Vize Egona Lánského
Když před několika lety tehdejší vicepremiér pro evropskou integraci v sociálnědemokratické vládě Egon Lánský navrhoval, aby slovenské televize vysílaly celoplošně na území České republiky a posílilo se tak povědomí o slovenštině, všeobecně se to považovalo za nesmysl. Za prvé nebylo kudy vysílat, protože všechny frekvence obsadily české televize. A za druhé by to nebylo možné ani kvůli vysílacím právům přebíraným, která jednotlivé slovenské televize nakupují pouze pro území Slovenska. Čas však dal Lánskému za pravdu – a nebylo ani třeba volných frekvencí. Přes satelit, kabel a IPTV dnes mohou Češi sledovat všech pět největších slovenských televizí.
Kromě dvou kanálů veřejnoprávní Slovenské televize, které ve velkém expandovaly do tuzemska loni, jde o nejsledovanější slovenskou televizi Markíza, která má shodného majitele s televizí Nova, Galaxií sport a Novou Cinema (bermudskou mediální skupinu CME), slovenskou komerční dvojku Joj, kterou svého času zakládal tehdejší ředitel Novy Vladimír Železný, a zpravodajský kanál TA3, na jehož startu před sedmi lety výrazně zapracoval pozdější ředitel zpravodajství České televize a dnešní šéf internetového zpravodajství Novy Zdeněk Šámal. Vybraní kabeloví a IPTV operátoři ještě nabízejí hudební kanál Music Box, založený košickým podnikatelem Marcelem Dekanovským, původním majitelem regionální televizní sítě Global, z níž vznikla celoplošná komerční televize Joj.
Studio Televizních novin nejsledovanější slovenské televize Markíza (Foto: www.medialne.sk)
Důsledek boje mezi operátory
Mnoho slovenských televizí vznikalo za podpory českých manažerů a s programovým „polštářem“ od českých komerčních stanic. Když v roce 1996 začínala vysílat televize Markíza, sesterská Nova jí propagovala ve svém vysílání a nabízela jí i vlastní televizní formáty. Stejné to bylo později s televizí Joj: kvůli ní Nova vypověděla smlouvy s kabelovými společnostmi na Slovensku, a tak nejsledovanější českou televizi už v kabelech, s výjimkou míst s terestrickým přeshraničním překryvem, většina Slováků nenaladí. Podobné to je na satelitu: legální cestou ji na Slovensku nenabízí žádná satelitní platforma, pololegálně by ji mohli naladit ti, co si pokoutně seženou přístupovou kartu k satelitní službě CS Link.
Podobná omezení s příjmem televizí na druhé straně hranice dlouho panovala také v České republice, a tak nevadilo, když Markíza, Slovenská televize nebo Joj tu a tam odvysílaly v hlavním čase atraktivní český film nebo seriály z produkce Novy, Primy a České televize. Jenže konkurenční boj mezi poskytovateli placených televizních služeb v tuzemsku vedl k tomu, že všichni postupně začali nabízet jednu slovenskou televizi za druhou. Začala s tím dominantní kabelová televize UPC, která ve své analogové kabelové televizi nabízela hned v základní omezené nabídce slovenskou Markízu a tvrdila, že jde o terestrický překryv, který vede až do Prahy. Na hranicích si UPC odchytila signál z pozemního vysílače a vlastní páteřní sítí ho dovedla do většiny lokálních rozvodů kabelové televize.
Riziková spolupráce
Později už provozovatelé placených televizních služeb ani nekamuflovali „terestrický překryv“ a začali slovenské televize nabízet zhusta všichni. Někteří dokonce ve speciálních „slovenských“ programových balíčcích. Jenže tím nastal problém pro domácí velké televize: tím, že Slovákům prodávají nebo v rámci jedné vlastnické skupiny přenechávají vlastní seriály nebo filmy, na kterých se koprodukčně podílely, se zároveň ochuzují o diváky, kteří je pak sledují právě na slovenských kanálech, místo aby sledovali Novu, Primu nebo Českou televizi. Markíza třeba běžně vysílá nejlepší seriály ČT, televize Joj zase začínala s přebíranými seriály a publicistickými pořady od Novy a Primy.
Markíza pravidelně vysílá o víkendech od osmé hodiny večer atraktivní nové české filmy nebo známé české komedie. Na Slovensku jsou rozhodně oblíbenější než slovenské filmy v České republice, ale zároveň oslovují i českého diváka. Jenže v České republice zatím nikdo netlačí na operátory placených služeb, aby některé slovenské televize vyřadili ze své nabídky, i když jejich vysílání nemusí být z právního hlediska úplně košer. Například druhý program Slovenské televize by měli všichni čeští operátoři vypínat v době, kdy vysílá přenosy zahraničních sportovních událostí. Jenže to skoro nikdo nedělá. Otázkou zůstává, jak se čeští operátoři postaví k chystanému třetímu kanálu Slovenské televize, sportovní Trojce.
Objeví se Trojka taky v Česku?
Pokud by postupovali striktně podle vysílacích práv, nemohli by čeští operátoři slovenskou Trojku zařadit ani náhodou. Leda že by si Slovenská televize vyřídila vysílací práva i pro území České republiky. S tím se ale nedá počítat, protože Trojka chce vysílat i pozemní cestou a práva pro pozemně vysílající kanál jsou extrémně drahá už pro území jednoho státu. Proto na Slovensku nikdo nenabízí digitální kanál ČT 4 Sport, zatímco ostatní programy České televize, plnoformátovou ČT 1, menšinovou ČT 2 a zpravodajskou ČT 24, naladí běžně zákazníci kabelových společností, satelitních i IPTV operátorů.
Billboard propagující chystaný sportovní kanál Slovenské televize Trojka
Jenže otazníky se vznáší i nad vypořádáním vysílacích práv u ostatních slovenských televizí. Dala vůbec Markíza nebo Joj souhlas s tím, že je šíří české kabelovky? Těžko říct. Pokud ano, vypořádaly si vysílací práva pro pořady nakupované v zahraničí nebo od slovenských externích dodavatelů, i pro území České republiky? Kdo ví. Slovenská televize loni na otázku serveru DigiZone.cz odpověděla, že ze smlouvy s českými operátory vyplývá, že vysílací práva mají za STV vypořádat oni. Televizi proto prý žádné žaloby od majitelů práv nehrozí. Ale vypořádávají operátoři ona vysílací práva nebo ne? Většinou asi ne – byly by to další náklady navíc. Ale diváky slovenské programy přitahují a i díky nim roste počet abonentů placených televizních služeb.
U Čechů vede Markíza a STV 1
Asociace televizních organizací (ATO), která si nechává od společnosti Mediaresearch zpracovávat výsledky elektronického měření sledovanosti televizí v České republice, tento týden poprvé zveřejnila na svém webu www.ato.cz tabulku deseti nejsledovanějších „malých“ televizí. Počítá mezi ně pouze ty, které v tuzemsku nevysílají celoplošně přes pozemní vysílače. Kromě digitálních okruhů ČT 4 Sport a ČT 24 jde o filmový kanál Nova Cinema (všechny tři tyto programy ale ATO měří i samostatně a jejich výsledky rovněž pravidelně zveřejňuje na svém webu), ale především programy ze skupiny označované jako „ostatní televize“, jejíž sledovanost od loňského roku vytrvale roste.
Rozklíčování skupiny „ostatních televizí“ je nesmírně zajímavé. ATO sice nezveřejňuje u jednotlivých televizí konkrétní výsledky sledovanosti, ale protože známe čísla za ČT 4 Sport, ČT 24 a Novu Cinema, můžeme si leccos domyslet. Například průměrný podíl ČT 24 na sledovanosti za celý den se dlouhodobě pohybuje nad jedním procentním bodem, u ČT 4 Sport pak těsně pod jedním procentem. V tabulce zveřejněné na webu ATO je ČT 24 z malých televizí nejsledovanější, ČT 4 Sport je na třetím místě za slovenskou Markízou. Z toho by plynulo, že Markíza si v České republice v letošním červnu, za který jsou výsledky zveřejněné v tabulce, pravidelně ukrajuje jednoprocentní podíl na trhu. V první desítce malých televizí se objevuje také první program veřejnoprávní Slovenské televize – hned za ČT 4 Sport, tedy s asi půlprocentním podílem na trhu.
Óčko a Nova Cinema až za Slováky
Zajímavé je, že až za Markízou a STV 1 skončil tuzemský hudební kanál Óčko, který se vytrvale označuje za nejsledovanější českou neterestrickou televizi (vzhledem k tomu, že Óčko vysílá formou převzatého vysílání v pozemním multiplexu 3 na třetině území České republiky, už si asi nebude moci dovolit toto marketingové tvrzení používat). Tabulku deseti nejsledovanějších malých televizí uzavírá Nova Cinema, která pravidelně vykazuje podíl na celodenní sledovanosti ve výši jedné třetiny procentního bodu. To představuje průměrnou sledovanosti 30 tisíc diváků starších patnácti let za den. Nad touto hranicí se podle tabulky v červnu pohyboval dětský kanál Jetix, akční program AXN, zmíněné Óčko, dokumentární kanál Spektrum a filmový kanál Hallmark.
Z těchto výpočtů vyplývá, že dvě nejsledovanější slovenské televize dosáhly za červen v České republice průměrného denního podílu na sledovanosti okolo půldruhého procenta. Doplněno o druhý program Slovenské televize, komerční plnoformátovou televizi Joj, zpravodajský kanál TA3 a hudební Music Box, se výsledek slovenských televizí může pohybovat okolo dvouprocentního podílu na trhu. To je mimochodem stejný výsledek jako součet denního podílu na sledovanosti programů ČT 4 Sport a ČT 24, nebo třetina sledovanosti druhého programu České televize. Oproti výsledkům českých televizí na Slovensku je to pětinásobně méně, ale berme to tak, že české televize jsou na Slovensku sledované prakticky od rozpadu Československa, kdežto slovenské televize se do tuzemska ve velkém dostaly až v loňském roce.
Stejně jako stoupá celková sledovanost malých kabelových a satelitních programů ve skupině „ostatních televizí“, stoupá i zájem českých diváků o slovenské televizní stanice. Společně s nástupem nových českých digitálních televizí by to mohl být pro současné analogové celoplošné televizní stanice docela problém.
ČLÁNKY DO MAILU