Poznámka: předchozí díl seriálu o Second Life vyšel na Lupě včera.
Z toho, co jsme si o Second Life řekli v předchozím článku, je asi dost zřejmé, že Second Life opravdu není hra. A právě tahle „maličkost“ je pravděpodobně nejčastějším důvodem zklamání těch, kteří při vstupu do SL očekávali něco ve stylu počítačové hry. Second Life je propracovaný model virtuálního světa, který se navíc nepřetržitě vyvíjí. Je třírozměrný, včetně fyzikálního modelu, lze v něm vytvářet cokoliv, volně se pohybovat, létat, bojovat, komunikovat. Můžete tancovat, navštěvovat tisíce ostrovů, virtuálně nakupovat. A můžete se změnit na cokoliv chcete. Second Life dokáže to, co ve virtuálním světě prostě nemůžete nikdy mít. Můžete být kočka, pes, drak, vetřelec, monstrum, robot, postava z filmu, cokoliv.
Důležitá věc, kterou je vždy potřeba mít na paměti, je to, co už bylo zdůrazněno. SL samotné žádnou organizovanou zábavu a aktivity nenabízí (pokud tedy nejste tím kdo do SL přichází proto, aby v něm tvořil a podnikal). Linden Labs, vlastnící a provozovatelé, vlastně jenom zprovoznili technologie, které každý může využívat. A pokud má SL být pro jeho obyvatel zajímavé, musí „někdo“ nabízet aktivity a obsah pro ostatní – taneční kluby, restaurace, kavárny, obchody, přírodní parky, středověké hrady, vesmírné stanice, rozsáhlé prostory pro role playing (hra na hrdiny). A pokud si v rozsáhlé nabídce nenajdete „to svoje“, tak je asi nejlepší zůstat u hraní klasických her.
Každopádně dělat můžete leccos – pořídit si letadlo a účastnit se leteckých závodů se stovkami dalších lidí, nebo se stát samurajem, stát se členem klanu a v soubojích se snažit zvítězit. Závody v automobilech, skoky padákem, výzkumné výpravy po vesmírných stanicích či přírodních scenériích, post-apokalyptických a steampunkových zemích. V jedné z nejrozsáhlejších RP (Role-Playing) her se můžete stát upírem se vším všudy (Bloodlines). A protože je Second Life určeno plnoletým (pro mládež, 13–17, existuje oddělený Teen Second Life), můžete se i vyřádit na nabídce „sexuálně“ laděného obsahu a služeb – virtuálnost zde navíc znamená, že si budete moci splnit i ty nejdivočejší sny.
Role-Playing (hra na hrdiny, pokud překousnete tento zvláštní český překlad) je zvláštní kapitolou toho, v čem Second Life nabízí opravdu neomezené možnosti. A slouží dobře velké části hráčů. K dispozici jsou jim jednotlivé ostrovy (simy) a dokonce jeden z největších RP komplexů, Norsim Lon, který se rozprostírá na dvaceti osmi ostrovech (simech). A každý takovýto RP prostor má nejenom propracované prostředí, ale také dostatečný příběh, který umožňuje milovníkům RP využití na maximum. RP prostory existují ve variantách soubojových i nesoubojových. Pro ty první je SL skvělým zdrojem neuvěřitelných zbraní, ať již jde o ty klasické (třeba právě zmíněné samurajské), nebo fantastické – vzorem jsou často filmy a seriály, takže můžete začít „žít“ ve světě Star Wars, Deep Space 9 či Star Treku. Milovníci japonské fantasy mohu být také spokojení.
RP Ostrovy nabízejí fantastické konstrukce
Na řadě aktivit v Second Life je zajímavé i to, že jsou velmi úzce propojeny s webovými stránkami a v Second Life mají vytvořenu řadu specializovaných aplikací. Vaše úspěchy v soubojích se tak například automaticky přenášejí do databází na webu. Stejně tak můžete získávat body zkušenosti za to, že trávíte čas aktivitami v některém z RP ostrovů. A na základě získaných bodů pak dostanete přidělené nové vlastnosti pro vaší postavu. Vznikají tak „počítačové hry“ vytvořené v Second Life. Byť prozatím trpí tím, že plynulost a rychlost Second Life má poněkud co dohánět ve srovnání se specializovanými hrami (World of Warcraft, Lord of the Rings Online, atd).
Komunikujte, co hrdlo ráčí
Když už nic jiného, můžete Second Life brát jako zábavný a interaktivní prostředek pro komunikaci. V základní podobě je to zábavnější chat – je určitě zábavnější se sejít ve virtuální podobě a chatovat, než jenom koukat na řádky „běžného“ chatového serveru. O významu této aktivity nakonec možná svědčí i snaha Google v podobě Lively. A vedle klasického psaní si na klávesnici je v SL možné komunikovat hlasem – ať již tak že se sejdete na určitém místě a bavíte se, nebo vytvoříte skupinu, v rámci které spolu mluvíte tak, aby vás nikdo další neslyšel.
Právě možnost komunikace větší skupiny lidí je využitelná i mimo klasické povídání si s přáteli – virtuální porady, konference, přednášky. A to za minimální náklady a s dostupností pro kohokoliv a odkudkoliv. Linden Labs navíc cítí potřebu komunikace pravděpodobně jako velmi důležitou, takže připravují „IM“ klienta – ten by měl umožnit komunikovat (text i hlas) bez nutnosti spouštět kompletního grafického 3D klienta.
Second Life umožňuje do virtuálního prostředí dostat i zvuk a video z reálného světa (nejsnáze například z YouTube). Zvuk je hojně využíván v hudebních a tanečních klubech, video může být dobře využitelné třeba právě pro konference a přednášky.
Komunikace má ale i jiné aspekty. V Second Life nejdál dojdete, pokud budete umět komunikovat v angličtině. Což, bohužel, není příliš vlastní české komunitě. Buď anglicky neumí, nebo se anglicky mluvit bojí. Výsledkem je dosti výrazná separace českých komunit od ostatního světa; něco, co není dobré a už vůbec ne praktické. Právě komunikací s ostatními obyvateli můžete nejvíce získat. Nejenom získáte nové přátele, ale také se dozvíte o aktivitách a místech, které by vám zůstaly skryty.
Second Life a marketing
Marketingové využití Second Life se stalo jednou z dalších oblastí zklamání. V drtivé většině případů jde ale o problém těch, kdo se snažili v Second Life o marketingové aktivity či podnikání, aniž by vůbec pochopili některá omezení a získali přehled o možnostech. Typickým příkladem může být několikapatrová budovat Telefónica O2 – je prázdná, nic v ní o Telefónice nezjistíte, nic tam nemůžete získat, nic se nedozvíte. A pokud už tam je něco napsáno, tak je to jenom česky. A mířit na nějakou tu tisícovku uživatelů, kteří navíc vůbec na Telefónica O2 nejsou zvědaví? Zní to poněkud zvláštně. Stejný případ je prázdná virtuální služebna Policie ČR či zbytečná prezentace regionální knihovny. Řada příkladu toho, že být „in“ nestačí. A že se tvůrci těchto „prezentací“ ani neobtěžovali poučit z velkého množství praktických a následováníhodných příkladů z celého světa.
Second Life je ideálním prostředím pro značky, ale musí být schopné něco dát. Z příkladů toho, co můžete v SL dělat, je dost zřejmé, že pokud máte možnost prodávat či dávat něco o co mají lidé zájem, o úspěch máte postaráno. Šanci tak mají značky z reálného světa – pokud někdo v reálném světě má v oblibě oblečení určité značky, je velmi pravděpodobné, že si bude chtít podobné oblečení chtít koupit i ve virtuální podobě. A ještě větší šance je na vytvoření nové, virtuální značky – těch existují v SL stovky a mají stejnou váhu jako ty reálné.
Produkty a služby je potřeba komunikovat, to platí jak v reálné, tak virtuálním světě. O tom, že musíte být nalezitelní, už byla řeč dříve. A pokud chcete špatné příklady, můžete zkusit najít ve vyhledávači Telefónica O2 nebo některou z dalších českých firem. Ačkoliv mají vlastní budovy, ve vyhledávači je někdo „zapomněl“ umístit. A jednou z největších chyb je omezení zacílení pouze na českou komunitu – pár tisíc aktivních uživatelů znamená, že je to srovnatelné s návštěvností takřka neznámého blogu. A zmíněné averze mezi frakcemi už vůbec nepřispívají tolik potřebnému zviditelnění. Poměrně negativní vlastností české komunity je i přítomnost velkého množství dětí, které se v SL doslova jen a pouze „poflakují“.