Základem dosažitelnosti tranzitních IP služeb ve vybrané zemi / lokalitě je především dostupnost služeb, které slouží jako transportní pro IP (ať již jde o pronájem vláken, pronájem vlnových délek nebo SDH služby).
V dnešní době disponují vlastní infrastrukturou těchto služeb v České republice KPNQwest (prostřednictvím sítě Euroringů), GTS / EBONE (protřednictvím sítě Hermes RailTel), Aliatel (prostřednictvím vlastní sítě + sítě zahraničních partnerů), Český Telecom, Telia IC (prostřednictvím sítě Viking Network) a relativně velké množství firem, které jsou schopny získat vlákna od Transgasu (vedená podle plynovodu) či Sloane Park (vedená podle ropovodu). Samozřejmě lze pronajmout i satelitní kapacitu, nicméně tato možnost není na našem využívána.
Výše uvedené služby potom společnosti pronajímají operátorům tranzitní IP konektivity. Těmito operátory jsou často i již zmíněné společnosti. Na českém trhu k nim přistupují GÉANT (akademická panevpropská síť provozovaná DANTE), UUNET (WorldCom), Deutsche Telekom, Teleglobe, Nextbone (provozovaná Nextrou), Tiscali Backbone (dříve známý jako Nacamar) nebo Equant (dříve známý jako Global One). Tito operátoři potom většinou prodávají tranzitní konektivitu svým autonomním systémem k páteřním sítím Internetu.
Protože cenu tranzitní konektivity neovlivňuje pouze cena datových okruhů, ale také amortizace páteřních směrovačů, většina operátorů začíná na kapacitě STM-1 (155 Mb/s), kterou posléze násobí počtem rozhraní. Upgrade na STM-16 je na technologii Cisco Systems (kterou většina operátorů používá) otázkou investice blížící se deseti milionům korun.
Cílem dotažení konektivity do konkrétní lokality nemusí být pouze prodej, dominantně může být předmětem byznysu připojení vlastního lokálního partnera (tj. snížení nákladů). Takto působil donedávna KPNQwest, dodnes tak působí Nextbone nebo Tiscali Backbone. Ostatní tranzitní operátoři se zabývají prodejem místním poskytovatelům internetového připojení (dále jen ISP), ale zároveň s nimi vstupují do konkurenčního boje (buď prostřednictvím lokální pobočky nebo přímým prodejem velkým subjektům). Výjimku tvoří Telia IC, která deklaruje, že nebude prodávat nikomu jinému než ISP. Zda bude mít tato taktika úspěch, je ovšem značně nejisté.
Jak už jsem předeslal dříve, na přelomu roku to vypadalo tak, že po sloučení KPNQwestu a GTS / EBONE zůstane na našem trhu pouze jeden velký konkurent této společnosti, kterým je WorldCom (UUNET), nicméně situace je zajímavější. Poté, co Telia IC oznámila minulý týden připojení Prahy na svoji síť Viking Network, chystají se připojit Prahu vysokokapacitními okruhy také Deutsche Telekom a Teleglobe.
Český trh s tranzitní konektivitou dnes znamená něco kolem 3,5 Gb/s, přičemž reálně se dá soutěžit o přibližně 1 Gb/s. Musíme totiž odpočítat připojení na GÉANT (1,2 Gb/s) a připojení lokálních poboček nadnárodních koncernů (GTS – 622 Mb/s, KPNQwest – 400 Mb/s, Nextra 300 Mb/s). Zajímavostí je, že i po odpočítání akademické konektivity na GÉANT disponuje největší poptávkou CESNET2 (155 Mb/s s nutností upgrade). Spotřeba dalších asi jedenácti společností se pohybuje v řádu desítek Mb/s.
Podíváme-li se na prodanou kapacitu, největší část koláče zaujímá spojení KPNQwest / GTS (kolem 1,2 Gb/s) spolu s GÉANT (tatáž kapacita). Za nimi je dle předpokladů UUNET (prodaná kapacita kolem 100 Mb/s). Čtvrtým v pořadí je Teleglobe, prodavší kolem 60 Mb/s. Telia IC a Deutsche Telekom potom prodávají kolem 34 Mb/s. Pokud se podržíme předchozí metodiky, vypadne nám GÉANT a kapacita KPNQwest / GTS se sníží na cca 300 Mb/s. Ostatní pořadí zůstane beze změny. I v tomto rozlišení hraje velkou roli, kdo dodá upgrade linky pro CESNET2 (kapacita bude určitě větší než 155 Mb/s).
Když se podíváme na rozložení sil (přesné tabulky jsou součástí studie Internet Info o tranzitní konektivitě), může se zdát třetí místo, kterého chce dosáhnout Telia IC, poměrně ambiciózní. Na druhou stranu je to cíl reálný, uvážíme-li, že Telia IC pravděpodobně měla na mysli fakt, že se cíl týká soutěže pouze na očištěném trhu tranzitních ISP.
Tranzitní IP konektivita je ovšem pouze část byznysu velkých sítí. Telia IC například dodává 2,5 Gb/s okruh Praha – Poznaň pro GÉANT, Deutsche Telekom pro stejnou síť dodává 10 Gb/s do Německa a 2,5 Gb/s na Slovensko. Tranzitní operátor INFONET nabízí datové služby prostřednictvím Aliatelu. A do byznysu také musíme započítat terminaci klasické a IP telefonie.
Nepříliš lichotivou zajímavostí je, že ačkoliv má svůj bod přítomnosti v Praze již velké množství tranzitních sítí, není žádný z velkých hráčů přítomen v místním propojovacím centru NIX.
