Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Chytrá města, internet věcí a politika

Autor: Jan Sedlák
Martin Malý

Lokální politici nemají nic radši, než když se můžou vyfotit u nějakého „technologického pokroku“.

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, zbývá ještě zhruba stovka vstupenek na Sigfox World IoT Expo 2017. Koná se v prostorách Fora Karlín ve dnech 25. a 26. září a program slibuje účast všech operátorů sítě Sigfox a kolem 130 vystavovatelů hardwaru a softwarových řešení. Pokud tedy zvažujete použití této technologie ve svých produktech, můžete se podívat na aktuální trendy a možnosti.

Sigfox je asi nejúspěšnější komerční síť typu LPWAN současnosti. Konkurenční NB-IoT se teprve rozjíždí a LoRaWAN přes slibný začátek a zajímavé technologické možnosti stále zůstává trochu pozadu. Má ale potenciál prosadit se jako technologie pro lokální IoT sítě menšího a středního rozsahu.

Tolik aktualita pro tento týden a nyní dovolte jedno dlouhodobější téma. Nejviditelnější aplikací IoT technologií bude, podle všeho, koncept „chytrých měst“, ale mám podezření, které jsem tu ostatně už několikrát zmínil, že je tomu tak často proto, že jde o mediálně populární téma a lokální politici nemají nic radši, než když se můžou vyfotit u nějakého „technologického pokroku“. Takže se občas zasvěcení nestačí divit, co za zásadní věc bylo pořízeno a kolik to stálo.

Na úrovni ministerstev pak vznikají „plány rozvoje“ a jiné iniciativy, ke kterým je asi lepší přistupovat s patřičnou dávkou skepse a doufat, že dobrý úmysl (předpokládejme, že dobrý) nevydláždí cestu do pekel.

Možná ale politika, respektive politické zákulisí, podrazí nohy rozvoji IoT z jiné strany. Protože IoT, to je mimo jiné i přehled o reálných potřebách města. O naplněnosti kontejnerů na odpad, o vytíženosti parkovacích služeb a o spoustě dalších podobných věcí. Jenže spousta politických rozhodnutí vzniká ve zvláštním pološeru, kdy ručka ručku umyla, a výsledkem jsou třeba smlouvy, které město uzavírá s nejrůznějšími dodavateli služeb za paušální částku. Dodavatel si pak dlouhá léta víceméně diktuje ceny a město platí.

Představte si situaci, kdy do takového poklidu někdo začne šťourat, a své šťourání podepře tvrdými daty. Žádná dojmologie, ale naměřené údaje: tady se popelnice zaplní za dva dny, tady za pět. Tady na té zastávce je koš plný za den, tady za čtyři. Proč bylo potřeba instalovat „opatření pro zklidnění dopravy“ na ulici, kterou projíždí podprůměrné množství aut? Proč neoptimalizujete svoje služby podle toho, kde jsou opravdu v tu chvíli potřeba, a místo toho jedete „plánované trasy“ a „plánovaný harmonogram údržby“? A pak by se mohl někdo zeptat i proč je ta cena taková, jaká je, jestli by optimalizace nemohla vést třeba k jejímu snížení.

Pokud jste si s českou veřejnou správou už odžili svoje, asi si vzpomínáte, jaký odpor budil třeba známý „zákon sto šest“ o svobodném přístupu k informacím. Úřady začaly hrozit prozrazením zásadních tajemství a varovat před paralýzou správy pod záplavou dotazů. Nestalo se ani jedno z toho a čas dal zapravdu těm kritikům, kteří říkali, že úřadům nejde v této věci o nějaká tajemství nebo množství práce, ale jen a pouze o moc. Pokud má úřad informace, a má je jen on, tak má moc. Jakmile mají informaci i ostatní a mohou práci úřadu kontrolovat, ztrácí úřad tu část moci, která pochází z informační nerovnosti.

Podobnou roli může sehrát právě i internet věcí a „smart cities“. Některé technologie totiž mohou odhalit velmi zásadní problémy a nehospodárnosti. A něco mi říká, že u podobných instalací se starostové moc rádi fotit nebudou…

Našli jste v článku chybu?