Nukleární válka je čin jednotlivce, který o tom rozhodne, o tom, zda by by vedla k nalezení optimálního stavu nevíme, a protože to nevíme, neměl by proto nikdo takové rozhodnutí postoupit, vzhledem k energiím s jakými se při něm pracuje a pro nás nevratným následkům. A to platí o jakékoliv státní regulaci, u nich totiž taky nevíme, zda vedou k nalezení optimálního stavu a omezí všechny, takže ztíží nalezení optimálního stavu, když nejdou jeho směrem. proto by se i stát měl zdržet většiny regulací, které produkuje.
Ad první odstavec, lidské společesnství díky fungujícímu optimalizačnímu algoritmu - trhu a díky technologiím toto očividně překonalo, z toho logicky plyne, že bychom měli postoupit dále a technickou civilizaci dále rozvíjet, protože sami nevíme, kam nás povede, ale ten pokus je sám o sobě cenný. K přírodě se vrátíme automaticky, pokud ten pokus nějakým způsobem ztroskotá. O to se nemusíme starat.
Náboženství to není, protože pokud nemůžeme znát optimální stav, z toho logicky plyne, že jakýkoliv jev může mít optimální míru, tedy logicky i utrpení. Z toho, že lidé si v dostatku vymýšlejí utrpení umělá (ověřený jev, demonstruje se například vyšší mírou sebevražd v hojných časech) spíše plyne, že ta optimální míra bude zřejmě nenulová. Ale prokázat to samozřejmě nelze právě proto, že optimální stav z naší úrovně je nepoznatelný.