Hlavní navigace

Sencor SLE 55US500TCS: s UHD, ale bez HDR, se sítí, ale bez multimédií

Autor: Fast
Petr Žák

Ultra HD televizor na platformě Opera TV vyhovující českému DVB-T2 nabídne pohledný design, kvalitní zpracování i dobrou cenu. Nesmíte ale chtít lepší funkce.

Doba čtení: 14 minut

Ultra vysoké rozlišení obrazovky (Ultra HD, UHD či 4K) se postupně z vyšších modelů LCD televizorů dostává i do výbavy přijímačů levnějších. To je ostatně osud všech technologií a vlastností A/V produktů, které původně začínaly jako drahý nadstandard, aby se po nějaké době staly součástí základní výbavy.

Mezi televizory s rozlišením obrazovky UHD, které i při větší úhlopříčce – zde konkrétně 55 palců (140 cm) – dokáží udržet cenu pod hranicí 15 000 Kč, patří i představovaný přijímač značky Sencor. Snad připomeňme, že Sencor je značkou, pod níž říčanská společnost Fast prodává široké portfolio produktů nejen A/V techniky; výrobně jde o OEM produkci různých zahraničních firem.

Sencor SLE 55US500TCS je ke koupi i ve velikostech 109 cm (Sencor SLE 43US500TCS, 10 499 Kč) a 124 cm (Sencor SLE 49US500TCS, 11 999 Kč). Všechny vypadají stejně (viz fotogalerie), jsou vybaveny kompletní sadou základních televizních tunerů pro digitální příjem a v případě pozemního je dnes už prakticky samozřejmostí i kompatibilita s novou normou DVB-T2/HEVC, tentokrát i potvrzenou certifikátem Českých Radiokomunikací. Jak je stále běžné, doplňuje je i tuner analogový; u nás ho najdeme už jen v některých kabelových sítích.

Z nízké ceny největšího modelu 55US500TCS, která je aktuálně 14 990 Kč, samozřejmě musí plynout jistá omezení či kompromisy. Zde to je především nekompatibilita s formáty vysokého dynamického rozsahu (HDR, High Dynamic Range), které jsou v té či oné podobě podstatnou součástí naprosté většiny videí v rozlišení Ultra HD (4K), ať už na fyzických nosičích typu UHD Blu-ray, či z internetových streamů, jaké nabízejí společnosti Amazon či Netflix. Ostatně s HDR se počítá i pro televizní vysílání. Sencor takovýto materiál zobrazí bez rozšířeného rozsahu jasové i barevné škály, v režimu tzv. standardního dynamického rozsahu (SDR, Standard Dynamic Range).

Druhým větším omezením je pak neschopnost přehrávat multimediální soubory po domácí počítačové síti (chybí podpora DLNA) a tento úkol přijímač zvládá pouze z externí paměti připojené rozhraním USB přímo k televizoru.

Designové provedení přijímače je určitě povedené a novinka moderním vzhledem boduje. Středně lesklá obrazovka je orámována tenkým rámečkem z broušeného kovu, což je v dané kategorii, běžně ovládané plastovým provedením, určitě nadstandardem. Kovový povrch mají i nožky, které se připevňují ke spodku televizoru blíže k oběma koncům. To samozřejmě klade jisté požadavky na rozměry nábytku, na který budeme přístroj umísťovat – šířka nemůže být menší než zhruba 110 cm. Ovšem pokud se nerozhodneme umístit televizor přímo na zeď, což je také možné; na zadní straně přijímače nechybějí závity pro uchycení držáků standardu VESA.

TP-Link Deco M5 router (AC1300) vylepší a rozšíří pokrytí vaší domácnosti. A funguje to

Máte potíže s rovnoměrným pokrytím Wi-Fi? Máte tlusté zdi, bydlíte v železobetonu, nebo prostě jen vlastníte dům s bytelným stropem? Pak by vám Deco M5 mohlo opravdu pomoci.

Tři bílé kulaté věcičky vypadají naprosto stejně, a také stejné jsou. Dostanete k nim jeden ethernetový kabel a tři napáječe s externími zdroji a konektory USB-C, takže pohoda. To je také vše, co k provozu celého systému potřebujete.

K instalaci je nutné – typicky do mobilu – stáhnout program, přes který se Deco nastavuje (Android i iOS) a přes který také komunikuje. Obvyklý webový přístup tu vůbec není. Jakmile aplikaci spustíte, postupujete podle návodu na obrazovce. Připojíte se k serveru TP-Linku (přes aplikaci si zajistíte i účet), vytvoříte vaši bezdrátovou síť (pro komunikaci je třeba na mobilu spustit i Bluetooth) a zprovozníte první Deco, které bude vše řídit. Je úplně jedno, který člen ze tří dodaných zvolíte.

Deco zpočátku signalizuje stav přes LED diodu, později, například při připojování dalšího zařízení, i zprávou přes Bluetooth přímo do aplikace. Pak můžete obdobně připojit druhý a třetí „puk“, přičemž u každého říkáte, v které místnosti ho umisťujete.

Dvě zabudovaná ethernetová rozhraní využijete pro připojení k internetu nebo nějakého síťového zařízení (tiskárna, router). Deco můžete instalovat buďto za váš router, nebo může fungovat místo něj. V tomto případě to však bude – beze změny u vašeho poskytovatele internetu – fungovat pouze v okamžiku, kdy nepoužívá ověření podle MAC adresy. Pokud ano, je zapotřebí ho kontaktovat. Pokud to z jakýchkoli důvodů nejde, zapojte Deco za router a vše bude fungovat, jak má.

„Deca“ si následně vše dělají sama. Vzájemně se přes Wi-Fi propojí a síť optimalizují pro standardní provoz. Automaticky také zvolí jak nejvhodnější člen pro komunikaci s vaším zařízením, tak frekvenci (2,4 nebo 5 GHz). Druh provozu – nikoli frekvenci – můžete následně ovlivnit v nastavení a jde například o optimalizaci pro hry či streamování. Vše je navrženo tak, abyste se nemuseli o nic starat a nemuseli také prakticky nic vědět ani o „síťařině“. Je tudíž zřejmé, na koho systém cílí. A vychází mu to.

Na zádrhel jsme narazili dvakrát. V jednom bodě instalace je třeba odklepnout volbu a nečekat, podruhé je to vlastně o koncepci. Minimálně totiž bude zapotřebí vytvořit novou Wi-Fi síť pouze pro Deco, a pokud váš Wi-Fi router ponecháváte z jakýchkoli důvodů zapnutý, je vhodné jeho bezdrátovou část vypnout.

Narazili jsme ještě na třetí potíž. Aplikace sice na mobilu s rozlišením Full HD pracovala bezchybně, ale grafika často neseděla a některá hlášení byla „za rohem“.

Při nákupu dostanete tři zařízení systému Deco. Jakmile je nainstalujete, vidíte v aplikaci, že je možné přidat i další. Nastavování celého systému, resp. úpravy parametrů, je v podstatě základní, typické pokročilé volby tu nehledejte. Upravíte toho tak poměrně málo, například rodičovskou kontrolu, vytvoříte Wi-Fi pro návštěvy či zvolíte pracovní režim, což je router, nebo přístupový bod. Podíváte se i na stav zabudovaného antiviru společnosti Trend Micro s licencí na tři roky v ceně. Ve volbě Advanced (vše včetně instalace probíhá v angličtině) pak můžete ovlivnit upozornění, nastavit noční režim stavové LED diody a je tu i zobrazení parametrů sítě.

Pro jednoduchost jsme porovnávali pokrytí a dostupnost Wi-Fi přes Deco (AC1300) s routerem AC1900 taktéž od TP-Linku. U Deco se uvádí „souvislé pokrytí plochy až 420 m2“. Nárůst v otevřených prostorách (zahrada a okolí) byl v našem případě – subjektivně vzato – nějakých 20, 30 %. Vyjádřeno metry, najednou signál v některých směrech dosáhl i na 25, 30 m, ale vždy záleželo zejména na rozmístění „puků“ po domácnosti. Díky tomu si můžete síť velice jednoduše vyladit, resp. některý směr podpořit. Teď ještě dodávat exteriérovou verzi s nějakou rozumnou odolností a bude to prakticky dokonalé. Za danou cenu je však systém vynikající už teď.

TP-Link Deco M5 (8300 Kč): Wi-Fi (802.11 až „ac“, 2,4 GHz, 5 GHz), 4× interní anténa (v každé jednotce), Bluetooth 4.2, 2× Ethernet (LAN) 1 Gb/s, USB-C, kompatibilní s protokolem IPv6, rozměry 120 mm (průměr) x 38 mm (výška).

Jednoduchá instalace, pohodlné třídění kanálů

Po anglickém uvítání „Welcome“ už můžeme zvolit svůj jazyk (čeština a slovenština v nabídce nechybějí), zadat, že televizor bude provozován doma, a nikoliv v obchodě. Poté jsme dotázáni na zemi příjmu (Česko), zvolíme čas (ručně, nebo s automatickým nastavením) a pak už jen musíme odsouhlasit Právní podmínky, s nimiž nás výrobci „prudí“ čím dál častěji. Skoro si říkám, jak je možné, že jsme se mohli dívat na televizor či používat různá zařízení i před pár roky, aniž bychom s podobnými elaboráty museli vyjadřovat povinný souhlas…

Následuje volba připojení k síti (kabel/Wi-Fi), opět s možností přenechat vše automatice či vložit parametry ručně, a pak už asi to hlavní – ladění tunerů pro televizní příjem. Zde si vybereme typ příjmu (pozemní, kabelový, satelitní) a spustíme automatické vyhledávání dostupných stanic a jejich ukládání do paměti. Můžeme také zvolit ladění s ručně zadanými parametry hledané frekvence. Tím máme vlastně hotovo.

Asi první, po čem po instalaci sáhneme, bude nejspíš úprava seznamu programů. Stanice můžeme přesouvat na zvolené číselné pozice, případně ty nepotřebné, třeba duplicitní, zcela odstranit. V režimu úprav kanálových předvoleb lze také vytvořit až čtyři individuální seznamy „Oblíbených“.

Z dálky přímo na YouTube a sedmidílné menu

Dálkový ovladač televizoru má zcela klasické provedení s numerickými tlačítky nahoře, do kruhu uspořádanými „šipkami“ kurzoru (nahoru/dolů, doprava/doleva) s potvrzovacím Enterem uprostřed, kolébkovými tlačítky pro vzestupnou/sestupnou volbu kanálů a nastavení hlasitosti. Níže pak najdete tlačítka pro nahrávání a přehrávání, barevná „teletextová“ tlačítka (dnes ale využívaná i jinak – červené např. pro vyvolání obsahu hybridních služeb HbbTV) a ovladače dalších funkcí.

Seznam kanálů vyvoláte tlačítkem Chn. List.
Autor: Petr Žák

Seznam kanálů vyvoláte tlačítkem Chn. List.

Jednotka má rozměry dobře padnoucí do ruky, rozhodně není titěrná, a oceníme na ní třeba samostatná tlačítka pro zobrazení seznamu programů (Chn. List), pro vyvolání informací o sledovaném pořadu či pro zmrazení obrazu. Nechybí samozřejmě ani volič programového průvodce EPG. Z dnes tak častých tlačítek přímého vstupu do různých aplikací se zde setkáme jen s YouTube, což považuji za optimální řešení – na rozdíl od placených streamovacích služeb (Netflix, Amazon) totiž YouTube asi alespoň někdy využije naprostá většina lidí, kteří před televizor usednou.

V souvislosti s menu si pak neodpustím poznámku, že filozofie pohybu v něm mi nepřišla příliš logická: pro vstup do nabídky jednotlivých kapitol menu slouží „šipka vpravo“, pro návrat zpět k základním kapitolám už ale nikoliv logický povel „vlevo“, ale stisk tlačítka Menu…

Rozpaky nad EPG

Jeho provedení se z obvyklých zvyklostí dost vymyká. Marně bychom totiž hledali horizontálně orientované pásy s přehledy pod sebou seřazených programů na několik dní, na jaké jsme zvyklí z většiny přijímačů. Zde nabízí EPG v relativně malém okně dva volitelné režimy. Prvním je Kanál s přehledem programového plánu pro jednu stanici – to je vcelku jasné a přehledné. Horší už to je s režimem Čas, kde jsou sice nejprve zobrazeny aktuálně vysílané programy devíti stanic současně, ale pokusíme-li se posunout v čase, zobrazuje se nad programy stále jen datum, zatímco údaj o čase se někam vytratil. A i když ponecháme stranou, že přepínání mezi oběma režimy je řešeno dost nepraktickou kombinací tlačítek Play/Stop a nahoru/dolů, potřebnou orientaci v zobrazení programů na delší časový úsek nám EPG v tomto provedení stěží poskytne. Samotné údaje se načítají pro konkrétní multiplex při aktivaci některého z programů, do paměti se údaje neukládají.

Chytré funkce, síť ano i ne a multimédia

Ze zmínek o nastavení sítě (v první instalaci či v menu) je jasné, že televizor touto dnes běžnou funkcí disponuje. Při bližším pohledu ale zjistíme, že ji využívá jen z poloviny. Přesněji řečeno, k dispozici jsou internetové funkce, ale nikoliv přístup k domácí počítačové síti.

Nabídka, která se otevře po stisku tlačítka Home, obsahuje internetový prohlížeč Opera (jsme na platformě Opera TV), výběr aplikací rovněž od Opery (ta sice má české menu, ale postrádá jakékoli aplikace v češtině), dále Twitter a Facebook a přímý vstup na YouTube, který nabízí i dálkový ovladač. Nabídku doplňuje Mirashare pro zobrazení displeje mobilu/tabletu na obrazovce televizoru, volba zdroje signálu (jednotlivé tunery či externí připojené přístroje) a multimediální přehrávač. A právě v jeho případě jsme u kamene úrazu: soubory – videa, fotografie či hudbu – totiž přehrává pouze z paměťových USB nosičů (HDD, flash paměti) připojených k rozhraní USB. Nikoliv z počítače, NAS serveru a podobně. To je dnes, myslím, už docela nečekané omezení.

Pokud jde o kompatibilitu s různými formáty při přehrávání přes USB, ta je vcelku standardní, včetně stále přežívající (a po mém soudu zbytečné) nutnosti nejprve zvolit typ souboru, čili zda budeme přehrávat video, hudbu, či obrázky. V prvním případě uspokojí reprodukce filmů v MKV i DivX/XviD (v obou případech i s českými titulky), zvládnutí většiny zkušebních videí v rozlišení 4K z kamer a fotoaparátů, ale kupodivu ne z mobilního telefonu, byť v celkem běžném formátu MP4. Mimo hru naopak zůstal kamerový formát AVCHD, což asi nepotěší většinu majitelů HD kamer, a už tradičním outsiderem v oblasti A/V techniky jsou i videa WMV s kodekem WMV2.

V případě hudby si přehrajeme vedle empétrojek i bezztrátový FLAC. Jako obvykle funguje bez problémů přehrávání fotografií, zde jen s omezením, že tempo ani přechodové efekty výměny snímků neumožňují změnu.

Trochu neobvyklé je v případě přehrávače ale jeho ovládání: když na soubor v seznamu klikneme, zařadí se jen do přehrávacího seznamu. Navíc, pokud na soubor najedeme kurzorem, zobrazí se jeho živá miniatura, ale k reprodukci na celé obrazovce je třeba ještě stisknout tlačítko přehrávání na dálkovém ovladači. Takže příliš pohodlné a jednoduché to není…

V souvislosti s připojeným pevným diskem či flash pamětí ještě zmiňme, že na tyto nosiče lze sledovaný pořad také nahrát (nevyžaduje speciální formátování v televizoru), včetně možnosti naprogramování času. Jak je dnes ale bohužel obvyklé, nahrávka je při záznamu kódovaná proti přehrání na jakémkoliv jiném zařízení či exportu do počítače. Takže se hodí jen pro krátkodobou archivaci, když pořad nemůžeme sledovat v době jeho vysílání a zhlédneme ho později.

Úpravy parametrů pouze základní

Podrobnější nastavení či úpravu parametrů daných z výroby můžeme řešit v klasickém menu. To je rozděleno do sedmi kapitol: Obraz, Zvuk, Kanál, Čas, Nastavení, Pokročilé nastavení a Síť. První dva oddíly mají celkem očekávaný obsah: kromě předdefinovaných reprodukčních režimů (standardní, film a dynamický, respektive pro zvuk standard, hudba, film, sport) je k dispozici i tzv. Uživatelské nastavení umožňující v prvním případě upravovat kontrast, jas, barvu, ostrost a podsvícení, u zvuku lze pak využít pětipásmový ekvalizér.

Mezi obrazovými parametry najdeme i úpravy barevné teploty, poměru stran obrazu, režimy redukce šumu, dynamického kontrastu a filmový režim (24p). Za šikovnou možnost v nastaveních zvuku považuji volbu, zda při použití sluchátek budou hrát i reproduktory televizoru, či nikoliv. Dále je zde k dispozici automatická hlasitost, pseudoprostorový zvuk (spíše než o dojem prostoru jde o pocit, že zvuk vychází ze širší základny než ve skutečnosti) či zvukový popis obrazu pro diváky se zrakovými problémy.

V kapitole Kanál najdeme kromě už zmíněné úpravy seznamu kanálů (včetně sestavení Oblíbených) samozřejmě možnost zopakovat automatické či ruční ladění tunerů. Méně častou, ale bezesporu praktickou funkcí je graficky pojatá informace o síle a kvalitě signálu. V položce Čas můžeme tento údaj zadat ručně, nebo ho praktičtěji přenechat automatice. Oddíl nazvaný trochu nesystémově Nastavení (to jsou koneckonců všechny položky v menu) nabízí mj. aktivaci a deaktivaci bezproblémově fungujícího hybridního vysílání HbbTV či jazykové předvolby (menu přijímače, ale i zvukovou stopu, případně titulky); je zde i návrat k továrnímu nastavení či aktualizace softwaru přijímače. Ta je ale možná jen stažením dat z internetu na paměťový nosič a jeho připojením k USB.

Nelogický název nese i položka Pokročilé nastavení, protože ve skutečnosti obsahuje jen volby rodičovských zámků. Naopak obsah rubriky Síť je zcela zřejmý už z názvu – kabelové či bezdrátové připojení k domácí síti.

Jaký je a kvalita reprodukce

Pokud se smíříte s omezením daným nekompatibilitou s obsahem provedeným s technologií HDR, které televizor diskvalifikuje pro využití třeba s přehrávači UHD 4K Blu-ray či pro zahraniční streamovací služby jako Amazon a Netflix, a budete počítat hlavně s běžným televizním příjmem či se zdroji signálu v HD, pak tento Sencor vcelku uspokojí. Obraz má reálné, syté barvy i slušné podání detailů. Především HD vysílání je reprodukováno na dobré úrovni, kanály ve standardním rozlišení samozřejmě v ostrosti zaostávají, jejich podání je ale přijatelné.

Zvuk, jak je dnes u LCD přijímačů obvyklé, vychází z nevelkých reproduktorů směřujících z širší spodní části přístroje směrem dolů, pod televizor. Reprodukci tak může ovlivnit i to, na jakém podkladovém materiálu přijímač stojí – silnější ubrus či deska v tomto směru nejsou dobrým řešením. Celkově lze ale zvukovou stránku reprodukce označit za standardní, či chcete-li slušný průměr.

Televizor s ohledem na jeho vlastnosti můžeme doporučit především těm, kteří preferují klasický televizní příjem, případně používají DVD či běžný BD přehrávač, a o přechodu ke zdrojům s rozlišením Ultra HD (4K) neuvažují. Sencor 55US500TCS sice 4K materiál přehraje, ale bez HDR, což jaksi ztrácí pořádný kus z nadstandardu, který nové formáty přinášejí. Také pokud si chcete přehrávat videa či fotografie, které máte na disku počítače nebo na jiných síťových úložištích, nebude tento model vaším favoritem.

MIF18 Šmíd_GooglePay

Hodnocení

pro: dobrá cena, pohledný design, kvalitní zpracování

proti: nereprodukuje obsah s HDR, nepřehrává multimédia po síti, ale jen z vlastního USB

  Sencor 55US500TCS
cena: 14 990 Kč
úhlopříčka, formát: 140 cm (55"), 16:9
obrazovka: LCD, podsvícení LED (plošné – Direct LED), Ultra HD, 3840 × 2160 bodů; úhel pohledu 178 °, jas 250 cd/m2, odezva 9 ms
tuner a zvuk: DVB-T/C/S a DVB-T2/S2 (HEVC), analogový; zesilovač 2× 8 W (RMS), další údaje nezjištěny
přehrává (udáváno): přes USB (souborové formáty nezjištěny): JPEG, PNG, BMP; MP3, WMA, FLAC; HEVC, MKV AVI, MP4, MPEG, FLV, WMV; titulky neudány
spotřeba (udávaná podle EU): 107 W, pohotovostní režim: < 0,5 W; tlačítko vypnutí (elektronické); roční spotřeba 157 kWh; energetická třída A
vstupy/výstupy: vzadu: SCART; vzadu (směrem dolů): 2× HDMI, digitalní koaxiální audio výstup, A/V vstup (3,5 mm jack), sluchátka (3,5 mm jack), USB 2.0, PC (VGA + 3,5 mm audio jack); na boku: HDMI, USB 3.0, Ethernet (LAN), PCMCIA (CI+ 1.3); Wi-Fi (až 802.11 n, 2,4 GHz)
rozměry (švh); hmotnost: 1246 × 231 × 770 (bez podstavce 95) mm; 15,1 kg

Balení obsahuje

  • dálkový ovladač
  • 2× mikrotužkové baterie (AAA)
  • nenatáčitelný podstavec
  • napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
  • v papírové podobě dostanete „rychlé nastavení“ (Quick Start), ke stažení běžná uživatelská příručka
  • záruka: 24 měsíců

Anketa

Pokud byste si pořizovali televizor s rozlišením Ultra HD (4K), musel by být s HDR?

62 %
20 %
18 %
Odpovědělo 71 čtenářů.
Našli jste v článku chybu?