Když Michal Šmída vedl startup Twisto, dlouho působil pouze na českém trhu. Zpětným pohledem to hodnotí jako strategickou chybu. „Narazil jsem na strop,“ říká, když hovoří o tom, že Česko v tu chvíli mělo zhruba 10,5 milionu obyvatel. Přitom jeho příběh je ten s úspěšným závěrem, Twisto dokázal v roce 2021 prodat australské společnosti Zip za více než dvě miliardy korun (vyplacené v akciích), což byl vůbec největší exit českého startupu toho roku.
Dnes vnímá startupy z jiné pozice, a to jako šéf v RockawayQ. Dál ale radí se z Česka se odstěhovat. „Zakladatel, který chce zůstat jen v Česku, pro investora není zajímavý,“ shrnuje.
Startupy v Česku dlouhodobě nezůstávají. Tři největší investice českým zakladatelům loňského roku to ukázaly jednoznačně: Firma Cera přitáhla 3,68 miliardy korun a sídlí ve Velké Británii, startup Mews získal 1,7 miliardy a sídlo má v Nizozemsku, Exaforce, třetí v pořadí s podobnou výší získané investice, funguje ze Spojených států. Tyto tři obchody zároveň tvoří víc než polovinu částky, která vůbec do startupů českých zakladatelů loni plynula.
Podobně nepříznivá jsou i další čísla. Startupy se zahraničním sídlem získávají podle dat Rolu v průměru 4,5krát vyšší investice než ty, které zůstávají pod českou vlajkou. Navíc, zatímco typická oznámená investice do tuzemského projektu je v pre-seed fázi, zahraniční firmy českých zakladatelů běžněji dosahují na seed nebo vyšší kola.
„Ani bych to nenazval trendem. Děje se to dlouhodobě a zdaleka se to netýká jen Česka,“ vysvětluje Tichomír Jenkut, partner Presto Tech Horizons. „Často to vidíme už při samotném založení firmy. Zakladatelé poměrně běžně zakládají holdingovou nebo mateřskou entitu rovnou v americkém státě Delaware, který je dnes nejrozšířenější a nejlépe srozumitelnou globální startupovou jurisdikcí,“ říká.
„Ten trend vnímám už delší dobu a rozhodně nemizí, spíš se stal úplně normální součástí uvažování zakladatelů. Dřív to byla spíš výjimka, dnes je to jedno z realistických strategických rozhodnutí, které startupy řeší. Už to není tabu ani rarita, ale standardní úvaha při plánování dalšího růstu firmy,“ doplňuje ho Kamil Levinský, výkonný ředitel Jet Ventures ze skupiny Jet Investment.
Dva klíčové momenty
Dlouhodobě startupy v jejich nejranějších fázích pozoruje Martin Kešner. Je investorem v J&T Ventures a kromě toho zakladatelem a šéfem nejstarší startupové soutěže v Česku, Nápad roku, který funguje od roku 2007. Má tak přehled o těch, kteří svůj nápad mnohdy nemají nejen byznysově ověřený, ale často ani fakticky právně založený. „Hodně founderů zakládá firmu rovnou v zahraničí. Zájem je primárně o USA, v Evropě je oblíbené Nizozemsko, dříve hodně Velká Británie,“ vypočítává.
Ustanovit sídlo v zahraničí rovnou při založení startupu je jeden z klíčových momentů, kdy se technologické firmy z Česka vypařují, tedy ani v něm nezačnou působit. Důvodem může být už ambice zakladatelů. „Od začátku mají jasno, že chtějí s projektem mířit na globální trhy,“ hodnotí Martin Jiránek, předseda České startupové asociace.
„Stejně jako my tehdy, firmy jsou paralyzovány tím, že trh je malý,“ popisuje Šmída. „Myslím si, že aby se investorům vůbec vrátily peníze, nemůže to být česká firma, ale musí mít minimálně evropskou nebo spíše globální ambici,“ říká.
Podle něj jinak nemá šanci vyrůst. „Ten trh se změnil. Řekněme, že zhruba od roku 2010 a následujících let, kdy vznikly Rohlík, Slevomat nebo Dáme Jídlo, se daly vidět hezké investiční peníze. Dnes už je tak konkurenční, že škálu v Česku jednoduše startupy nezískají,“ předpokládá.
Peníze až za hranicemi
Pokud ale startupy v Česku vzniknou, stěhují se obvykle ve chvíli, kdy míří na zahraniční investici. Případně je tato změna téměř nedílnou součástí investičního kola. „Na žádost primárně zahraničních investorů,“ přibližuje Jiránek.
„Pokud chce firma hrát globální ligu, často narazí na to, že získávání zahraničních investorů a velkých kol financování je z domácí jurisdikce mnohem složitější. Největší venture kapitálové fondy sídlí v USA a zcela logicky preferují investice do jim známé právní struktury,“ rozvádí Levinský.
„Roli hraje i flexibilnější pracovní právo,“ míní Kešner. S ním je spojená varianta zaměstnaneckých akcií, ESOPů, které čerstvě můžou využívat oficiálně i české startupy. Jejich chybějící právní úprava některé startupy z domácí půdy vyháněla, myslí si Jiránek. Změnu teď vnímá a věří, že odliv startupů by s nimi mohl klesat.
Že mají přeci jen zájem o to, aby startup byl alespoň nějakým způsobem svázaný s Českem, naznačují jejich vývojové týmy. Variantou je totiž přemístit oficiální sídlo, a přitom si výzkum a vývoj nechat ve své „domovské“ zemi.
Typickým příkladem je Mews, který má sídlo v Amsterdamu, ale vývojové centrum zůstává v Praze, odkud firma také vyrostla. Zakladatelé často provádějí tzv. flip – vytvoří novou mateřskou společnost v zahraničí (typicky v americkém Delaware) a původní česká firma se stane její dceřinou společností. Tento krok je primárně právní a finanční restrukturalizací, která nemusí nutně znamenat stěhování týmu.
„Dobrý model je mít R&D tady, protože cenová výhoda oproti Německu nebo Americe je pořád hmatatelná,“ myslí si Šmída.
Bariéry domácího prostředí
Co konkrétně ještě brání českým startupům v růstu na domácí půdě? Vedle omezeného trhu a nedostatku kapitálu zakladatelé i investoři opakovaně zmiňují systémové překážky. Na prvním místě figuruje zastaralé pracovní právo.
„Je řada oblastí, které nejsou řešeny, ať je to oblast pracovního práva, které neodpovídá potřebám lidí a firem ve 21. století. Dále daňová problematika či legislativní požadavky v rámci podnikání,“ vysvětluje Kešner z J&T Ventures. Zatímco americké nebo britské firmy mohou pružně reagovat na měnící se potřeby trhu, české startupy narážejí na rigidní systém, který komplikuje rychlé najímání i propouštění zaměstnanců. Zakladatele do zahraničí vede ivyšší kredibilita v očích zákazníků i partnerů, ale taky zvýšení atraktivity a transparentnosti pro talenty.
Dalším faktorem je složitá byrokracie a komplikovaná spolupráce s veřejným sektorem. „Česko má talent i technické know-how, jen potřebujeme prostředí, ve kterém se vyplatí budovat firmy tady: ať už to jsou zmiňované ESOPy, snazší získání kapitálu, jednodušší podmínky spolupráce se státními a veřejnými institucemi – v obecnosti podmínky, které podporují růst,“ shrnuje Dana Vaníčková z České inovační platformy.
Evropský problém
Že startupy odcházejí, ovšem není výhradně českou zkušeností. Inovativní firmy opouštějí své domovské evropské země běžně.
Podle Evropské investiční banky je to asi třetina největších evropských scale-upů. Podle čerstvě vydané studie Evropské investiční banky (EIB) přibližně 10 % evropských scaleupů přesouvá své sídlo mimo EU, přičemž 85 % z nich míří do Spojených států. V letech 2008 až 2021 téměř 30 % evropských jednorožců (startupů s hodnotou přes 1 miliardu dolarů) přesunulo svá sídla, a to převážně do USA.
Podobně jako naznačují zkušenosti českých firem, i ve stidii EIB dotazované firmy zvolily částečný přesun místo úplného stěhování. Typicky založily holdingovou společnost v USA nebo provedly flip své korporátní struktury. Ve většině případů firmy najaly prodejní tým v USA a jeden nebo více zakladatelů se dočasně přestěhoval, aby navázal spojení s venture kapitálovým ekosystémem a potenciálními zákazníky. Přitom si společnosti zachovaly duální stopu – technické a R&D týmy zůstaly v EU, zatímco využívaly obchodní a finanční výhody nového trhu.
Doporučili byste nebo doporučujete startupům přesun do zahraničí?
V tuto chvíli bych relokaci startupům, které míří globálně a potřebují přístup k významnému zahraničnímu kapitálu, kontaktům a talentům, doporučil. Ve spoustě případů je to dnes ještě pořád racionální a pragmatické rozhodnutí, které firmě otevírá dveře, jež by z domácí jurisdikce otevírala mnohem hůř. Zároveň ale doufám, že se postupně dostaneme do stavu, kdy Česká republika nabídne startupům jedno z nejpřívětivějších prostředí na světě – jak z pohledu daní, regulace, kapitálu i flexibility pracovněprávních vztahů a přesuny sídla budou spíše výjimkou.
Kamil Levinský, výkonný ředitel Jet Ventures
Doporučil, pokud si byznysově vyhodnotí, že přesun firmy dává jednoznačně smysl. A také proto, že každému českému founderovi i founderce přeju úspěch. Primárně ale potřebujeme politikům vysvětlovat a doporučovat potřebu zlepšení prostředí, abychom mohli aktivně redukovat důvody, kvůli kterým by startupy měly odcházet.
Martin Jiránek, předseda České startupové asociace
Není nutné mít za každou cenu společnost v zahraničí. Je to vždy na individuálním vyhodnocení se zakladateli, co dává největší smysl pro další rozvoj firmy. V našem portfoliu několik firem se přesunulo do zahraničí (US, Nizozemí) či rovnou byly založeny v US, UK. Na druhou stranu, je řada úspěšných startupů s českou entitou, které získaly vysoké investice či dosáhly úspěšného prodeje. Nelze generalizovat, že pouze jedna cesta je správná.
Martin Kešner, investor a zakladatel startupové soutěže Nápad roku
Myslím si, že to je o tom, mít prodej, komerční část a obecně zaměření na prodej mimo Česko. A pak klidně ten výzkum a vývoj v Česku, tím se tu drží produkt a know-how. Zakladatel, který chce zůstat jen v Česku, není pro investora zajímavý. A je faktem, že jsme v poslední době viděli hodně českých founderů, kteří se do Ameriky stěhují. Je to škoda, ale Česko zkrátka je malé.
Michal Šmída, CEO RockawayQ
Ano i ne. Ambicí každého foundera, který míří na kapitál od VC fondů, musí být vybudovat opravdu hodně velkou, globální firmu. Pokud tuto ambici nemá, partnerství mezi fondem a zakladatelem zpravidla nedává smysl. A pro vybudování takto obří firmy je dnes americký trh, bohužel nebo bohudík, často velmi klíčový – ať už z pohledu zákazníků nebo investorů. V obranném a bezpečnostním průmyslu je situace jiná. Tam naopak doporučujeme držet právní entitu i duševní vlastnictví striktně v Evropě. Jde o formu ochrany v prostředí zvýšené geopolitické nejistoty, kdyby se vztahy mezi USA a Evropou zhoršily nebo vyostřily.
Tichomír Jenkut, partner Presto Tech Horizons