Příští host NetClubu Jan Šedivý učí studenty, aby došli co nejdál

V humanitních a ryze teoretických vědách se určitá míra izolace akademického prostředí od okolního světa očekává, je to ta příslovečná věž ze slonoviny. Pochybuji, že to je optimální, ale pořád se to dá pokládat za přijatelné.

V technických a ekonomických oborech je ovšem týž přístup katastrofální. Fakulty to vědí, ale aby mohly nedostatek napravit, potřebují lidi, kteří se na druhém břehu vyznají. Externí odborníci, kteří občas přijdou něco odpřednášet, to nenapraví. Je jich málo, škole mohou věnovat jen malou část svého času a často jim chybí pedagogické dovednosti.

Potřebujeme tedy lidi, kteří jsou výteční učitelé a dokázali něco mimo akademický svět. Existují? Ano, ale je jich jak šafránu. A největší hvězdou mezi nimi je dnes bezesporu Jan Šedivý. Muž, který tyhle požadavky nejen splňuje, ale dělá vše, aby je využil co nejlépe. Rarita v zemi, kde odliv mozků je jednosměrný, z akademické sféry do firem, kde se platí nesrovnatelně lépe, kde je lepší vybavení, větší kontakt se světem, víc prostoru pro realizaci nápadů.

Honza Šedivý se toho všeho nevzdal. Naopak. Chce to prosadit v českém školství, kam se po letech vrátil.

Jan Šedivý na loňské konferenci Business & Internet Forum

Začínal na FEL ČVUT, kde se zabýval rozpoznáváním signálů. K hlavním aplikacím rozpoznávání dnes patří analýza řeči, mluveného jazyka. Má mnoho potenciálních využití: pomůcky pro tělesně postižené, hlasové ovládání počítače, automatický překlad mluveného slova. Jde o značně obtížné úkoly, na něž po dlouhá léta nestačila ani matematická teorie, ani výpočetní výkon. To se začalo měnit v devadesátých letech.

Jan Šedivý roku 1992 odešel pracovat do Ameriky – do laboratoří IBM. V T.J. Watson Research Center se osm let zabýval právě analýzou řeči. Má devatenáct amerických patentů, které se k této oblasti vztahují, některé z nich velmi důležité. Byl rozhodujícím mozkem za vývojem komerčně úspěšného systému IBM ViaVoice, což je nástroj umožňující diktovat počítači v různých jazycích a zadávat mu hlasové příkazy. Existuje v řadě verzí pro PC i Mac, dodává se také jako vestavěná součást průmyslových zařízení. Jde o vyvrcholení jednoho z nejdelších výzkumných úkolů, jakým se IBM kdy zabývala – výzkum rozpoznávání řeči tam započal koncem padesátých let. Je to vlastně splněný sen nejslavnější počítačové firmy světa. A do konce jej dotáhl český odborník.

Po návratu z USA zůstal Jan Šedivý dalších osm let v IBM. Založil pražskou výzkumnou a vývojovou laboratoř IBM, pokračoval na ViaVoice a věnoval se dalším softwarovým tématům. Na dva roky pak přijal nabídku další firmy provozující výzkum a vývoj na nejvyšší úrovni – Google. Tam vedl mezinárodní tým vývojářů zabývajících se lokalizací map a hlasového vyhledávání v různých jazycích. O této části jeho profesního života si můžete více přečíst v interview Aleše Miklíka, které na Lupě vyšlo roku 2008.

A po všech těchto dobrodružstvích je od roku 2010 zpátky na ČVUT, ve staré budově FEL zastrčené ve vnitrobloku na Karlově náměstí. Učí cloud computing a vývoj internetových aplikací. Burcuje studenty, aby propojovali technické vidění světa s obchodním, protože jen tak mají naději na úspěch. Za tím účelem založil eClub, pozoruhodnou výukovou a diskusní platformu, která se snaží naučit studenty podnikat. Prakticky.

„Vytvořte alespoň dvoučlenný tým a začněte. Zapojte fantazii, experimentujte, vymyslete něco úplně nového, co tu ještě nebylo. Zkuste svůj nápad zformulovat, zkuste vymyslet, jak by se nápad dal realizovat. Vymyslete něco, co by vás nebo vaše známé bavilo, co by se jim líbilo nebo co by jim zpříjemnilo život.“

Tohle dělá člověk, který by dál mohl pracovat na některém z nejlepších výzkumných pracovišť světa: křeše jiskřičky budoucnosti na Karláku a je si dobře vědom, že z velké části té snahy nikdy nic nebude.

Jenže ve vědě a výzkumu to je stejné. A pak jednou něco jasně zazáří. Nebo taky ne. Zkoušet se to však musí.

S pozoruhodným člověkem Janem Šedivým se můžete setkat, seznámit a hovořit na NetClubu 14. března.