Někdo na základě práva na zapomnění zažádá o smazání odkazu na článek z vyhledávání, protože nechce, aby se mu vracelo něco z jeho minulosti. Google mu vyhoví a informuje o tom provozovatele webu, na kterém dotyčný text vyšel. Ten pak napíše článek o tom, že Google smazal z vyhledávání odkaz na jeho text a znovu v něm popíše celou záležitost, které se chtěl dotyčný člověk ve vyhledávání svého jména zbavit. Paradoxně tak na ni ale ještě více upozorní.
Tahle situace se běžně děje a je výsledkem fenoménu zvaného Streissand Effect. A pro někoho je dokladem toho, jak je právo na zapomnění bezzubé a nesmyslné.
Ve Velké Británii se teď britská Information Commissioner's Office, obdoba českého ÚOOÚ, snaží paradoxní řetězec mazání a zveřejňování přetnout. Nařídila Googlu z výsledků vyhledávání jména jednoho člověka smazat devět odkazů na články pojednávající o tom, že Google už dříve smazal odkazy na články o jeho odsouzení před deseti lety.
Kde je veřejný zájem
Google je totiž nejdřív smazat odmítl. Bránil se tím, že odkazy na nové články jsou relevantní, protože pojednávají o rozhodnutí vyhledávače smazat odkazy z vyhledávání, což je důležité téma, o kterém by se psát mělo. Argumentoval i tím, že příběh stěžovatele je relevantní součástí zprávy a že se vyhledávač spoléhá na úsudek novinářů, zda je informace relevantní a zda je její zveřejnění ve veřejném zájmu.
Úřad ale obranu Googlu odmítl. Poškozený podle něj není veřejně činnou osobou a zveřejnění informací proto není ve veřejném zájmu. Informace se navíc týkají události, která se stala před deseti lety a není dnes relevantní. A zveřejnění má zbytečně negativní dopad na stěžovatelovo soukromí, argumentuje ve svém rozhodnutí (PDF v angličtině).
Seznam odkazů, které má Google smazat, je ve zveřejněné příloze rozhodnutí začerněný, stejně jako jméno stěžovatele a další údaje
Zároveň připustil, že informování o mazání odkazů z vyhledávání může být z hlediska novinářů zajímavým tématem a psaní o něm je ve veřejném zájmu. „Rozumíme tomu, že odstranění odkazů je tématem, o kterém noviny chtějí psát. A rozumíme tomu, že lidé musí být schopni tyto články najít prostřednictvím vyhledávačů jako je Google. Ale to neznamená, že se musí zobrazovat ve výsledcích vyhledávání jména původního stěžovatele,“ vysvětluje zástupce ředitele úřadu David Smith.
Úřad proto přikázal Googlu, aby do 35 dnů devět odkazů z výsledků hledání jména stěžovatele smazal. Firma se proti rozhodnutí může ještě odvolat, zatím ale případ veřejně nekomentovala.
