S určitou nutnou dávkou zjednodušení bývá stát, lépe snad jeho byrokratický administrativní aparát spolu s nedílnou legislativní složkou považován za nepřítele Internetu. Zcela běžně se například v celostátních denících dočítáme o nedostatečném prosazování státem přislíbené a garantované podpory Internetu na školách. Politické parlamentní složce je vyčítáno nedostatečné přispění k demonopolizaci telekomunikačního trhu. Tato a další kontroverzní témata o zlém státě se stávají vděčným námětem četných, nejen mediálních přestřelek mezi zastánci protikladných stanovisek.
Nepřítel nebo pomocník?
Je stát skutečným nepřítelem, nebo naopak v rozvoji Internetu sehrál a s menší intenzitou hraje významnou úlohu i dnes? Na takto obecně položenou otázku je velmi obtížné najít jednoznačnou odpověď. V rámci výzkumu (www.vyzkuminternetu.cz), který byl s podporou ministerstva kultury realizován, byly na tyto a další otázky hledány odpovědi. Závěry nejsou proto jen spekulací jednoho nebo více jednotlivců, ale kompilací vzniklou na základě kvalitativní analýzy rozhovorů v kombinaci s daty kvantitativní povahy, která popisují sociodemografickou strukturu internetové populace. Snad není nutné příliš zdůrazňovat, že zvolené téma „stát a Internet“ nemá žádnou přímou souvislost se zadavatelem výzkumu, ale naopak je vybráno díky své „historicky“ dané kontroverzní povaze. Tento výzkum se liší také v tom, že se nesoustřeďoval pouze na popis a analýzu současného stavu, ale zaměřil se i na rekonstrukci minulosti a výhled do budoucnosti.
Stát a Internet
Ke značné roztříštěnosti tématu přispívá Internet jako systém, který nerespektuje striktně hierarchické uspořádání, tak jak je tomu u byrokratických modelů správy, a dává prostor a podporuje iniciativu, která nevychází z vrcholu řídící pyramidy. Z důvodu nutného zjednodušení považujeme za součást státního aparátu subjekt disponující a z větší části financovaný z veřejných peněz – státního rozpočtu.
Stejně jako je možné na Internet, ale spíše na jeho obsah, pohlížet jako na značně diferencovaný soubor dat, je možné na státní aparát pohlížet také jako na pestrou mozaiku přístupů, projektů a jednotlivců. Z toho důvodu je vždy možné najít příklad, který nebude do ideálního modelu přesně zapadat.
Začátek Internetu
Stát sehrál zásadní úlohu v iniciační fázi při zavedení a spuštění Internetu, tehdy ještě v Československu. Úloha státu spočívala ve vytrvalé několikaleté finanční podpoře. Nezbytnou součástí bylo osobní pracovní nasazení úzké skupiny lidí, kteří se na zprovoznění Internetu skutečně podíleli. Asi není potřeba příliš zdůrazňovat, že připojení k Internetu nebylo centrálně řízenou a plánovanou státní politikou, ale akcí úzké skupiny fandů moderních technologií. Přestože se od té doby Internet rozšířil do množství státních institucí, podniků i domácností, je stále možné považovat ho, díky struktuře uživatelů, za exkluzivní klub. Struktura internetové populace se v mnoha znacích odlišuje od běžné populace ČR.
Co dal stát Internetu?
Z hlediska státu je možné k rozvoji Internetu přispívat dvěma způsoby. První, již zmiňovaný, je forma dotace na konkrétní projekt. Druhým přispěním, nikoli v pořadí, ale nejméně stejně významným, je zveřejňování publikovatelných informací, které státní aparát shromažďuje. Za klíčový příspěvek státu k rozvoji Internetu je považováno zpřístupnění obchodního rejstříku. Dnes se však i k tomuto všeobecně pochvalovanému počinu objevují výhrady z pozice necitlivého zacházení s osobními daty. Souvislost mezi nabízeným obsahem a počtem uživatelů je jednoznačná, a protože Internet není jen množství dat a vzájemně provázaných dokumentů, ale i stále se zvětšující počet uživatelů, je potenciál příspěvku státu k rozvoji Internetu nevyčerpanou studnicí budoucích možností.
Zveřejňování spolehlivých informací je bezpečně silnou pobídkou pro nové uživatele, kteří si uvědomí smysluplnost a efektivitu kroku připojení k Internetu. Nejen centrální orgány , jako bylo ministerstvo spravedlnosti s publikací obchodního rejstříku, ale i orgány samosprávy operující na menším území mohou podporovat zvýšení jejich počtu. Význam Internetu jako regionálního informačního prostředí není zdaleka využit. Hledat přímou souvislost mezi strukturou internetové populace a kvalitou a množstvím dostupných informací v dané lokalitě by bylo příliš odvážné, protože v menších sídlech existuje celá řada dalších faktorů, které ji ovlivňují. Každopádně však dostatečný počet potenciálních uživatelů je přitom nezbytný pro zavedení a rozvoj služeb vyžadujících určitou kritickou masu. Množství vznikajících zajímavých a originálních nápadů se nerozvíjí také díky nízkému počtu uživatelů.
Výjimečnost internetové populace je možné ukázat na srovnání s obecnou populací ČR. Zatímco v rámci celé České republiky žije nejvíce obyvatel v sídlech čítajících méně než 10 tisíc hlav (45 %), internetová populace činí v sídlech o této velikosti pouze 15%. Se zvětšující velikostí sídla se tato disproporce zmenšuje a k vyrovnání dochází na úrovni měst s více než 50 tisíci a méně než 100 tisíci obyvateli. Pak se nůžky zase rozevírají ve prospěch internetové populace, která je v Praze zastoupena 31% proti 12% všech obyvatel ČR.
Četnost využívání webu je jednou z možných a používaných charakteristik internetové populace. Typického reprezentanta skupiny každodenních uživatelů bychom podle výsledků výzkumu s největší pravděpodobností nalezli právě v Praze (35% všech každodenních uživatelů). Naopak jeho protějšek, méně častý uživatel, který se podívá na web alespoň jednou za týden, se nachází v sídlech s méně než 10 tisíci obyvateli (18% všech týdenních uživatelů).
Není neznámým faktem, že Internet byl rozšiřován prostřednictvím sítě vysokých škol a vědeckých pracovišť. Významná úloha akademického sektoru je nepopiratelná a dodnes má viditelný dopad na vývoj struktury internetové populace. Dříve pouze vysokoškolské, nyní již i středoškolské prostředí vychovává nové uživatele zvyklé pracovat s Internetem jako běžnou pomůckou. Dodnes je akademická půda místem, kde je Internet ve své technické rovině rozvíjen a jsou testovány nové možnosti. Toto tvrzení spolu s odhadem trendu vývoje sociodemografické skladby uživatelů je možné dokladovat na výsledcích on-line výzkumu.
Poměr žen a mužů v rámci internetové populace je 22:78. Ve skupinách studentů a ostatních uživatelů Internetu je zastoupení mužů a žen odlišné. V populaci studujících je poměr žen a mužů 27:73. Mezi nestudujícími je zastoupení žen ještě nižší – 19:81. Tento fakt může být jedním z indikátorů trendu vyrovnávání podílu mužů a žen na Internetu, které přivede k myšlence využití Internetu početnou a doposud opomíjenou skupinu uživatelek. Spolu s následujícím grafem se ukazuje vliv převážně státem financovaného školství na strukturu internetové populace, kterou čeká postupná změna s dorůstáním dalších generací nových uživatelů.
Vliv školství na příliv nových uživatelů ukazuje vyšší zastoupení studentů – uživatelů Internetu ve městech nad 100 tisíc obyvatel (kromě Prahy), kde mají svá sídla vysoké školy.
Žebříček na závěr
Na závěr sestavíme alespoň pomyslný žebříček prospěšnosti státu pro Internet. Na prvním místě je financování jak jednotlivých projektů, tak vzdělávací soustavy v celé šíři. V těsném závěsu je podpora a pobídka vlastního aparátu, který zajistí zveřejňování informací. Paradoxně až na dalším stupínku se nachází podpora snížení ceny za připojení, která se neukázala jako problém zásadního významu. Určitě existuje také jeden typ státní podpory, který však není preferován, je to vytváření všeobjímajících velkých koncepcí, i když stanovení obecných principů a priorit je považováno za další z přínosů. Internet v tomto ohledu sází na a svou podstatou podporuje individuální aktivity a do značné míry je na nich v mnoha ohledech závislý vznik a existence řady zajímavých počinů.