SPT Telecom nehraje fér hru

19. 6. 1998

Doba čtení: 5 minut

Tento týden jsem na Lupě probíral způsob, kterým SPT Telecom buduje nové uzly. Sešla se velká spousta reakcí, jedna oficiální i z SPT Telecomu, jaký je tedy výsledek? Jsem přesvědčen, že Telecom nehraje fér hru.

Pokusím se velmi stručně shrnout to, co jsem psal v dřívějším článku. SPT Telecom podle něj ze svých 59 existujících přípojných míst má pouze 16, ve kterých fyzicky stojí přístupové servery. Přístupy ze zbylých 43 míst jsou realizovány přesměrováním hovorů.

Podle vyjádření pana Jurčy, který je PR manažerem příslušného odštěpného závodu služby profesionálních sítí (bývalý NEXTEL), jež má služby Internetu v referátu, obsahuje můj článek několik nepřesností. Především prý není pravda, že by všech zbývajících 43 uzlů bylo jen fiktivních. Existují prý tři skupiny uzlů – v první jsou skutečně přístupové servery (zmíněných 16), v další skupině jsou blíže nespecifikovaná zařízení, která po datových spojích směrují připojence do jednoho ze zmíněných 16 a teprve třet skupina pracuje tak, jak to popisuje zmiňovaný článek. Zde jsem se tedy zřejmě skutečně dopustil nepřesnosti, nicméně nejsem přesvědčen o tom, že by nějak zasádním způsobem posunula obsah článku. SPT Telecom se přitom přes můj následný dotaz nevyjádřil k tomu, jakým způsobem jsou uzly z druhé skupiny realizovány po technické stránce a především, kolik jich je. Je jistě rozdíl, pokud je tímto způsobem připojeno 5 uzlů a zbylých 38 je řešeno přesměrováním telefonních hovorů, nebo jestli je to třeba půl na půl.

Tady jde ale o princip – je přesměrování obecně přípustné? SPT Telecom se hájí jednak tím, že jde o dočasné opatření a jednak tím, že služba přesměrování hovorů je dostupná pro kohokoliv, tedy i pro konkurenční poskytovatele. První bod je myslím snadno vyvratitelný – je-li něco nemorální, ba možná dokonce protiprávní, nemůžeme se odvolávat na dočasnost. Připadám si teď trochu jako radikální bojovník ve svaté válce, ale přesto si nemohu odpustit poznámku: sovětská vojska tu nakonec byla taky jen dočasně. Zajímavější je druhý bod, pokud by to tak bylo, nezbývalo by než sklapnout podpatky (či ústa) a jen si ťukat na čelo, proč už to dávno stejným způsobem nedělají všichni poskytovatelé a proč se mordují s budováním uzlů.

Ten kámen úrazu tkví v cenové politice, kterou SPT Telecom pro tuto službu má. Za každé přesměrované číslo platíte zhruba 60 korun měsíčně, to není špatné. Kromě toho ale musíte hradit také poplatky za styk mezi místem, odkud přesměrováte a cílovým místem! Telecom si tak přijde na své peníze tak jako tak, pouze náklady na telefonní hovor jsou přeneseny z volajícího na poskytovatele připojení.

Dejme tomu, že se připojuji v Horní Dolní Lhotě a můj hovot je přesměrováván do Liberce, kde má můj poskytovatel svůj uzel. Já platím, šťasný jako blecha, poplatky za místní styk. Je stejně nadšený i můj poskytovatel? To steží, protože za mne musí hradit poplatky minimálně za styk v druhém meziměstském pásmu, tedy přibližně 2,40 za 36 sekund spojení, za minutu tedy kolem 4 korun, za hodinu korun 240. (Doufám, že jsem se příliš nespletl – přesné informace jsem totiž čerpal z loňského telefonního seznamu, jen jsem příslušně „upravil“ cenu impluzu ve smyslu dubnového zdražení.) Rozhodnu-li se strávit na Internetu nějakých 15 hodin měsíčně, což odhaduji jako průměr uživatelů, připojených komutovanou linkou, zaplatí za mne poskytovatel připojení pěknou sumičku 3600 korun českých. Kde tuto částku vezme, jsou-li dnes v kraji zvykem měsíční poplatky za neomezený přístup kolem pěti set korun, to mi není příliš jasné.

Jak je vidno, žádný poskytovatel připojení, který nemá sloužit jako čistička špinavých peněz a na nějakých výdajích mu nesejde, se do podobného dobrodružství prostě nemůže pustit. Jak to tedy dělá Telecom? Poměrně snadno – když z jedné kapsy vyndáte tři a půl tisíce a strčíte je do druhé, taky vás to nebude příliš bolet. Je to ale etické jednání? Rozhodně ne. V tomto případě si dokonce myslím, že je na čase, aby do hry vstoupil Úřad pro hospodářskou soutěž. A pozor, v tuto chvíli se nepohybujeme v rovině dohadů, nýbrž popisujeme fakta, potvrzená oficiální zprávou SPT Telecomu.

Už párkrát jsem se pro rozumy obracel na Slovensko, budete se divit, protože obraz našeho souseda „za pomlčkou“ u nás není příliš dobrý, ale v oblasti Internetu bychom se u něj mohli leccos přiučit. I tam už pochopili dobrodiní jednotného telefonního čísla, ale šli na to podstatně jinak. Podle vyhlášky Ministerstva pošt a spojů (doufám, že přiliš nekomolím jejich název) je totiž přiděleno jednotné telefonní číslo typu 019/XX YYY každému poskytovateli připojení, který má svými uzly pokryta 4 resp. všech 8 krajských měst na Slovensku. Pokud jde o první případ (4 uzly), zákazníci z libovolného kouta Slovenska se jeho prostřednictvím mohou připojovat k Internetu s telefonními poplatky, které odpovídají dvojnásobku poplatků za místní hovor. Má-li však poskytovatel připojených všech 8 požadovaných měst, stojí jeho jednotné telefonní číslo dokonce stejně, jako místní hovor! Chápete to? V našich podmínkách by to znamenalo, že by stačilo pokrýt místo pěti, šesti, sedmi desítek měst pouze zhruba 10 a rázem by měl k Internetu přístup za příznivou cenu každý člověk na území naší republiky. Tomu říkám prointernetová politika, nikoliv tomu, co sledujeme u nás.

Ještě než pro dnešek skončím, měl bych vyvrátit některé odpovědi čtenářů, kteří se zlobili, že tu štouchám do věci, která sice poškozuje konkurenční poskytovatele, ale z hlediska zákazníků je naprosto skvělá. S tím nemohu souhlasit – současná politika Telecomu vede k likvidaci konkurence, minimálně na poli komutovaného připojení je to zcela zřejmé. Směřujeme tak k dalšímu faktickému monopolu a z řady jiných oblastí víme, že monopol zkrátka není to pravé ořechové prostředí. Ve výsledku ho totiž vždy zaplatíme my, zákazníci.

V minulosti jsem se několikrát snažil vysvětlovat, že SPT Telecom se v oblasti Internetu nechová tak špatně, ať už to bylo v případě Firstnetu nebo v otázkách jeho připuštění do NIXu. Stále si myslím, že je dobře, že byl Telecom na minulé valné hromadě do NIXu přijat, protože diskriminace v oblasti peeringu není tou správnou cestou k řešení problémů. Na tomto místě však musím v tomto článku již podruhé vyjádřit své přesvědčení, že je zde prostor pro zásah protimonopolního úřad. Jsem zvědav na reakci ostatních poskytovatelů připojení, zatím se vyjadřovali jen neoficiálně.

Marek Antoš