Hlavní navigace

Právo být zapomenut jako kladivo na média? V Česku zatím ne

12. 11. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
Stala se možnost nechat vymazat z výsledků hledání masivně využívaným nástrojem pro cenzuru minulosti?

Google podle čerstvých čísel dostal v rámci tzv. práva být zapomenut zatím 1713 žádostí o smazání celkem 7063 internetových adres týkajících se České republiky. U 889 adres ještě o žádostech nerozhodl, z těch vyřešených třetinu (přesně 2045) vymazal a u dvou třetin (4129) posoudil žádosti jako neodůvodněné.

Čeho (či spíše koho) se dotyčné žádosti týkaly, se ovšem nedá zjistit. Google tyto údaje nezveřejňuje a upozornění o smazání odkazů posílá v rámci Webmaster Tools jen provozovatelům, jejichž webů se týká.

V rámci tzv. práva být zapomenut může jakýkoli evropský uživatel požádat vyhledávač (tedy nejen Google) o smazání určitých odkazů z výsledků vyhledávání jeho jména, pokud tyto odkazy vedou na informace „nepřiměřené, nepodstatné, nebo přesahující míru s ohledem na účely, pro které byly zpracovány, a uplynulý čas“. O přiměřenosti žádosti přitom rozhoduje sám vyhledávač. Pokud žádosti vyhoví, přestane se odkaz ve výsledcích zobrazovat – samotná stránka ale dál zůstává nedotčená. Google také odkazy maže jen ze svých evropských mutací (např. Google.cz, Google.de apod.), v hledání na Google.com odkaz zůstává. 

Co ale můžeme říct docela s jistotou, je to, že mazáním rozhodně netrpí česká online média a že obavy, že se z nástroje stane nástroj pro cenzuru, se nenaplnily. Případy, kdy Google vydavatelům oznámil, že odkaz na jejich stránku z výsledků odstranil, se zatím počítají na jednotky. Vyplývá to z odpovědí na dotazy, které jsme poslali řadě tuzemských médií.

Kdo maže, ten Google

„Prozatím takové upozornění neregistrujeme,“ říká mluvčí vydavatelství Mladá fronta (vydává např. Živě.cz, E15.cz a další servery) Pavlína Míčová. „Nezaregistrovali jsme žádný případ tímto způsobem smazaného článku,“ potvrzuje i mluvčí TV Nova Anna Suchá

O žádných smazaných textech neví ani mluvčí České televize Alžběta Plívová. „Což nicméně neznamená, že k tomu nemohlo dojít,“ dodává mluvčí. Podobně odpovídají i zástupci vydavatelství Economia.

To Český rozhlas už na Twitteru informoval o dvou článcích, na jejichž odstranění z výsledků hledání je Google upozornil. Prvním byla tato zpráva z roku 2002 o nepravomocném rozhodnutí o trestech za napadení Romů. Druhým je text ze stejného roku o výsledku odvolacího soudu v případu největší poštovní loupeže v dějinách ČR

Google vymazal také několik odkazů na texty serveru iDNES.cz. „Google nám napsal zatím cca pětkrát. Jednou odstranil ze svého vyhledávání odkaz na článek z Bonuswebu, informující o možnostech počeštění programu. Majitelé autorských práv se domnívali, že se jedná o nezákonné obcházení ochrany,“ popisuje člen představenstva mediální skupiny MAFRA Michal Hanák.

„Další případ byla paní, která poslala fotografii do soutěže a po několika letech si uvědomila, že nechce, aby její fotografie byla na internetu. Zbylé případy tvoří odsouzené osoby, které si odpykaly trest a snaží se zahladit stopy po minulosti,“ říká. Jeden z popisovaných případů se přitom týká i zprávy o soudním rozhodnutí za napadení Romů – jde o stejnou událost, kterou popisovala i „postižená“ zpráva Českého rozhlasu.

Google nezveřejňuje, kdo žádost podal. A uhodnout žadatele na základě textu nemusí být tak jednoduché, jak se zdá. Přesvědčil se o tom i editor ekonomické rubriky BBC Robert Preston. Když v červenci dostal upozornění, že Google vymazal z hledání odkaz na jeho text z roku 2007, reagoval rozhořčeným článkem, ve kterém Google obvinil i z vraždy (jeho novinářské práce). A protože ve starém článku jmenoval jen jednoho člověka, zdálo se být jasné, kdo žádost o smazání podal. Později se ale ukázalo, že u výsledků hledání jeho jména se článek dále zobrazuje. Žadatelem tak byl zřejmě jeden z lidí, kteří přidali komentář do diskuse pod článkem.

Jednotky smazaných odkazů registruje i vydavatelství Czech News Center (dříve Ringier Axel Springer CZ). Vesměs se týkají bulvárního serveru Ahaonline.cz a několik let starých textů z rubriky Žhavé drby pojednávajících o celebritách (tady, tadytady).

A jeden postižený text na svém blogu Pooh.cz hlásí i publicista Daniel Dočekal – jde o článek z roku 2011.

Veřejný profil

Trochu z jiného soudku jsou zkušenosti, které má vydavatelství Internet Info (vydavatel Lupy). Ani jeden z vymazaných odkazů se totiž netýká redakčních článků, vesměs jde o linky na záznamy v rejstříku firem a osob na serveru Podnikatel.cz (příklad 1, příklad 2, příklad 3, příklad 4, příklad 5, příklad 6). 

Podobně je na tom i konkurenční server Penize.cz, kde zatím registrují 19 upozornění na smazání adresy na doméně rejstrik.penize.cz. „Jde o standardní databázové profily v OR či ARESu,“ potvrdil Lupě šéfredaktor Martin Vlnas.

U obou serverů jsou zdrojem dat veřejně dostupné státní rejstříky ekonomických subjektů, které - na rozdíl od databází na finančních serverech - kromě jmen a adres uvádějí třeba i rodná čísla či data narození. Odkazy na položky ve státních rejstřících se ale nezobrazují ve výsledcích vyhledávání.

Dva tisíce smazaných odkazů

Ačkoli si stále stojím za tím, že z práva být zapomenut je fraška, necelého půl roku po jeho zavedení se aspoň potvrzuje, že jeho problém není v tom, že by byl nástrojem cenzury médií. Mnohem horší je, že se odpovědnost za publikované informace přesunula z vydavatelů na prostředníka – vyhledávač. Je to podobně nesmyslné, jako když se tlačí na poskytovatele připojení, aby byli odpovědní za obsah, který putuje jejich sítěmi.

Pro novináře je dobrou zprávou to, že Google vydavatele na smazané odkazy upozorňuje. Pokud by smazal nějaký opravdu kontroverzní odkaz, dotčená redakce by to určitě pořádně rozmázla.

CIF23

Ostatně – BBC brzy začne preventivně zveřejňovat všechny odkazy na stránky, které jí Google z vyhledávání odstranil. Momentálně jich eviduje celkem 46. Podle jednoho z čelnů vedení Davida Jordana redakce u některých z nich s vymazáním nesouhlasí. Kromě práva jedince „být zapomenut“ by podle něj měla být větší pozornost věnována právu veřejnosti „pamatovat si“.

Zveřejňování odkazů je možná dobrou inspirací i pro česká média, i když se zdá, že na jejich texty míří jen zanedbatelná část žádostí o zapomenutí. Jedna otázka ale zůstává nezodpovězená: odkud tedy jsou ty skoro dva tisíce odkazů, které Google smazal?

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).