Lidové noviny převzaly zprávu CNN Money o průzkumu jisté americké banky, z něhož vyplývá, že oškliví lidé mají o devět procent nižší hodinovou mzdu než „pracovníci, kteří vypadají více k světu“. Tato vazba prý platí i v tom případě, že ti krásnější jsou „méně schopní“.
Příčinu podobné diskriminace studie nedokázala vysvětlit, nicméně týká se prý všech, kteří vypadají nějak „hůř“. Podle šetření mají největší problémy silné ženy, které vydělávají o více než sedmnáct procent méně než ženy s normální hmotností. U mužů je naopak zvýhodňujícím faktorem výška – dokonce prý platí rovnice – co jeden palec (2,5 cm) nad národní průměr, to dvě procenta navíc k platu.
Ať už si o podobných průzkumech myslíme cokoliv, zrovna tento nemusí být daleko od pravdy. Exaktnost čísel ponechme stranou, ale upřednostňování krásných, mladých, štíhlých, vysokých, pružných a bůhvíjakých jedinců bez ohledu na jejich skutečné schopnosti může být celkem obvyklý jev. Vždyť je přece „normální“, že šéf jako reprezentanta firmy asi raději zvolí na první pohled příjemnou a okouzlující bytost než člověka, který by mohl u obchodních partnerů budit rozpaky.
Vedle podobných průzkumů se naštěstí do velice příjemného světla dostává Internet jako tolerantní a demokratické médium, které umožňuje, aby byl jedinec posuzován především na základě toho, co na něm dělá, a ne podle toho, jak vypadá.
Kromě serverů, jež jsou na hodnocení vzhledu založené, totiž Internet generuje kontakty postavené na vztahu v první chvíli rovnocenných jedinců, kteří nejsou předem nijak diskvalifikováni. Až vývoj další komunikace může vychýlit rovnováhu vztahu určitým směrem, ale to už na základě schopností – komunikovat, argumentovat, vyjednávat, odvést kvalitní práci, dodržet slovo…
Internet sice bývá obviňován z degradace vztahů, pomíjivosti, povrchnosti, ztráty vazeb, vytváření umělých identit a z toho, že vytváří alternativní, umělý svět vůči realitě. Na druhou stranu, jeho schopnost odstraňovat bariéry různého druhu je stále ještě nedoceněná, a to zvláště ve srovnání s jinými formami mezilidské komunikace. Lidé v osobním kontaktu nějakým způsobem zranitelní (pro svou fyzickou podobu, vadu řeči, tělesný handicap, ostýchavost) v něm totiž mohou najít jedinečný nástroj pro překonání svých indispozic a znovunalezení sebedůvěry a sebevědomí. Dostávají tak šanci ukázat své skutečné přednosti a tak získat zasloužený obdiv a uznání. A nakonec mohou všechny průzkumy postavit na hlavu.
