Design s úzkými rámečky, který Samsung sliboval v pozdním jaře, je opravdu nádherný, i když se mluvilo zejména o vyšších řadách D7000 a D8000 a na zápůjčku levnějších modelů se čekalo velice dlouho. Pojďme se ale podívat, co tento design obnáší a také co obnáší samotný, poměrně dobře vybavený, televizor za přijatelnou cenu 17 990 Kč.
Z výbavy tu najdete jak připojení na internet (i když webové stránky Samsungu hovoří/hovořily v prosinci jinak), s možností přikoupit si bezdrátové (televizor je Wi-Fi Ready), tak připojení k domácí síti s nadstavbou DLNA. Vedle USB paměti můžete pro přehrávání multimédií připojit i pevný disk, nahrávat však nejde. Vyzkoušel jsem – bez jakýchkoli potíží – 120GB formátovaný jako NTFS. A abych nezapomněl: adaptérové kabely budete potřebovat pro SCART a YUV vstup (je kombinovaný s audio-video) a dostanete je v ceně. Adaptér ale budete potřebovat také na mechaniku CI, do které možná někteří z vás budou zasouvat kartu vašeho provozovatele kabelového signálu, ten ale v balení není.
Televizor vypadá v uhlově černé a s tenkým rámečkem nejen velice dobře, ale navozuje dojem větší úhlopříčky, než jakou ve skutečnosti má.
Tradičně pohodlná instalace
Snadná a průhledná s výběrem snad všech kombinací kabelového, pozemního a analogového tuneru. Ladění těch několika digitálních pozemních kanálů je dílem okamžiku stejně, jako jejich následné seřazení. Jen musíte přijít na to, kde se to dělá a smířit se s tím, že se kanály pouze prohazují, takže to trvá o chvilku déle než při běžném posouvání.
Ovládání probíhá přes klasické menu Samsungu, kde najdete i tradiční funkce jako přenos naladěných kanálů.
Pohodové ovládání
I když jsem k televizoru dostal ještě korejský ovladač, měl stejné rozložení jako ten náš, takže jsem na funkci tlačítek po chvíli přišel. Jejich rozložení je velice dobré a vše důležité máte soustředěno kolem kruhového ovladače s Enter uprostřed. Menu se ovládá snadno – vybraná položka drží na jednom místě a vše kolem se posouvá, navíc je příjemné, že se v nabídce dá i kolovat. Pohyb zajišťuje kombinace šipkových kláves, Enter a Return.
Co se týče ovládání multimédií, tradičně chybí na dálkovém ovladači tlačítko pro přeskok o skladbu dále a není ani sdružené s přetáčením. Na druhou stranu je příjemné, že když zmáčknete šipku vpravo či vlevo posunete se v přehrávání o nějakých deset sekund.
Ovládání je bezproblémové, jen pokud vám přes USB připojené médiu nenaběhne samo, je třeba vstoupit do jiné části menu, kde vedle multimédií, spravujete, třídíte kanály a mimo jiné také přepínáte mezi vstupy. To poslední ale můžete udělat i přímo přes tlačítko na ovladači.
EPG je tradičně velice kvalitní, obraz a zvuk se nepřeruší. Zajímavé je, že je snad nekonečné i když programovou nabídku vidíte jen na nějakých sedm, osm dnů dopředu.
Kvalitní „nekonečné“ EPG
EGP je jedním slovem výborné a výborné jsou i informace o pořadu, které můžete při jeho sledování kdykoli vyvolat tlačítkem Info. Není jen tradičně osmidenní, nýbrž v podstatě nekonečné. Ať jsem listoval, jak daleko jsem chtěl, stále běželo dál, i když program stanic vidíte pochopitelně jen na sedm, osm dnů (stahuje se automaticky po vstupu na daný multiplex).
V každém případě náhled EPG je vzorný – zvuk a obraz se nepřeruší, dodatečné informace o vybraném pořadu jsou kdykoliv k dispozici po zmáčknutí Info. Přesto má drobnou chybičku – pokud daná stanic neukazuje svůj program, z EPG se na ni nepřepnete. Musíte z něj nejprve vyskočit.
Pro libovolný pořad se dá nastavit upozornění, televizor se pak vzbudí i z pohotovostního režimu, a dokonce vám zobrazí upozornění, i když sledujete multimédia přes USB. Tady vám zjevně nic neunikne!
Jak je u Samsungu zvykem, máte k dispozici bohaté úpravy obrazu, včetně pokročilého nastavení. Zvýraznit můžete i černou a televizor to v mém případě ani nepotřeboval.
Úpravy obrazu více než přiměřené
Jak je u firmy zvykem, je jich celá řada. Vedle využití přednastavených obrazových režimů (dynamický, standardní, přirozené a film) si manuálně můžete upravit podsvícení, barvy, poměr odstínu zelené a červené, či teplotu barev. V pokročilých nastaveních pak černou, gama korekci, vyvážení bílé či pleťové odstíny a také zvýraznění okrajů. Vždy se můžete bez potíží vrátit k základu, což platí i u zvuku, kde je režimů pět, ale kde také nic dalšího s výjimkou zapnutí prostorového zvuku neupravíte. Dokonce ani ekvalizér tu není.
Vedle automatického poměru stran, který solidně přepíná formát pořadu, alespoň co jsem viděl a mohl posoudit, je tu pět dalších. Režim 14:9 sice chybí, ale najdete tu 4:3, 16:9 a několik zoomových voleb, některé s posunem obrazu na výšku podle vašeho přání.
Z boku vidíte nejen velice tenký, tří centimetrový panel, ale důležité je i to, co nevidíte – jednolitou zadní plochu, kterou přerušují jen vybrání u přívodu napájení a u rozhraní. Televizor působí velice kompaktně ze všech stran.
Měření spotřeby
Televizor ve standardním nastavení představuje obraz na základu, zvuk taktéž (volby Standard) a vypnutá je i úspora energie a tzv. eko čidlo (terminologie Samsungu, jde o sledování úrovně okolního světla).
Firmě tradičně chybí na dálkovém ovladači tlačítko pro práci s energií (není tu ani vypínač úplného vypnutí), ale úsporu energie můžete ve třech stupních nastavit přes kontextové menu. Zde také můžete zvolit režim zcela vypnuté obrazovky, kdy jde pouze zvuk. Eko čidlo jde ale zapnout pouze v menu.
Samsung má s udáváním spotřeby problémy. To je bohužel pravda a také je pravda, že to je zcela zbytečné. V tomto případě například udává dokonce už i třídu energetické spotřeby, podle štítku EU, ale nikoli spotřebu samu. Spolehnout se tak musím na vlastní měření.
V rámci standardních podmínek jsem se po hodině dostal na 22 až 65 W (63 W), v případě vypnutí obrazovky pak na 21 wattů a u rozhlasového kanálu, kde je použit šetřič obrazovky na 24 wattů. Poslední údaj je tím, jak je nízký, dosti překvapující a blíží se režimu s vypnutým panelem, který můžete vyvolat i zde.
Jak vidíte, výrobce se nemá za co stydět. O to je ale přístup nepochopitelnější.
V případě, že vám USB paměť po zasunutí naběhne automaticky, vidíte souborový manažer takto a je příjemné, že si snadno přepnete mezi druhem multimédií. Pokud je ho ale třeba vyvolat ručně, musíte pro změnu druhu spouštěných multimédií vyskočit do počátečního menu.
Multimédia: co dříve šlo, už nejde
Teď nemám na mysli jen navázání na rozkoukaný film, ale i podporu HD nahrávek z fotoaparátů a kamer (H.264). Cesty inovací jsou někdy spletité a tahle zjevně vede někam na Těšnov.
Zatímco dříve, vše pracovalo bez potíží (viz například recenze Samsungu UE37D5500 z června 2011), nyní to najednou nefungovalo. Až se mi chce rozšířit klasika ve stylu: „cesty páně, žen, výpočetní techniky a inovací, jsou nevyzpytatelné“.
Při absenci obou zmiňovaných vlastností je jinak v multimédiích skoro vše při starém. Perfektní čeština v titulcích u filmů v DivX, které navíc jdou co do velikosti regulovat, podpora dlouhých názvů souborů (někdy i rotují), a to – většinou – včetně češtiny (výjimkou byla hudba, kde někdy nastoupily korejské znaky) a zachován zůstal stále výborně ovladatelný a co do chování průhledný, souborový manažer.
Ve fotografiích potěšila výborná obrazová kvalita a také to, že vedle snímku v JPG televizor – kupodivu – přehrál i 3D fotografii v MPO. Jen z ní udělal dvourozměrnou. Jak šikovné!
V hudbě jste na standardu, tedy na MP3 i když včetně nejvyšších datových toků, a pokud jde o video, vedle toho, co bylo řečeno, se přehrálo v podstatě pouze WMV HD, a to jak v rozlišení 720, tak ve Full HD. HD nahrávky z fotoaparátů a kamer ostrouhaly a jedinou výjimkou byl fotoaparát Samsung WB5000 vytvářející záznam s koncovkou MP4.
Spolehlivě byly přehrávány filmy v DivX, včetně nejnovějších kodeků a video v MKV (L4.0 a L4.1), kde jde opět upravit nejen znaková sada, ale i velikost titulků.
Příjemnou funkcí při sledování filmů byl nejen skok na čas, ale i posun o nějakých 12, 15 sekund, což jde dělat opakovaně a velmi snadno se tak vyhledá místo, kde jste se sledováním filmu skončili. Tím nechci omlouvat absenci funkce pro zapamatování posledního místa přehrávání. Jen se snažím hledat adekvátní náhradu. Ta sice v tomto případě neexistuje, ale lepší něco, nežli nic.
Při šikmém pohledu vynikne masivní obruba rámu z kvalitního plastu. A také to, že je na podstavci trochu výše, což se zepředu vůbec nezdá.
Jiný dojem
Ze sledování televizoru s takto úzkým rámečkem jsem měl zcela jiný dojem. A nemohu si pomoci, nějaký lepší. Místy jsem měl pocit, jako by se obraz vznášel ve vzduchu. Průhledná plastová obruba je totiž bytelná směrem k zadní straně (zřejmě má i zpevňovací funkci), zepředu pak ještě více rám televizoru opticky zužuje. Dojem je úchvatný, ale to není nic nového – poslední léta Samsung v televizním designu exceluje, i když mu na svých stránkách říká „dizajn“, což je slovo na zabití.
Potěšil mě zvuk, který je poměrně plný s většinou zřetelně odlišenými režimy, z nichž za povšimnutí stojí především Film a Hudba.
Obraz je v rámci úhlopříčky a ceny rozhodně slušný, s tradičně živějšími a výraznějšími barvami. Poněkud vadne s horší kvalitou multimédií (menší velikostí souboru), to samé platí i o schopnosti resamplovat je na Full HD.
V případě televizního signálu přes DVB-T je podání překvapivě dobré, zvláště vzhledem ke „kvalitě“ vysílání. Resamplování pak taktéž odpovídá a v rámci 102 cm úhlopříčky nemělo k mému překvapení žádné větší potíže. Výraznější šum jsem nepozoroval ani na pleťové barvě, což určitě potěší, jen na stanicích typu ČT24 je vidět více šumu a zhoršené kvality. To ale není nic nového a je to věc dotčených stanic.
Samsung UE40D5800VW vypadá jako dobrá volba pro ty, kdo hledají slušně vybavený a solidně hrající televizor s přístupem do domácí sítě a na internet za rozumnou cenu. K tomu si přičtěte fakt, že televizor výborně vypadá, dokonce mnohem lépe, než by se vzhledem k ceně zdálo, a své udělá i elegantní čtyřramenný podstavec.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– uživatelská příručka je přímo v televizoru, v papírové podobě dostanete „rychlé nastavení“ (Quick Start)
foto: autor a Samsung
