Hlavní navigace

Rychlost, která bolí

20. 8. 2010
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Velkou nevýhodou informačního věku je fakt, že se špatné zprávy dozvídáme bleskově rychle. Jsme sice zásobování všemožnými informacemi, některé z nich bychom ale s klidným srdcem oželeli.
Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Sledujeme televizní zpravodajství, tisk, webové zpravodajství, sociální sítě, rozhlas a mnoho dalších informačních zdrojů. Pokud se stane nějaké katastrofa, případně někdo zemře, dozvíme se to strašně rychle. A co si budeme nalhávat, špatné zprávy ve skutečnosti chceme. Špatné zprávy tvoří velkou část obsahu zpravodajství, které konzumujeme. Kdyby někdo udělal analýzu českých nebo zahraničních portálů, nejspíš by zjistil, že informace o tragédiích, nehodách a úmrtích tvoří desítky procent z celku. V některých případech je to i více a jsou i zdroje, které se ničím jiným než špatnými zprávami nezabývají.

ebf - partner 1

To, že špatné zprávy chceme, jsem odvodil i z obsahu příspěvků na sociálních sítích: nejvíce se sdílí, když zemře nějaká známá osobnost. Pamatujete si na to, když umřel Michael Jackson? Na Twitteru a na Facebooku jsem od rána na svých účtech nečetl nic jiného. Když se stane, že zemře někdo u nás, je to stejné. A mnohdy to není osobnost, o které by moc lidí vědělo a kterou by mnoho lidí považovalo za důležitou. Prostě pokud někdo umře, letí tato informace bleskovou rychlostí, rychleji než zprávy ostatní.

O tom, že se zabil jeden z pilotů populární letecké závodní série, jsem se dozvěděl na Facebooku. Vyjádření soustrasti rychle přibývala a také se objevilo dost „lajků“. Nepřijde vám to divné a paradoxní, když někdo u oznámení o úmrtí klikne na tlačítko „líbí se mi“? A udělali byste to vůbec? Já ne. Nicméně ono oznámení jsem poslal na Twitter. Z jednoho důvodu – dotklo se mě to. O týden dříve jsem totiž onoho pilota viděl lítat. Stal jsem se tak jednou z hyen, které se chytají každé tragické zprávy a sdílejí jí. Média a sociální sítě fungují neúprosně rychle, což v případě špatných zpráv bolí. V místě, kde bydlím, se před pár dny utopil malý chlapeček. Další den jsem v práci zaznamenal několik dotazů kolegů, co se to vlastně u nás stalo. Teprve ten den jsem si uvědomil, že známí a kolegové vědí, kde bydlím a že to vlastně poprvé používají. Doufám, že se o naší vesnici nebude psát hodně dlouho.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je kromě jiného publicista, více informací najdete na LinkedIn. Na stránkách iNazor.net odkazuje na své články pro Lupu a další média. Ze všech vymožeností moderní doby má nejraději Twitter, zajímá ho historie a píše HistorieBlog.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).