Sociální sítě sehrály při informování o bombových útocích v Bostonu kladnou i negativní roli. Kromě toho, že se jejich prostřednictvím šířily důležité informace, staly se také zdrojem a šiřitelem řady fám a polopravd.
Jedním z jejich zdrojů byla také záložkovací služba Reddit, která k události vytvořila speciální sekci. Kromě toho, že se tu uživatelé hromadili informace, pustili se na vlastní pěst také do pátrání po možných pachatelích – snažili se na fotkách z místa útoků identifikovat možné podezřelé.
Síla crowdsourcingu ale zklamala – ve snaze identifikovat pachatele uživatelé mylně označili nevinné osoby a jejich jména se rychle rozšířila dál. Některá díky špatné práci novinářů, kteří přebírali informace bez ověření, doputovala až na stránky novin – jako třeba v případě deníku New York Post.
Pohřešovaný „viník“
V pátek se tak Internetem začala šířit jména Sunil Tripathi a Mike Mulugeta, které někteří uživatelé označovali za možné pachatele – tato jména totiž údajně měla padnout v komunikaci na policejních vysílačkách. Jedním z kanálů, přes které se tato informace masově šířila, byl právě Reddit.
Ani jeden z označených mladíků přitom neměl s útoky nic společného. Vysokoškolský student Sunil Tripathi je dokonce od března pohřešován. Jeho rodina, která na podporu pátrání po zmizelém mladíkovi zřídila mimo jiné facebookovou stránku, ji dočasně stáhla, protože se na ní objevily stovky nenávistných příspěvků.
Šéf Redditu se teď na blogu za roli, kterou jeho služba v honu na pachatele sehrála, omluvil. „Omluvili jsme se už přímo rodině pohřešovaného studenta, stejně jako to učinila řada našich uživatelů a moderátorů. Za bolest, kterou museli podstoupit, se teď chceme omluvit také veřejně. Doufáme, že se tato bolestná zkušenost promění v něco pozitivního, a že zvýšená pozornost pomůže tomu, aby se Sunil brzy v pořádku vrátil domů,“ napsal Erik Martin.
Zákaz publikování osobních dat
Reddit přitom už před několika lety zakázal svým uživatelům publikovat osobní informace – například odkazy na facebookové profily.
„Bylo to kvůli tomu, že akce typu ‚pojďme si o dotyčném zjistit, co je zač‘ často vyústily v ‚hony na čarodějnice‘, které dokázaly narušit nebo úplně zničit životy nevinných lidí,“ vysvětlil Martin.
„Doufali jsme, že crowdsouringové hledání nových informací podobné hony nespustí. Mýlili jsme se. I když se pátrání po teroristech od honů, kvůli kterým jsme zakázali zveřejňování osobních dat, lišilo, výsledek byl stejný.“