Platby v Latinské Americe by bylo nejlepší zažít. A když ne to, tak je alespoň pochopit ze zážitků jiných.
Když o svých každodenních bojích cizince na kontinentu mluví Vojtěch Pohůnek, vypráví historku z kolumbijské banky. Přišel do ní zaplatit za měsíční dovoz jídla, v přepočtu zhruba šest tisíc korun. Jenže dodavatel nebral zahraniční karty. A bankovní převod ze zahraničního účtu nepřipadal v úvahu. Pohůnek se tak prošel dokola kolem vlastní banky: nejdřív k bankomatu, pak k přepážce, až pak mohla hotovost putovat na účet příjemce. Částka byla v kolumbijské měně mimochodem působivá hromádka papírků, protože jde v přepočtu o tři miliony pesos. Celé to trvalo půl hodiny. A bavíme se o roku 2023.
„Je to problém běžného dne. I když online platby kartou normálně fungují, není to tak pro mě jako cizince. Musím si vybrat peníze z bankomatu a pak je někomu vložit na účet. Nebo, když jdu do kina, jdu půl hodiny předem a doufám, že budou lístky,“ říká vsetínský rodák, který už roky žije v Latinské Americe.
O pár měsíců později po zmíněném zážitku s vložením peněz právě vybraných z bankomatu na účet v bance, aby mohl zaplatit miliony pesos, stál Pohůnek ve Starbucksu v Buenos Aires. Na pokladně visel QR kód a všichni kolem platili telefonem, přičemž transakce trvaly vteřiny. On opět vytáhl kartu, kterou místní obchodníci neradi vidí. A v tu chvíli mu došlo, že systém může změnit.
Každá země v Latinské Americe si za poslední roky vybudovala vlastní platební infrastrukturu, a vytvořila ji přitom jen pro sebe. Brazilský PIX, argentinské Transferencias 3., bolivijský QR Simple. Systémy jsou pro místní rychlé, levné a všudypřítomné, vyžadují ale místní bankovní účet. Zahraniční karta sice technicky funguje, jenže obchodník za ni zaplatí až jedenáct procent v poplatcích, takže ji prostě nebere. Pro srovnání: obchodníci v Česku platí typicky jako poplatek za platbu kartou kolem jednoho procenta. Některé webové portály k tomu zahraniční karty nepřijímají vůbec.
Řešením se stal česko-argentinský WanderWallet se základnou v Brazílii. Umožňuje lidem platit přes naskenování QR kódu, nehledě na to, jakým ze zmíněných jihoamerických systémů musí platba projít. Jde o startup, který Pohůnek založil spolu s Gabrielem Oterem, Argentincem žijícím v Brazílii. Firma má pět lidí, působí ve třech zemích a měsíčně přes ni proteče 360 tisíc dolarů. A k tomu nyní oznámil pre-seedovou investici půl milionu dolarů od fondů BD Partners a Depo Ventures.
WanderWallet funguje tak, že uživatel si do aplikace nahraje eura nebo dolary přes virtuální evropský účet. Na pozadí se částka převede na stablecoin USDC, tedy digitální dolar běžící na blockchainu. Při platbě se přes lokálního partnera smění za místní měnu a transakce proběhne v tamním systému. Obchodník dostane argentinské peso nebo brazilský reál. Uživatel zaplatil QR kódem z telefonu, aniž by kde směňoval peníze. A blockchain v celém procesu není ani vidět.
Podle Pohůnka to tak má být. „Naprostá většina našich uživatelů o blockchainu nic neví a neví ani to, že na pozadí nějaký je,“ říká. Blockchain ale situaci WanderWallet značně usnadňuje, protože sám o sobě je bezpečný, vysvětluje.
Nebezpečně velký trh
Na trh Latinské Ameriky, který má až 670 milionů obyvatel, se čísla, jichž WanderWallet dosáhl, zatím nemusejí zdát nijak vysoká. Ve skutečnosti jde o vstup do obrovského byznysu. Cílová skupina jsou Američané a Evropané v Latinské Americe, jako jsou turisté, expati, nebo třeba digitální nomádi. „Jen v Brazílii, Argentině a Kolumbii jich jsou v každém okamžiku miliony,“ říká Pohůnek.
Tak velký trh budí zájem. Spojené státy před pár měsíci spustily vyšetřování digitálních platebních metod v Brazílii, protože PIX jako lokální platební metoda představuje obrovskou konkurenci pro Mastercard a jiné americké firmy, říká Pohůnek. PIX během pěti let od spuštění dosáhl takové adopce, že to pozici amerických karet na tamním trhu začalo reálně ohrožovat, uvádí. Systém je k tomu zdarma, protože ho provozuje centrální banka.
Na druhé straně ovšem PIX a další infrastruktury omezily jiné platební metody, jak příběhy Čecha naznačují. Běžně se nájem v Latinské Americe dlouhodobě žijících cizinců řeší tak, že si daný člověk vybere hotovost z bankomatu a jde ji vložit na účet pronajímatele. „Podle toho, co jsem slyšel, je to v Peru běžná praxe i pro zaměstnance ambasád, kteří v zemi žijí dlouhodobě,“ popisuje Pohůnek.
Fintech trh je i v Latinské Americe regulovaný podobně jako v Evropě a WanderWallet funguje na licencích partnerů, kteří je už mají. V Brazílii, Argentině i Bolívii, kde je služba v provozu, tak firma funguje jako technologická vrstva nad lokálními poskytovateli. Žije z fixního poplatku dvaceti amerických centů za transakci a 1 % na směně měny. „Není momentálně reálné, abychom byli levnější než třeba Revolut, vzhledem k množství jejich a našich transakcí,“ popisuje Pohůnek. „Ale my umožňujeme lidem zaplatit tam, kde Revolutem nezaplatí,“ říká. Ale taky třeba za větší věci, jako je motorka, i to je jeden z nákupů, který už WanderWalletem prošel.
„Je to problém, který na papíře v tabulce vypadá malý, ale když ho člověk skutečně zažívá, je obrovský. Tým tomu rozumí lépe než kdokoli jiný. WanderWallet je součástí širšího hnutí, které buduje novou, inkluzivní finanční infrastrukturu bez hranic a bez zbytečných transakčních nákladů,“ říká k česko-brazilskému projektu Michal Ciffra, partner v Depo Ventures, který projekt zainvestoval.
Argentina? To je Itálie Latinské Ameriky
Pohůnek přesídlil z Evropy do Panamy. Vybral si ji jako zemi, kde legislativa umožňuje relativně snadno získat trvalý pobyt. Byl to jakýsi záložní plán mít trvalý pobyt i mimo Evropu, „kdyby se náhodou něco stalo“. Bylo to ještě před vypuknutím války na Ukrajině a původním plánem nebylo v zemi bydlet tak dlouho. „Pak jsem ale poznal řadu lidí, zemi, zjistil, jak je fajn a řekl si, že zkusím nějaké dobrodružství. Šel jsem sem spíš za mimopracovním životem. Bylo to všechno dobrodružství. Pořád říkám, že Panama je vlastně videohra. Projevuje se to pokaždé, když si člověk chce cokoliv zaří dit,“ směje se Pohůnek.
Čímž myslí, že aby dosáhl svého cíle, musí projít nějakými obtížemi. „Měl jsem vždycky strašnou radost, když jsem si něco dokázal zařídit sám. Kultura je jiná, jednání na úřadech je jiné, ještě v té době s mojí opravdu omezenou španělštinou. Bylo to jedno velké dobrodružství,“ říká.
Dnes už se španělsky domluví bez problémů a v Latinské Americe žije skoro čtyři roky. Oteru potkal při obchodním online hovoru. Hledal platební bránu pro jiný projekt a Argentinec tehdy pracoval pro kanadskou firmu poskytující online platební řešení. Spolupráce neklapla, ale dobře si popovídali, o pár měsíců později se potkali osobně a začali už řešit WanderWallet.
Na tehdejším online setkání s Oterou ostatně prvních dvacet minut řešili nepracovní věci, třeba to, jak se žije v Argentině, protože Otero žil v Buenos Aires. Zkrátka povídání „o ničem“. Pracovní hovor měl přitom včetně této části dohromady 45 minut.
„Ale nemyslím si, že by to byl oproti Česku zas tak velký rozdíl,“ říká Pohůnek. Odlišnosti jsou jinde. Jednak mezi jednotlivými zeměmi – Bolívie prý funguje překvapivě dobře, Argentinu Pohůnek označuje jako Itálii Jižní Ameriky. „Takže jsem třeba koukal na scénu, kdy dvě auta zastavila na křižovatce v Buenos Aires, chlapi vylezli a začali na sebe pokřikovat. Stáli uprostřed křižovatky a i ta gestikulace byla, jako bychom byli v Itálii,“ vypráví.
V byznysu je i v rámci obchodních vztahů třeba rozvíjet i přátelství, protože kultura zemí je o osobních vztazích. „Obecně bych pak řekl, že v Evropě a v Severní Americe jsme víc zvyklí, že věci fungují rychleji, mají hmatatelnější strukturu, a že jednoduchou věc není třeba připomínat tolikrát,“ říká zakladatel. Zatímco jako Evropan má dojem, že připomínáním dohodnuté věci partnery obtěžuje, bez toho se procesy nehnou. „Tady se připomínání bere úplně v pohodě a s tím, že prostě jednou to dopadne,“ říká. „Pokud se na něčem domluvíte na callu, nemáte jistotu, že to tak opravdu bude, pokud pak ještě nepošlete tři e-maily,“ přibližuje.
Daleko víc si musel zvykat na oficiální obchodní komunikaci fungující přes WhatsApp. „Chodí přes něj kontrakty, domlouváte se přes něj s partnery, přes tento kanál jde všechno,“ říká. S různými obchodními partnery má nespočet WhatsApp skupin. „Až se v tom ztrácím. Ale takhle to tu prostě funguje,“ říká.
Přehlednosti nepřidává ani to, že obchodní partneři přes platformu nahrávají hlasové zprávy. Klidně minutové.
Dělá to tak už i Pohůnek? „Tam jsem se ještě nedostal,“ směje se. „Je pravda, že tuhle jsem kolegovi z Čech posílal hlasovku, protože jsem šel a nechtělo se mi za chůze psát. A dostal jsem tedy zpátky sodu,“ dodává.
Než si WanderWallet zajistil investici, neměl prakticky žádný marketingový rozpočet. Zmíněných 360 tisíc dolarů měsíčního objemu vzniklo čistě doporučováním, kdy si cestovatelé informaci o aplikaci předávají mezi sebou. Pohůnek to považuje za důležitější signál než čísla samotná. Teprve teď, s penězi od BD Partners a Depo Ventures, prý začne platforma do placené reklamy investovat. Pohůnek propočítává, že při pěti až šesti tisících aktivních uživatelích měsíčně se firma dostane do zisku.
Brzy by aplikace měla začít fungovat v Kolumbii a Peru. A pak, pokud půjde vše dobře, v jihovýchodní Asii. Než ale do nové země vstoupí, Pohůnek tam osobně odjede, na týden, na měsíc, nebo zkrátka podle potřeby, a projde vše sám. Zaplatí u desítek obchodníků, zkusí online nákupy, koupí letenku. V Bolívii prý takto ušetřil třicet procent oproti platbě dolarovou kartou.
Z pěti lidí v týmu je většina Čechů. V těchto dnech se všichni potkávají v Bolívii, otestují nový trh a poprvé za dlouhou dobu budou pracovat ze stejné místnosti. Zbytek roku pracují remote, v časových pásmech, která se překrývají zhruba čtyři hodiny denně. „Vstávám k hotovému,“ chválí si Pohůnek.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU