TIME magazine se přidal k titulům, které přestávají poskytovat svůj obsah zadarmo. Týká se to hlavně přístupu k článkům z tištěného vydání (byť i řada dalších článku je takto omezena). Na webu je nabízeno pouze několik prvních odstavců a čtenáři je poté sděleno, že celý článek může online číst v iPad aplikaci, koupit si TIME magazine na stánku, nebo se stát předplatitelem (papírového vydání). V praxi to můžete vidět například v článku Cleaning House.
To read this article in its entirety, pick up a copy of TIME magazine at your local newsstand or download the TIME iPad app. Or, to have TIME magazine delivered to your door every week, subscribe.
TIME magazine se (tak trochu) zbláznil
Screenshoty z iPad aplikace vypadají zajímavě, ale je potřeba si uvědomit, že určitým způsobem jde pouze o „jinak“ generovanou webovou stránku, případně o využití již existujícího digitalizačního procesu (přemýšlejte v rozměru PDF, které většina novin nabízí už léta).
Samotná aplikace je „zadarmo“, ale jednotlivé číslo je nutné koupit za 4.99 USD. A není zde možnost „ročního“ předplatného – a roční předplatné papírového TIME magazine (56 čísel) získáte aktuálně za 20 USD (a půl roku získáte navíc zdarma).
Něco zde není úplně vpořádku. Na iPadu zaplatíte ročně 280 dolarů. Za předplatné papírového vydání zaplatíte aktuálně dolarů DVACET. Jakkoliv jde o „aktuální“ 50% slevu při platbě kartou/PayPal, stále je to fakt. Fakt pro „americké“ zákazníky. Pokud byste si chtěli TIME magazine předplatit do Česka, tak je cena 89 USD.
Chápu, že je nutné nabízet možnost koupit prostě jedno číslo pro iPad. Ale globálnější pohled by TIME magazine také neuškodil – mikroplatby jsou hezké, ale právě na tomto případě je vidět, že vedou k absurdnímu okrádání spotřebitele.
Aby míra pobláznění byla ještě dokonalejší a čtenář měl hlavu ještě pomotanější, TIME magazine má na webu exklusivní obsah, který prozměnu nemá na iPadu.
Elektronické vydání stojí totéž jako papírové?
Chápu také, že 4.99 USD za iPad vydání je stejné, jako cena jednoho papírového vydání. Bohužel i tady je to takové nějaké zvláštní – papírové vydání je s elektronickým nesrovnatelné. Nejenom z hlediska čtenáře, ale také z hlediska nákladů na vydávání. A čtenář by asi neměl být „blbec“ a pochopit, že „vydat“ papírové noviny stojí nesrovnatelně víc než vydat noviny „elektronické“.
Čímž chci naznačit, že si myslím, že by elektronické vydání mělo stát méně než papírové. Zejména pokud je prodáváno aplikačním modelem a nenabízí oproti papíru nic navíc – ve skutečnosti nabízí méně než papírové vydání. Zakoupené papírové vydání TIME magazine totiž můžete komukoliv dalšímu předat – v ceně je tedy (svým způsobem) i zaplacen „poplatek“ za možnost dalšího šíření. A s trochou ironie lze dodat, že s tím papírovým si můžete v případě nouze udělat třeba i nějaký ten ohýnek.
TIME se odstřihl od Internetu
Ano, pochopili jste to správně – TIME magazine se právě úplně odstřihl od Internetu. Pokud nemáte iPad, tak elektronicky TIME magazine prostě číst nebudete. Zajímavé je, že jde o „dočasné“ řešení – TIME se chystá (podle Nieman Journalism Lab) opět otevřít svůj obsah na Internetu, pochopitelně placeně. Zdarma dostupné zůstávají (a zůstanou) podle všeho blogy a informace získávané z agregovaných zdrojů. Peter Kafka (AllThingsD) se nicméně domnívá, že TIME magazine se toto „dočasné“ řešení možná chystá ponechat aktivním na hodně dlouhou dobu.
Měl by na podobné uzamčení reagovat například (a hlavně) Google? Pokud totiž naleznete ve výsledcích hledání něco z „úvodu“ článku, který TIME magazine nabízí na webu, jste bez šance, co se přečtení zbytku týče. Z mého pohledu je potom umístění podobných výsledků ve vyhledávání nejenom kontraproduktivní, ale hlavně iritující.
A když už byla řeč o Google, změny metodik měření návštěvnosti by měly proběhnout i na úrovni ABC Electronic (Paywall publishers abandon old audience measures) či českého SPIRu (NetMonitoru).
Jak se projeví uzamčení na návštěvnosti a hlavně počtu stránek
Počet shlédnutých stránek je pro většinu novin online jedním z nejdůležitějších ukazatelů. V řadě případů je dokonce důležitější než počet unikátních návštěvníků. Jakkoliv je honba za „pageviews“ poněkud absurdní, je logická. Počet shlédnutých stránek určuje počet zhlédnutí inzerce. A není nic zvláštního na tom, že obchodní oddělení zoufale pláče, že „hlavní stránka neplní plán“.
I zde totiž funguje další absurdnost – ani po několika letech klesajícího významu a smyslu hlavních stránek obchodní oddělení většinou nepochopila, že „hlavní stránka“ webu je ten nejméně důležitý prvek – a stále se jí snaží prodávat jako kdyby to byla „titulní strana papírového vydání“. Jistý díl zodpovědnosti pochopitelně nesou i zadavatelé – za pár let možná pochopí, že hlavní stránka je tím nejméně významným prvkem (ale bude to chtít pár let vysvětlování, že návštěvnost a zhlédnuté stránky generují hodně příchody z vyhledávačů).
TIME magazine obsah zamknul čerstvě, takže vyvozovat cokoliv bude možné až s odstupem několika měsíců. Navíc (těžko říct zda záměrně) zvolil letní měsíce, kdy se návštěvnost vždy výrazně snižuje.
Pro příklad vlivu uzamčení se lze zkusit podívat na Reflex – ten v dubnu zavedl placenou a neplacenou část. Reflex ale také zároveň s tím spustil kampaň a velmi výrazně se na jeho návštěvnosti projevily volby. Ve skutečnosti z čísel (a grafů) nic moc podstatného zatím zjistit nelze (až na pokles v červnu, ale tam je možný vliv faktoru „posledního měsíce“ v datech NetMonitur) a bude nutné počkat tak na říjen či listopad (aby se prozměnu odstranil vliv letních měsíců).
www.reflex.cz počty zhlédnutých stránek (Zdroj: NetMonitor)
www.reflex.cz odhady unikátních uživatelů (Zdroj: NetMonitor, RUest)
Zpoplatněné jsou také Literární noviny (od května 2010), ale z dostupných zdrojů o návštěvnosti nic zjistit nejde. Na dotaz redakce Literárních novin nereagovala.
V zahraničí je to také stále trochu složité, co se zjištění vlivu uzamčení týče (a navíc je to prozatím v podstatě hlavně Rupert Murdoch, kdo usiluje o uzamčení). The Times bylo uzamčeno nedávno, stejně tak jako The Sunday Times. New York Times se chystá k uzamčení až v lednu příštího roku.
Zajímavější příklad týkající se National Business Review (Nový Zéland) můžete vidět v článcích A Brief History of Paywalls a NBR’s performance since the subscription wall was built (včetně řady grafů) – ale jde o rok starou událost.
A samozřejmě nelze nevzpomenout příklad „malého“ lokálního média www.newsday.com – to po zavedení zpoplatněného obsahu (listopad loňského roku) získalo závratných 35 předplatitelů a web spadl dolů rychle jako lavina (a už se z toho nikdy nevzpamatoval).
Návštěvnost www.newsday.com (Zdroj: Quantcast.com)
Situace v online médiích a zpoplatnění obsahu
Situaci v online médiích a tematice zpoplatnění obsahu jsme se věnovali již dříve v následujících článcích, kde můžete získat další informace:
- Média v krizi přechodu, uživatelů i sebezaujetí I.
- Média v krizi přechodu, uživatelů i sebezaujetí II. – dva obsáhlejší články analyzující situaci médií v krizi, příčiny a dopad
- Placený obsah na internetu je (ne)vyhnutelný – souhrn tanečků kolem placeného online obsahu v roce 2009
- Centrální předplatné internetového obsahu – iniciativa z roku 2003 na zpoplatnění online obsahu. Neúspěšná.