Social Summit přetížený energií sršícími misionáři

Po nadějném loňském startu se Social Media Summit (SMS) přestěhoval ze Slovanského domu do Lucerny, což byla první škoda. Druhá škoda byla paradoxně ponejprv tím největším tahákem: místo okoukaných českých tváří růžolící tvářičky cizích speakerů. To na jednu stranu způsobilo, že, až na první a poslední dvě, nebyla žádná prezentace jinak než v angličtině, na druhou stranu to slibovalo čerstvou inspiraci a zkušenosti ze světa.

Zájemci o „přímý přenos“ mohli sledovat naše online poznámky, které jsme doplňovali o komentáře diváků zasílané přes Twitter, sledovat jste mohli konferenci i přes hashtag #smsprague. Nebudu se tedy již do detailu zastavovat u každé jednotlivé přednášky, spíše shrnu dojmy.

Příliš obecných vizí

První bilanční vystoupení přiblížila slovenský a český Facebook, měla být tedy rozehrávkou, abychom si byli vědomi toho, co se událo. Čerstvé statistice chyběl možná širší pohled, nejenom čísla dělají Facebook, hodilo by se možná připomenout, jaké změny nás na FB poslední dobou postihly, na to prostor nebyl.

 První dva zahraniční řečníci, Igor Beuker z Viralblogu a Ed Robinson s The Viral Factory, předvedli plejádu virálních videí a hlavním poselstvím obou bylo: udělejte něco zapamatovatelného, značce prospějete nejlépe tím, když vytvoříte vtipný virál, protože lidé se chtějí se značkou bavit. Na dvě hodinové prezentace to bylo před dopolední kávou málo, ale zejména Igor Beuker potvrdil pověst skvělého řečníka, který zaujme, i když informační hutnost prezentace není největší.

Asi informačně nejobsažnější prezentaci měla dvojice Lauren Dugan a Neil Vidyarthim, kteří se snažili uvést do problematiky toho, co ve twitterové komunikaci funguje a co naopak nikoliv. Hesla jako “buďte upřímní”, “nebuďte arogantní” jako by vypadla ze sletu skautů, ale pro začínající marketéry to byla prospěšná rekapitulace, pro ty zkušenější doprovázená příklady pozitivních i negativních událostí, na kterých bylo možno probírané demonstrovat.

Dalším skvělým řečníkem se ukázal být, možná překvapivě, Gianni Catalfamo z komunikační agentury Ketchum Pleon. I on ale bodoval především vtipným projevem než dosud nevídanými myšlenkami: přesvědčoval nás, že sociální sítě mají v PR svou nezastupitelnou roli, appeloval na mapování a monitorování komunity.

Ani odpoledne se nedostalo do konkrétnější roviny. Další prezentace byly buďto bezobsažné a nudné (Tom Ollerton), nebo vtipné a pro začínající kynology se zájmem o Brazilii přínosné (Tiago Luz). Zachytit z nich myšlenku hodnou reprodukce bylo velmi obtížné a netroufal bych si z nich udělat závěr. Tím pro mne také konference skončila, poslední dvě české přednášky (jedna v přímém přenosu přes Google Plus) mne minuly.

Většina řečníků se věnovala hlásání známých myšlenek, které jen zřídkavě stavěli do nového světla. Vypadalo to spíše, jako by nám předkládali emotivní argumenty pro management firmy, proč jít do marketingu v sociálních sítích, než že by se dělili o své zkušenosti z práce v sociálních sítích. Tenhle názor následně zesílil můj rozhovor s účastníky konference. Začínající marketéři prezentace pochopili jako náboj, který je utvrdil v tom, že plují správným směrem a který je energizoval do dalšího sociálně marketingového očekávání. Zkušení matadoři byli spíše znuděni, neboť podobných prezentací „obecných pravd“ pravděpodobně viděli již dostatek a očekávali od konference spíše příliv či výměnu zkušeností. A na tu, alespoň v konferenční části, nedošlo, nahrazovat to mohla snad už jen večerní party.

Mám-li rekapitulovat myšlenky, které stálo za to uchovat, pak tvrzení Igora Beukera, že u kampaně v sociálních sítích je třeba počítat s rozpočty 200 – 400 tisíc euro na jednu zemi. Nebo naléhání Eda Robinsona „udělejte něco zapamatovatel­ného“, čímž se myslí nadřazení nápadu nad počty opakování reklamních spotů.

Sečteno a podtrženo, zaznamenáníhodných myšlenek bylo málo a pro pokročilé marketéry mohla být konference spíše zklamání. U témat se plavalo po povrchu, chyběl ponor pod hladinu, ten nahrazovala dobrá rétorika a osobní zaujetí řečníků. Nedostalo se ani na nové cesty v kampaních, ani na nové a stále bližší sociální sítě (třeba ty geolokační), nedostalo se ani na morální aspekty marketingu v sociálních sítích, v zásadě chyběly případové studie či jiné formy sdílení zkušeností. Což je škoda, protože v tom vyšel loňský ročník SMS mnohem více vstříc.

Snad se tedy příští ročník trefí rozkročením někde mezi ten první a druhý: mezi lokální zkušenosti a globální vize. Ovšemže najít takovéto vyvážení není nijak jednoduché, nyní ale máme stanoveny krajní mantinely.