospěch TV4You, říká advokát Ondřej Preuss z advokátní kanceláře Jasanská & Co. v rozhovoru pro DigiZone.cz

Doba čtení: 24 minut

Největší české televize se pustily do právní bitvy s mobilní streamovací službou TV4You, která zprostředkovává registrovaným uživatelům internetové streamy programů České televize, Novy, Primy a TV Barrandov bez jejich souhlasu. Poskytovatel služby ale tvrdí, že jde pouze i jiný způsob distribuce signálu volně šířených televizí, které jsou stejně k dispozici zdarma a pokud divák platí koncesionářské poplatky, má na takový způsob příjmu televizního signálu právo. Co si o takovém právním výkladu poskytovatele služby myslíte?

Podstatné bude, zde se k tomuto výkladu přikloní soud. Přesně to bude vlastně předmětem konečného rozhodnutí, protože předpokládám, že zde dojde k určitému poměrně dlouhému sporu, který může nakonec skončit až v nejvyšších patrech české justice, případně se posunout i k Soudnímu dvoru EU (SDEU). Jak jste předestřel, vidím tam také dva možné výklady. Jeden zastává zapsaný spolek In4you, který provozuje tuto službu. Podle něj je vlastně na úrovni výrobců televizí nebo jiných nástrojů, které umožňují sledovat programy, a na které má konečný zákazník právo, protože jsou prostě volně dostupné. Druhý výklad zastávají provozovatelé televizních stanic. Ti tvrdí, že tomu tak není. Že sice poskytují volně svůj signál, ale pouze určitými technickými prostředky, mezi které nepatří Live Streaming. A že tedy daná aplikace nemá na jejich obsah nárok.

Pro mě tedy bude klíčové, jak se soud vyjádří k pojmu „streaming“, který používají paradoxně obě strany sporu – TV4You přímo ve svých obchodních podmínkách. České právo ale pojem „streaming“ nezná. Asi nejblíže je mu pojem „sdělování vysílání veřejnosti“, který je obsažen v autorském zákoně a jeho výklad by spíše dával za pravdu provozovatelům televizního vysílání, tedy televizním stanicím. Vlastně můžeme vycházet i z jednoho docela důležitého rozhodnutí SDEU, které se týkalo obdobné kauzy zhruba před půldruhým rokem. Zajímavé je, že spolek In4you si je tohoto rozhodnutí vědom, dokonce v jednom rozhovoru na ně pan Balvín reagoval a tvrdil, že se nedotýká jejich služby.

O co v tom rozhodnutí šlo?

Jedná se o spor ITV Broadcasting Ltd a další proti TV Catch Up Ltd. Ve Velké Británii existovala podobná streamovací služba (TV Catchup, pozd. red.), kdy jedna soukromá společnost provozovala rovněž aplikaci, která umožňovala sledovat prostřednictvím internetu vysílání dostupné v daném regionu volně přes pozemní vysílače. To znamená, bylo to vlastně podobné jako TV4You, opět se nejednalo o nějaké placené televize, třeba kabelové a podobně, ale jenom o ty, co jsou běžně přijímatelné terestrickým vysíláním. Provozovatelé těchto televizních stanic se vůči tomu nicméně ohradili s obdobnou argumentací, jakou dnes užívají české televize: argumentovaly, že mají jak podle britského, tak i podle evropského práva nárok na to, poskytovat „sdělování veřejnosti“ jenom na základě licence. Respektive, že jenom oni mohou udělovat licence k tomu, aby je někdo mohl poskytovat.

Jde o to, že existuje evropská směrnice, která upravuje oblast autorských práv a zabývá se konkrétně i tímto „sdělováním veřejnosti“. Britský soud, kterému to bylo předloženo, se nespokojil s výkladem britského práva a položil předběžnou otázku SDEU.
Tato předběžná otázka se týká jednak toho, zda vůbec dochází k porušení nějakého licenčního nebo autorského práva provozovatelů. Argumentace poskytovatele aplikace je jasná – jde podle nich opět jenom o nějaký nástroj. Soud se ale zároveň ptal na druhou doplňující otázku, jestli by se odpověď na první otázku změnila, pokud by aplikace nebyla poskytována zdarma, ale bylo by to vysílání nějak zpoplatněno, a nebo by tam byla přidávána reklama. Tedy že by provozovatel aplikace na tom měl nějaký svůj vlastní profit.

SDEU v prvé řadě podotkl, že celá směrnice byla zavedena, aby se zvýšila ochrana autorů. To znamená, že jejím smyslem je skutečně regulovat dostupnost vysílání, nebo sdělování obsahu, veřejnosti.

Z toho podle SDEU plyne, že pojem „sdělování veřejnosti“ je třeba chápat v jeho širokém smyslu. Sdělování veřejnosti lze tedy vlastně chápat mimo jiné jako online streaming prostřednictvím internetu. V české literatuře ani judikatuře není pojem „sdělování vysílání veřejnosti“ zatím takto jasně vymezen. Ale rozhodnutí soudního dvora nabádá k tomu, že by si to i české soudy měly vykládat takto široce. Ostatně samy televize (například ČT) provozují obdobné aplikace na sdělování obsahu veřejnosti přes internet.

Ano, ale je tam jeden velký rozdíl v tom, že i ČT, která pouští veškeré své programy volně i na internetu, v době, kdy na nich běží pořad, pro který nemá vypořádána práva pro internet, tento stream zablokuje. Což TV4You nedělá.

Ano, k tomu jsem směřoval. Právě ona britská aplikace dokonce měla uvedeno ve svých podmínkách, že bude zpřístupňovat jenom pořady, na které má daná stanice oprávnění je vysílat v tom daném regionu. Takže kdybyste si tu aplikaci zapnul v zahraničí, nefungovala by vám. A přesně to dělá třeba i ČT, například když vysílá Ligu mistrů, kterou nemůže volně streamovat po internetu.

Ono ale vedle územního omezení existuje ještě omezení ohledně vysílacích platforem. Internetová práva jsou úplně jiná liga než práva pro terestrické vysílání.

Tuto otázku už samozřejmě britská aplikace neřešila, protože by si tím vlastně podkopala svoji hlavní argumentaci. Ale měla tam aspoň toto regionální omezení, což mám pocit, že TV4You ani nedělá. Nebo jsem to alespoň nevyčetl z jejích obchodních podmínek. Tím jsem chtěl demonstrovat, že provozovatel britské aplikace šel dál.

Ale máte pravdu, že to je celé složitější. Existuje konkrétní autor, který vytvoří konkrétní pořad, seriál atd. Nemusí to být klasické audiovizuální dílo, může to být například i nějaký přenos sportovního utkání. Tento autor prodává licenci provozovateli vysílání, který za ni platí. V licenční smlouvě je pak přesně dáno, jakými způsoby může to vysílání sdělovat veřejnosti. To znamená typicky terestricky, kabelově, satelitem, placeně nebo neplaceně, protože někdy mají autoři zájem, aby to bylo jenom na placených kanálech. Jsou to velice složité smlouvy i vyjednávání.

Vysílání na internetu je speciálním druhem sdělování a ne na všechny pořady mají televize licenci šířit je tam, nebo je tam můžou umístit třeba jenom na nějakou omezenou dobu. To je jeden z těch momentů, kde je asi legitimní obava ze strany televizí, že tady dochází k porušování práv. Ony samy tu svoji smlouvu s autory pořadů neporušují, porušuje ji spolek In4you, protože je na nich nezávislý. Službu provozuje bez jejich vědomí a sděluje veřejnosti tyto obsahy, takže teoreticky vlastně původní vlastník pořadu, třeba fotbalová asociace nebo někdo, kdo je držitelem práv, by se asi neměl obracet na televizi, ale měl by se v tomto případě obrátit přímo na provozovatele aplikace. Přímá smluvní pokuta televizím tedy nehrozí. Ta by jim hrozila, pokud by naopak souhlasily s tím, že budou šířeny v TV4You.

Ony v jiných případech a u obdobných služeb souhlasily se zařazením do programové nabídky, ale to jsou placené mobilní služby a smluvně je tam ošetřeno, že pokud některá práva nemají televize pro internet vypořádána, musí si je vypořádat operátor té služby na vlastní pěst.

Ano, přesně tak, televize nemohou přenášet víc práv, než mají. Takže když si v té původní smlouvě sjednají, že pořad budou vysílat jenom jednou a určitým způsobem, nemůžou ho potom nabídnout třeba ve svém internetovém archivu, nemůžou ho ani streamovat pomocí internetu. Ale abych dokončil myšlenku k tomu rozsudku v Británii. Existuje ještě starší rozsudek z roku 2011, ve kterém šlo právě o práva pro sportovní přenosy. Vystupovala zde fotbalová asociace Premier League a opět to tedy bylo ve Velké Británii. Šlo o službu, která určitým způsobem zlepšovala příjem signálu. Podle soudu bylo však důležité, že nevytvářela nový typ signálu nebo sdělování, ale jenom zlepšovala lidem, kteří měli špatný signál, špatné pokrytí, příjem signálu. Takže jim vlastně umožnila, aby ten zápas nebo pořad viděli. Byl to tedy kvalitativní posun, nikoli úplně nová služba. Soud se přiklonil k tomu, že šlo opravdu jenom o zlepšení kvality příjmu přenosu a nikoli nový typ vysílání, i když zde hrála roli podobná aplikace. Fotbalová asociace tehdy tedy ještě neuspěla.

Tím ale také argumentuje TV4You, že zprostředkovává příjem volně šířených televizí lidem, kteří nejsou v dosahu signálu DVB-T. A že když ti lidé už mají doma televizor a musí tedy platit koncesionářský poplatek, mají právo na příjem televize.

Celá otázka platby koncesionářských poplatků je podle mne z tohoto pohledu irelevantní, protože to je odpovědnost až koncového diváka. Za to nenese odpovědnost televize, ale vlastně ani služba TV4You, i když v obchodních podmínkách to mají zmíněno, že klient musí platit koncesionářské poplatky. Ale to je stejné, jako když si člověk koupí televizi. Je to jeho odpovědnost, aby televizní poplatek skutečně platil. Takže v tom podle mě problém není. Stejně tak si myslím, že problém není s tím, co tvrdí například televize Nova, že jim prostřednictvím TV4You uniká nějaký vzorek pro měření jejich sledovanosti, protože co jsem měl možnost zaznamenat, spolek In4you nabízí, že jim ta data zadarmo poskytne.

To sice ano, ale tato data by nebyla relevantní k těm datům, která pocházejí z peoplemetrů. Nejsou vyvážena podle všech možných kritérií, aby odpovídala pokud možno reálnému obrazu sledovanosti v celé české společnosti.

Nicméně lze peoplemetr zakomponovat i do té služby. To asi není problém. Nebo je to spíš technický problém než právní. Já si prostě myslím, že tohle není argument, který by obstál. Nicméně to asi není důležité, protože je tu řada jiných argumentů. Možná bych ještě zmínil nekalou soutěž, kterou by mohly televizní stanice argumentovat, protože z jejich pohledu by se mohlo jednat o nekalosoutěžní jednání, kdy TV4You může parazitovat na jejich pověsti, na tom, že ony vytváří nějaký obsah, nějaký nehmotný statek, což je dnes věc jako každá jiná, a vlastně jim bere možnost, aby ho kapitalizovali tím, že se s někým domluví na úplatné licenci.

To si myslím, že by asi argumentovaly, protože TV4You má v té aplikaci reklamu, a pro tu získávají konzumenty tím, že jim zadarmo nabízí sledování největších českých televizí na mobilu nebo tabletu.

To je další moment, u kterého jsem se chtěl zastavit, protože zástupci spolku In4you tvrdí, že tam reklamu prakticky nebudou dávat a že TV4You skutečně není zisková platforma. Nicméně z jejich obchodních podmínek jasně plyne, že tento nástroj tam je, reklamu tam mohou přidávat, můžou ji dokonce dělat cíleně, to znamená třeba podle zájmů uživatele, který zjistí právě pomocí toho, co sleduje. Rozhodně si tedy nechávají vrátka otevřená a je to vlastně podobné s tou britskou službou, TV Catchup, protože ta na tom byla vyloženě založena. Byla to bezplatná aplikace, ale mohli tam vkládat reklamy. Tehdy se museli bránit argumentům ze strany britských televizí, které upozorňovaly, že také žijí jenom z reklamy a takto vlastně přichází o část zisků. Provozovatel aplikace se hájil tvrzením, že původní televizní reklamy tam ponechává. Což předpokládám, že dělá i T4You.

Ano.

Takže nezasahuje do jejich příjmů, naopak, argumentace se vine tak, že jim vlastně rozšiřuje sledovanost. Měla by jim tedy potenciálně zvyšovat zisky z reklamy. Pak si jenom přidává navíc nějakou další reklamu. SDEU se k této věci také vyjádřil. Jak jsem již zmínil, v prvé řadě konstatoval, že streaming se dá považovat za sdělování vysílání veřejnosti a tím pádem by tam měla být licence nebo svolení od provozovatelů televizních stanic. Takže vlastně de facto otázka, jestli je taková služba zpoplatněná nebo není, už je do jisté míry nadbytečná. Přesto soudní dvůr řekl, že ji nepovažuje za irelevantní, a že právě to, když tam je přidávána další reklama, lze zjednodušeně říct, je přitěžující okolnost, protože potom to je skutečně služba, která má nějaký vlastní zisk, není to jenom nástroj, který vysílá obsah. Takže si myslím, že tu opět lze vysledovat analogii.

Navíc spolek In4you se na nedávném setkání s novináři chlubil velkým zájmem inzerentů o jeho reklamní prostor v aplikaci TV4You. Nechá se i zastupovat agenturou, která prodává reklamní časy na tematických televizních kanálech.

No, ony obchodní podmínky TV4You na mě působí tak, že se počítá – nechci říct masivně – s nasazením reklamy. Mimochodem, z pohledu právníka je zvláštní, proč je provozovatelem služby spolek a nikoliv obchodní společnost.

To je jedna z otázek, kterou jsem vám chtěl položit. Jestli se tím nějakým způsobem nekryjí pro případ právních sporů s televizemi. Jakou má vlastně zapsaný spolek právní odpovědnost a jak se tato odpovědnost liší od klasické společnosti s ručením omezeným?

Přesně tuto otázku jsem si položil také. Zapsaný spolek je nová forma podle nového občanského zákoníku, ale de facto se jedná o přerod občanského sdružení, které jsme znali už desítky let, takže to není nic úplně nového. Jde o to, že spolek je mnohem méně regulovanou entitou. Je to právnická osoba, nicméně liší se od společnosti s ručením omezeným tím, že to není entita, jejímž úkolem je výdělečná činnost. Může provozovat nějakou řekněme podnikatelskou činnost, ale musí to být vedlejší doplnění jeho hlavní činnosti. Spolky jsou většinou zájmové, s nějakou sportovní nebo kulturní aktivitou, ale nesmí být založeny primárně za účelem podnikání. Takže i tento spolek vlastně, když se na to podíváte, má onen údajný kulturní nebo osvětový charakter.

Co se týče odpovědnosti, členové spolku nenesou žádnou odpovědnost za chování spolku. Ale to je zase podobné se společníky ve společnosti s ručením omezeným, protože pokud má společník splacen svůj vklad, a ten dnes už vlastně může být naprosto minimální, jednokorunový, tak i u společnosti s ručením omezeným je jakoby nulová odpovědnost společníků za chování dané společnosti. Jiná věc je ale odpovědnost statutárních orgánů. Tam se naopak nový občanský zákoník, respektive zákon o obchodních korporacích, snaží zvýšit odpovědnost těch, kteří skutečně jednají za danou entitu. A je pravda, že ze zákona plyne, že i statutární orgán spolku (což je tedy v tomto konkrétním spolku jeho předseda pan Balvín) má jednat s péčí řádného hospodáře.

To znamená, že je teoreticky možné vymáhat na něm škodu jako na fyzické osobě. Pokud by někdo prokázal, že předseda spolku jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, třeba tím že právě spustil aplikaci, která je v rozporu s právy třetích osob a poškodil tím někoho, tak pokud by ten spolek neměl žádné prostředky, ze kterých by mohl škodu uhradit, teoreticky je představitelné, že by za to odpovídal i statutární orgán příslušného spolku. Ale tato věc ještě není úplně prozkoumaná, takže předpokládám, že by to bylo poměrně složité celou konstrukci prokázat a vlastně se domoci nějaké náhrady přímo od něj.

A je možné, aby ten spolek přes všeobecné podmínky užití aplikace TV4You přesunul odpovědnost za případné právní spory s televizemi na své uživatele? Ono to totiž z jednoho bodu všeobecných podmínek vyplývá.

Ano, já jsem taky se zájmem narazil na toto ustanovení obchodních podmínek, nicméně to pokládám za velmi málo pravděpodobné. Dokonce pokládám za nepravděpodobné, že by ten spolek skutečně zkusil nějak přenést odpovědnost. Tu formulaci považuji za trošku nešťastnou. Mohla by nastat situace, kdy by například televizní stanice vyhrály nějaký spor vůči danému spolku, poté by jim byla přiznána nějaká náhrada škody, ušlého zisku či zadostiučinění. Těch nároků, které potom může poškozený vymáhat, je totiž mnoho, a to jak z titulu porušení autorského práva, tak i třeba i z nekalé soutěže. Spolek by samozřejmě tvrdil, že nemá prostředky a začal by je vymáhat vůči svým klientům. Těm by třeba napsal výzvu, že má zaplatit několik milionů odškodného a jelikož je ten daný klient jedním z deseti tisíc účastníků, tak by měl zaplatit jednu desetitisícinu toho dluhu. To si však nedovedu prakticky představit. Samozřejmě, zkusit to někdo může, ale nedovedu si představit, že by soud vyložil toto ustanovení tak, že se na uživatele takto přenáší odpovědnost jenom tím, že si stáhnul aplikaci (a souhlasil s jejími podmínkami).

Dovedl bych si představit, kdyby třeba ten uživatel nějakým způsobem – což je také v těch obchodních podmínkách řešeno – hacknul tuto aplikaci a umožnil, aby mu byl sdělován i obsah, který ta aplikace sama omezila nebo byl nějak podobně porušil smlouvu. V takovém případě bych chápal, že kdyby z toho důvodu potom třeba daný spolek musel hradit třetí straně nějakou náhradu škody, že by se samozřejmě asi mohl „hojit“ na tomto uživateli. Ale myslím si, že by tam musel být další aktivní čin toho uživatele, nejenom to, že si stáhnul aplikaci a pasivně ji využívá. Takto podle mne nelze přenést odpovědnost. Nicméně abych to shrnul, domnívám se, že to takto ani není ve skutečnosti míněno.

Takže podle vás jde jenom o nešťastnou formulaci ve všeobecných podmínkách užití aplikace TV4You.

Domnívám se, že ano. Protože si nedovedu představit, že by soud uznal, že uživatelé TV4You jsou nějak společně a nerozdílně odpovědní za to, jak se chová provozovatel aplikace. Protože je to opravdu jenom v tom jednom jediném ustanovení. Samozřejmě kdyby byla ta služba celá postavena na tom, že to je sdružení uživatelů, kteří se prostě nějak sdružili za účelem získávání obsahu, byli by členy toho spolku, tak tam by to bylo jiné. Tady to je prostě vyloženě jenom v jednom ustanovení, zbytek těch podmínek se tomu vůbec nevěnuje, a nepokládám to tedy za možné.

Když se ještě vrátím ke sporu televizí a spolku In4you ohledně šíření streamů jejich vysílání. Změnilo by situaci to, že by ten spolek prohlásil, že jde o takzvané embedované video? Protože In4you tvrdí, že ty streamy nakupuje od externího dodavatele, sám je tedy nevytváří. Pokud vím, tak nedávno padl výrok na úrovni Evropské komise, podle kterého se na embedovaný obsah nevztahují autorská práva. Nešlo by to namontovat na případ TV4You?

Asi by se jednalo o to, koho vlastně mají žalovat poškozené společnosti. Spolek by se tím asi snažil zprostit odpovědnosti, protože televize by přeskočily jeden článek v řetězci dodavatel streamů – poskytovatel služby.

Na druhou stranu, ten dodavatel streamů je nezveřejňuje, to dělá až spolek In4you. Takže kdo tedy porušuje právo?

Přesně tak. Kdyby se dovodilo, že skutečně tím streamováním je sdělování vysílání veřejnosti, které je možné jenom na základě oprávnění uděleného autorem, tedy televizní stanicí, která drží majetková práva k obsahu, odpovědnost by pak ležela na tom, kdo to sděluje veřejnosti. Nikoli na tom, kdo vyrobí technické streamy. To by bylo vlastně stejné, jako kdyby odpovědnost byla na tom, kdo technicky vyrobí tu aplikaci. Na programátorovi. Ale on není tím, kdo to sděluje veřejnosti, on jenom poskytl službu spolku In4you. A stejně tak bych kvalifikoval i externího dodavatele streamů jako dodavatele služby, kterou poskytuje spolku In4you, a není přímo odpovědný za to, že je to sděleno veřejnosti. Samozřejmě ještě další věc, která by do toho vstupovala, by byly nějaké konkrétní smluvní vztahy mezi těmito subjekty.

Mohlo by tam z nějakých smluv třeba plynout nárok na nějaké odškodnění nebo záruky, ale myslím si, že by se tomu na základě smluv neměl ten spolek vyhnout, protože tady se hovoří jasně o šíření. To, že někdo jakýmsi způsobem upraví signál, ještě neznamená, že se ztrácí autorské právo k tomuto signálu, respektive jeho obsahu. Je to audiovizuální dílo, ať už je předěláno do jiné elektronické formy, pořád to je audiovizuální dílo. Film, který je promítán ze starobylé promítačky nebo z moderního stroje je pořád stejným audiovizuálním dílem. Přiznám se, že rozhodnutí Evropské komise, které jste zmínil podrobněji neznám, takže se k němu nemůžu blíže vyjádřit, ale zdá se mi, že by to nemělo mít na tuto kauzu nějaký zásadní vliv.

Když vezmeme konkrétní právní kroky, které zatím v kauze TV4You proběhly, tak televize Prima dosáhla předběžného opatření soudu, který zakázal spolku In4you sdělovat její programy veřejnosti, zejména zprostředkovávat internetovým streamingem jejich živé či zpožděné sledování. Nicméně spolek měl nějakou lhůtu na odvolání, tvrdil, že se skutečně odvolá (což podle informací DigiZone.cz ale nakonec neudělal). Může to skončit tak, že TV4You bude programy Primy dál nabízet svým uživatelům a Prima nedosáhne kýženého výsledku?

Předběžné opatření se používá nejčastěji ve sporných řízeních, kdy je nejasné, na čí straně je právo.Pak je možné, aby soud prozatímně upravil poměry tak, aby nevznikala další potenciální škoda. Což je typicky asi tento případ, kdy žalobce, provozovatel televize Prima, tvrdí, že tím, že TV4You sděluje veřejnosti jeho programy, vzniká škoda, ušlý zisk a případně i nehmotné poškození pověsti, za což potom hrozí nějaké zadostiučinění. No a v takovém případě soud prostřednictvím předběžného opatření omezí potenciál škody, ale tím vůbec neříká, že tam skutečně nějaká škoda byla nebo nebyla. Naopak, kdyby se později ukázalo, že pravda byla na druhé straně, může se domáhat náhrady provozovatel té aplikace, protože byl omezen na svých právech. On se skutečně může bránit i proti tomu předběžnému opatření, ale většinou, právě proto, že to je předběžné opatření, které má reagovat na aktuální stav, by to řízení mělo být velmi rychlé a mělo by vlastně rozhodnout jednoznačně, zda se má ten streaming zastavit, a pak samozřejmě probíhá třeba i poměrně dlouhou dobu vlastní soudní řízení. Ale samozřejmě i v průběhu toho vlastního řízení je možné zrušit předběžné opatření, pokud soud dostane nové argumenty. Není to rozhodně pro jednou provždy dané, a samotné rozhodnutí soudu může být klidně opačné.

A odvolání proti předběžnému opatření soudu je jednoinstanční, nebo se dá podávat opakovaně?

Ne, tady to nelze nějak zablokovat, že by se to třeba dostalo až k Ústavnímu soudu. V našem právním systému existuje jenom jednoinstanční odvolání, protože pak nabývá ta věc právní moci. Pokud ovšem třeba odvolací soud nevyzve soud prvního stupně, ať doplní dokazování nebo zohlední nějakou skutečnost, kterou nezohlednil, nebo třeba nějaký právní názor. Takže máte pravdu, že může nastat takzvaný „ping-pong“ mezi soudy, ale není možné se domnívat, že se třeba bude čekat na rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu v otázce předběžného opatření. To určitě ne.

A druhá z velkých komerčních televizí, Nova, zase dosáhla toho, že Google stáhl z nabídky svého obchodu Google Play aplikaci TV4You. Nicméně uživatelé tohoto obchodu, kteří si tu aplikaci stáhli už dříve, ji mají nadále funkční. Může Nova nějakým způsobem docílit toho, aby ta aplikace přestala fungovat i těm uživatelům, kteří si ji stáhli z Google Play dříve? Tedy pokud to je technicky možné.

To je spíš technická otázka. Přiznám se, že nevím, jestli to je v moci Googlu zpětně zablokovat aplikaci. Předpokládám, že si člověk stáhne aplikaci a pak jí může nerušeně užívat. Může si ji i dnes stáhnout na stránkách zapsaného spolku In4you.

Google by totiž riskoval, protože pokud by měl technické možnosti, jak aplikaci zablokovat, z jakého titulu by to vlastně udělal? Google není přímým účastníkem daného sporu. Nicméně na druhou stranu, na to jsou společnosti jako Google samozřejmě často připraveny, mají v obchodních podmínkách určitě možnost některé svoje služby omezit. Tak to asi taky proběhlo v tomto případě. Nicméně pokud by se později prokázalo, že tam žádné porušení zákona nebylo, vystavoval by se teoreticky Google riziku, že to bude on, kdo bude předmětem nějaké žaloby na náhradu škody za to, že přepjatě reagoval.

Takže Google je vlastně v takové dost nezáviděníhodné pozici mezi dvěma mlýnskými kameny. Nicméně pro Google to je patrně standardní situace, protože se to děje asi poměrně často. Předpokládám tedy, že z právního hlediska určitě mají mechanismy, jak omezit nějakou aplikaci, která je předmětem sporu. Třeba již samotný spor stačí k tomu, aby mohli jednat. Ale nevím, jestli jsou technicky vůbec schopni zpětně z mobilních zařízení dostat již staženou a nainstalovaou aplikaci. To se obávám, že bychom už narazili buď přímo na technickou stránku věci, anebo by tam byl složitější právní rámec, na základě kterého by vlastně zasahovali do aplikace, kterou má uživatel už ve své moci.

Pro TV4You byl Google Play zásadní při získávání nových uživatelů. Získával přes něj čtyři pětiny klientů. Původní plán zněl, že do června příštího roku získají půl milionu registrovaných uživatelů a spolek In4you se dokonce netajil tím, že by pak tuto službu odprodal nějakému velkému provozovateli. Čili pak by už padla ona teze o neziskovém projektu. Tím pádem by jim asi vyřazením aplikace z Google Play mohla vzniknout potenciální škoda.

Ano, přesně tak.

A v tu chvíli by zřejmě zažalovali Google, protože jim vlastně narušil jejich obchodní plány.

Ano. Přesně jak říkáte, také jsem si všiml v několika rozhovorech, že uvažují skutečně o transformaci v obchodní společnost a o příchodu investorů. To mě opět vede k zamyšlení nad současnou formou – spolkem. Spolek je přeci souborem členů, není to žádný soubor investic a majetku, vůbec není nutné, aby spolek měl nějaké společné jmění. Pokud zde byl motiv prohloubení investice od začátku, tak je to zvláštní.

A pokud jde ono vyřazení z Google Play. Jak jsem řekl, myslím si, že to je jednoduše otázka obchodních podmínek Google Play. Nestudoval jsem je, ale předpokládám, že když někdo nabízí takovouto aplikaci skrze jejich obchod, musí souhlasit s obchodními podmínkami, respektive uzavřít smlouvu s provozovatelem, společností Google, a ta má určitě možnost tuto aplikaci následně ze své služby vypustit.

Nicméně myslím, že jste to popsal správně. Spolek by žaloval, že mu ušel zisk, případně by žádal nějakou náhradu škody, mohl by taky žalovat třeba i poškození jména, pokud by dovodil, že tím, že se k tomuto sporu připojil Google, došlo k jeho poškození při jednání s dalšími obdobnými provozovateli. Google by se bránil tím, že má možnost podle smlouvy spolupráci ukončit. A tam by strašně záleželo na tom, jaké jsou ty smluvní podmínky. K tomu já nejsem schopen říct nic bližšího. Jedině snad, že lze předpokládam, že Google má tyto věci poměrně dobře podchycené, protože do jeho služeb patrně pronikají asi i nějaké zvláštní aplikace, které mohou být třeba v rozporu s veřejným pořádkem. Takže určitě musí mít jasný mechanismus, jak se zbavovat nevyhovujících aplikací a nikdo nemůže po Googlu požadovat, aby jeho službu bez dalšího prodával či distribuoval. To je vždycky a dohodě dvou stran.

Když si vezmu současný spor televizí se spolkem In4you, jak dlouho by mohl trvat a co by podle vás mohl znamenat pro celý trh mobilních streamovacích aplikací u nás?

Průměrná doba soudního sporu v České republice je aktuálně okolo jednoho roku. Nicméně tohle číslo nám nenaznačuje, jak dlouho bude trvat tento konkrétní spor, protože záleží na tom, nakolik budou mít strany chuť v tom něm pokračovat, zda nepřistoupí na nějakou mimosoudní dohodu, protože tou často tyto spory končí. Na druhou stranu, je možné, že na nějaké dohodě zájem nebude třeba ze strany spolku In4you, protože tím by se vlastně připravil o tu službu jako takovou. Takže pak se to může skutečně vést několik let s tím, že tam dojde i k odvolání k vyšším instancím, případně by tam mohla být znovu položena předběžná otázka k SDEU, která by to samozřejmě také zpomalila. Takže nelze podle mě dnes odhadnout, jak dlouho to potrvá.

A co se týká vlivu na celý trh streamovacích služeb, v tom byl klíčový ten anglický spor, který právě nastavil pravidla hry. Přesto lze říci, že i tento spor může být důležitý. Protože pokud by vyhrál provozovatel TV4You, určitě by to mělo masivní vliv na judikaturu i na celé právní prostředí v Evropě. Pokud se ovšem soud přikloní k tomu rozsudku, který padnul v britské kauze, myslím si, že to zase až takový zásadní vliv mít nebude, protože vlastně jenom potvrdí trend, který je tady nastolen.

Na druhou stranu, asi nelze předjímat, že by streamy jako takové úplně přestaly existovat. Naopak, myslím si, že tato platforma bude růst, nehledě na to, jak dopadne tento rozsudek, protože spousta těch streamů vyloženě počítá s tím, že jsou od začátku nelegální či že se pohybují někde na hraně zákona.

Myslím si, že se to bude dít vždy. S tím, jak se vyvíjí televizní trh, kdy si sami televize uvědomují, že se už nemohou spoléhat jenom na klasické vysílání a snaží se proniknout do světa internetu, tu bude docházet k častějším střetům mezi těmi „kamennými“ televizemi a moderními „zlepšovateli“, kteří se budou snažit nějakým způsobem na pověsti televize vybudovat svůj vlastní byznys plán.

Čili i zpřesnit pravidla.

Ano. Může to pomoci blíže vymezit, jaká jsou současná pravidla, na druhou stranu je otázka, zda se ta pravidla nezmění. Protože celé autorské právo je dnes v pohybu. Podle mě se blíží zásadnější zlom. Na jednu stranu se reprezentanti klasického vnímání autorského práva cítí být čím dál víc ohroženi. Jde o zástupce autorů, interpretů, ale právě třeba i o televizní stanice. No a na druhou stranu je tady poměrně silný tlak od uživatelů, kteří jsou zvyklí na to, že mají obsah k dispozici buď bezplatně, nebo s nějakým opravdu nízkým poplatkem. A tyto dva trendy spolu soutěží, a může se stát, že se legislativa prostě změní. A pak by samozřejmě spor o TV4You nebyl relevantní, protože když se změní pravidla, výklad těch starých pravidel by už nebyl důležitý.

Takže čas může hrát ve prospěch spolku In4you.

Content

Může. Vidím opravdu dvě možnosti: buď přitvrdí ochrana, čehož jsme svědky v poslední době. Minulý měsíc vstoupila v platnost novela autorského zákona, kterou se prodlužuje ochrana interpretů na standardních 70 let od úmrtí. Takže teď se jde spíše touto cestou, a nejenom v Evropě, ale i ve Spojených státech a v dalších zemích. Snaží se vymyslet, jak ochránit producenty filmových a hudebních děl, která jsou nejčastěji předmětem parazitování. Takže je tady trend utahování šroubů. Zároveň je ale paradoxně souběžný trend uvolňování. Známe například tzv. pirátské hnutí, které sílí. Tato generace se začíná prosazovat do rozhodujících pozic, a je zvyklá na jiný pohled na autorské právo. Existuje tedy i jasný trend uvolňování. Proto teď nejsem schopen říct, který z těch dvou trendů v dohledné době převáží, ale myslím si, že se můžeme dočkat nějakého zásadnějšího zlomu. Myslím si ale, že rozhodnutí o TV4You ještě nebude motorem té změny. Pro uživatele je tato služba samozřejmě příjemná, je určitě výhodné mít možnost sledovat jednoduše televizi v mobilu, na druhou stranu to představuje ohrožení pro televizní stanice v tom smyslu, že to alespoň v jejich očích snižuje možnost ten obsah, který si ony musí zaplatit, prodat dál.

Foto: Karel Choc, DigiZone.cz

Našli jste v článku chybu?