Prototyp technologie nazvané SEAmail [PDF, 350 KB] (zkratka ze sémanticky adresovaného e-mailu) je vyvíjen a nyní už i testován na Stanfordské univerzitě, ale nebude řeč o zázraku amerických vědců, jde o docela funkční systém se zajímavým praktickým uplatněním.
Hlavním záměrem SEAmailu je mít možnost odesílat zprávu lidem bez znalosti jejich e-mailové adresy nebo dokonce i bez znalosti jejich jména. Sémantické adresování e-mailu používá místo klasické e-mailové adresy role, funkce, témata pracovních skupin a samozřejmě a případně jména. SEAmail by měl umět odeslat zprávu všem absolventům Standfordu, kteří graduovali v roce 1960,
chlubí se jeho autoři.
Ve skutečnosti je SEAmail spíše inteligentní nadstavbou současného e-mailu, jakýmsi analytickým rozhraním, které je napojené na současné databáze, vyhledávače a z nich si vybírá data a vytváří datové modely. Proto se také formulář pro zadávání adresáta zprávy spíše podobá dotazníku. Můžete do něj uvést velmi vágní specifikace, protože vlastně ani nevíte, komu e-mail posíláte, a SEAmail se pokusí prohledáním všech možných napojených databází stanovit nejvhodnější adresáty.
Už z toho popisu je zřejmé, že taková aplikace by byla rájem pro spamery, adresát „anybody looking for penis enlargement“ by jistě botnetové sítě osvěžil. Jenže SEAmail je primárně určen pro sice rozsáhlé uživatelské skupiny, ale přece jen skupiny do jisté míry uzavřené, definovatelné, jako jsou univerzity či velké firmy, v nichž se všichni lidé navzájem nemohou znát, ale někdy potřebují „někoho, kdo by se vyznal v XY“. Kdo kdy dělal v nějaké větší firmě, dá za pravdu názoru, že často nejdůležitější osobou je sekretářka či vrátný, kteří vědí o každém, co dělá a pomohou najít dotyčné osoby. Ostatně, i tuto metodu spojovatelů SEAmail absorboval a cesty k adresátům mohou být modifikovány uvedením příslušnosti adresáta k okruhu nějakého „spojovatele“.
Nevýhody a problémy
Systém má nejenom své kouzlo, ale také své limity. Tak především musí existovat ony databáze ve skupině či firmě, kde je implementován, protože bez databází, se kterými by mohl pracovat, se nepohne. Pomohou databáze pracovních skupin, organizační struktury, telefonní seznamy či mailinglistové databáze.
Je také zřejmé, že takový mechanismus je vhodný tam, kde přesně nevíte, kdo je adresátem, tedy například v momentě, kdy potřebujete kontaktovat servisního technika a je vám jedno, jak se jmenuje. I to vede k použitelnosti ve velkých firmách, v těch menších je jeden technik, v lepším případě jedno technické oddělení, jehož šéf si je schopen práci rozdělit a roztřídit. V takovém prostředí by SEAmail žádné úspory nepřinesl. Nebo, za určitých ochranných opatření, i tam, kde není úplně vhodné, aby odesílatel zprávy znal jméno, koho kontaktuje, ale aby jej přesto kontaktovat mohl.
Nic z toho neznamená, že SEAmail je k ničemu nebo slepá cesta vývoje. Spíše naopak, je to reflexe toho, že dnešní hypermoderní e-mailové služby se vším push komfortem spoléhají na starou dobrou papírovou vizitku, jíž se předává e-mailová adresa od ruky k ruce. Jenže jak najít dnes ten správný kontakt? Ve velkých organizacích a na Stanfordově univerzitě by SEAmail mohl pomoci, ostatně na Stanfordu bude v průběhu letošního roku nasazen na oddělení počítačových věd a když se osvědčí, tak i jinde.
Jiné cesty zlepšení práce s e-mail kontakty
Řada uživatelů již dnes používá jako pomocné adresáře databáze Facebooku (vhodné pro osobní kontakty a přátele) nebo LinkedIn pro kontakty profesionální, pracovní. Již dnes existují programy, které sesynchronizují aktuální údaje z Facebook adresářů s vaším vlastním adresářem a to včetně fotografií z profilu, máte tak k dispozici aktuální kontakty. Jenže to je málo, vyhledat kontakt na člověka, s nímž nejste spřáteleni či propojeni nějakou sítí, je stále složité.
Sémantická analýza se na to zdá být dobrá cesta, ostatně s ohledem na sémantiku mají některé firmy tendenci hovořit o Webu 3.0 – jenže od záměru je k použitelné aplikaci daleká cesta.
Svým způsobem něco podobného zkouší IBM s produktem OmniFind Personal E-mail Search, což je plugin do Outlooku a Lotus Notes, který umožní vyhledat kontakty na velmi neurčitě definované osoby. Abstraktnosti SEAmailu ovšem ani zdaleka nedosahuje.
Jednodušší a možná zatím i lépe pochopitelnou variantou může být pro uživatele Outlooku plugin Xobni, který prý Bill Gates nazval „příští generací sociálních sítí“. Xobni umožní propojit v Outlooku informace ze sociálních sítí ke kontaktům v e-mailu, e-maily analyzovat, zobrazovat v různém kontextu. I v tomto případě jde o věc, kterou můžete vyzkoušet hned a zdarma.
Nástinem určitého směru může být server Pipl.com – to není žádný software, který byste si museli instalovat, ale vyhledávač, do něhož si zadáte jméno, on projde všemožné sociální weby, jakož i indexy Google a nakonec z něj vypadne docela obstojný přehled informací o zadaném člověku. Na příkladu Aleše Miklíka vidíte, že dostáváme jeho slušný profil včetně pár fotografií a případně i kontaktu.
Možná to nebude nic z toho, možná jednou naopak něco z toho nazveme praotcem modernizace e-mailu. Však by si e-mail také nějakou modernizaci zasloužil, jen kdybychom věděli, jakým směrem. Říci si, že se chceme zbavit spamu a moci se jednoduše kontaktovat s tím, s kým se kontaktovat chceme, jsou na první pohled protichůdné požadavky a kdo ví, zda se je někdy podaří splnit najednou.
ČLÁNKY DO MAILU