Hlavní navigace

Stalo se: nová analýza trhu s broadbandem

23. 7. 2007
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: 29
Po roce od dokončení první analýzy velkoobchodního trhu s broadbandem začíná český regulátor pracovat na nové analýze. Mezitím OECD vydalo statistiku, podle které český broadband nepatří mezi nejlacinější. Z čeho ale vzniká takovéto srovnání a jak moc je věrohodné?

Je to už nějaký ten pátek, co náš regulátor naposledy mapoval situaci kolem stavu broadbandu na českých datových tocích. Poslední, současně první a dosud vlastně jediná analýza relevantního trhu č. 12 (velkoobchodního trhu s broadbandem) totiž vznikala už více jak před rokem. Její „první fáze“ byla dokončena v polovině července 2006 a po notifikaci a připomínkování ze strany EU byla vydána 24. srpna 2006, shodou okolností jako poslední z našich analýz relevantních trhů.

Výsledkem bylo zjištění, že náš velkoobchodní trh s broadbandem není plně konkurenční, a určení společnosti Telefónica O2 Czech Republic (TO2 CR) jako subjektu, který má na tomto trhu postavení s významnou tržní silou (tzv. SMP, Significant Market Power). Další zajímavostí bylo setrvání ČTÚ na názoru, že u nás není praktikován tzv.margin squeeze (stlačování marží, resp. rozdílu mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami), a není tedy potřeba zavádět cenovou regulaci broadbandu – zatímco „schvalující“ EU měla jiný názor.

A tak to také dopadlo: když v prosinci 2006 vydává ČTÚ rozhodnutí REM/12/10.2006–69 [PDF, 262 kB], kterým společnosti Telefónica ukládá nápravná opatření, vyplývající z analýzy relevantního trhu č. 12, cenová regulace v něm skutečně není. Místo toho si regulátor vynutil alespoň opatření umožňující velkoobchodním zákazníkům TO2 CR (tedy alternativním operátorům) slučovat objemové limity a ovlivňovat agregaci.

Telefónica tomuto požadavku dostála zavedením nové velkoobchodní služby Carrier IP Stream, kterou jsem v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu označil jako „velkoobchodní revoluci v ADSL“. Jenže pokud je mi známo, žádný z alternativních operátorů tuto novou nabídku fakticky nevyužil. Nejspíše to souvisí jak s jejím samotným obsahem a podmínkami, tak i se skutečností, že velkoobchodní ADSL (tj. přeprodej služeb TO2 CR) stagnuje, nových přípojek tohoto typu nepřibývá a inkumbent (TO2 CR) si dále upevňuje svou pozici na celém trhu s broadbandem pro rezidenční zákazníky.

Pokud tedy regulátor chtěl rozproudit konkurenci na poli ADSL (a to chtít měl), pak si dovolím vyjádřit názor, že touto cestou se mu to nepovedlo. Trochu pomohl jiné variantě ADSL přes zpřístupněné místní smyčky, ale jeho četnost je oproti „dominujícímu ADSL“ stále zanedbatelná. Místo toho reálně funguje spíše konkurence mezi skutečně odlišnými platformami broadbandu: mezi ADSL a kabelem, jehož hlavní poskytovatel nedávno zrušil objemové limity, a také bezdrátovým WiFi, jehož přesná čísla ale nikdo nezná (a k dispozici jsou jen odhady). Ale ty se zase do relevantního trhu č. 12 nedostaly.

Navíc je zde zajímavý precedens v podobě nedávného rozhodnutí Evropské komise ohledně uložení astronomické pokuty španělské Telefónice za dlouhodobé praktikování tzv. margin squeeze na příslušném národním trhu. A to i přes závěry místního regulátora (španělského CMT), který na rozdíl od Komise žádný margin squeeze nezjistil. Jak již zaznělo výše, nezjistil ho ani náš ČTÚ, byť na jeho nebezpečí ve své reakci na analýzu trhu č. 12 upozorňovala sama Komise a dávno před ní ještě i sami alternativní operátoři.

Za této situace začíná náš regulátor pracovat na nové analýze relevantního trhu č. 12, neboli trhu s velkoobchodním broadbandem. Sám to ostatně již oznámil. Nejde přitom o žádné momentální rozhodnutí či reakci na aktuální vývoj, ale o předem plánovaný krok, který ČTÚ avizoval v již provedené první analýze. Byť zde asi předpokládal jiný vývoj než další upevňování pozic inkumbenta v rámci toho, co spadá do trhu č. 12.:

Vzhledem k tomu, že Úřad očekává, že se soutěžní podmínky na relevantním trhu přístupu budou rychle měnit i díky výše navrženým nápravným opatřením, provede novou analýzu trhu již po roce od uplatnění nápravných opatření. V ní bude věnovat velkou pozornost vývoji cen a marže a pokud by se jejich dosavadní pozitivní trend změnil v neprospěch konkurence, přijme příslušná opatření.

Jen pro upřesnění: termínem uplatnění (dosavadních) nápravných opatření je zřejmě prosinec 2006, kdy ČTÚ vydal své rozhodnutí REM/12/10.2006–69. Podle informací na Novinkách se nyní v srpnu uskuteční jednání s operátory nad obsahem sbíraných údajů a až poté začne ČTÚ sbírat data a podnikat další kroky.

Co říká OECD o našem broadbandu?

Když už jsme u toho, jak se vyvíjí náš trh s broadbandem, nedá mi to neokomentovat trochu vlnu článků, která se minulý týden objevila v našich médiích a která referuje o jednom srovnání od organizace OECD.

Celou vlnu nejspíše spustil článek na ISDN serveru Ceny broadbandu podle OECD, který vyšel 17. července 2007 a informoval o části obsahu právě vydaného srovnání „Communications Outlook 2007“ [PDF, 5,78 MB], který připravuje organizace OECD. Konkrétně o tom, kolik podle OECD stojí samotné přípojky jako takové a kolik stojí v přepočtu na 1 Mbit/s nominální rychlosti.

Příslušná zjištění ilustrují následující obrázky:

OECD1

Zdroj: OECD Communications Outlook, 2007

 

oecd2

Zdroj: OECD Communications Outlook, 2007

Hned následující den se o stejném tématu rozepsala ČTK, která zřejmě také jako první učinila rychlý závěr: že náš broadband je v OECD jeden z nejdražších. A pak už se to šířilo jako lavina:

Operátoři, které ČTK zřejmě oslovila se žádostí o reakci, s jejím závěrem nesouhlasili kvůli načasování:

Podle tuzemských operátorů žebříček neodráží současný stav v Česku, protože na začátku letošního roku došlo k výraznému navýšení rychlostí za nezměněnou cenu. Základní rychlosti vzrostly až na čtyřnásobek a nyní u většiny služeb začínají na dvou Mbit/s.

Obě strany se přitom dopustily stejné nepřesnosti: nerozlišily dostatečně současnost od října 2006, ke kterému je průzkum OECD vztažen. ČTK neměla dělat závěr ohledně současné situace na základě průzkumu z října 2006  – a operátoři jej zase neměli shazovat ze stolu poukazem na to, že od té doby se situace změnila. Ona se totiž mohla měnit i v ostatních zemích.

Podle parity kupní síly?

Existují ale i další skutečnosti, které je vhodné mít na zřeteli, chceme-li interpretovat výsledky uvedeného průzkumu z října 2006. Jedním z nich je skutečnost, že výsledky jsou přepočítány podle tzv. parity kupní síly, a nikoli podle absolutní výše ceny (v přepočtu podle příslušných měnových kurzů). Takže třeba naše tuzemské ceny se v uvedeném srovnání násobí koeficientem cca 1,54, a tedy zvětšují  – zatímco třeba ceny ve Velké Británii se násobí koeficientem 0,85, a tím zmenšují.

Pokud bychom vyšli z absolutní výše cen, a tedy bez přepočtu na paritu kupní síly, a srovnali se pro jednoduchost například s Velkou Británií, pak by pro ni vycházelo rozmezí cen od 33,92 USD po 66 USD a pro ČR rozmezí od 21,30 USD po 241,95 USD pro cenu přípojky jako takové. A rázem by se naše vzájemné pořadí na prvním z obou obrázků prohodilo. Podobně pro některé další země.

Která z obou variant přepočítávání (dle parity kupní síly i bez ní) je ale správná? Argumenty existují pro obě dvě: možnost zákazníků pořizovat si příslušné služby je ovlivněna především jejich kupní silou, a tady je na místě parita kupní síly. Na druhu stranu možnost poskytovat tyto služby je zase dána spíše světovými cenami (konektivity, zařízení atd.), které jsou všude plus minus stejné. Navíc se do všeho plete ještě ten aspekt, že v rámci nákladů konkrétních poskytovatelů jsou některé položky dány světovými cenami (právě cena konektivity, cena aktivních síťových prvků), zatímco jiné, jako například platy zaměstnanců, mají naopak blíže k „národním cenám“ a tím k paritě kupní síly.

Můj osobní pohled je takový, že ani jedna z obou variant srovnání není přesná a správná. Lepší ale nejsou, a tak se musíme spokojit s těmito dvěma. A před formulací závěrů bychom na to měli pamatovat. Jinak bychom asi už museli začít bít na poplach, jaký že u nás máme neuvěřitelně drahý benzín či třeba elektřinu ve srovnání se zahraničím (a v přepočtu dle parity kupní síly).

Co všechno je v koši?

Abychom si uvedený příklad se srovnáním OECD dotáhli do konce, zkusme si ještě všimnout dalších skutečností. Třeba toho, proč je u nás tak velké rozpětí cen za přípojky, zatímco u jiných zemí (třeba právě u Velké Británie) je rozpětí podstatně menší.

OECD3

Odpověď můžeme najít ve složení „spotřebního koše“, na jehož základě bylo uvedené srovnání provedeno. I to dokument OECD obsahuje a na jeho str. 241 můžeme najít, které konkrétní přípojky se do srovnání za jednotlivé země dostaly (obrázek s tabulkou). U nás to byly 4 varianty ADSL od O2 (Internet Expres 512 až 4098), 3 varianty ADSL na LLU od GTS Novery (Fun 512 až 4098) a pak 7 variant kabelového připojení od UPC. No a mezi nimi i nejdražší varianta UPC Professsional, určená spíše firmám a nabízející (již v říjnu 2006) přenosy bez objemových limitů, rychlostí až 12 Mbit/s. Tedy nejdražší a nejvíce „high-end“ nabídku, jako UPC má, za cenu, která tomu odpovídá: v říjnu 2006, stejně jako dnes, to je 4533 Kč, již včetně DPH .

Při tehdejším průměrném kurzu cca 22,25 CZK za 1 USD to vychází na cca 203,7 USD. OECD nám ovšem započítala „absolutní“ cenu poněkud vyšší, a to 241,95 USD! To by odpovídalo kurzu 18,73 CZK za 1 USD. V přepočtu dle parity kupní síly pak bylo oněch 241,95 USD vynásobeno již zmiňovaným koeficientem 1,54 a tím vyšlo horentních 372,23 USD, které roztáhly naše cenové rozmezí do nebývalé šířky.

Pokud bychom se ve srovnání s Velkou Británií omezili jen na sledované varianty ADSL a zcela vynechali kabel a paritu kupní síly, dostali bychom se na intervaly od 33,92 USD do 52,78 USD pro UK a od 21,30 USD do 64 USD pro CZ. Tím by se cenová rozpětí (v absolutních hodnotách) podstatně více přiblížila.

Stále by ale zůstala velká disproporce mezi rychlostmi, které uživatel za uvedenou cenu získá. V říjnu to u nás bylo rozpětí od 512 kbit/s po 4 Mbit/s (na downstreamu) a v UK od 2 do 8 Mbit/s. Pravdou ale také je, že od října 2006 u nás rychlosti stejných služeb vzrostly na stejných 2 až 8 Mbit/s, zatímco ve Velké Británii zůstaly stejné.

BRAND24

A ještě jednu poznámku: báječně nízké ceny broadbandu, přepočtené na 1 Mbit/s (viz horní část druhého obrázku) vychází ve statistice OECD u služeb na bázi optiky (neboli u různých variant FTTx) díky tomu, že tyto nabízí opravdu vysoké nominální rychlosti. Ovšem pro ČR nebyla do „spotřebního koše“ žádná FTTx nabídka zařazena. Nejspíše proto, že jich je u nás zatím jako šafránu. Na rozdíl třeba od Japonska, Koreje či skandinávských zemí, kde naopak zahrnuty byly.

Závěr?

Výše uvedenými řádky jsem rozhodně nechtěl čtenáře přesvědčovat o tom, že broadband u nás je nějak zvláště laciný a nemá prostor k dalšímu zlevňování. Stejně tak srovnávání s jedinou další zemí nemělo za cíl nějak opravit naše postavení na pomyslném žebříčku OECD, ve srovnání s ostatními zeměmi. Šlo mi spíše o poukázání na to, jaké faktory a jakým způsobem ovlivňují výsledek, a jak je tento výsledek vlastně sestaven. Šlo mi o takový malý pohled pod kůži jedné konkrétní statistiky.

Jak očekáváte že dopadne nová analýza rel. trhu č. 12?

  • Nic se nezmění.
    80 %
  • Závěry budou stejné, přibude cenová regulace velkoobchod. ADSL.
    9 %
  • Závěry budou stejné, opatření budou volnější.
    3 %
  • Závěry budou jiné, ale TO2 CR si udrží SMP.
    6 %
  • Závěry budou jiné, TO2 CR ztratí SMP.
    1 %
  • Dopadne to ještě jinak.
    1 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).