Hlavní navigace

Strašidlo ISP ombudsmana obchází světem

David Litvák

Britská obdoba Lupy organizuje "Petici za ustavení ISP ombudsmana". Ten by měl následně nejrůznějšími způsoby řešit problémy s připojením, stížnosti na vyúčtování, neuspokojivé služby či problémy s ochranou osobních dat. U nás by tato institice díky situaci na telekomunikačním trhu stála přinejmenším za zvážení.

Britský server Net4Nowt by se s přimhouřením obou očí (a odmyslením modrého pozadí) dal označit jako anglická obdoba serveru tohoto, tedy Lupy. Vždyť jeho hlavní „náplní práce“ je také shromažďování informací o ISP a internetu vůbec; navíc se zdá, že tuto svou práci (také) vykonává patřičně zodpovědně, čímž si (také) získal odpovídající respekt. Pokud tedy takovýto server zorganizuje kampaň a petici za ustavení britského ISP ombudsmana, určitě bude zajímavé seznámit se s jejími důvody a cíli.

ISP ombudsman je přece na první pohled podobně nesmyslnou institucí stejně, jako ombudsman standardní – k čemu je taková funkce ve státě, kde všechny tři složky moci – zákonodárná, výkonná i soudní – plní své funkce? Nejsem-li jako zákazník spokojen se svým providerem, není přece nic snazšího, nežli přejít ke konkurenci či v krajním případě využít možnosti právního urovnání sporu se svým ISP. Ovšem… Pokud podle nedávného průzkumu Net4Nowt 65 % respondentů potrdilo, že mělo závažné problémy se svým providerem, a navíc skoro polovina z nich nebyla spokojena s vyřešením těchto problémů, bude to něco signalizovat. A to musíme mít na paměti, že ohledně telekomunikací budeme Británii ještě dlouho dohánět! Každopádně se ukazuje, že i tam, kde zákazník není rukojmím fakticky jediného monopolního telekomunikačního operátora, nestačí volný trh ani s hlídanou hospodářskou soutěží na to, aby plná třetina uživatelů služeb ISP vůči nim neměla výhrady standardními způsoby neřešené nebo dokonce neřešitelné. A navíc – s tím, jak se zkvalitňuje připojení do domácností, přestává být výměna providera otázkou několika britských šupů a začíná se jednat o podstatně vyšší částky.

Jaké by tedy konkrétně měly být oblasti zájmů ISP ombudsmana: problémy s připojením, stížnosti na vyúčtování, neuspokojivé služby zákazníkům či problémy s ochranou osobních dat – tedy ani pro nás nic nového. Samozřejmě, v situaci, kdy drtivá většina našich dial-upistů používá připojení k Internetu zdarma, ztrácí tím v podstatě nárok stěžovat si komukoli a těm, kteří se marně pokoušejí v podvečerních hodinách připojit na několik různých telefonních čísel, by nejspíš nepomohl ani ISP prokurátor. Tato situace ovšem pravděpodobně dlouho nepotrvá a s rostoucím významem Internetu bude přibývat těch, kteří si (ať už rádi nebo neradi) připlatí za spojení garantované – ne-li rovnou za broadbandové služby. Ovšem co si počnete, když tolik vytoužená mikrovlnná anténa nebude plnit očekávaní do ní vkládaná, natož limity ve smlouvě vyčíslené? Budete se dohadovat s providerem, reklamovat, soudit se, případně jej vyměníte za jiného (budete-li mít za jakého!!) nebo se dokonce potupně vrátíte zpět na Internet zdarma…? Nebylo by v takovém případě lepší mít možnost odvolat se k orgánu, který by ISP nejrůznějšími způsoby – od certifikátů kvality po peněžité pokuty – nutil k solidnímu jednání tak, abyste se vy a vám podobní do podobných situací pokud možno ani nedostali?

Jakkoli se vám tato myšlenka stále zdá příliš či snad původem z krajiny za zrcadlem, vězte tuto zvěst: V Austrálii institut ISP ombudsmana funguje již od roku 1997! A nejen to – Telecommunications Industry Ombudsmana neboli TIO zřídila australská vláda dokonce již roku 1993, aby řešil spory mezi telekomunikačními společnostmi a jejich zákazníky z řad soukromých osob a malých firem. O čtyři roky později pak byla jeho působnost rozšířena i na pole poskytovatelů internetového připojení. A nejspíš není náhodou, že se jedná právě o naše protinožce – neboť jaká země by mohla být TIO systému vzdálenější, než ta, kde telekomunikační monopol celá léta ani nejedná se svými zákazníky jako s partnery, ale jako s jednotlivci, kterým je a priori třeba nedůvěřovat? (Už jste se někdy pokusili reklamovat výši svého účtu?) Těžko očekávat, že právě v takovém prostředí naši ISP vyrostou v globální vzory solidnosti a vstřícnosti. Institut ISP (a ještě lépe i telekomunikač­ního) ombudsmana tedy stojí přinejmenším za pozornost, ne-li za seriózní zvážení. I když si momentálně můžeme říkat: „Australské starosti a Rotschildovy peníze…“

Anketa

Je načase uvažovat o zřízení telekomunikačního a ISP ombudsmana i u nás?

Našli jste v článku chybu?